Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mmonnika píše:
Tak pravda je v obojím, já si ale stejně myslím, že ti co se tak neženou pořád za něčím jsou šťastnější, na jednu stranu to člověka posouvá, ale na druhou zas mu unikne spousta jiných věcí, kterých si nevšímá při snaze o další, ale je fakt, že i to co mám ted, jsem nějak dosáhnout musela, takže pravda bude někde uprostřed..
Ted jsem si všimla, že máte taky Alánka, my takyomlouvám se za OT, ale moc často to jméno nevídám
určitě néé se hnát, to ne… jen se zkrátka snažit, z chyb se poučit, nezaleknout se neuspěchu, asi nekde byla chyba, kdyz neni pevná vůle, pripomenout si počáteční motivaci, dostat zase energii do toho..... zkrátka si užívat ne stresovat. . . Muj klučík je po mém tátovi, umřel mi v šesti letech a já zatoužila to krásný jméno zase slyšet denně
pekně jsme vybraly ![]()
@verunkamandarinka
Tvůj přístup je tvůj přístup..pokud to někomu vyhovuje a chce to tak mít, je to skvělé..
Já jsem asi tedy zbaběle šťastná..K životu nepotřebuju si něco dokazovat, abych si sebe vážila. Vážím si sebe, taková jaká jsem..
To nic nechtít - jsem myslela spíš ,že většina lidí si dává nereálné cíle, jejich nesplnění je sráží na dno jejich sebevědomí a přitom by stačilo tak málo - mít se rád, takový jaký ten člověk je..Všichni nemůžou dostudovat, naučit se jazyky, hrát na kytaru, odvážně začít žít v cizí zemi, drát se v kariéře dopředu a jiné příjmné věci..Neříkám vůbec , že je to špatné..Ale hodně lidí to nezvládne a pro ty s tímto přístupem zbývá co? Rvát si celý život vlasy, že nejsou tak dobří, abmiciozní, hyper a vytrvalí??
Není to škoda? ![]()
Kdybych chtěla, dělám kariéru, ale moc nechci - nejsem ten typ..klidně budu léta tak nějak přežívat tak kde mi to je alespon trochu příjmné- nemám pocit ,že je to špatně - mám pocit ,že je to přesně tak ja já mám na to povahu..
Nechtěla jsem nikoho kdo se aktivně vzdělává a žene za cíli nějak urazit, to určitě ne, však jsem také dala smajlíky..
Jen mi vadí, ten všeobecný pohled na lidi, co dobrovolně " nedělají nic" jako na nýmandy..
@eva valoi píše:
A taky velice skromná podle všeho.
Taky jsem taková, dvě VŠ, vždy první ročník proplula bez jakéhokoliv problému a po 3.semestru uvízla na mělčině ![]()
Já si z těch svých promarněných šancí vždycky něco odnesu
Naučila jsem se na jedné škole psát aspoň základní html, získala díky ní na několik měsíců brigádu, obojí mi hodně dalo.
Nijak se za hlavu nechytám, zvolila jsem si tuhle cestu a jsem s ní spokojená, nějak bylo, nějak bude, ale já se nepřetrhnu. Myslím, že dosažené cíle člověku nepřinesou štěstí, pokud by při jejich dosahování nebyl šťastný a musel se všemožně přemáhat, přemlouvat a celkově by šel proti svému založení.
Dnešní doba je postavená hrozně moc na výkon, na VŠ se klade někdy až nezdravý důraz, jakoby každý musel mýt diplom, jsou šťastní lidé, kteří všeobecně uznávaných úspěchů nedosahují, nikdy nemají v práci 100tis měsíčně, nemají v garáži BMW, nemají ani tu garáž, žijí celou dobu v podnájmu a nic jim nechybí.
Raduj se z toho, co máš, a hledej si cestu životem tak, aby i ta cesta byla krásná, nejenom cíl ![]()
@byron Já mám problém spíš ten, že mám porád takovej fofr, že o tom, co jsem udělala nebo neudělala nemám moc čas přemýšlet. Když mám pocit, že jsem něco neudělala, tak neskučím a dám se do toho, ne?)
@Gladys píše:
Taky jsem taková, dvě VŠ, vždy první ročník proplula bez jakéhokoliv problému a po 3.semestru uvízla na mělčině
Já si z těch svých promarněných šancí vždycky něco odnesuNaučila jsem se na jedné škole psát aspoň základní html, získala díky ní na několik měsíců brigádu, obojí mi hodně dalo.
Nijak se za hlavu nechytám, zvolila jsem si tuhle cestu a jsem s ní spokojená, nějak bylo, nějak bude, ale já se nepřetrhnu. Myslím, že dosažené cíle člověku nepřinesou štěstí, pokud by při jejich dosahování nebyl šťastný a musel se všemožně přemáhat, přemlouvat a celkově by šel proti svému založení.Dnešní doba je postavená hrozně moc na výkon, na VŠ se klade někdy až nezdravý důraz, jakoby každý musel mýt diplom, jsou šťastní lidé, kteří všeobecně uznávaných úspěchů nedosahují, nikdy nemají v práci 100tis měsíčně, nemají v garáži BMW, nemají ani tu garáž, žijí celou dobu v podnájmu a nic jim nechybí.
Raduj se z toho, co máš, a hledej si cestu životem tak, aby i ta cesta byla krásná, nejenom cíl
doba je náročná, ano, i cesta je cíl.Nicméně, ať se nám to líbí nebo ne, vyšší vzdělání=vyšší šance na uplatnění na trhu=více peněz.A ty nemusím použít na obligátní drahé auto, ale třeba na vzdělání dětí nebo investici do osobního rozvoje či zdraví. Co se nestihne zamlada, těžko dohání v pozdějším věku.Vidím to v práci, jak si musí kolegyně kvůli platové tabulce a udržení kvalifikace na stará kolena, třeba v 50, dodělávat školu.Taky už jim to tak hlava nebere,mají to těžší než mladé holky, co mají ještě dost energie.
@eva valoi píše:
@byron Já mám problém spíš ten, že mám porád takovej fofr, že o tom, co jsem udělala nebo neudělala nemám moc čas přemýšlet. Když mám pocit, že jsem něco neudělala, tak neskučím a dám se do toho, ne?)
Taky se snažím, ale cítím, že jsme třeba pohnojila vztahy a tak- to už se nedá vrátit
chtelo by to zlatou stredni cestu…jasne,ze tri vysoke skoly asi uz nestihne nikdo a stat se mistrem sveta v cemkoli uz vubec ne…Ale zase kdyz se clovek na ty plany, sny a predstavy podiva jako starsi, uz muze rozpoznat, co byla uplna blbost, co bylo treba spis prani rodicu a co chci opravdu ja sama - a treba za tou jednou jedinou veci se da jit i pozdeji.Pokud je to to prave.Vzdavat uplne vsechno, s tim, ze se nechci nikam hnat a premahat se a zamakat, to je zas moc jednoduchy.A je to skoda.Nerikam obetovat vsechen cas,vztahy, energii nebo zdravi, ale rozumne, kdyz to jde, nevzdavat se.
Já měla docela našlápnuto ještě na vejšce a pak vlastně všechno padlo kvůli rodině (nejsem dokonalá matka, která zvládá kariéru i rodinu). Pak během mateřksé jsem mohla znova honit kariéru v EU - prošla jsem úspěšně EPSO a dostala nabídku celkem lukrativního místa, dokonce dvakrát, jednou když dvojčatům byly dva měsíce, podruhé když jsem se čerstvě vrátila do ČR a začínala novou etapu života. Pokaždé jsem kvůli rodině - dětem - odmítla. Bylo mi to líto pár dní, ale jako trauma si to nenesu (otázka je, jak bych taky obstála v praxi
). Nakonec to asi bylo správně, protože jsem se krátce po té druhé zhroutila zdravotně.
Podstatný je, že to vidíš pozitivně
Jednak toho máš ještě hodně před sebou, dítě máš brzo, takže hodně věcí ještě můžeš dohnat, jednak jsou i jiný hodnoty, což naštěstí vidíš. A svůj problém nedotahovat věci sama vidíš, což je základ úspěchu.
rozeznat, kdy je to zralý životní postoj a kdy pouhá pohodlnost.
Madličko, dohnat jazyky, když jsou kvalitní základy a děti trochu odrostou, nevidím jako problém. Krom toho umíš výborně anglicky, jestli se nepletu.
@Eliška píše:
Madličko, dohnat jazyky, když jsou kvalitní základy a děti trochu odrostou, nevidím jako problém. Krom toho umíš výborně anglicky, jestli se nepletu.
na to je výborné vyjet ven, ale to už máma od dětí moc nemůže.
Od maličkých ne, ale pokud tatínek zvládá, tak v létě intenzivní kurz, pokud na to je, tak v zahraničí a v roce kvalitní výuku s rodilým mluvčím, tv, rádio, internet, chat, dneska možnosti jsou. Samozřejmě ideální je být v zahraničí, každý tu příležitost nemá, ale dostupné to je - neplacené stáže, evropské programy apod.
Jo a pak věřím na osudové náhody
jedna pozitivní mě potkala letos zrovna v době, kdy jsem na tom byla hodně špatně. Jinak jsem skrz naskrz skeptik a realista.
@Eliška píše:
Od maličkých ne, ale pokud tatínek zvládá, tak v létě intenzivní kurz, pokud na to je, tak v zahraničí a v roce kvalitní výuku s rodilým mluvčím, tv, rádio, internet, chat, dneska možnosti jsou. Samozřejmě ideální je být v zahraničí, každý tu příležitost nemá, ale dostupné to je - neplacené stáže, evropské programy apod.
přesně.Možnosti jsou dneska veliké, takže stačí jen opravdu chtít.