Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máš možnost si někdy taky odpočinout, dělat něco pro sebe? Věnuje se partner synovi, abys mohla jít někam sama, s kamarádkama, nějaký relax apod.? Asi hlídá na ty terapie, ale to máš tak 1× za 14 dní? Pokud máš pocit, že ti AD nezabírají a nelepší se to, řešila jsi to s doktorem? Někdy se musí zkusit jiný typ, nemusí sednout a vyhovovat hned napoprvé…
Řešila bych to, pokud ti současná terapie nezabírá, hledala bych jinou (buď změna léků nebo i změna lékaře).
Je určitě potřeba to řešit, je lepší mít vyrovnaného rodiče, než labilního. Proto bych být tebou tomu opravdu věnovala energii, aby se to vyřešilo.
@Jahudka82 Nemám kamarádky, chodím hodně málo někam sama, spíš vůbec, a když už ano, tak mám výčitky, že nejsem se synem.
@AnastazieB děkuji, hrozně moc se snažím být nejlepší maminka a neskutečně mě trápí, že mu ubližuji
Ano myslim, ze synovi škodíš, děti potřebují v rodičích jistotu a oporu. Pokud ti léčba nazajima, mela by jsi se léčit jinak, jinde.
@Anonymní píše: Více
A jaký je k tobě chlap? To jsi měla vždy, nebo až po dítěti?
@Anonymní píše: Více
naopak!! ber to naopak-když si od něj pár hodin odpočineš - budeš o to lepší klidnější máma.. změnila bych medikaci, řešila s lékařem i tereapeutem…
@pikola jsem hodně citlivá od narození, měla jsem to vždy, ale někdy je to horší, někdy lepší. Partnerovi už to vadí samozřejmě. Selhala jsem.
@Anonymní píše: Více
Proč selhala? Pomáhá ti partner, nebo je vše na tobě a jsi přetížená? Nemusíš být dokonalá matka, rodiče jste oba. Důležité je, že s tím něco děláš
@Anonymní píše: Více
Ale houby, selhavá spíš on a tvoje rodina, že tě asi moc nepodpoří a nechají tě se v tom takhle plácat - jak dlouho bereš ty AD, kdy jsi vyhledala pomoc?
@Jahudka82 Proč spíš oni. Nemocná je ona, měla by se léčit tak, aby to přinášelo výsledek. Chápu, že podpora rodiny je důležitá, ale tvrdit, že selhává spíš rodina okolo.
Možná tam neselhává vůbec nikdo. Ale pokud nebude chtít opravdu zakladatelka i kdyby se rodina u pomáhala, tak to nepomůže.
@Anonymní píše: Více
Hele a nechodíš sama nikam proč, máš úzkosti zda se o syna partner zvládne postarat, nebo ti rodina - jako to bylo u nás - cpe, že být matka = sedět doma a starat se 24/7, resp. se partner moc starat nechce
Já když to v roce mladšího dítěte už taky se vším nevyspáním aj. nedávala, od dr. která mi psala AD dostala přímo nařízeno, zařídit si aspoň 1 večer v týdnu hlídání a někam vypadnout, že jinak mi celý prášky budou k ničemu…začala jsem chodit na kurz orient tance, hlídal manžel, no ze začátku volal co chvíli, že něco nemohl najít nebo nevěděl, pak jsem si už začala vypínat telefon - děti (v té době už dvě) přežily bez úhony… úzkosti, když jsem neměla dítě u sebe, jsem měla spíš u prvního, kterého všichni nadšeně chtěli vozit v kočárku (a já stejně nespala a „slyšela“ ho brečet - psychika), druhé co nespalo půlku noci a tu druhou se budilo co hodinu bych byla dala v tu chvíli i čertovi, ale ani ten nechtěl
Takže pokud možnost pohlídání je, ber všema 10ti, i kdybys měla jen sedět na gauči a čučet do blba a nic si proboha nevyčítej, dítě si potřebuje budovat i jiné vztahy v rámci rodiny a kór už takhle velké - to půjde už i do školky v září ne, jestli ještě nechodilo?
@Jahudka82 Tak navíc jejímu dítěti jsou 4 roky. Tak to snad zvládne s nějakou blízkou osobou 2 hodiny. Tohle je ale o zakladatelce ne nehlídacích osobách.
Příspěvek upraven 20.05.25 v 14:41
@Snopy123 píše: Vícejasný, já ji chtěla jen povzbudit, že „selhání“ je zbytečně silný slovo, protože to na mě působilo tak, že z ní chlap místo pomoci a podpory dělá labilní hysterku, místo aby vzal dítě ven a nechal ji odpočinout, tak jí ještě nakládá a vyčítá, že vůbec něco řeší. Zažila jsem to samé, tak si to umím představit a takhle to prostě i vyznívá z toho, co píše - o rodině se jinak nezmínila, ale chtěla jsem tím říct, že není jen ona ta špatná, protože už tomu zřejmě věří… Že nejde být pořád jen sluníčková a i s terapiema je to dlouhá cesta, v sobě přepsat nějaké vzorce - nepřijde mi, že by to nechtěla řešit, to by nechodila na terapie, tam asi nějaká pomoc v tomhle směru funguje, ale i tak je už přesvědčená o tom, že ten kdo selhává je ona. A nemusí to mít jen ze svojí hlavy. Stačí pár blbých poznámek typu „ty už zase řveš, chudák dítě, co z něj vychováš (což jí partner i předhazuje), buď ráda že je zdravé, co by za to jiný dali“ a to fakt nepřidá. Vlastní zkušenost…
Mám prosbu, jsem psychicky labilní, mám uzkosti, pocity méněcennosti, nesnáším se, mam syna 4 roky, hodně brecim, občas mívám i záchvaty uzkosti, které nemohu krotit ani před dítětem, pak je doma napětí, já, partner i syn. Jsme ve stresu, on chudák neví, koho chránit. Podle partnera z malého udělám psychopata.
Beru antidepresiva, terapie chodím, ale žádné zlepšení. Hrozné emocni výkyvy, hrozně moc mě to trápí, myslíte, že synovi hodně ubližuji? Samozrejme zažíváme i krásné chvíle, ale js jsem stále v napětí, musí to cítit.
Ublížila jsem mu už?