Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psychické týrání rodičem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
15.5.23 16:16
Psychické týrání rodičem
Dobrý den,
mám dotaz ohledně psychického týrání - spíše si chci potvrdit, jestli se vůbec o násilí jedná. V případě že ano, po letech se asi poradím na kompetentních místech.
Bohužel jsem se dostala do situace, kdy i s dcerou bydlím s jedním z rodičů společně. V bytě, který náleží mně, ne rodiči.
Rodič mě bohužel již léta (ne)nápadně deptá. Je strašně tězké tu říct všechno, za ty léta je toho spousta, nicméně ze strany rodiče jsou v tom psychické problémy, z mé strany v pubertě drogy (které mám dodnes na talíři, ač je to minulost a psycholog mě přesvědčuje, že za mé drogy nesou vinu právě rodiče, ale nevím). Každopádně jsem denodenně vystavována citovému vydírání. Přiklad z dnešního dne - byli jsme s rodičem domluveni, že mu pujčím peníze a pojedu s ním na nějaké vyřizovačky (nemá řp), jenže já jsem se ráno probudila nemocná, takže jsem mohla splnit jen tu první část dohody. To můj rodič ale nehodlal akceptovat, ihned plačtivým hlasem, že jsme se snad domluvili, co má teď dělat, ať ho odvezu, že jsem nemocná každý druhý den (to je pravda, marodím často). Když mi bouchly saze, že je rodič nevděčný, tak tu byla scéna na celý barák, byla jsem posílána opakovaně do p… atd. Moje dcera plakala. Tyto scény se vždy jednou za čas opakují, bohužel toho bývá dcerka svědkem.
Chodím zhruba rok a půl k psychologovi, dohnaly mě tam jiné problémy, ale vlastně se velká část sezení točí okolo mých rodičů a konečně si uvědomuji, že to není v pořádku, umím se za sebe i postavit, ale stojí mě to strašně moc energie. Bohužel, pořád jde o mého rodiče, ke kterému cítím silnou lítost, na kterou on hraje.
Chtěla bych se onoho člověka z bytu zbavit, ale jednak bych zřejmě musela zajistit náhradní bydlení ( bydlíme v okolí Brna, nemůžu si dovolit platit komerční nájemné) a druhak si samozřejmě řikám, co jsem to za zrůdu, zbavit se jednoho z rodičů, sám to finančně neutáhne. Znám se a vím, že na něj budu pořád myslet a mít výčitky svědomí, že já si žiju hezky, kdežto on je na tom blbě. Tyto výčitky svědomí jsou ve mně budovány celoživotně. Už vím, že nenesu zodpovědnost, ale v hlavě to pořád mám. Chodím kolem rodiče po špičkách, snažím se vyhovět, i když se mi to nehodí a jdu „přes sebe“, protože jinak přichází hádky a sprosté nadávky před mým dítětem.
Jedná se dle vás o psychické týrání a pokud ano, jak najít odvahu vymanit se z něj?
Největší sílu mi samozřejmě dodává dcera, protože nechci, aby to v ní zanechalo následky.
Z pochopitelných důvodů tu jisté reálie jsou poupravené, tak se mě prosím nesnažte nachytat na švestkách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.5.23 16:28
Psychické násilí to je. Každopádně se jedná o zneužívání. Radit vám nemá smysl, vy víte, co máte dělat. Možná by vám pomohla nějaká organizace. A taky nevím, proč byste rodiči měla shánět bydlení. To nemusíte.
P. S.: Jen mě zaráží tvrzení psychologa, že za vaše drogy mohou právě rodiče. Pokud vám je nepřidávali do krupicové kaše třeba, tak fakt ne. Je x lidí z neutěšených poměrů a nezačnou s tím, zároveň x lidí, kde rodiče fungovali a začali brát. Prostě mi tohle přijde mimo od toho psychologa. Což ale neznamená, že by vám to mělo být předhazovano. Normální milující rodič by byl rád, že se s tím jeho potomek popral. Tuhle blbost může udělat každý, ne každý se z toho ale dokáže dostat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 16:36
@Nikaragua366 píše:
Dobrý den,mám dotaz ohledně psychického týrání - spíše si chci potvrdit, jestli se vůbec o násilí jedná. V případě že ano, po letech se asi poradím na kompetentních místech.
Bohužel jsem se dostala do situace, kdy i s dcerou bydlím s jedním z rodičů společně. V bytě, který náleží mně, ne rodiči.
Rodič mě bohužel již léta (ne)nápadně deptá. Je strašně tězké tu říct všechno, za ty léta je toho spousta, nicméně ze strany rodiče jsou v tom psychické problémy, z mé strany v pubertě drogy (které mám dodnes na talíři, ač je to minulost a psycholog mě přesvědčuje, že za mé drogy nesou vinu právě rodiče, ale nevím). Každopádně jsem denodenně vystavována citovému vydírání. Přiklad z dnešního dne - byli jsme s rodičem domluveni, že mu pujčím peníze a pojedu s ním na nějaké vyřizovačky (nemá řp), jenže já jsem se ráno probudila nemocná, takže jsem mohla splnit jen tu první část dohody. To můj rodič ale nehodlal akceptovat, ihned plačtivým hlasem, že jsme se snad domluvili, co má teď dělat, ať ho odvezu, že jsem nemocná každý druhý den (to je pravda, marodím často). Když mi bouchly saze, že je rodič nevděčný, tak tu byla scéna na celý barák, byla jsem posílána opakovaně do p… atd. Moje dcera plakala. Tyto scény se vždy jednou za čas opakují, bohužel toho bývá dcerka svědkem.
Chodím zhruba rok a půl k psychologovi, dohnaly mě tam jiné problémy, ale vlastně se velká část sezení točí okolo mých rodičů a konečně si uvědomuji, že to není v pořádku, umím se za sebe i postavit, ale stojí mě to strašně moc energie. Bohužel, pořád jde o mého rodiče, ke kterému cítím silnou lítost, na kterou on hraje.
Chtěla bych se onoho člověka z bytu zbavit, ale jednak bych zřejmě musela zajistit náhradní bydlení ( bydlíme v okolí Brna, nemůžu si dovolit platit komerční nájemné) a druhak si samozřejmě řikám, co jsem to za zrůdu, zbavit se jednoho z rodičů, sám to finančně neutáhne. Znám se a vím, že na něj budu pořád myslet a mít výčitky svědomí, že já si žiju hezky, kdežto on je na tom blbě. Tyto výčitky svědomí jsou ve mně budovány celoživotně. Už vím, že nenesu zodpovědnost, ale v hlavě to pořád mám. Chodím kolem rodiče po špičkách, snažím se vyhovět, i když se mi to nehodí a jdu „přes sebe“, protože jinak přichází hádky a sprosté nadávky před mým dítětem.Jedná se dle vás o psychické týrání a pokud ano, jak najít odvahu vymanit se z něj?
Největší sílu mi samozřejmě dodává dcera, protože nechci, aby to v ní zanechalo následky.
Z pochopitelných důvodů tu jisté reálie jsou poupravené, tak se mě prosím nesnažte nachytat na švestkách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 16:50
@Tofifea píše:
Psychické násilí to je. Každopádně se jedná o zneužívání. Radit vám nemá smysl, vy víte, co máte dělat. Možná by vám pomohla nějaká organizace. A taky nevím, proč byste rodiči měla shánět bydlení. To nemusíte.
P. S.: Jen mě zaráží tvrzení psychologa, že za vaše drogy mohou právě rodiče. Pokud vám je nepřidávali do krupicové kaše třeba, tak fakt ne. Je x lidí z neutěšených poměrů a nezačnou s tím, zároveň x lidí, kde rodiče fungovali a začali brát. Prostě mi tohle přijde mimo od toho psychologa. Což ale neznamená, že by vám to mělo být předhazovano. Normální milující rodič by byl rád, že se s tím jeho potomek popral. Tuhle blbost může udělat každý, ne každý se z toho ale dokáže dostat.
Vím, sbírám na to sílu.
Každopádně k těm drogám - psycholog mi to vysvětlovat tak, že když náctiletý bere drogy, hledá něco, co nemá. Prý je rozdíl mezi experimentováním (kde rodiče opravdu nemohou ovlivnit) a závislostí. Ale zatím s tímto sama nejsem ztotožněná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
15.5.23 16:56
Nemusíš nikomu shánět náhradní ubytování, ale vystěhování jednoduchý nebude. Budeš muset dát písemnou "výpověď " a žádost na odstěhování z bytu, dobrý je uvést, že je to z důvodu dlouhého psychického týrání. Možná to budeš muset řešit i soudně. Vřele doporučuju sehnat garsonku, nebo DPS, pokud se jedná o důchodce, a zaplatit kauci a třeba první dva nájmy. Pak samozřejmě pomoci vyřidit případný sociální dávky, jako příspěvek na bydlení. Tobě se uleví, že je rodič pryč a zároveň nebudeš mít pocit, že je na dlažbě.
- Citovat
- Upravit
15.5.23 16:59
Nevím, jestli budeš mít na vystěhování rodiče sílu - podle toho jak píšeš, tak spíše ne…
Zaměřila bych se pro začátek na reálnější cíl. Na to, aby ve tvém bytě platila tvá pravidla. Abys uměla říct NE a abys jednala podle sebe, ne podle mámy/táty. Pokud se tohle naučíš bez pocitu viny, máš vyhráno. Držím palec 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 17:01
@Nikaragua366 píše:
Dobrý den,mám dotaz ohledně psychického týrání - spíše si chci potvrdit, jestli se vůbec o násilí jedná. V případě že ano, po letech se asi poradím na kompetentních místech.
Bohužel jsem se dostala do situace, kdy i s dcerou bydlím s jedním z rodičů společně. V bytě, který náleží mně, ne rodiči.
Rodič mě bohužel již léta (ne)nápadně deptá. Je strašně tězké tu říct všechno, za ty léta je toho spousta, nicméně ze strany rodiče jsou v tom psychické problémy, z mé strany v pubertě drogy (které mám dodnes na talíři, ač je to minulost a psycholog mě přesvědčuje, že za mé drogy nesou vinu právě rodiče, ale nevím). Každopádně jsem denodenně vystavována citovému vydírání. Přiklad z dnešního dne - byli jsme s rodičem domluveni, že mu pujčím peníze a pojedu s ním na nějaké vyřizovačky (nemá řp), jenže já jsem se ráno probudila nemocná, takže jsem mohla splnit jen tu první část dohody. To můj rodič ale nehodlal akceptovat, ihned plačtivým hlasem, že jsme se snad domluvili, co má teď dělat, ať ho odvezu, že jsem nemocná každý druhý den (to je pravda, marodím často). Když mi bouchly saze, že je rodič nevděčný, tak tu byla scéna na celý barák, byla jsem posílána opakovaně do p… atd. Moje dcera plakala. Tyto scény se vždy jednou za čas opakují, bohužel toho bývá dcerka svědkem.
Chodím zhruba rok a půl k psychologovi, dohnaly mě tam jiné problémy, ale vlastně se velká část sezení točí okolo mých rodičů a konečně si uvědomuji, že to není v pořádku, umím se za sebe i postavit, ale stojí mě to strašně moc energie. Bohužel, pořád jde o mého rodiče, ke kterému cítím silnou lítost, na kterou on hraje.
Chtěla bych se onoho člověka z bytu zbavit, ale jednak bych zřejmě musela zajistit náhradní bydlení ( bydlíme v okolí Brna, nemůžu si dovolit platit komerční nájemné) a druhak si samozřejmě řikám, co jsem to za zrůdu, zbavit se jednoho z rodičů, sám to finančně neutáhne. Znám se a vím, že na něj budu pořád myslet a mít výčitky svědomí, že já si žiju hezky, kdežto on je na tom blbě. Tyto výčitky svědomí jsou ve mně budovány celoživotně. Už vím, že nenesu zodpovědnost, ale v hlavě to pořád mám. Chodím kolem rodiče po špičkách, snažím se vyhovět, i když se mi to nehodí a jdu „přes sebe“, protože jinak přichází hádky a sprosté nadávky před mým dítětem.Jedná se dle vás o psychické týrání a pokud ano, jak najít odvahu vymanit se z něj?
Největší sílu mi samozřejmě dodává dcera, protože nechci, aby to v ní zanechalo následky.
Z pochopitelných důvodů tu jisté reálie jsou poupravené, tak se mě prosím nesnažte nachytat na švestkách.
Psychologické týrání to je. A je to i manipulace, jinak bys neměla problém rodiči najít adekvátní ubytování. Bydlení si může platit sám. Případně prodat byt a odstěhovat se jinam.
Není dobré, aby v tomhle prostředí vyrůstalo malé dítě.
Ale řešení celé situace je jen na tobě. Dokud neseberes sílu a nezačnes konat, nic se nezmění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 17:01
@Janli píše:
Nemusíš nikomu shánět náhradní ubytování, ale vystěhování jednoduchý nebude. Budeš muset dát písemnou "výpověď " a žádost na odstěhování z bytu, dobrý je uvést, že je to z důvodu dlouhého psychického týrání. Možná to budeš muset řešit i soudně. Vřele doporučuju sehnat garsonku, nebo DPS, pokud se jedná o důchodce, a zaplatit kauci a třeba první dva nájmy. Pak samozřejmě pomoci vyřidit případný sociální dávky, jako příspěvek na bydlení. Tobě se uleví, že je rodič pryč a zároveň nebudeš mít pocit, že je na dlažbě.
Děkuji. Vtipné je, že se o důchodce nejedná. Ten příjem ani není malý, jen cca 5 tisíc dělá úvěr, který se případně nemůže uvést, kdyby se řešily nějaké příspěvky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 17:02
@Nikaragua366 píše:
Vím, sbírám na to sílu.
Každopádně k těm drogám - psycholog mi to vysvětlovat tak, že když náctiletý bere drogy, hledá něco, co nemá. Prý je rozdíl mezi experimentováním (kde rodiče opravdu nemohou ovlivnit) a závislostí. Ale zatím s tímto sama nejsem ztotožněná.
Tak ony ty závislosti vznikají i z toho experimentování. Vždyť nám to tloukli do hlavy už na ZŠ, jak takové experimenty mohou končit. A v 15? To má snad každý pocit že „něco nemá“. Nicméně k hlavní otázce - nenechte se. S takovou povahou vám tento rodič negativně ovlivňoval nejspíš celé dětství a není důvod nechat ho to dělat i v dospělosti. Zkuste nějakou tu organizaci pro obětí DN.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 17:04
@lu369 píše:
Nevím, jestli budeš mít na vystěhování rodiče sílu - podle toho jak píšeš, tak spíše ne…Zaměřila bych se pro začátek na reálnější cíl. Na to, aby ve tvém bytě platila tvá pravidla. Abys uměla říct NE a abys jednala podle sebe, ne podle mámy/táty. Pokud se tohle naučíš bez pocitu viny, máš vyhráno. Držím palec
Tohle mi právě přijde víc nereálné, než vystěhování. Já vím, že nezvládnu ustát stát si za svým. Já se už dokážu vymezit a jasně říct, že takhle ne… jenže pak přijde ta smršť, já toho chci dceru ušetřit a tak ustoupím, ať není to zničující dusno..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
15.5.23 17:06
@Nikaragua366 píše:
Děkuji. Vtipné je, že se o důchodce nejedná. Ten příjem ani není malý, jen cca 5 tisíc dělá úvěr, který se případně nemůže uvést, kdyby se řešily nějaké příspěvky.
Pokud se jedná o vydělávajícího člověka, tak by mi to žíly netrhalo ani omylem.
- Citovat
- Upravit
15.5.23 17:09
@Nikaragua366 píše:
Tohle mi právě přijde víc nereálné, než vystěhování. Já vím, že nezvládnu ustát stát si za svým. Já se už dokážu vymezit a jasně říct, že takhle ne… jenže pak přijde ta smršť, já toho chci dceru ušetřit a tak ustoupím, ať není to zničující dusno..
Je fajn, že sama víš, kde máš limity a co máš vlastně dělat.
V tom případě bych šla klidně do stěhování, pro sebe a dcerku malý byt a rodič na vlastní nohy. Moc ti držím palce, ať jste s dcerkou spokojené 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 17:17
@Nikaragua366 píše:
Dobrý den,mám dotaz ohledně psychického týrání - spíše si chci potvrdit, jestli se vůbec o násilí jedná. V případě že ano, po letech se asi poradím na kompetentních místech.
Bohužel jsem se dostala do situace, kdy i s dcerou bydlím s jedním z rodičů společně. V bytě, který náleží mně, ne rodiči.
Rodič mě bohužel již léta (ne)nápadně deptá. Je strašně tězké tu říct všechno, za ty léta je toho spousta, nicméně ze strany rodiče jsou v tom psychické problémy, z mé strany v pubertě drogy (které mám dodnes na talíři, ač je to minulost a psycholog mě přesvědčuje, že za mé drogy nesou vinu právě rodiče, ale nevím). Každopádně jsem denodenně vystavována citovému vydírání. Přiklad z dnešního dne - byli jsme s rodičem domluveni, že mu pujčím peníze a pojedu s ním na nějaké vyřizovačky (nemá řp), jenže já jsem se ráno probudila nemocná, takže jsem mohla splnit jen tu první část dohody. To můj rodič ale nehodlal akceptovat, ihned plačtivým hlasem, že jsme se snad domluvili, co má teď dělat, ať ho odvezu, že jsem nemocná každý druhý den (to je pravda, marodím často). Když mi bouchly saze, že je rodič nevděčný, tak tu byla scéna na celý barák, byla jsem posílána opakovaně do p… atd. Moje dcera plakala. Tyto scény se vždy jednou za čas opakují, bohužel toho bývá dcerka svědkem.
Chodím zhruba rok a půl k psychologovi, dohnaly mě tam jiné problémy, ale vlastně se velká část sezení točí okolo mých rodičů a konečně si uvědomuji, že to není v pořádku, umím se za sebe i postavit, ale stojí mě to strašně moc energie. Bohužel, pořád jde o mého rodiče, ke kterému cítím silnou lítost, na kterou on hraje.
Chtěla bych se onoho člověka z bytu zbavit, ale jednak bych zřejmě musela zajistit náhradní bydlení ( bydlíme v okolí Brna, nemůžu si dovolit platit komerční nájemné) a druhak si samozřejmě řikám, co jsem to za zrůdu, zbavit se jednoho z rodičů, sám to finančně neutáhne. Znám se a vím, že na něj budu pořád myslet a mít výčitky svědomí, že já si žiju hezky, kdežto on je na tom blbě. Tyto výčitky svědomí jsou ve mně budovány celoživotně. Už vím, že nenesu zodpovědnost, ale v hlavě to pořád mám. Chodím kolem rodiče po špičkách, snažím se vyhovět, i když se mi to nehodí a jdu „přes sebe“, protože jinak přichází hádky a sprosté nadávky před mým dítětem.Jedná se dle vás o psychické týrání a pokud ano, jak najít odvahu vymanit se z něj?
Největší sílu mi samozřejmě dodává dcera, protože nechci, aby to v ní zanechalo následky.
Z pochopitelných důvodů tu jisté reálie jsou poupravené, tak se mě prosím nesnažte nachytat na švestkách.
Já bych si na tvém místě našetřila tolik, abych mohla zaplatit rodiči nájem na 2 až 3 měsíce, prostě tolik, abys mohla složit kauci a byl tvému rodiči byt pronajat. Pak bych s ním zašla na radnici, že se do nového bytu hlásí k trvalému pobytu. Jakmile by se to povedlo, nechala bych to už na rodiči a do bytu bych ho k sobě zpátky nebrala. Pokud by se tomuto řešení bránil, odstěhovala bych se a do nového bytu bych rodiče nepřihlásila a pak bys ho mohla vystěhovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 17:18
@Nikaragua366 píše:
Tohle mi právě přijde víc nereálné, než vystěhování. Já vím, že nezvládnu ustát stát si za svým. Já se už dokážu vymezit a jasně říct, že takhle ne… jenže pak přijde ta smršť, já toho chci dceru ušetřit a tak ustoupím, ať není to zničující dusno..
Svým ustupování dosáhneš akorát toho, že si dcera bude pamatovat, jak to bylo hrozné a místo, abys jí z toho dostala, tak si vždy ustoupila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.23 17:21
A z jakého důvodu jsi přistoupila na to, aby se k tobě matka nastěhovala? Ona nemá vlastní finance na bydlení, ještě jí musíš půjčovat peníze?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
