Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi mizerně, mám zlé sny a jsem vyděšená
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.12.11 19:38
A co ti tam řekli v tom riapsu? Být tebou tak zajdu za obvodní a ta tě pošle na psychologii. Podle příznaků jak to popisuješ, tak by to mohla být schizofrenie, ale také nemusí. A mění se ti nálady z ničeho nic? Jak dlouho to máš? To se objevilo teď v těhotenství? Když jsem četla začátek, tak mě napadl tourettův syndrom. 
Ale určitě zajdi za doktorkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5misa6
5.12.11 19:38
Schizofrenie je strašná věc.A to tě jako hned neposlali k odbornému lékaři?To mi teda nejde do hlavy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
5.12.11 19:55
M. děkuju… V riapsu doporučili psychoterapii, s kterou začnou až někdy příští týden. Jinak mi v podstatě neřekli nic, vyslechli mě, napsali prášky a poslali domu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.12.11 20:03
Je velmi těžké takové stavy mít a prožívat. Pro uklidnění bych ti chtěla napsat aby ses nebála schizofrenie. Vzhledem k tomu jak reálně uvažuješ a jak dokážeš své stavy popsat to nevypadá na psychotické onemocnění. Jedná se pravděpodobně o velmi úzkostné stavy, které přecházejí ve stavy panické ataky. Je to velké utrpení, ale psychoterapeut ti určitě dokáže pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 20:07
Na schjizofrenii bych si celkem vsadila. POkud by ses odvazila nebo by ti nekdo pomohl, muzes jit na kteroukoli luzkovou psychiatrii - vsude maji prijmpove ambulance a nekdo ti pomuze - neznamena to, ze by te tam nechavali, je to jako pohotovost. Nemusis cekat az do 12tyho. Zatim ten oxazepam. Oni pak neco vymyslej, v tehotenstvi se muze daleko vic veci, nez se mysli. At je lip.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 20:08
Anonymní píše:
A trvá to týden…předtím nic.
Víš je divný, že to přišlo tak rychle. Jestli to nejsou třeba jen hormony…nějaký nepoměr, který toto rozjel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 20:17
bernadetta píše:
Je velmi těžké takové stavy mít a prožívat. Pro uklidnění bych ti chtěla napsat aby ses nebála schizofrenie. Vzhledem k tomu jak reálně uvažuješ a jak dokážeš své stavy popsat to nevypadá na psychotické onemocnění. Jedná se pravděpodobně o velmi úzkostné stavy, které přecházejí ve stavy panické ataky. Je to velké utrpení, ale psychoterapeut ti určitě dokáže pomoci.
Taky mě napadly úzkostné stavy. Ale u těch podle mě není sebepoškozování a slyšení nějakých hlasů a to, že člověk nepozná, zda je to realita nebo sen.
Také jsem měla úzkostné stavy, ale to mi rozjel stres ze školy. Přišlo to kdykoliv a často, bylo to tak silné, že jsem myslela, že se zblázním. Jediné, co to má společného se zakladatelčiným popisem je strach a zmatenost.
Zakladatellko, pokud víš, že do 12tého nechceš čekat a máš strach, tak pro tvoje bezpečí bych tam zítra zavolala a řekla, že chceš přijít dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.12.11 20:41
nevím odkud jsi, ale okamžitě se seber a jeď na psych. pohotovost, je v každé větší nemocnici! Nebo ať tě tam někdo odveze. Mysli na dítě, zahoď předsudky za hlavu, maximálně tě hospitalizují a to tobě každopádně neuškodí!
- Citovat
- Upravit
5.12.11 20:47
bohužel mi to dost silně připomíná stavy mé tchýně, ta je na tom teda ale daleko hůř a rozhodně si to neuvědomuje a nechce přiznat,že je jakkoli nemocná. Ona má smíšenou psychozu-já tam vidím znaky schizofrenie, maniodeprese a taky má neléčenou laktační psychozu. byla opakovaně v Krooměříži, jenže naposledy před 35lety 
Bohužel s ní bydlíme v jednom domě, naštěstí máme všechno svoje, ale stačí jen projít společnou chodbou a mám z toho kolikrát trauma na dva dny, co nám dělá 
Pokud ty si to takto uvědomuješ, jsi schopná popsat, co se s tebou děje a chceš to řešit, pak to snad nebude až tak horké a jak píše přede mnou-zajdi si někam dřív. Proč se o sebe át tak dlouho a určitě to není zrovna moc přínosné ani pro mimi takové stavy. Tchýně má právě taky takové slyšení, kolikrát uplně křičí, jak se s někým hádá, povídá si se svými dětmi, kteří jsou každý někde odstěhovaní, slyší mě nad sebou na terase, dobře ví, že jsem to já a zavolá, aniž by se na mě podívala „Liduno pojď na svačinu“ (Liduna je její dcera). Tak kolikát porozsvěcuje v celém baráku i nám na shcodech-mně to pak svítí do ložnice přímo do obličeje, páč máme kvůli malému otevřené dveře, pootvírá všechny dveře, kolikrát i vrata do ulice, aby to zlé šlo ven. No žít s ní-to člověk musí být neustále ve střehu, co kde zase provede. Vyháže nám boty do popelnice, manželovi do baťovek nablila…a podobné „srandičky“. Mě samozřejmě nemůže ani vystát, páč jsem jí ukradla posledního syna, já už se jí vyhýbám, jak můžu, aby mě ani neviděla a stejně dělám furt všechno špatně. Přeju ti hodně sil, ať tě dají co nejdřív do pořádku a snad se to zase srovná. ale nepodceňuj takové stavy, ať se ti to nerozjede v něco horšího 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 21:06
Urcite bych do dvanacteho necekala .Ale chapu, ze kdyz je Ti takhle blbe, ze se Ti bude i blbe telefonovat nebo nekam chodit. Co poprosit nekoho z rodiny o pomoc? Ze by Ti neco nekde vyjednal. Tim bych zacala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.11 21:40
Kdybys byla poblíž Brna a to léčení nezabíralo, napiš na zoki@centrum.cz. Věděla bych, co s tím. 
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, tohle musím anonymně..
Něco se se mnou stalo, nedokážu to definovat, je mi prostě mizerně. Přišlo to zničeho nic. Sedím na posteli, povídám si sama pro sebe, vlastně pořád mluvim, bez souvislosti, zvláštně u toho naklánim hlavu. Vydávám občas takové zvířecí zvuky. nevím proč a ani nevím jestliříje je to pmné, spíš tomu nedokážu zabránit.Slyším vlastní myšlenky, ale nejsou moje. Mám sny o konci světa o tom jak to dopadne o tom, že to vím. Jsou chvíle kdy mě to dokáže pohltit natolik, že si přestávám uvědomovat že se mi to jen zdálo. v noci jsem se vzbudila a zmateně pobíhala po bytě a brečela že chci domů. Vzbudila přítele a prosila ho o pomoc, ale ten prohlásil že se potřebuje vyspat a šel do jiného pokoje. Já nakonec vyčerpáním usnula. Předtím ještě jsem otevřela dveře bytu..protože jsem věděla že to prostě musím udělat..že třeba přijde někdo kdo mě zachrání. Jsem strašně vyděšená, hrozně se bojím, dokážu brečet hodiny s tim že se bojim, jen nedokážu říct čeho…ani si to uvědomit. byla jsem s tím v riapsu, kam mě minulý týden dovezl známý, protože i vzhledemk tomu že to mám defacto za rohem se bojim vyjít ven z bytu. Tam mi dali oxazepam s tim že když mi takhle bude mám jeden sníst, že víc pro mě udělat nemůžou..(jsem v 6.měs těhotenství) Zabral po dvou dnech, pak dva dny dobrý a teď je to ještě horší. Mám potřebu se trestat, ne zabít!, řezala jsem se žiletkou do ruky a koukla se s potěšením na vlastní krev. pomáhalo mi to vydržet to vnitřní utrpení. K psych. jdu až 12tého a do tý doby se asi zbláznim, nevím si rady..Ráno jsem se nebyla schopná ani poznat v zrcadle.Netušíte někdo, jestli by tohle nemohl být počátek schizofrenie..? Moc děkuju za každou odpověď.