Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Barry1997 Chronická deprese
Z čeho ji máš? To přeci není důvod, aby jsi s dětmi nemohla být sama. Nebo ty jsi jim někdy ublížila?
@Barry1997 Já nevím z čeho, to mi tvrdili.. nemůžu protože už jednou mi je vzali, protože jsem se sesypala, na policii jsem zavolala sama
Ahoj,
soudit te nebudu, proc bych mel. Na kazdem se da hledat to, co hledat chces.
Je dobre, ze jsi vyhledala pomoc. Nevis, jakou roli jeste v jejich zivotech sehrajes. Rozhodne jim nechces ublizit, to je podstatne.
![]()
@Anonymní píše:
@Premek_Orac Protože mám pocity viny. To rozhodně nechci.. Děkuju
Vse se deje tak, jak z nejakeho duvodu ma.
Dalas zivot dvema krasnym bytostem..
Neber si veci za svou vinu.
@Anonymní píše:
@alena1995 Dekuju za radu.. hledám ale zatím nic.. Prášky už neberu, sama jsem je přestala brát
Ahoj, nezlob se na mě, ale tohle byla od tebe echt kravina. Trpis chronickou depresí a jen tak si vysadis prášky??? Se potom nediv, že se nic nelepší a že máš takovéto stavy. Tyto léky se musí brát dlouhodobě, ke zlepšení nedochází po jedné pilulce, jako třeba u Ibalginu. Stav pacienta se dostane do „normálu“ třeba až po 2 měsících.
Proc jsi vysadila ty leky? To se zase zenes do prusvihu, vidis sama, ze mas opet deprese.
Mně naopak přijde v pořádku, že děti vzali a odvezli. Kdyby to byla běžně taková akce, zabránilo by se u nás spoustě případů týrání dětí. A vyrůstat s matkou, která má nelecene chronické deprese není pro děti vhodné. Sociální dohled je zcela namístě.
Vidim v tom jednak osobnostní nezralost, která ale nemá s věkem nic společného, taky jsem v tomto věku měla děti v podobném věku jak zakladatelka. Ten pocit depersonalizace a neskutecnosti v kombinaci s tím, že má pocit, že si na ni všichni venku ukazují, může být příznakem mnohem závažnější psychiatrické diagnózy a spoustu těchto nemocí se rozvíjí právě v mlade dospelosti-napr. schizofrenie, maniodepresivni psychóza.. A na to fakt nestačí pravidelné psychoterapie, je potřeba medikace.
Takže já neplacam po rameni, spíš bych doporučila zakladatelce, aby pod vedením lékaře nevysazovala medikaci, pokud možno pravidelny, ale klidnější rezim, dostatek neprerusovaneho spánku, pěstování nějakého zájmu. Pokud to nejde, o děti se bohužel bude muset primárně postarat někdo jiný, i kdyby je měl dostat do péče. Na zakladatelce by měl být jen malý podíl péče. A pokud to nepomůže, tak přehodnocení zdravotního stavu, psychiatri mají testy a metody a spoustu diagnoz se nejprve tváří jako deprese a rozvíjí se až v mlade dospělosti.
Držím pěsti ![]()
@Anonymní píše:
@alena1995 Dekuju za radu.. hledám ale zatím nic.. Prášky už neberu, sama jsem je přestala brát
No to evidentně nebyl nejlepší nápad ![]()
@Anonymní píše:
@Barry1997 Já nevím z čeho, to mi tvrdili.. nemůžu protože už jednou mi je vzali, protože jsem se sesypala, na policii jsem zavolala sama
A otec nefunguje? Píšeš jak kdyby jsi na děti byla sama a on tam ani nebyl
nebo nebyl jejich otec. A bez se hlavně co nejdřív léčit.
Já mám taky chronickou depresy+ OCD. Jednou jsem si zavolala sama sanitku a ta mě taky odvezla na psychiatrii. Byla jsem tam přes týden na uzavřeném oddělení. Bylo to těžké období. Je důležitý aby si ještě léky brala. Nevím jestli ti to někdo vlastně vysvětlil, ale deprese je stav, kdy ti správně nefunguje chemie mozku. Bohužel spolehlivě to jde odstranit pouze léky, bez léků je to o moc horší. Stáhni si do mobilu aplikaci žiji, mě strašně pomohla. Zaznamenáváš přes ní svoje nálady a co je zhoršilo nebo ti naopak pomohlo. Jsou tam i relaxační cvičení a podobné věci, které dokáží hodně pomoci. Jinak já jsem taky máma, mám syna 18 měs. ale mě naopak mateřství pomohlo, takže v tomhle jsou naše situace rozdílné a nevím jak ti poradit konkretně skrz tento problém. Každopádně mě moc mrzí, že si tím musíš procházet, vím, že to jsou muka. Bojuj vším co půjde, ber léky, choď na terapii a uvidíš že se to po čase zlepší ![]()
Určitě bys měla brát léky. To, že sis je sama vysadila… s tím soucit prostě nemám. Víš, že máš problémy, léky pomáhají, chceš děti, tak to opravdu nechápu.
Jinak nevím, jak je to v Německu, ale nezdá se mi, že by tě policie odvezla do léčebny jen tak. Já jsem byla svědkem toho, že tě zavezou k psychiatrovi/psychologovi a ten tě vyšetří. A pokud souhlasíš, tak tě mohou odvézt do léčebny. Bez souhlasu ne, pokud jsi teda něco zlého nevyvedla a byla jsi nebezpečná pro sebe nebo okolí. A to odebrání dětí nechápu, partner není otcem dětí? Nebydlí s tebou? Nebo jsi někomu naznačila, že je nebezpečný? Protože to fakt nechápu…
Celé mi to přijde jako nesmysl nebo si něco důležitého zatajila, promiň,,, ![]()
Taky se mi to celé úplně nezdá a vysazení léků byla očividně blbost
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 22 let a mám dvě malé děti (3 a 1 a pul roku) po druhém dítěti jsem se nějak sesypala a zavolala na policii, ty mě poslali do psychiatrické léčebny a deti do ústavu. Dávali mi prášky a přítel trval na tom, že jsem absolutně mimo, jde o to že jsem to prostě nezvládla. Nechtěla jsem nikomu ublížit a oni mi je vzali, já vím že to zní fakt na hlavu ale stalo se to. Teď k nám chodí paní ze socialky a rádi nám co dál atd. Děti jsou u nás, ale jsme na podpore, teda než půjdou do skolky. Nesmím s nimi být sama a všude kam jdu mám pocit, že se mi lidé smějí, že na mě ukazují, že by mě odstrelili.. nikam nevycházím bez něho a to dobrovolně. Sama bych asi zůstala na ulici, ne že bych nešla pracovat ale jsem tak trochu mimo realitu občas. Jsem na to šla asi moc brzy, nedokážu být na malé přísnější, je mi jich líto, za to že mají mě za matku. Vlastně jsem ani nevěděla moc do čeho jdu, sama nemám matku už od mala, myslela jsem že se pro ně roztrhnu ale nejde mi to. Pokaždé lituju zvýšeného tónu co řeknu, když řeknu že mám dvě děti, sama tomu nemůžu uvěřit a koukám na ně jako magnet. Jsem blbá kráva!!!
Asi pujdu proti proudu, ale nepripadas mi jeste zdrava, netrpis bludy a halucinacemi kdyz mas pocit ze te sleduji a chteji o dstrelit, aby to nebyla psychoatkaka, psychoza..radeji bych to konsultovala s psychiatrem aby nebyla nutna dalsi hospitalizace..