Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@kolik Taky tomu nevěřím. Ještě ke všemu když on je mladší a už by děti chtěl
-má 24
. Spíš mu to teď vyhovuje jak to je…uvidíme.
@ametyst Tuto sobeckost schvaluji, z vlastni zkusenosti…ktera je ale uplne jina
Deti mam od sebe rok a pul. A protoze mladsi jsou dvojcata, tak starsi syn sel do jesli. Byla jsem na vsechno sama. Zpocatku mi to bylo opravdu lito. Ale deti jsme chteli takto blizko sobe, protoze prece jenom nejsem nejmladsi a nevedela jsem, jak rychle se zadari…
Znama nechce dalsi dite z obavy, ze by je treba nemela stejne rada…Tohle me osobne prijde trosku divne. Mezi deti se prece laska nedeli ![]()
Já teda nejsem reprezentativní vzorek, čekáme plánované čtvrté (a plánovaně poslední), ale co bych u toho jedináčka viděla víc než zájmy rodičů apod., že tím nejvíc potrestáš to dítě samotné. Není to do života zrovna výhra, pokud se podaří fungující rodina, tak sourozenci jsou bonus k penězi nezaplacení. Nejvíc to pocítíš v dospělosti, kdy se např. něco pos… Rodiče jsou nemocní, nějaký problém. Jedináček je na to sám, já mám 3 sourozence, který mě podrží a já je. Ve fungující rodině je zázemí, máme společný humor, zážitky, slovník, člověk přirozeně považuje vlastní geny za hezké (podvědomě), čili nejčistší lásku k neteřím či synovcům dávají tetičky a strýčkové, kteří v nich vidí i sami sebe. Když se nás nyní na Vánoce sejde 13, je to legrace.
Co se finanční stránky týče, Arabové říkají, že my=západní civilizace máme instituce pojišťoven, oni mají rodinu. Ne že bychom neměli běžné pojištění, ale pro můj pocit klidu je mnohem důležitější, že je ta rodina, která za námi stojí. Někdo, komu nemusíš nic vysvětlovat, a v případě průšvihu prostě jedná - proč platit bance pojistku splácení hypotéky, když se v rodině jistíme navzájem…
Takže nikomu nenutím, kolik dětí je ideál, ale moje životní zkušenost je, že sourozenci jsou fajn (a hodně dětí taky, sice hukot, ale člověk se nenudí).
@ametyst ja mela az po 3 letech, zamerne, povedlo se to hned, takze to nebylo dlouhym snazenim..nejak mi prislo, ze bych si to prvni ani poradne s tim pupkem a pak mimcem neuzila..navic jsem si 2 roky nebyla jista, ze druhy chci..dcera mela koliky, byla dost ubrecena a porod-indukce byl pro me taky desnej zazitek..navic jsem sama jedinacek, nikdy mi neprislo nutny mit druhy..resp. jsem nechapala, proc se mi kazdej porad pta, kdy uz budem mit druhy, jako by to byla samozrejmost a nutnost…ale fakt je, ze jsem stastna, ze mame 2 holky, ze si spolu vyhrajou, milujou se a i ze nase radosti s nima jsou dvojnasobny!!!
My jsme měli druhé dítě prostě proto, že nám první připadalo tak úžasné, že jsme chtěli ještě jedno. Co si vzpomínám, tak nějaká myšlenka, že bude mít syn parťáka, přišla až časem. Zpočátku jsme měli spíš pocity viny (a okolí nás moc nepodpořilo, každý reagoval „spadnutím z lopatky“
).
@Betty03 To je moc hezky napsané ale kolik sourozenců už se rozhádalo a nemluví spolu???Hodně! Například můj tchán-je z 5 dětí-když umřel děda-jejich táta-tak se tak rozhádali kvůli majetku že spolu nemluví-tak jaká jistota že mají jeden druhého? Je to i o štěstí. A paní která měla dvě sestry, tak obě dostaly rakoviny a zemřely, takže taky zůstala sama bez sourozenců. To jsou smutné případy, ale děje se to.
@kolik No to je pravda, ale zas se ohánět jen tím, že tu vždy sourozenci budou jeden pro druhého se mi taky nezdá uplně pravdivý. -nenarážím doslovně na nikoho a nic…
Já bych si taky přála aby moje děti-pokud bude druhé
se měli rádi, nehádali se a tak-ale znám i jiný případy, kdy si skoro nenapíšou ani na Vánoce.
Vyrůstala jsem sama, manžel je ze dvou dětí. Rozhodli jsme se mít jen jedno dítě. Já osobně jsem žádnou újmu na sobě nepociťovala. Manžel je se sestrou o dva roky a stejně se nestýkají ( ona má taky jen jedno dítě ). Já na tom nevidím nic divného mít jen jedno dítě, nevím, proč by měla být norma mít děti dvě
kdo to jako určuje, že tohle je OK a jedno je málo a 3 už moc
A o tom, že si vyhrají - a co když ne?
@ametyst píše:
@Betty03 To je moc hezky napsané ale kolik sourozenců už se rozhádalo a nemluví spolu???Hodně! Například můj tchán-je z 5 dětí-když umřel děda-jejich táta-tak se tak rozhádali kvůli majetku že spolu nemluví-tak jaká jistota že mají jeden druhého? Je to i o štěstí. A paní která měla dvě sestry, tak obě dostaly rakoviny a zemřely, takže taky zůstala sama bez sourozenců. To jsou smutné případy, ale děje se to.
Jistě, riziko je vždy, ale jedináček má jistotu, že nikoho mít nebude.
@Sati píše:
Vyrůstala jsem sama, manžel je ze dvou dětí. Rozhodli jsme se mít jen jedno dítě. Já osobně jsem žádnou újmu na sobě nepociťovala. Manžel je se sestrou o dva roky a stejně se nestýkají ( ona má taky jen jedno dítě ). Já na tom nevidím nic divného mít jen jedno dítě, nevím, proč by měla být norma mít děti dvěkdo to jako určuje, že tohle je OK a jedno je málo a 3 už moc
A o tom, že si vyhrají - a co když ne?
Neznám sourozence, co by si nevyhráli
Jinak co je normální, to stanovit nejde (ne, 3 nejsou moc
), ale když bude mít většina rodin jen 1 dítě, je to ekonomicky neuderžitelné, tak přinejmenším tohle je určité měřítko, podle kterého by se dalo trochu určit, která možnost je lepší.
Já si nedovedu představit, mít jen první dceru. Nevím, co by tu celé dny dělala, ona i ta fixace na rodiče pak asi nebude úplně ideální…
@ametyst píše:
@Betty03 To je moc hezky napsané ale kolik sourozenců už se rozhádalo a nemluví spolu???Hodně! Například můj tchán-je z 5 dětí-když umřel děda-jejich táta-tak se tak rozhádali kvůli majetku že spolu nemluví-tak jaká jistota že mají jeden druhého? Je to i o štěstí. A paní která měla dvě sestry, tak obě dostaly rakoviny a zemřely, takže taky zůstala sama bez sourozenců. To jsou smutné případy, ale děje se to.
Já vím, to vše se může stát, ale to je tak se vším - manželstvím, jestli budeme zdraví, vše je trochu loterie, ale když toho sourozence nemáš, tak to máš jistý, když je máš, je šance, že to fungovat bude, určitě vyšší. Ono taky základ rodiny= rodiče, jejich vztah je základ, a taky rodiče musí vztahy mezi dětmi korigovat. A to i v dospělosti. Znám rodiny, kde se jeden sourozenec protěžoval nehorázně a podle toho to vypadá. My jsme 4 a nikdo z nás nikdy neměl pocit, že některý z nás má víc čehokoli - lásky ani hmotných věcí. Nemuseli jsme proto na sebe žárlit. A když teď dostaneme dárky, tak já nepočítám, jestli teď dali víc mě, ségře, bráchům. A když třeba bráchovi nějak víc pomohli, tak to beru, že on to potřebuje, já ne, a přeju mu to. Ale to je právě na rodičích, jak tohle zvládnou. Jako každá situace, kde je faktor člověk je ošemetná, ale to bychom si mohli říct, že radši děti nemít, je přece dost otcovrahů atd. Jako každá situace může dopadnout špatně, ale určitá rozhodnutí předem zablokují to možné dobré, co může přijít. A procentuelně bych řekla, že vyšší šance je, že sourozenci si rozumí, než naopak.
Ještě příklad z okolí_- u nás v práci kolegyně měla jedináčka (záměrně) a ten se jim v 18ti utopil - resp. zmizel v moři. Neříkám, že by to bolelo méně, kdyby měli další děti, ale nezůstala by jim tak fatální prázdnota, vyhlídka na stáří bez té „pokračující generace“…
Pardon, že je to trošku mimo téma - ale co když by člověk i chtěl víc dětí, ale prostě je mu zle už jen z představy dalšího těhotenství, nevyspání se s miminkem, nervů s batoletem.. Co když to prostě nedává, už jen tu představu?
Přemoct se s tím, že jsou to JEN dva tři roky a pak už bude dítko větší nebo.. já nevím, jak to vlastně napsat.
Myslíte, že je někdo, kdo zůstane u jednoho dítěte čistě z tohohle důvodu? Ze strachu, abych tak řekla? ![]()
Všechno, co jsem chtěla napsat, jsem napsala, víc toho už v hlavě nemám
… Teď vás budu už jen číst
![]()
Dvě děti jsou vždycky lepší, než jen jedno.Za prvé si spolu mohou hrát, za druhé můžou po sobě dědit oblečení, a je to i větší zábava. A sama víš, jaké to je být jedináček. Já si nedokážu představit, že bych sourozence neměla.