Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč nemám ráda Vánoce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.12.21 11:45
@Anonymní píše:
Nemám ráda Vánoce. Jsem jediná, nebo je nás podobně „divných“ víc?
Ráda bych se rozepsala o důvodech…Vždycky, již od dětství, jsem měla Vánoce spojené s obrovským stresem a nervy. Spolužáci a kamarádi se vždy velmi těšili, zatímco já se už podvědomě třásla někdy od října, co se zase stane. Moje matka totiž Vánoce velmi prožívala, ale bohužel je v pozitivním slova smyslu. U nás doma panoval nepořádek, během roku matka neuklízela a nestala se celkově o domácnost, ale vždy několik týdnů před Vánoci usoudila, že se to MUSÍ napravit, vzala si dovolenou v práci a začala s uklízecím šílenstvím. Když jsem byla větší, snažila jsem se jí pomáhat, ale vždy jsem byla odbyta s tím, že jsem stejně k ho*nu, nešikovná a prostě na nic, tak si vše radši udělá sama.
Během uklízení všem ostatním členům domácnosti neuvěřitelně nadávala a obviňovala je ze všeho možného. Nesměli jsme se ani dívat na pohádky, protože 2 dny před Štědrým dnem zamkla obývák, kde byla televize, s tím, že jsme prasata a veškeré její uklízecí šílenství bychom zničili. V této atmosféře se samozřejmě nikomu nechtělo předstírat, že se na Vánoce těšíme a jsme v pohodě, ale tak nějak jsme vůči tomu za ty roky, řekla bych, otupěli a vždy jsme to nějak přežili. K tomu ještě jsme museli absolvovat návštěvy příbuzných z matčiny strany, kde pro změnu panovala falešná atmosféra. Všichni se celý rok pomlouvali a nesnášeli a na Vánoce najednou byli ťuťu ňuňu. Když někdo z návštěvy odjel dřív, jen se za ním zabouchly dveře a ostatní ho začali pomlouvat. V pubertě jsem tyto návštěvy začala bojkotovat a bojkotuji je dodnes.
Později, když jsem začala mít první vztahy, se před Vánoci vždy něco podělalo. Buď rozchod, problémy nebo velké hádky. Zažila jsem za svůj život (je mi přes 30) vlastně jen dvoje hezké Vánoce. První byly kolem mé dvacítky, když jsem měla přítele a okolo Vánoc bylo vše fajn. Dali jsme si krásné dárky a období mezi 25.12. a začátkem Nového roku jsme strávili na horách. Pak jsme se ale v lednu stejně rozešli, takže opět negativní zážitek v tomto (po)vánočním čase… No a druhé pěkné Vánoce byly ty, když se mi narodila malá neteř a viděla jsem tu krásnou dětskou radost.
I teď v pozdnějším dospěláckém věku se mi vždy kolem Vánoc dějí negativní věci. Opět téměř rok co rok rozchody nebo partnerské hádky, nebo zdravotní problémy, pracovní… Letos jsem to chtěla jinak. Měla jsem několikaměsíční krásný vztah, vše vypadalo v pohodě a já jsem se koncem října odvážila se na Vánoce těšit. Začala jsem kupovat (poprvé v životě) vánoční dekorace a opravdu upřímně jsem se těšila… Bohužel v půlce listopadu přišla velká hádka, rozchod a odstěhování se přítele ode mě za opravdu hnusných podmínek…
Letos jsem zažila v nové práci poprvé pracovní Vánoce. Skončila jsem včera večer a v pondělí jdu opět do práce. K rodičům pojedu až dnes odpoledne a v neděli zpět k sobě. Věřím tedy, že jsem dostatečně eliminovala případné hádky a problémy a nic hrozného se neuděje. Ale stejně mám v sobě takovou úzkost a smutek. Když vidím všude na sociálních sítích ty rozzářené rodinky, žádosti o ruku, oznámení těhotenství… Je mi strašně smutno, že jsem vlastně zase sama. Všude čtu rady, jak si na tom má člověk najít něco pozitivního… ale co? Pro mě je to opravdu špatné období roku a opravdu upřímně se těším v pondělí do práce.
Máte to někdo podobně?
P. S. Omlouvám se za případné chyby, nečetla jsem to po sobě…
Nerozumím tomu, žes zažila „pracovní Vánoce“. To je celkem normálni, že se pracuje do 23.12. a 27.12. se jde do práce, ne? 
Pokud teda nejsi učitel nekde na úřadě 
Pracovní Vánoce jsou, že pracuješ o Vánocích.
Moje máma měla taky ve zvyku o Vánocích šílet s úklidem a přípravami a byl to stres pro všechny. Ale stejně jsem se těšila, protože po stresu přišla nadílka a sváteční dny.
Teď jako dospěla k tomu taky občas sklouznu. Ale snažím se to eliminovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.12.21 11:47
Já. Vánoce miluju a moc jsem se těšila, ale přišla šílená rodinná krize. Mám depku jak prase a vím, že lepší to už nebude. 
Všude rozzarene rodinné fotky, pohoda a já mám chuť se už neprobudit.
- Citovat
- Upravit
24.12.21 11:48
@Anonymní píše:
Nemám ráda Vánoce. Jsem jediná, nebo je nás podobně „divných“ víc?
Ráda bych se rozepsala o důvodech…Vždycky, již od dětství, jsem měla Vánoce spojené s obrovským stresem a nervy. Spolužáci a kamarádi se vždy velmi těšili, zatímco já se už podvědomě třásla někdy od října, co se zase stane. Moje matka totiž Vánoce velmi prožívala, ale bohužel je v pozitivním slova smyslu. U nás doma panoval nepořádek, během roku matka neuklízela a nestala se celkově o domácnost, ale vždy několik týdnů před Vánoci usoudila, že se to MUSÍ napravit, vzala si dovolenou v práci a začala s uklízecím šílenstvím. Když jsem byla větší, snažila jsem se jí pomáhat, ale vždy jsem byla odbyta s tím, že jsem stejně k ho*nu, nešikovná a prostě na nic, tak si vše radši udělá sama.
Během uklízení všem ostatním členům domácnosti neuvěřitelně nadávala a obviňovala je ze všeho možného. Nesměli jsme se ani dívat na pohádky, protože 2 dny před Štědrým dnem zamkla obývák, kde byla televize, s tím, že jsme prasata a veškeré její uklízecí šílenství bychom zničili. V této atmosféře se samozřejmě nikomu nechtělo předstírat, že se na Vánoce těšíme a jsme v pohodě, ale tak nějak jsme vůči tomu za ty roky, řekla bych, otupěli a vždy jsme to nějak přežili. K tomu ještě jsme museli absolvovat návštěvy příbuzných z matčiny strany, kde pro změnu panovala falešná atmosféra. Všichni se celý rok pomlouvali a nesnášeli a na Vánoce najednou byli ťuťu ňuňu. Když někdo z návštěvy odjel dřív, jen se za ním zabouchly dveře a ostatní ho začali pomlouvat. V pubertě jsem tyto návštěvy začala bojkotovat a bojkotuji je dodnes.
Později, když jsem začala mít první vztahy, se před Vánoci vždy něco podělalo. Buď rozchod, problémy nebo velké hádky. Zažila jsem za svůj život (je mi přes 30) vlastně jen dvoje hezké Vánoce. První byly kolem mé dvacítky, když jsem měla přítele a okolo Vánoc bylo vše fajn. Dali jsme si krásné dárky a období mezi 25.12. a začátkem Nového roku jsme strávili na horách. Pak jsme se ale v lednu stejně rozešli, takže opět negativní zážitek v tomto (po)vánočním čase… No a druhé pěkné Vánoce byly ty, když se mi narodila malá neteř a viděla jsem tu krásnou dětskou radost.
I teď v pozdnějším dospěláckém věku se mi vždy kolem Vánoc dějí negativní věci. Opět téměř rok co rok rozchody nebo partnerské hádky, nebo zdravotní problémy, pracovní… Letos jsem to chtěla jinak. Měla jsem několikaměsíční krásný vztah, vše vypadalo v pohodě a já jsem se koncem října odvážila se na Vánoce těšit. Začala jsem kupovat (poprvé v životě) vánoční dekorace a opravdu upřímně jsem se těšila… Bohužel v půlce listopadu přišla velká hádka, rozchod a odstěhování se přítele ode mě za opravdu hnusných podmínek…
Letos jsem zažila v nové práci poprvé pracovní Vánoce. Skončila jsem včera večer a v pondělí jdu opět do práce. K rodičům pojedu až dnes odpoledne a v neděli zpět k sobě. Věřím tedy, že jsem dostatečně eliminovala případné hádky a problémy a nic hrozného se neuděje. Ale stejně mám v sobě takovou úzkost a smutek. Když vidím všude na sociálních sítích ty rozzářené rodinky, žádosti o ruku, oznámení těhotenství… Je mi strašně smutno, že jsem vlastně zase sama. Všude čtu rady, jak si na tom má člověk najít něco pozitivního… ale co? Pro mě je to opravdu špatné období roku a opravdu upřímně se těším v pondělí do práce.
Máte to někdo podobně?
P. S. Omlouvám se za případné chyby, nečetla jsem to po sobě…
Nemam rada predvanoce.
To nejsou pracovni vanoce, o tech se dela i pres svatky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.21 11:53
Nic strašného spojeného s Vánoci nemám, ale nejsem vánoční nadšenec. Je to pro mě jakýkoli jiný den v roce. Už několik let se mě něco jako vánoční nálada minula obloukem. 
Nemusím mít žádnou výzdobu, uklizeno mívám průběžně pořád, cukroví napeču během 2 dnů s mamkou a dárky už v rodině neřešíme vůbec a radši se v klidu sejdeme např. na oběd/večeři. Letos nemáme ani stromek, protože vše se motá kolem kompletní rekonstrukce našeho bytu.
Něco většího budeme mít až příští rok a to se přemůžu jen kvůli dceři, aby z toho něco měla a budeme to víc každoročně slavit. Teď má 3 měsíce, tak z toho nemá ani rozum.
A manžela čeká 5 dní v práci, včetně nočních. První směnu měl včera. A čeká ho i několik dní kolem Silvestra. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.21 12:07
@Anonymní píše:
Nemám ráda Vánoce. Jsem jediná, nebo je nás podobně „divných“ víc?
Ráda bych se rozepsala o důvodech…Vždycky, již od dětství, jsem měla Vánoce spojené s obrovským stresem a nervy. Spolužáci a kamarádi se vždy velmi těšili, zatímco já se už podvědomě třásla někdy od října, co se zase stane. Moje matka totiž Vánoce velmi prožívala, ale bohužel je v pozitivním slova smyslu. U nás doma panoval nepořádek, během roku matka neuklízela a nestala se celkově o domácnost, ale vždy několik týdnů před Vánoci usoudila, že se to MUSÍ napravit, vzala si dovolenou v práci a začala s uklízecím šílenstvím. Když jsem byla větší, snažila jsem se jí pomáhat, ale vždy jsem byla odbyta s tím, že jsem stejně k ho*nu, nešikovná a prostě na nic, tak si vše radši udělá sama.
Během uklízení všem ostatním členům domácnosti neuvěřitelně nadávala a obviňovala je ze všeho možného. Nesměli jsme se ani dívat na pohádky, protože 2 dny před Štědrým dnem zamkla obývák, kde byla televize, s tím, že jsme prasata a veškeré její uklízecí šílenství bychom zničili. V této atmosféře se samozřejmě nikomu nechtělo předstírat, že se na Vánoce těšíme a jsme v pohodě, ale tak nějak jsme vůči tomu za ty roky, řekla bych, otupěli a vždy jsme to nějak přežili. K tomu ještě jsme museli absolvovat návštěvy příbuzných z matčiny strany, kde pro změnu panovala falešná atmosféra. Všichni se celý rok pomlouvali a nesnášeli a na Vánoce najednou byli ťuťu ňuňu. Když někdo z návštěvy odjel dřív, jen se za ním zabouchly dveře a ostatní ho začali pomlouvat. V pubertě jsem tyto návštěvy začala bojkotovat a bojkotuji je dodnes.
Později, když jsem začala mít první vztahy, se před Vánoci vždy něco podělalo. Buď rozchod, problémy nebo velké hádky. Zažila jsem za svůj život (je mi přes 30) vlastně jen dvoje hezké Vánoce. První byly kolem mé dvacítky, když jsem měla přítele a okolo Vánoc bylo vše fajn. Dali jsme si krásné dárky a období mezi 25.12. a začátkem Nového roku jsme strávili na horách. Pak jsme se ale v lednu stejně rozešli, takže opět negativní zážitek v tomto (po)vánočním čase… No a druhé pěkné Vánoce byly ty, když se mi narodila malá neteř a viděla jsem tu krásnou dětskou radost.
I teď v pozdnějším dospěláckém věku se mi vždy kolem Vánoc dějí negativní věci. Opět téměř rok co rok rozchody nebo partnerské hádky, nebo zdravotní problémy, pracovní… Letos jsem to chtěla jinak. Měla jsem několikaměsíční krásný vztah, vše vypadalo v pohodě a já jsem se koncem října odvážila se na Vánoce těšit. Začala jsem kupovat (poprvé v životě) vánoční dekorace a opravdu upřímně jsem se těšila… Bohužel v půlce listopadu přišla velká hádka, rozchod a odstěhování se přítele ode mě za opravdu hnusných podmínek…
Letos jsem zažila v nové práci poprvé pracovní Vánoce. Skončila jsem včera večer a v pondělí jdu opět do práce. K rodičům pojedu až dnes odpoledne a v neděli zpět k sobě. Věřím tedy, že jsem dostatečně eliminovala případné hádky a problémy a nic hrozného se neuděje. Ale stejně mám v sobě takovou úzkost a smutek. Když vidím všude na sociálních sítích ty rozzářené rodinky, žádosti o ruku, oznámení těhotenství… Je mi strašně smutno, že jsem vlastně zase sama. Všude čtu rady, jak si na tom má člověk najít něco pozitivního… ale co? Pro mě je to opravdu špatné období roku a opravdu upřímně se těším v pondělí do práce.
Máte to někdo podobně?
P. S. Omlouvám se za případné chyby, nečetla jsem to po sobě…
Vánoce za tvůj Negativismus opravdu nemůžou. Že se ti kolem nich dějou divný věci je asi způsobené tím, že jseš negativní a třeba i protivná a priori dopředu. Pracovní Vánoce si představuju dneska, zítra a pozítří. Ti co uvádíš ty, jsou normální pracovní dny. A i z tiho z tebe čiší negativní nálada. Začni u sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.21 12:32
Ja Vanoce taky nenavidela. Uz jsem to tady nekde psala… V detstvi jsem je mela spojeny s tim, ze tata chlastal, takze se to neobeslo nikdy bez nejakyho ozraleckyho excesu a pak v poberte s tim, ze chvili pred Vanocema ozral a objesil a nejak mi to vydrzelo az do dospelosti. Co mam dceru (7let), tak maji uplne jinej rozmer. Sice je vylozene nemiluju, ale uz alespon nejsem ve stadiu nenavisti a snazim se je uzivat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.21 12:41
Nemas to rada proto ze je to blby svatek a hlavne pro decka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ontarova.stara
24.12.21 12:52
@B4RC3LON4 píše:
Nemas to rada proto ze je to blby svatek a hlavne pro decka
Je to krásný svátek, který je o naději a rodině. A je přesně takový, jaký si ho uděláme.
Příspěvek upraven 24.12.21 v 12:53
- Citovat
- Upravit
24.12.21 12:53
@B4RC3LON4 píše:
Nemas to rada proto ze je to blby svatek a hlavne pro decka
ale, ale - trochu optimismu by to chtělo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.21 12:58
@B4RC3LON4 píše:
Nemas to rada proto ze je to blby svatek a hlavne pro decka
Je to krásný svátek. Ale chápu každý má jinou povahu. Každý si nese jiné břemeno v sobě a třeba špatný zážitek od dětství. Což je velká škoda. Nebo si neumí třeba i přizpůsobit a těšit se na maličkosti a nevidí to kouzlo.
Proto furt opakuji, ať si každý udělá ty své Vánoce podle sebe, jak mu vyhovuje, jak má rád. Založit si třeba své tradice. Nemusí být podle lajny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.21 13:05
U nas to byvalo taky silenstvi, peceni, uklizeni, myti oken, blbosti.. pravidelne na Stedry den nejpozdeji ve 2 odpolendne jsme uz po sobe kolikrat rvali…ale aspon pak uz to byvalo fajn, kdyz uz byly ukoly splnene Takze co mam vlastni rodinu, na tohle kaslu…napecu co se stihne, uklizeni mi je uplne sumak, akorat na salat jsem vysazena
Jo neco si podle me do toho modelujes sama, ze se s nekym rozejdes v lednu a zkazi ti to vsechny dalsi Vanoce, to je s prominutim pitome…ze se lide na svatecnich navstevach pretvaruji je takovy spolecensky kolorit, mas moznost se toho neucastnit, coz jsi i udelala…a jestli poprve pracujes mezi svatky (ne ve svatek) az ve 30, tak to mas docela stesti…ono to tak ma hodne lidi, pokud nejsou napr. zrovna ucitele apod.
Navic, ty socialni site, to je problem sam o sobe. Takovych rodin je, ktere tam vyplacnou vysmate fotky a pritom se jeste 30vterin pred usmevem pro kameru malem zabili a vterinu po te fotce si kazdy zaleze nekam jinam…to co tam vidis neni objektivni realita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.21 13:13
@Bobby píše:
Nenáviděla jsem Vanoce do doby, než se mi narodily děti…
A ja od te doby dokud neodrostly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nemám ráda Vánoce. Jsem jediná, nebo je nás podobně „divných“ víc?
Ráda bych se rozepsala o důvodech…
Vždycky, již od dětství, jsem měla Vánoce spojené s obrovským stresem a nervy. Spolužáci a kamarádi se vždy velmi těšili, zatímco já se už podvědomě třásla někdy od října, co se zase stane. Moje matka totiž Vánoce velmi prožívala, ale bohužel je v pozitivním slova smyslu. U nás doma panoval nepořádek, během roku matka neuklízela a nestala se celkově o domácnost, ale vždy několik týdnů před Vánoci usoudila, že se to MUSÍ napravit, vzala si dovolenou v práci a začala s uklízecím šílenstvím. Když jsem byla větší, snažila jsem se jí pomáhat, ale vždy jsem byla odbyta s tím, že jsem stejně k ho*nu, nešikovná a prostě na nic, tak si vše radši udělá sama.
Během uklízení všem ostatním členům domácnosti neuvěřitelně nadávala a obviňovala je ze všeho možného. Nesměli jsme se ani dívat na pohádky, protože 2 dny před Štědrým dnem zamkla obývák, kde byla televize, s tím, že jsme prasata a veškeré její uklízecí šílenství bychom zničili. V této atmosféře se samozřejmě nikomu nechtělo předstírat, že se na Vánoce těšíme a jsme v pohodě, ale tak nějak jsme vůči tomu za ty roky, řekla bych, otupěli a vždy jsme to nějak přežili. K tomu ještě jsme museli absolvovat návštěvy příbuzných z matčiny strany, kde pro změnu panovala falešná atmosféra. Všichni se celý rok pomlouvali a nesnášeli a na Vánoce najednou byli ťuťu ňuňu. Když někdo z návštěvy odjel dřív, jen se za ním zabouchly dveře a ostatní ho začali pomlouvat. V pubertě jsem tyto návštěvy začala bojkotovat a bojkotuji je dodnes.
Později, když jsem začala mít první vztahy, se před Vánoci vždy něco podělalo. Buď rozchod, problémy nebo velké hádky. Zažila jsem za svůj život (je mi přes 30) vlastně jen dvoje hezké Vánoce. První byly kolem mé dvacítky, když jsem měla přítele a okolo Vánoc bylo vše fajn. Dali jsme si krásné dárky a období mezi 25.12. a začátkem Nového roku jsme strávili na horách. Pak jsme se ale v lednu stejně rozešli, takže opět negativní zážitek v tomto (po)vánočním čase… No a druhé pěkné Vánoce byly ty, když se mi narodila malá neteř a viděla jsem tu krásnou dětskou radost.
I teď v pozdnějším dospěláckém věku se mi vždy kolem Vánoc dějí negativní věci. Opět téměř rok co rok rozchody nebo partnerské hádky, nebo zdravotní problémy, pracovní… Letos jsem to chtěla jinak. Měla jsem několikaměsíční krásný vztah, vše vypadalo v pohodě a já jsem se koncem října odvážila se na Vánoce těšit. Začala jsem kupovat (poprvé v životě) vánoční dekorace a opravdu upřímně jsem se těšila… Bohužel v půlce listopadu přišla velká hádka, rozchod a odstěhování se přítele ode mě za opravdu hnusných podmínek…
Letos jsem zažila v nové práci poprvé pracovní Vánoce. Skončila jsem včera večer a v pondělí jdu opět do práce. K rodičům pojedu až dnes odpoledne a v neděli zpět k sobě. Věřím tedy, že jsem dostatečně eliminovala případné hádky a problémy a nic hrozného se neuděje. Ale stejně mám v sobě takovou úzkost a smutek. Když vidím všude na sociálních sítích ty rozzářené rodinky, žádosti o ruku, oznámení těhotenství… Je mi strašně smutno, že jsem vlastně zase sama. Všude čtu rady, jak si na tom má člověk najít něco pozitivního… ale co? Pro mě je to opravdu špatné období roku a opravdu upřímně se těším v pondělí do práce.
Máte to někdo podobně?
P. S. Omlouvám se za případné chyby, nečetla jsem to po sobě…