Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psychické týrání ze strany prarodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.11.14 13:16
Taky si myslim, presne takhle se projevuje casto nejaka demence. proste ty starecke choroby. starousci zacinaj bejt sprosty, vlezly, proste samy lepsi vlastnosti se u nich projevujou 
ale tim to nechci zlehcovat. jestli to je tak tak se proti tomu asi nijak neubranis. nebo to ale muze bejt jen nuda. neco podobnyho mam se svoji mati, ktera je hodna zenska, ale az moc do vseho strka nos, nechodi do prace tak nema co delat a jediny co ji bavi je komandovat ostatni a jejich zivoty. takze mozna najit ji nejaky jiny hobby misto toho aby vas furt sekyrovala? i kdyz to se taky snadno rekne a hur dela… preju pevny nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.14 13:19
Neco podobneho jsem zazivala s nasi babi, te bylo 80,par mesicu s nami bydlela v 3+1 a nic ji nebylo dobre neskutecne mamku vytacela, kdyz udelala po jejim, bylo to stejne spatne… bohuzel starecka demence 
A ted to vidim u pritelovych rodicu, kteri bydli s rodici otce, vsechno musi byt hned, kdyz neco malinko pokazi, rozciluji se, ze se o ne nestaraji(pritom jim denne vari, chodi pro leky, uklizi,…)…
Moc jsem ti nepomohla, ale mohu aspon drzet palce, at je lepe a mas dal silne nervy! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.14 13:22
ProfZaf
ale já nemám kam jít, nemám ted ani korunu, mám zdrav. problémy (omezené hledání práce a na zkrác. uvázek)neuživila bych ji, navíc je na mě fixovaná a tátu miluje strašně, vnímá to vše bohužel až moc, jsem teď na dně, ale nevím jak dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.14 13:27
@madrianova promin, nevidim do toho jak to doma mate. ale osobne si myslím, že jestli je přítel opravdu tyran a malá to vidí, tak myslíš, že je to pro ni dobrý vzor? už kdyby skousla to, že se její táta chová takhle, tak to pro ni je vzor a nakonec jí tohle chování přijde normální, což je podle mě strašné riziko. Může se tím zničit celý život mrnouska, a kdyz uz ne zivot tak charakter. Sice chápu, život není sranda a uživit dítě sama už vůbec ne, ale nemáš rodinu? Kohokoliv kdo by pomohl? protože tohle nemá budoucnost. sama to znám 
přeju ti aby vše dobře dopadlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.14 13:28
@Anonymní píše:
Ahoj holky.. jdu k vám pro radu protože už jsem zoufalá.. Abych to objasnila, máme velký 3 generační barák, 3 patra, dole bydlí babi s dědou uprostřed mamka a nahoře my s přítelem a malým rok a půl.. a je to hnusné napsat, ale mrzí mi to, ale moje babi je tyran přímo diktátor.. všechny kritizuje, všem nadává, jak by všechno ona udělala jinak.. nejhůře jsem na tom já s dědou, protože když ostatní odjedou do práce, tak po nás doslova jde protože nemá co dělat.. jenže děda už moc neslyší, tak si pustí nahlas rádio a televizi a ignoruje jí.. a už to graduje tak, že dnes přišla k nám nahoru, malý nemocný s antibiotikami, věčně mu tečou nudličky, já chřipka, babi tam vlítla a začala řvát, protože jsem si nevšimla milimetrové nudličky, že mu kouká z nosánku, že do prele ta máma ti ani neutře nudle.. ani najíst pořádně nedostaneš, podívej se na něj, jak je hubenej( muj přítel i já jsme vysocí a hodně hubení, tak nemá po kom být silný), proč proboha nemůže být její dítě, že by vypadal úplně jinak, že je to chudáček, že jsme si ho pořádili v mladym věku a umíme hono.. oboum nám je 24, což si myslím, že není nijak pohoršující věk na založení rodiny.. že jsem úplně neschopná a tak.. takovéhle hádky a výčitky jsou na denodenním pořádku, ale jen když neni doma muj přítel, protože před ním chce být hezká, to samé dělá mamině, a pak ani jeden ani můj přítel ani mamky, nevěří, že taková je.. jindy, dělám že ji neslyším ale mrzí mě to, nebo jdu s malým ven si pročistit hlavu, ale dnes jsem ji poprosila že mi fakt neni dobře a jestli mi chce pořád urážet, tak ať jde prosím dolů do svého tak mi řekla, že jsem parchant, že jí vyhazuju, a že už tam v životě nepřijde, a že malý k nim chodit taky nebude.. přitom malý je má hrozně rád
Radila bych ti aby ses odstěhovala, nemáš zapotřebí snášet to co ti předvádí tvá babi.
Věz, že s ní by se tvůj syn neměl lépe. Možná by byl tlustší a bez nudlí ale…
Věř si 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.14 14:18
Vzhledem k tomu, že se před mámou a přítelem krotí, evidentně dokáže rozlišovat, na koho si troufnout chce a na koho ne, proto bych s jejím chováním slitování neměla. Zamykat, nepouštět, ignorovat, nenechat si nadávat a když začne, dej jí sprdunk, však ona se naučí chovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.14 21:11
Obecně se říká, že když spolu bydlí dvě generace, nedělá to dobrotu. Vy jste dokonce tři. Nejlepší rada bývá se odstěhovat, protože bohužel své rodiče ani prarodiče nezměníme…
Já nemám ten problém, že by mě babička týrala či něco takového, ale také mě hrozně mrzí, život v dětství s ní byl prima, co se pamatuji, pak ale člověk dospěje, přijde se svými názory, jinými, to babička odmítá připustit a je problém. Popovídat si v klidu s babičkou tak, aby to neskončilo hádkou, to je fakt věda. A prostě… taky bych moc rád s ní vycházel dobře, zase jí ale nechci odkývat úplně všechno, když si myslím, že je její názor chybný. Jenže diskuse je nemožná. A komandování si užiju také dost 
. Nejhorší na tom ale je, že babička už tu asi dlouho nebude a v tomhle stavu to má skončit? Pokouším se náš vztah napravit, jak se dá, dát jí nějak najevo, že to a to mi vadí, trošičku to pomůže, ale ne moc…
Asi nezbývá než se s tím smířit… Nebo se tedy odstěhovat. Ano, možná by trošku pomohlo i babičku něčím zaměstnat, aby něco dělala a neměla čas vás otravovat.
Mimochodem, zakladatelko, věk 24 let k založení rodiny je záviděníhodný, to já ve svém věku, který tu tajím, jsem bezdětný a přijde mi to fakt pomalu jako ostuda. Tedy ne jako, doopravdy 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.14 17:40
Znám tohle z pozice dítěte - žili jsme sice v dvoupatrovém domě s mou babičkou, ale všichni dohromady (nahoře to bylo nedodělané). Táta se s ní vyloženě nesnášel, neustále ho podezírala, že mou mámu podvádí, každý den hádky a hysterické scény (táta raději začal chodit do hospody, aby měl po práci klid), často strach jít ze školy domů… Moje máma toho měla taky plné zuby, ale málokdy se ohradila, spíš se od ní nechávala peskovat, celkově se babička chovala spíš jako moje matka a mou vlastní mámu odsouvala do pozadí, vybavuji si mlhavě, že mě snad i proti ní trochu poštvávala. Zpětným zrdaclem hodnoceno, moje matka byla postavena do role spíše mojí starší sestry. Vyvrcholilo to tím, že jednoho dne mému tátovi bouchly nervy, sbalil se a odstěhoval pryč (rozvod nebyl, ale nejprve scházení se s tátou skoro na tajňačku, strach a celkově zákaz o něm mluvit v dobrém, neustále ho babička pomlouvala a snažila se mě očkovat proti němu… nakonec se nastěhoval zpět, když měl zdravotní problémy a moje matka si před babičkou prosadila, že z nemocnice pojede zase k nám).
Teď si na všechno díky psychoterapii víc vzpomínám, takové dětství na mě zanechalo následky, teprve teď si postupně buduji nějakou sebedůvěru, bojuji se sebepoškozováním (škubání vlasů, facky, rány pěstí do hlavy) a snažím se mít sama sebe ráda - musím, narodil se mi syn a chci, aby měl vyrovnanou a dobrou matku a ne uplakaný uzlíček nervů obviňující se za všechno možné a trestající se za to.
Mysli na malého, nedopusť, aby tvoje babička totálně rozvrátila vaši rodinu a způsobovala ti takové peklo, ono to bude časem jen gradovat, jak uvidí, že na tebe může (neb před přítelem se chová jak mílius, takže tady to nebude nemoc). Zamykej se, nepouštěj ji dovnitř, s malým bez přítele k nim nechoď… Nedovol, aby časem začala malému blbnout hlavu, ochraňuj jeho i sebe. Nejlepší by bylo se přestěhovat, ale chápu, že to není nejsnadnější. Člověk má strach se takovému člověku postavit, ale je to nezbytné. Blbé je, že se s ní potkáváš asi i při odchodu ven, na zahradě - ale tady na to se můžeš připravit, váš byt je ale váš hrad a ona tam nemá co tě nervovat a vyvádět tam.
- Citovat
- Upravit
1.12.14 17:52
67 let, to ještě není babička tak stará. Myslím, že ví co dělá, protože rozlišuje jak se chovat pře přítelem a jak jen před tebou. Snažila bych si jí nevšímat, zamykat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.14 22:28
@D. C. Úplně Tě chápu, mám to podobně. Nechci se s ní hádat, ale bohužel mi dost mluví i do výchovy dcery a to prostě přejít nemůžu. Kamarádka mi poradila " usmívej se mávej"…no někdy je to těžké, mám pocit, že jí stejně jednoho dne vše od plic řeknu, ale pak se urazí 
Přitom ji mám hrozně ráda a jako dítě jsem ji vysloveně zbožňovala, nechci to teď na poslední chvíli pokazit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.14 01:33
Mysli na svého malého a babču vykaž do patřičných mezí, čím dříve, tím lépe, ale před tím jí nahraj přítelovi třeba na diktafon, aby viděl, jak je bábrle moc hodná a hlavně, aby jsi v něm němměla v případě nějakého konfliktu oporu, bez toho se obávám, že ničeho nedocílíš, když podle něj je vše OK… Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.14 08:46
@brisco píše:
@D. C.
@brisco, díky za podporu . Kdysi jsem už babičce řekl všechno od plic, co mi na ní vadí a tak. Tak jsem si vyslechl takové to ironické „já jsem špatná, já ti ubližuji“ a když jsem jí vyčetl, že mě špatně vychovala tím (vychovávala mě totiž hlavně babička), že mě nevedla k samostatnosti, tak mi řekla, že jsem dospělý a mám se to naučit sám 
. No teda, můžu se učit samostatnosti jako samouk?
Poslední dny je tu u nás ale tak, že se ten vztah kupodivu zlepšuje, babička se naučila trochu to, co mi vadí a jedná podle toho a já se obdobně snažím přizpůsobit babičce. Sice mi pořád radí dokola, že bych měl tohle a tamto, třebaže jsem jí už opakovaně řekl, že její radu nepřijímám .
Hlavní problém ale tak nějak zůstává - já se tedy snažím pracovat na tom, abych se naučil té samostatnosti, jenže ona bohužel tou svou neustálou péčí o mě tu mou snahu narušuje, ach jo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
2.12.14 08:57
Babička tě vychovala jak uměla. Kdyby každý věděl, jak vychovávat bez chyb a omylů, byly by ulice plné supermanů a superžen. Nejlépe tohle všechno zjistíš, až budeš vychovávat své děti. Pořád je sice více a více informací, ale každý jsme tak jiný, že na každého působí všechno jinak. Možná už jsi někde četl, že když si povídají dospělí sourozenci o svém dětství, každý má tak jiné vnímání, že to vypadá, jako by žili každý v jiné rodině. Základ je ten, jestli tě vychovávala s láskou. Všechno ostatní se naučíš. A nejlépe tím, že se osamostatníš. 
- Citovat
- Upravit
2.12.14 11:30
@Kobliha51, taky díky . Snad přijdu na to, jak se osamostatnit a jak zabránit tomu, aby babička mému osamostatňování nebránila. Hlavně se nechci ale dostat do situace, že příležitost osamostatnit se se mi dostane až tehdy, kdy tu babička už nebude…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
