Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Snopy123 píše: Více
Však to jí právě píšu výše, že už by mělo chodit do školky vlastně, a jestli hlídání nemá nebo odmítá… Tak snad aspoň v září půjde a ona se dá dokupy… A jestli terapie nepomáhá, tak to chce asi změnit i psychologa - ten taky nemusí být hned první ten pravý… ![]()
@Snopy123 píše: Více
Myslím, že kdyby měla v okolí lidi, co fakt pomáhají, nezašlo by to takhle daleko, aby se tu bičovala, jak selhává jen proto, že je nemocná, za což nemůže. Z toho jak o sobě a partnerovi píše, mi ani on nepřijde zrovna jako milující podporující otec a manžel, spíš že vše nechává na ní, tudíž dítě není asi ani zvyklé s ním nebo někým jiným z rodiny trávit moc času, pak z toho má ona úzkosti, když už někam jde. Já když začala řešit svoje stavy, styděla jsem se říct třeba babičkám, že jdu na terapii nebo k psychiatrovi, to by bylo řečí…o hlídání jsem si řekla, ale vždy jsem si něco vymyslela - zubař, gynda, to brali, že s dítětem nejde, nebo prostě „na kontrolu“ - chodím i k jiným doktorům. Praktická mě odbyla, ať si jdu zaběhat…
@Anonymní píše: Více
Chodis do prace a syn do skolky? Pokud ne, proc?
@Jahudka82 Ona může mít úzkosti jen z toho že je… Dítě nemusí vůbec nikam chtít dávat a i 100 něco umořilo osla a rodina nemusí už chtít, protože je vyčerpaná.
Ono někdy se musí pracovat i s tou rodinou a „opečovat“ i ji.
@blumen píše: Více
Myslím, že v tomhle stavu by to v práci nedala, ona i ta školka bude náročnější možná pro ni než pro dítě ![]()
@Snopy123 píše: Více
Chápu kam míříš, že se jí možná snažili pomáhat a jestli je labilnější, mohla mít blbý pocit i z toho, že to dítě vůbec někomu „půjčila“, někdo to tak mít může, tady to zazní každou chvíli (většinou mají maminky problém „půjčit dítě“ jen mužovo straně
)… A tím pádem se dostávala do ještě větších depresí, tak to vzdali. Stejně jako můj chlap nechápal, proč jsem, i když měl syna u sebe v obýváku a zvládl ho přebalit, dát dudlík a uspat, přiletěla každou chvíli, že neslyší že brečí - přičemž kluk spal, ani nedutal a slyšela jsem to jen já ve svý hlavě, vygumovaný z nespavosti a úzkostí, a řek že se na to může vy… Jo není se asi čemu divit, ale tohle ovlivnit fakt nešlo…
Bylo by fajn, kdyby zakladatelka upřesnila, jak to je s tou pomocí, pokud nějaká je - nebo jen kritika a bagatelizování, ani to není bohužel tak neobvyklé.
@Snopy123 píše: Více
Tak jasně, tady si asi každý promítá do jisté míry do reakcí svoje zkušenosti, taky proto to tam píšu, o té vlastní zkušenosti - ale byl to spíš nástřel možného vysvětlení situace, proč to tak zakladatelka má, cítí,
psala jsem, že tak to prostě působí na mě. Teď už bych to nechala na ní, jestli to celé nějak dovysvětlí.
@Anonymní píše: Více
Ahoj, je mi líto tvé situace. Můžeš popsat, co sis na terapiích uvědomila? Proč myslíš, že ti nepomáhají? Jaké si měla dětství? Jak ti to šlo ve škole?
Doporučuji do svého života přinášet změny třeba ve formě sportu, najít si kamarádku, změnit jídelníček, učit se nové věci, omezit scrollování na telefonu ( jen tipuji )…
@Anonymní píše: Více
V některých městech fungují psychostacionáře, kam se chodí na dopoledne. Probíhají tam skupinovky, relaxace, arteterapie, mají psychiatra, a tak. Zpravidla je to program na 6 týdnů. Nevím, odkud jsi, ale zkus si zjistit, jestli u vás něco podobného nefunguje. Kamarádka to absolvovala v Brně na Zahradníkové a velmi výrazně jí to pomohlo.