Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vidím 2 možnosti 1)Promluv s ním na rovinu, řekni mu, co tě trápí, a třeba se to vněm hne a změní se ![]()
My to s přítelem měli podobně. Náš vztah je teď naprosto perfektní, ale dostávali jsme se k tomu víc jako deset let. Hodně lidí nám nedávalo moc šancí do budoucna a teď spolu bydlíme tři roky, máme dvouletého synka a jeden druhého. Já v takové krizi ještě nebyla těhotná a pomohlo bohužel až odloučení. Tím Ti nedávám radu, že se máte rozejít, ale jiskřičku naděje, že se to může všechno změnit k lepšímu. Dítě tátu potřebuje víc, než si některé připouštíme. Přeju hodně štěstíčka, ať se vám to podaří vyřešit.Stěhováním přibydou společné starosti a zájmy, tak snad vám to pomůže
.
Myslím, že velkou roli hraje i tvé těhoteství. Člověk sám je náladový, nanicovatý, hledá problémy je citlivější..
Nevím, zda se tvůj partner takto choval vždy ( a nevěděl nikdy , že ti to vadí), nebo jsi si toho všimla až ted , když jsi těhotná..Pokud až ted, není se co divit - jsi nejistá s miminkem v břiše a navíc ti ještě mnohonásobně vadí jeho zájem o jiné holky - i když jde jen o konverzaci.
Také nevím, zda o tom, co ti vadí ví partner. Muži zdaleka nedokážou vycítit ani jasné náznaky nespokojenosti až dokud člověk nevybuchne a nepřestřelí.
Radím o všem si promluvit a ještě jednou zhodnotit, zda je problém opravdu takový, že by tě psychicky vysával. Necítíš se jen víc sama???
Držím palce.
Přítelovy jsem to říkala už milionkrát, že se mi jeho chování nelíbí. Bylo to už i před otěhotněním. Vždy řekl, že se změní a vždy to pomohlo, tak na 1-2 dny, pak bylo vše při starém. Než jsem otěhotněla, tak jsme měli několikrát před rozchodem a pak přišlo nečekaně mimi a já řekla, že mu dám ještě šanci. A pomohlo to? Vůbec…
Liz: a tobě by nevadilo ikdyby jen konverzoval s jinými, když s tebou se nedokáže bavit? A jedinné co provozujete společně je sex?! Kolikrát mi přijde, že mě má vážně jen na jistotu, že bude mít s kym mít sex. A o to já vážně nestojim. Vim, že mimčo potřebuje tátu, ale vždyt on se nedokáže změnit. Tak co mám teda dělat?!
Kopla bych ho do zadku už dávno ![]()
Přijde mi, že sama v sobě to máš ujasněné, co chceš ![]()
Měla bys to hodně komplikované, kdybys od něj odešla? Máš kam jít - zázemí pro miminko?
Katrinka: Ano měla bych to velmi komplikované. Hlavně do té doby než bych porodila…
Je jen škoda, že sis to neuvědomila dříve ( před mimi), že ti nevyhovuje jeho chování..( to nemyslím ironicky).
Možná by pomohlo chovat se stejně jako on. Co na něm vlastně miluješ?? když si tě vůbec nevšímá..
co takhle chovat se také, že ho máš jen na jistotu - občas sex a výživa rodiny..Nevyset na něm a nedávat mu najevo, že stojíš o víc.
třeba se v něm něco hne.. ..ale to jen tak fantazíruji - určitě ho znáš dobře a leccos už jsi vyzkoušela. ![]()
Nějaké řešení nemáš v záloze, kdyby ses rozhodla odejít, například k rodičům nebo do pronájmu jít nemůžeš?
Každopádně ti přeji, hlavně hodně síly a štěstí, a ať se vše vyřeší, tak ať jsi ty i miminko spokojené
![]()
Můj manžel, tehdy přítel, se mnou taky téměř nekomunikoval, přičemž mezi kamarádama je moc fajn, baví se, i ostatní … Došli jsme k tomu až časem, jsme spolu 7,5 let, z toho 5 let manželé a dle metříků jsme založili rodinu… Jsme moc spokojení (tedy alespoň já jo, a doufám, že i on je
), a když tak nad tím přemýšlím, tak se to výrazně zlepšilo poté, co se narodil Matýsek - oba nás to změnilo. Ale je jasné, že v té změně hrálo roli i to, že postupem času se k sobě povahově dost přibližujeme …
Nevím co poradit, buď vám to vydrží nebo ne. Nedoporučuju dělat nyní ani po porodu nějaká radikální řešení, ono se to všechno opravdu dost mění a třeba se to změní k lepšímu ![]()
Jojo, to znám. ráda bych tě podpořila, ale cítím z tvého psaní, že se ten dotyčný stejně nezmění. ono měnit povahu člověku nejde. dost dlouho se přetvářel, aby tě získal a tys ho milovala a život bez něho se zdál složitější a těžší.
ale neboj, ikdyž ho opustíš a na dítě budeš sama (bude to těžké, s tím počítej), uleví se ti psychicky a to je hnací motor.
já se kvůli něčemu takovému rozešla se svým ex dvakrát během těhotenství, ukecal mě, že nemůžu brát dítěti tátu a pak se náš život měnil pomalu v peklo.
tobě přeji, ať to vyřešíte ke zdárnému konci, s jedním chlapem nebo rozchodem život nekončí. rozevři oči a uvidíš, kolik lidí stojí při tobě a je ochotno ti pomoci.
hodně štěstí a zdravé miminko ![]()
Anonymní, on se nezmění, já to znám. Bude to jen horší, předtím se přetvařoval. Naplánuj si nějakou ústupovou cestu, bydlení, a tak a odejdi až budeš moct. S miminkem to zvládneš i sama, když jsem to zvládla já a spousta dalších holek. Na zamilovanost se vykašli, jde to. On by stejně nebyl dobrý mužský vzor pro tvé dítě. Potřebuješ muže, co bude mít k tobě úctu!
Zdravím… Mám docela už velký problém. Mám přítele, čekáme spolu miminko a mám se k němu stěhovat…, jenže, přijde mi, že mě už psychyicky vysává. Problémy řeší tím, že řekne : ,, To se vyřeší nebo se to nějak udělá", ale víc už se o tom nebaví. Jedinné na co se mě při telefonování zeptá je co jsem jedla a nebo co dělám. O ničem jiném se semnou snad ani neumí bavit. Ale pak když přijde někdo jiný, tak to už se nemůže s tím dotyčným urvat od slova. Když někam jdem, tak si mě všímá minimálně, ale hlavně, že těch holek okolo si všímá až moc. Každý s kým se o něm bavím, tak mi říká, že když nás spolu vidí, tak si ani nemyslí, že spolu jsme. Že si mě absolutně neváží atd atd…
Já ho miluji, ale už fakt nevím co mám dělat, jak se mám chovat a jak s nim mluvit, abych ho spon trošku zajímala… Poraďte prosím.