Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč nás nemají rádi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
18.2.21 20:38
- Citovat
- Upravit
18.2.21 20:44
@Anonymní píše:
Manžela to taky štve, ale asi už si nějak zvyknul a neřeší to. Jemu to právě taky přijde spíš jako vnucování, takže iniciátorka návštěv a podobně jsem tady byla já, ale když člověk nevidí žádnou odezvu, tak už na to taky kašlu. Jedině se párkrát stalo, když se rodiče nějak nepohodli s tou druhou stranou, tak najednou jsme jim byli dobrý, ale to bylo fakt jen tak 3× a trvalo to třeba 2 týdny než se zase usmířili. Taky si říkám, že toho třeba ještě jednou budou litovat, ale už si to říkám pár let a čekám, že se to nějak zlomí a pořád nic. Já to dělala hlavně kvůli dětem, protože jsem chtěla, aby měly hezké vztahy s prarodiči od mámy i táty, jenže tím jak babi a dědu od manžela děti málo vidí, tak je ani moc neznají a pak se k nim logicky nijak extra nemají. To samozřejmě babi s dědou štve a místo, aby se teda snažili vytvořit si s našimi dětmi nějaký vztah, tak se na ně radši zas vykašlou a jdou za vnoučatama z druhé strany, s kterýma se vídají pomalu každý den od narození a samozřejmě pro ně jsou to milovaný babi a děda. Je to prostě začarovaný kruh. Nechápu a mrzí mě kolik z vás to má stejně. Doufám, že takováhle nikdy nebudu.
Je to smutné, ale relativně časté. Také počítám s tím, že mé dítě bude mít jen jedny prarodiče, druhá strana nemá zájem 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
18.2.21 20:49
@Cimada píše:
Z toho ale zní dost komplex.
Jaky komplex?
Se sourozencem jsme byly deti upozadovanych vnoucat a fakt neni prijemne byt jako dite nekde trpene na navsteve, neustale kritizovane a nemoci tam ani travit prazdniny, kdyz vnoucata od druheho mohla vsechno. Nastesti prababicka, teta a druha babicka byla milionova a vynahradila nam to.
Jakmile deti zacnou pobirat rozum, ak na to prijdou samy a o kontakt nebudou stat…
- Citovat
- Upravit
18.2.21 20:55
U nás to isté, vnuk bol dokonalý, šikovný, múdry.. moja dcéra bola iba moja dcéra. A vôbec im nebolo blbé keď mali u seba obe vnúčatá, vnukovi kúpili čokoládu a dcére nič, ešte pred ňou mu ju dávali 
a dopadlo to klasický, deti vyrástli, vnuk sa u nich neukáže ako je rok dlhý a dcéra chodieva pravidelne pozrieť dlhé roky ma to hnevalo, i sme sa kvôli tomu hádali a k ničomu to neviedlo. Potom som si povedala že moje svedomie je čisté, to je ich problém
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.21 21:10
Holky, ale tak mi řekněte jak se k nim mám chovat? Mně je třeba blbý ani nezavolat týden nebo dva, ale zase se taky nechci ozývat jenom já. Hlavně mi pak hrozně vadí ta přetvářka, když spolu třeba slavíme narozeniny nebo Vánoce a je to jen z takové povinnosti, protože se to tak dělá. Přijde mi to hrozně trapný, když o nás mimo tyhle akce pořádně ani neví a nevím o čem se pak bavit, jak se tvářit a tak.
- Citovat
- Upravit
18.2.21 21:45
@Anonymní píše:
Holky, ale tak mi řekněte jak se k nim mám chovat? Mně je třeba blbý ani nezavolat týden nebo dva, ale zase se taky nechci ozývat jenom já. Hlavně mi pak hrozně vadí ta přetvářka, když spolu třeba slavíme narozeniny nebo Vánoce a je to jen z takové povinnosti, protože se to tak dělá. Přijde mi to hrozně trapný, když o nás mimo tyhle akce pořádně ani neví a nevím o čem se pak bavit, jak se tvářit a tak.
Jakože ty jim sama voláš?
Mě by nikdy nenapadlo volat tchánům.
A jo, u nás jsem to taky byla já, kdo manželovi říkal, ať rodičům zavolá, jestli se můžeme zastavit.
A po čase mě to přestalo bavit.
Takže se vídáme minimálně. Bylo mi to líto kvůli dětem. Doufala jsem, že budou mít aspoň jednoho dědu, když já neměla žádného a můj taťka umřel. No tak nemají prakticky nikoho. Tchanovci mají neteře a moje máma se s novým tátou odstěhovala mimo EU.
A dětem ani nechybí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
19.2.21 00:04
@Anonymní píše:
Holky, ale tak mi řekněte jak se k nim mám chovat? Mně je třeba blbý ani nezavolat týden nebo dva, ale zase se taky nechci ozývat jenom já. Hlavně mi pak hrozně vadí ta přetvářka, když spolu třeba slavíme narozeniny nebo Vánoce a je to jen z takové povinnosti, protože se to tak dělá. Přijde mi to hrozně trapný, když o nás mimo tyhle akce pořádně ani neví a nevím o čem se pak bavit, jak se tvářit a tak.
Nevolala bych jim. Manzel je s nimi v kontaktu?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.21 06:25
Občas volám já a občas manžel, ale většinou na můj popud. On dá se říct, už tak nějak rezignoval, takže si občas trochu zanadává, ale už je moc neřeší. Oni pak kolikrát přesně říkali „když vy ani nezavoláte“ Původně jsem teda myslela, že když jim takhke párkrát zavoláme a budem se zajímat jak se mají a tak, že pak oni taky budou aspoň volat a, že se naše vztahy zlepší, když o sobě budeme vědět, ale nějak se to minulo účinkem.
- Citovat
- Upravit
Uslava
19.2.21 06:45
@Anonymní píše:
Manžela to taky štve, ale asi už si nějak zvyknul a neřeší to. Jemu to právě taky přijde spíš jako vnucování, takže iniciátorka návštěv a podobně jsem tady byla já, ale když člověk nevidí žádnou odezvu, tak už na to taky kašlu. Jedině se párkrát stalo, když se rodiče nějak nepohodli s tou druhou stranou, tak najednou jsme jim byli dobrý, ale to bylo fakt jen tak 3× a trvalo to třeba 2 týdny než se zase usmířili. Taky si říkám, že toho třeba ještě jednou budou litovat, ale už si to říkám pár let a čekám, že se to nějak zlomí a pořád nic. Já to dělala hlavně kvůli dětem, protože jsem chtěla, aby měly hezké vztahy s prarodiči od mámy i táty, jenže tím jak babi a dědu od manžela děti málo vidí, tak je ani moc neznají a pak se k nim logicky nijak extra nemají. To samozřejmě babi s dědou štve a místo, aby se teda snažili vytvořit si s našimi dětmi nějaký vztah, tak se na ně radši zas vykašlou a jdou za vnoučatama z druhé strany, s kterýma se vídají pomalu každý den od narození a samozřejmě pro ně jsou to milovaný babi a děda. Je to prostě začarovaný kruh. Nechápu a mrzí mě kolik z vás to má stejně. Doufám, že takováhle nikdy nebudu.
Neštve je to a nebudou litovat. To jsou jen takové berličky, co se všeobecně říkají a neplatí to. Nech to být. Je nezmeniš. A co děti? Rozumí si mezi sebou? To bych považovala za důležité. Vy dospělí jednou odejděte a příbuzné děti tu zůstanou. Bratranci a sestřenice mívají silné souto. Jak je to u vás?
- Citovat
- Upravit
19.2.21 07:15
Spousta z vás tu říká, jací jsou chudáci jen ti odstrkovaní. Já jsem naopak protěžované vnouče a „trpěla“ jsem tím taky.
Bydleli jsme ve dvougeneračním bydlení s babi a dědou. Byla jsem jejich v pořadí 4. vnouče (měli 3 starší vnučky od tety, já jednoho mladšího bráchu a jednoho ještě mladšího bratrance od strejdy) a babička mě dost viditelné protěžovala.
Zpětně ale musím říct, že nechtěla, ale prostě ji to nešlo jinak. Sama mi to říkala. A zmínila i to, že někdy plakala a modlila se za to, aby nás měla ráda všechny stejně, ale že to prostě nejde. A neuměla to schovat.
Nemyslela to zle, ale sestřenicím (hlavně jedné) mě neustále předhazovala ("podívej se na ni, je mladší než ty a jak hezky čte/píše/recituje/maluje…).
Výsledek? Sestřenice mě nesnášela někdy do mých skoro 18, než jsme si k sobě našly cestu. Odstrkovala mě (a to dost nevybíravě a hnusně) i když jsem s ní chtěla taky být. Přijela na prázdniny a mě nechtěla, celou dobu chodila jen za bráchou a mladším bratrancem. Nejednou jsem kvůli tomu mamce brečela.
Takže ani ti protěžovaní to nemají vždy jen sluníčkové. Zpětně bych asi jen chtěla, aby nás se sestřenici mamky vzaly, zkusily nam to vysvětlit a usmířit nás.
A moje rada? Zkus se tím přestat trápit, nezměniš to sama, to by museli chtít tchánovci. A doporučuji rozdělení -ty řeš své rodiče a manžel svoje.
My taky nemáme s tchýni zrovna vřelé vztahy (i přes mou snadhu) a kdybych za ní přišla já, nevezme to. Musí muž. Ačkoliv k sobě mají taky odstup. Ale ten už trvá roky a možná právě proto si nikdy nenajde cestu ani ke mně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.21 10:32
@Anonymní píše:
Občas volám já a občas manžel, ale většinou na můj popud. On dá se říct, už tak nějak rezignoval, takže si občas trochu zanadává, ale už je moc neřeší. Oni pak kolikrát přesně říkali „když vy ani nezavoláte“ Původně jsem teda myslela, že když jim takhke párkrát zavoláme a budem se zajímat jak se mají a tak, že pak oni taky budou aspoň volat a, že se naše vztahy zlepší, když o sobě budeme vědět, ale nějak se to minulo účinkem.
Omyl on nerezignoval jen na to ve své výchově navykl, znám to ani mu to nepřijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.21 11:21
@Cimada píše:
Z toho ale zní dost komplex.
Anebo pochopení reality a přijetí toho, že snažit se zavděčit nemá smysl. Z té jedné věty to nepoznáme. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.21 11:26
@Anonymní píše:
Holky, ale tak mi řekněte jak se k nim mám chovat? Mně je třeba blbý ani nezavolat týden nebo dva, ale zase se taky nechci ozývat jenom já. Hlavně mi pak hrozně vadí ta přetvářka, když spolu třeba slavíme narozeniny nebo Vánoce a je to jen z takové povinnosti, protože se to tak dělá. Přijde mi to hrozně trapný, když o nás mimo tyhle akce pořádně ani neví a nevím o čem se pak bavit, jak se tvářit a tak.
Jestli máš zajetou nějakou ustálenou frekvenci, tak ji začni pomalu rozvolňovat. Jestli voláš dvakrát týdně, volej co pět dní, pak šest, pak týden… Až se dostaneš na frekvenci, která ti bude vyhovovat.
Vánoce a narozeniny - brala bych to tak, že je to způsob, jak spolu neztratit kontakt úplně. Nic víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.21 11:31
@Anonymní píše:
Občas volám já a občas manžel, ale většinou na můj popud. On dá se říct, už tak nějak rezignoval, takže si občas trochu zanadává, ale už je moc neřeší. Oni pak kolikrát přesně říkali „když vy ani nezavoláte“ Původně jsem teda myslela, že když jim takhke párkrát zavoláme a budem se zajímat jak se mají a tak, že pak oni taky budou aspoň volat a, že se naše vztahy zlepší, když o sobě budeme vědět, ale nějak se to minulo účinkem.
Tak jim řekni my voláme, klidně můžete taky někdy zavolat, když budete chtít. Zdvořile, ale nenechat to na sobě, jakože ses nějak provinila nezájmem. Některý starý lidí to takhle mají, asi jako je „povinnost“ mladšího pozdravit první, tak je povinnost mladšího iniciovat komunikaci. Já to tak nevidím, tak to prostě řeknu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.21 22:33
@Cimada píše:
Z toho ale zní dost komplex.
Ale ono je to dost časté, že přednost mají děti od dcery, než od snachy. U nás to tak taky někdy vypadá, ale i naše hlídají a maj rádi víc než dost. Naši mají vnoučata jen ode mě, takže tam srovnávání odpadá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Manžela to taky štve, ale asi už si nějak zvyknul a neřeší to. Jemu to právě taky přijde spíš jako vnucování, takže iniciátorka návštěv a podobně jsem tady byla já, ale když člověk nevidí žádnou odezvu, tak už na to taky kašlu. Jedině se párkrát stalo, když se rodiče nějak nepohodli s tou druhou stranou, tak najednou jsme jim byli dobrý, ale to bylo fakt jen tak 3× a trvalo to třeba 2 týdny než se zase usmířili. Taky si říkám, že toho třeba ještě jednou budou litovat, ale už si to říkám pár let a čekám, že se to nějak zlomí a pořád nic. Já to dělala hlavně kvůli dětem, protože jsem chtěla, aby měly hezké vztahy s prarodiči od mámy i táty, jenže tím jak babi a dědu od manžela děti málo vidí, tak je ani moc neznají a pak se k nim logicky nijak extra nemají. To samozřejmě babi s dědou štve a místo, aby se teda snažili vytvořit si s našimi dětmi nějaký vztah, tak se na ně radši zas vykašlou a jdou za vnoučatama z druhé strany, s kterýma se vídají pomalu každý den od narození a samozřejmě pro ně jsou to milovaný babi a děda. Je to prostě začarovaný kruh. Nechápu a mrzí mě kolik z vás to má stejně. Doufám, že takováhle nikdy nebudu.