Psychické týrání ze strany mámy?

Anonymní
29.4.24 12:02

Psychické týrání ze strany mámy?

Zdravím Vás všechny,

chci se jenom zeptat, zda je moje situace podle Vás vážná nebo si z toho dělám jenom těžkou hlavu.

Momentálně je mi 21 let, od mala jsem byla spíš více fixovaná na mámu, ( táta je skvělý doteď ), jenom jako holku mě to táhlo více k mámě.

Všechno to začalo v době kdy mi bylo 15 a měla jsem si vybrat kam půjdu na střední, byla jsem tehdy hrozně nerozhodná a hloupá a nechala za sebe rozhodnout mámu..
Nepřijde mi, že bych byla hloupá, ale učit jsem se nechtěla, školu jsem měla na 2-3 a byla jsem spokojená, mámě to ale nestačilo. Kecy typu ( nikdy z tebe nic nebude, jsi pro mě fakt zklamáním, to ses fakt tak blbá nebo to jenom děláš? ) byly na denní bázi.

Mámu nebavilo to jak podle ní „zanedbávám školu“ a začala mě tahat do světa modelingu ( její nesplněný sen ), moc se mi to nelíbilo, nikdy jsem nechtěla být středem pozornosti. Ale nakonec jsem kývla
„když už z tebe nikdy nic nebude a v hlavě víme, že máš na*ráno tak se alespoň zkus živit tělem“, založila mi profil, byla jsem nějakou dobu pod agenturou, fotila jsem a nikdy to nebylo dokonalý ( na 172 cm / 59 kg ).. neustálý hlídaní váhy, nadměrné cvičení, zapírala mi jídlo abych náhodou nepřibrala, v době covidu mě nutila jíst prášky na spalování tuku ( kofeinový tablety ), těma jsem si přivodila srdeční arytmii, nutila mě pít všechny ty čaje na spalování a já nevím co všechno..
neustálý srovnávání s kamarády, domlouvala mi za mými zády polonahé focení s cizími lidmi a nezajímalo jí jestli jedu večer sama na focení nebo kdo tam semnou bude, prodávala moje tělo a bylo to „pro moje dobro“

když se jí to hodilo byla jsem akorát terč pro její posměch, vybíjení zlosti a špatných nálad.., několikrát mě praštila i když jsem nic neudělala, jenom aby si vybila vztek..

táta místo toho aby mě třeba bránil nebo se mě alespoň zastal, tak radši ustoupil, myslím ze doteď o ničem z toho co se dělo doma neví.
Mohla jsem jíst jenom v určitou dobu, nic navíc pokud se to nehodilo do kalorických tabulek..uz v tu dobu jsem sama sebe vnímala jako hroznou osobu a přestala jsem jíst, bylo to pro mě nejjednodušší řešení, chtěla jsem mít klid a když jsem ji zkusila něco říct byla jsem ta špatná já..nejsem na to pyšná, ale dohnala jsem to až na bulimii a už ne v takovým množství, ale porad to přetrvává doteď.

Myslela jsem ze to bude lepší když se odstěhuju, ale opak byl pravdou. výhrůžný sms po telefonu, urážení po sms a telefonátech, zkusila jsem ji odstřihnout, ale vždycky po nějaké době se to akorát nakupilo a bylo to horší..pamatuju si když jsem po 1 návštěvě u mamy doběhla s brekem k sobe domu a začala jsem v záchvatu vzteku rozbíjet nádobí o zeď, kopat do věcí a vědomě si ubližovat, nebýt tehdy mého ex-přítele, pravděpodobně už bych tu nebyla.

Nebydlím u rodičů už skoro 3 roky, odstěhovala jsem se i daleko abych mohla byt trochu v klidu, mam skvělého přítele, ale problém je moje aktuální chování.. nejsem schopná řešit věci v klidu, mám nekontrolovatelné záchvaty vzteku, všechno beru jako útok, jsem věčně nespokojená a nejím.. myslíte že by to mohli být částečně následky toho co jsem si prožila? Nebo něco jiného?
Mám hrozný strach o tom s někým mluvit, protože ostatní by to třeba mohli brát jako banalitu..

( omlouvám se předem za sloh, ale není to ani tak všechno, jenom to nejpodstatnější) :srdce:

Budu ráda za jakýkoliv názor, či případnou radu.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Bytsamsebou
11186
29.4.24 12:12

Tak důležité je to, že víš, proč se tak chováš. Ano, za tohle všechno může jen a jen výchova tvých rodičů! Buď o tom mluv normálně s přítelem, nebo s psychologem, terapeutem… :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Peta94
324
29.4.24 12:19

Za tohle určitě může výchova. Je fajn, že si to uvědomuješ a určitě se neboj o tom mluvit. Dusit to v sobě je to nejhorší co můžeš udělat, doporučuju návštěvu psychologa.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
JancaS84
36402
29.4.24 12:27

Souhlasím. Navštívit minimálně psychologa aby ti to pomohl zpracovat a s matkou se opravdu nestykat ani za zlatý tele

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
maminaAJ
4373
29.4.24 13:14

Kocko, tohle nebude banalita :hug:… nestyd se (nemas za co) a zvaz odbornou pomoc, mas cely zivot pred sebou, nenech si ho zkazit nespokojenou matkou

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lu66
4383
29.4.24 21:30

Okamžitě přeruš s matkou kontakt. Takový člověk nemá ve tvém životě co dělat!!! Rozhodně se ti uleví. Já udělala to samé a lépe se mi dýchá.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
BeaL
1888
29.4.24 21:40

S matkou omez kontakt na SMS, anebo raději úplně. A to minimálně do té doby, pokud její psych. týrání pořádně neprobereš s terapeutem. Terapeuta vybírej pečlivě (podle mne nemusí být psycholog): podmínkou musí být, aby měl zkušenosti s obětmi psych. týrání. Až pochopíš „myšlení“ tyranů, až pak budeš vědět alespoň teoreticky reagovat na jejich agresi. Zdali i prakticky, toť otázka. Zejména co se týče tvé matky. Ale už tě to nebude bolet, nebo jen velmi málo.

Mé rady: přemýšlej, zdali se matka k tobě nechovala špatně i dřív. Psychické týrání je typické pro skryté narcisty, potažmo narcisty a lidi s narcistickými rysy (tzn. že se narcisticky chovají jen občas).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
jan1nka
19
9.5.24 20:17

Za své reakce nemůžeš, bohužel styl výchovy tvojí matky se na tobě takto poznamenal. Dá se s tím pracovat, ale je to běh na dlouhou trať. Určitě doporučuji nějakého psychoterapeuta či psychologa. K té střední škole, ne každý ví, co chce dělat během celé své pracovní éry, stejně jako je běžné, že dost, možná i většina, nakonec stejně skončí v úplně jiném oboru. A i ty ho můžeš změnit, dostudovat, vybrat si, co by tě bavilo. Naopak by to možná byla jedna z možných cest, jak se trochu oprostit od toho, že za tebe matka rozhodovala. A neboj se o tom mluvit, neboj se najít si odborníka, který ti pomůže, protože jsou prostě věci, se kterými si člověk sám ne vždy dokáže poradit (a opět - je to normální, není na tom nic špatného). A s matkou omez kontakt na minimum, maximálně SMS, a pokud bude dál obtěžovat, tak hold omezit i SMS.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Amelia94
599
13.5.24 14:38

Ahoj, naprosto tě chápu a ano, tvoje chování je výsledkem výchovy tvých rodičů. Jedna velká rada: Vyřeš tyto problémy, zajdi k psychoterapeutovi PŘED NAROZENÍM DĚTÍ. Vím o čem mluvím, byla jsem hodná holčička, neodmlouvala, rodiče ve všem poslouchala, dělala jim služku. Každá sobota velký úklid (já sama, máma vařila a odpoledne si lehla), starala se o 15 let mladší segru. Jakmile jsem měla prázdniny, myla jsem okna, schody linku, spáry…Ted mám děti a babička se o vnoučata nestará dokud není na veřejnosti, tam si hraje na skvělou babičku. Po císaři mě nechala at se starám sama (o miminko i 3 letou dceru), v těhotenství velké zdravotní problémy a máma nikde. Bohužel děti v tobě dokážou probudit pocity, co jsi ani netušila, že v sobě máš. U mě typicky když na mě rodiče věčně řvali a já nesměla odejít a snášet to, dokud jsem se neomluvila, tak přesně ty pocity, cos měla když na tebe takhle řvali (ta bezmoc a vztek) budeš mít když začne brečet to dítě. A ty děti to pak odnáší. Já si to uvědomila ještě relativně včas, ale narovinu, nejhorší je, když ti přijde babička s dědečkem na návštěvu a skončí to tím, že brečíš na záchodě, tříletý dítě tě hladí a ukldnuje a oni na tebe řvou přes dveře, co pro tebe všechno udělali a ty jsi nevděčný parchant., To je prostě ŠPATNĚ. Snažím se to řešit, stres zajídám jídlem, obědy večeře nejím, jedu jen na čokoládě a kávě, Ze stresu mě bolí břicho, občas i zvracím a nemůžu spát. RADA NA ZÁVĚR: řeš to včas. Pokud je to nutné, tak odstřihnout.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
BeaL
1888
14.5.24 09:21

@Amelia94
Na jedné straně dáváš skvělé rady zakladatelce, tak proč dovolíš tyranům dál tě týrat? Pokud tvá odpověď zní: "Je to moje krev… Nedokážu to… Chci, aby mé děti měli babičku a dědečka… " Vážně? Vážně chceš, aby tohle tvé děti viděli? Jak se k tobě chová tvá matka? Jak tě ničí? Co jim tím dáš? Jaký budou mít přínos od tvé matky?

Já pořád propaguji videa Jana Dvořáka Poznej svého psychopata (myslí tím narcisty) na Youtube. Za tuhle práci by si zasloužil vyvážit zlatem. Co dělá pro nás, oběti narcistů, se nedá ani popsat. Poslouchej je a řiď se nimi. Nenič si zdraví přejídáním a nedovol, aby ti tyrani kazili radost z tvých dětí. Oni se z vlastních dětí, štěstí svých bližních, přírody, drobností… atd. těšit nedokážou (i to se dozvíš z videí).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď