Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Dobrý odborník ti má co nabídnout. Může ti poskytnout nadhled na problémem a ty se nebudeš rozčilovat. Nebo přijdete na to, co tě vlastně rozčiluje a můžete to změnit. Zkus to a uvidíš.
Osobně mám tu zkušenost, že bych se mohla pos.rat se sebereflexí, zaplatit majlant za průvodce všeho typu, ale dokud budou trvat nelidský podmínky, tak se nic nezmění.
Naopak zázračně se uleví ve chvíli, kdy se změní vnější okolnosti.
Nejsem moc příznivce té vděčnosti za sra. čky, protože jiní jsou na tom ještě hůř.
Nebo měnit svůj pohled na dysfunkční společnost, abych jako byla napravená.
Když matka padá na hubu, nepomůže jí psycholog, ale reálná pomoc. V reálu.
Vzít pryč děcka, dát jí wellnes, zaplatit úklid, ulevit s vařením. Převzít část příšerně vysilujícího mentálního multitaskingu. Apod.
Tak to prostě je.
@Anonymní píše: Více
Tech terapeutických smeru a postupu je cela skala, protoze na kazdy problém funguje neco jineho. Jinak terapeut resi vyhoreni a jinak trauma.
Ano, funguje to, proto, taky po vysce prochazi petiletym terapeutickym vycvikem (to, ze nekdo vystuduje psychologii neznamena, ze muze vest terapie).
@SaxaL píše: Více
Fajn, ze poznas vcas ze jsi uz vystavena. Ale spousta lidi si uvedomi ze je fakt uz vyhorela az ve chvíli, kdy jim nepomuze wellness, poplacani po rameni, nebo pomoc s detmi a uklidem, ale potrebujou systematickou dusevni oomoc a ukotvit, najit cestu ven.. jak by nekteri rekli, „vytahnout si hlavu z pr**le“.
@andrasteia píše: Více
To máš asi pravdu.
Já na to, co jsem výše psala, přišla vlastně taky až po důkladné psychoterapii.
Která už byla zaměřená na činy, podpořená změnami i vnějšími.
Od té doby jsou hranice jinde.
Faktem je, že někdy psycholog vůbec může poprvé danému člověku ukázat, že má nějaké hranice. že má na ně nárok. Jak průlomové, že…
@andrasteia píše: Více
Ale psychoterapie není o vděčnosti za sr*acky. Ta je právě o uvědomění si svých potřeb a možná nacviku říct si co potrebuji. Přesně, jak ises v dalším příspěveku.
Takové ty výkřiky "jsem vděčná za… " to je k smíchu. Většinou to píšou nanynky s lehkým osudem.
@janickaIII píše: Více
Ja tohle přece netvrdím, tak nevim, na co presne teď reaguješ…
@Anonymní píše: Více
Mám to stejné i směrem k dětem. Jasně asi jsme měli smůlu na lékaře, ale dxt nejsou dostupni. Jediné ty léky- když se pal člověk nebojí, že ztloustmr 15kg nebo si neoddela mozek a nebude mít v 60 alzheimera…
Odborník ti má určitě co nabídnout. Ono ne každý přichází s metodami jako je deník. Šikovný psycholog ti dokáže poradit šikovné mentální techniky, díky kterým ti může být líp. A ne nemusí to být situaci prodýchat, počítat do tří apod. ![]()
Pokud už jsi to zkoušela, možná to v tu chvíli nebylo pro tebe, ale spíš jsi narazila na psychologa, s kterým jste si nesedli - ono je strašně moc psych. směrů a je potřeba dát výběru fakt čas.
Dřív bych řekla, že psychiatra a antidepresiva až krajně, ale ono v malých dávkách to asi nemůže uškodit nikomu.
Jen mi přijde zdravější to nejdřív zkusit ty spínače nepohody trochu upravit sama s psychologem. ![]()
@Anonymní píše: Více
„To je u ženy normální, další prosím!“ ![]()
Milá zlatá, dej třikrát týdně deti na krk manželovi. Treba jen na večer a vypadni ven s kamarádkama. Prostě delej něco pro sebe. Samozřejmě že chyba je v Tobe, dnes se každý sesype z povinností, lidi nejsou zvyklí makat a myslí jen na sebe, mají pocit ze si zaslouží ocenění a pozornost za každou vec co udělají, proto se pořád chlubí na netu… a najednou nudná rutina? Většina to řeší antidepresivy. Ale zpusob jenž jsem popsal je lepší. Sebe už nezměnis, změn okolnosti. Místo terapeuta můžeš zkusit GPT. Ale jak říkám, vypni povinnosti a neboj se je hodit na partnera. No prostě večer vynechá porno nebo PlayStation. Chlapi jsou dnes ještě rozmazlenejsi než ženský…
Vse za předpokladu, že nejsi cholericka kráva geneticky. Ale to by jsi nehledala pomoc tu…
Mám pocit, že nezvládám své emoce. Jsem výbušná, úplně strašně mě štvou děti, všechen ten kolotoč okolo nich. Racionálně vím, že je to období, že jsou horší věci a mám si všeho vážit atd. Ale prostě mě to extrémně nenaplňuje, nemám trpělivost. Už jsem přemýšlela o návštěvě nějakého odborníka, ale…k čemu to vlastně je dobré? Já si uvědomuji příčinu, vím, co potřebuji, znám svou minulost. Tzn. nepomůže mi se někde vypovídat nebo takové ty srandy jako „z hluboka dýchat, mlátit do polštáře, psát si deník“ atd. To mi prostě připadá úplně mimo a vím, že to dělat nebudu. Má mi nějaký psycholog nebo terapeut vlastně co jiného nabídnout?