Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč lidi žijí život, který je nebaví?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.5.21 07:53
Proč lidi žijí život, který je nebaví?
Ahoj, často kolem sebe vidím lidi, kteří mají k životu přístup typu „už aby byl pátek/achjo zítra zase pondělí“. Celý den jsou zavření v práci, která je nabaví, po ní jdou nakoupit, doma pouklidí, večer max hoďku dělají nějaký svůj koníček, vyvenčí psa apod. a druhý den zase to samé. Někteří si na to vyloženě stěžují, jiní už se s tím smířili a prostě to berou jako „nutný zlo“. S veškerým respektem k těmto lidem by mě upřímně zajímalo, proč tak žijí? Proč něco nezmění? Pochopila bych to před padesáti lety, kdy nikdo moc neměl na výběr, podnikání v podstatě neexistovalo. Ale dnes, kdy je nesčetně možností, čemu se věnovat, v čem podnikat, je spoustu zajímavých pozic, kde být zaměstaný. A lidé stejně setrvávají v tom samém kolečku, které je v podstatě jen ubíjí. Jasně, někdo namítne, že je těžší např. změnit práci když už má člověk děti nebo je na to sám, ale ze své vlastní zkušenosti a ze zkušeností svých blízkých přítel vím, že když se chce, tak to prostě jde. Vždycky. A tak by mě zajímalo, jestli tu třeba někdo takový je nebo někoho takového znáte, co vám brání žít život, kde budete šťastný 100% času, a ne jen těch pár hodin, kdy se vrátíte z práce, doma pošůrujete, navaříte a těšíte se vlastně jen na víkend? Opravdu mým cílem není nikoho urazit, jen jsem prostě zvědavá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.5.21 07:57
Protoze je tezky opustit bezpeci vlastni komfortni zony a neco zmenit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:09
Myslím si, že minimálně v 50 % jsou to prostě notoričtí stěžovatelé, kteří by brblali na práci/bydlení/partnera…, ať by to bylo jakékoliv. Takže změnu vlastně žádnou nechtějí, jsou spokojeni ve svém stereotypu (na tom není nic špatného) akorát je jejich tradiční životní rétorikou si prostě stěžovat. 
A u těch ostatních je to prostě strach ze změny, z vykročení do neznáma, do nejistoty, to, že si třeba říkají, že to už lepší nebude, nebo by se mohlo stát, že to bude ještě horší. Nebo jsou pro tu změnu prostě líní.
Ale otázka je, co za změnu zrovna myslíme - v mnohých případech jim v ní jistě brání i zcela pochopitelné a objektivní důvody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:09
Změna je riziko a někteří jej opravdu, ale opravdu nemají rádi. Zvlášť, když jej v životě nikdy nepodstupovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:09
Rozlisila bych doopravdy nestastne lidi, kteri se v dusledku nekolika špatnych voleb dostali do zacarovaneho kruhu nestastneho zivota (nemajetni, v dluzich, domaci nasili, prilis mnoho deti apod). Tam je to multifaktorialni problem a rozhodne si nezaslouží odplivnuti a la ‚nechapu, proc neziji, jak chteji‘
A naproti tomu ‚v zasade spokojeni‘ pindalove 
nektere volby proste nesou nasledky, ktere ti lide nehodlaji nest, potom je pindani spis nejakym komunikacnim prostredkem.
A neco je proste folklor, typicky na konci skvele dovolene, kdy clovek jeste neni nasycen, se navrat do stereotypu zda zcela nesnesitelny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:11
@kitenova Kolik ti je let? Moc ne, viď. Tvoje věta: co vám brání žít život, kde budete šťastný 100% času, a ne jen těch pár hodin, kdy se vrátíte z práce, doma pošůrujete, navaříte a těšíte se vlastně jen na víkend? je fakt strašně naivní. Jestli píšeš pouze o zaměstnání, tak by to šlo ještě pochopit, ale ne každý může dělat svou vysněnou práci. A o zbytku škoda psát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:16
@kitenova Ono ani dneska ty možnosti nejsou zas tak růžový, jak by se mohlo zdát. Kamarád třeba vystudoval VŠ, ale v oboru neměl šanci získat místo, byli s partnerkou v kraji, kde ta práce prostě nebyla, takže půl roku po promoci se válel doma, než mu jeho přítelkyně dohodila místo skladníka v Kauflandu (a jí tam s VŠ vzali jako překvalifikovanou jen proto, že tam roky o prázdninách brigádničila). Stejně tak já mám sice tři VŠ, ale protože jsem odcházela do jiného kraje, kde mě z institucí, v nichž jsem dělala praxe, nikdo neznal, musela jsem vzít zavděk zaměstnáním, kde byl můj tabulkový nástupní plat hodně nízký. Mojí jedinou výhodou bylo, že rodiče vydělávali dost na to, aby mě nějak zajistili, takže jsem nebyla zadlužená, ale kupa mých vrstevníků, aby měla aspoň na byt, si s těmihle blbými platy brala hypotéky apod. A ono když má člověk nízký příjem, splácí hypotéku, do toho později živí rodinu apod., tak ho to asi taky úplně nebaví, obzvlášť jestli má práci, aby nějakou vůbec měl. Zrovna včera jsme se o tom bavily s kamarádkou a obě nakonec propadly depresím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mackA159
18.5.21 08:17
No už jen změna té práce…taky bych chtela dělat něco jiného než dělám, bohuzel pozice, popřípadě odpovídající plat neni. Lidí se boji změny, jeste k tomu když mají doma vic hladových krku než jen sebe. To prostě nejde odejít za svymi sny. Taky bych chtela mít jinej dům nez máme, a nejlíp hned. Holt to taky nejde, a do budoucna to nevidím už vůbec.
- Citovat
- Upravit
18.5.21 08:18
Anebo typicky jen příklad jedné ženské v rodině, které bylo nedávno 60. Otěhotněla poměrně brzy, takže skončila na trhu práce s maturitou. Pracuje v nějaké exportní firmě na logistické pozici, kde velice často musí zastupovat někoho z kolegů a padá na pusu. Služební telefon musí zvedat i po večerech, pokud nastane nějaká neočekávaná situace, jde o zahraniční firmu a ta neslaví třeba české státní svátky. Do toho pracuje v open office, který k soustředěnému řešení problémů moc nenahrává. Docela oprávněně se ovšem bojí, že kdyby dala výpověď, tak ji v 60 s maturitou nikde nevezmou, přestože si objektivně i subjektivně myslím, že je výborný pracant, myslí jí to a má ještě pro zaměstnavatele potenciál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:20
@kitenova píše:
Ahoj, často kolem sebe vidím lidi, kteří mají k životu přístup typu „už aby byl pátek/achjo zítra zase pondělí“. Celý den jsou zavření v práci, která je nabaví, po ní jdou nakoupit, doma pouklidí, večer max hoďku dělají nějaký svůj koníček, vyvenčí psa apod. a druhý den zase to samé. Někteří si na to vyloženě stěžují, jiní už se s tím smířili a prostě to berou jako „nutný zlo“. S veškerým respektem k těmto lidem by mě upřímně zajímalo, proč tak žijí? Proč něco nezmění? Pochopila bych to před padesáti lety, kdy nikdo moc neměl na výběr, podnikání v podstatě neexistovalo. Ale dnes, kdy je nesčetně možností, čemu se věnovat, v čem podnikat, je spoustu zajímavých pozic, kde být zaměstaný. A lidé stejně setrvávají v tom samém kolečku, které je v podstatě jen ubíjí. Jasně, někdo namítne, že je těžší např. změnit práci když už má člověk děti nebo je na to sám, ale ze své vlastní zkušenosti a ze zkušeností svých blízkých přítel vím, že když se chce, tak to prostě jde. Vždycky. A tak by mě zajímalo, jestli tu třeba někdo takový je nebo někoho takového znáte, co vám brání žít život, kde budete šťastný 100% času, a ne jen těch pár hodin, kdy se vrátíte z práce, doma pošůrujete, navaříte a těšíte se vlastně jen na víkend? Opravdu mým cílem není nikoho urazit, jen jsem prostě zvědavá
Nevím, proc žijí takový život, co je vlastně nebaví, ale co by za to spousta lidí v rozvojových zemích dalo. Mít svůj byt, práci, peníze navíc, protože si může dovolit krmit i psa. Jezdit k moři na dovolenou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:25
@kitenova Tak já bych hlavně nezaměňovala realitu za to, co druhý sděluje. Jsou lidi, kteří si prostě rádi postěžují, připadá mi, že v české společnosti je to tak nějak i standard. Sluší se trochu si postěžovat a rozhodně se nechlubit.
Druhá věc je, že teda nevěřím na: „Když se chce, všechno jde.“ Řada lidí nemá tu odvahu, zkušenosti a sílu třeba změnit práci. Jsou rádi, že jsou rádi. Jinak se ta práce mění ve dvaceti a jinak v padesáti, kdy člověk neriskuje jen u sebe, ale i u svých dětí. Jiné to je, když dobře vydělává partner nebo širší rodina a já třeba vím, že se nikdy nedostanu na úplné finanční dno. Naopak asi budu méně ochotná ke změně, pokud já nebo partner trpíme na nějaký zdravotní problém.
Přiznám se, že bych třeba taky volila jiné zaměstnání, kdybych vrátila čas do osmnácti. Jenže mám za sebou opravdu hromadu let vzdělávání, které bych zahodila. A jako s dvěma dětmi prostě ve svém věku už nepůjdu na VŠ, to by bylo na jejich úkor. Naštěstí tedy se v mém oboru dá najít spousta věcí, které mě baví.
A pak si říkám, že mít práci jako koníček je obrovský luxus. Většina světa je ráda, že nějakou práci vůbec má, aby měla co do pusy. Ten koncept, že práce by měla člověka ještě i bavit, je trochu scestný. Protože ve výsledku je to furt práce a nikdo z nás by asi nepracoval - minimálně ne na plný úvazek - kdyby nemusel.
Příspěvek upraven 18.05.21 v 08:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:25
Ono je to asi i o pohledu těch lidí na svět. Já jsem třeba skromná, uvědomuji si, že na světě se lidi mají hůř. Jsem ráda za svou rodinu, zdraví, děti, práce mě baví, hledám si na všem pozitiva. Jsem spokojená už jen proto, že večer můžeme v klidu ulehnout do svých posteli, že jsou děcka v pořádku a bezpečí. Umím si představit, že někdo jiný by na mém místě remcal a stěžoval si. Dle kamarádky si pluju na obláčku s jednorožci. 
No, tak asi jo, ale je mi dobře a cítím vděk za svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:26
Velkým problémem je, že práce, kterou by člověk dělat chtěl a která by jej bavila, může být tak špatně placená, že mu nezbyde nic jiného než dělat někde ve fabrice na směny a peníze vydělat.
Jinak podobné téma tu bylo nedávno. To se mladý borec bez závazků taky navážel do lidí, proč neudělají změnu, proč nejdou za penězi apod. A i když tam dostal mraky protiargumentu, že se mu to snadno vykládá v jeho situaci, tak jak kdyby měl klapky na očích a vůbec jej to nezajímalo a jel si pořád dokola to svoje o neschopných líných lidech apod. Asi mu partners apod. provedli řádný brainwash na těch školeních.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.21 08:42
Hele ja svou práci třeba rada mám, ale taky sou dny, kdy si proste zanadavam!
To je naprosto normální. Představa, ze menim práci pokaždé, co mě něco naštve, tak fakt nevím, co dělám.
A tebe odhaduju na studentku, když se divíš takovym věcem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
