Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Platanka píše:A obligátní, nechcete se s přítelem vzít? Pokud máš sklony k psychickým potížím, považovala bych stabilitu za obzvlášť důležitou…
ano, to je pravda, souhlas ![]()
určitě, to přispívá / a naopak, nepřispívá, když stabilita není, denní chleba /
Říkal mi gynekolog, že bychom se divili, kolik je psychiatricky medikovaných budoucích maminek. Jenom se o tom moc nemluví. A medikace pod dozorem psychiatra není kontraindikace k těhotenství.
Nechtěla jsem tady rozjet takovou debatu, chtela jsem se poradit s maminkami nebo budoucími maminkami, které tím taky prochází. Bipolární porucha se projevuje manii a depresi. V čase, kdy nemoc “spí” tzv. Remise jsem úplně v pořádku a zdrave přemýšlejici člověk. A dost mě překvapilo, ze mi sem lidé píšou, ze bych neměla mít dítě. Pokud budu stále pod kontrolou, tak v tom nevidím žádný problém. Dědičnost si uvědomuji, nepřála bych takové stavy svému dítěti, ale když udělám svému dítěti krásné dětství, tak věřím, ze bude mít dobrý základ do života. Vždy tu pro nej budu a budu ho milovat cely život.
@Elis24 píše:
@Platanka píšu, ze na dítě jsem připravena po všech stránkách. Nebo připravena, asi ani zdravá žena na to nemůže být 100% připravena, ale cítím, ze je to ten správný čas. Přítel je zdravý, je mi velikou oporou i moje i jeho rodiče.
Ok, tak to je v pohodě. Porizovala bych si asi v tvé situaci dítě tehdy, pokud bych to zvládala momentálně bez medikace. Jednak kvůli rizikům pro dítě, a taky pro svůj pocit, že když mi těhotenství/šestinedělí pritizi a nebudu to zvládat, můžu nasadit (osvědčené) léky. Když ale budu léky brát už při otěhotnění, co pak, když těhotenství a spol. můj stav zhorší? Chápeš, že bych prostě chtěla mít pocit nějaké rezervy.
@Mialina píše:
Blbost se většinou dědí taky.
Mě neurazíš ani nenaštveš. Mám kamarádku, která přesně z těchto důvodů děti nemá a další, která má 4. A hádej kolik z nich to zdědilo?
@Elis24
Soucítím s tebou, potýkám se se stejnou diagnózou, ale nemyslím si, že bych kvůli tomu jednou byla horší matka, než kterákoliv jiná (byť zdravá). Myslím, že je to spíš naopak - když člověk ví, s čím se potýká, tak se snaží ze sebe vymáčknout maximum, aby byl minimálně stejně dobrý, ne-li lepší ve všem co dělá, včetně mateřství. Záleží však na Tvém vnitřním pocitu. ![]()
Mimo to, tu někdo psal, že dítě nemoc zdědí. Není to pravda, jak už tu někdo také psal. Dítě zdědí predispozice k onemocnění, které se vůbec nemusí projevit, zvlášť pokud druhý rodič BAP nemá. A navíc - proč by mělo být psychické onemocnění „větší tabu“ než fyzické onemocnění? Copak někdo dnes odrazuje ženy např. s cukrovkou od toho, aby měly dítě? Predispozice k cukrovce se také totiž dědí.
![]()
@Elis24 Záleží, jak dobře jsi zaléčená. Ale těhotenství a porod je hormonální bouře, která může tvůj stav zhoršit.
@Elis24 píše:
Pokud budu stále pod kontrolou, tak v tom nevidím žádný problém. Dědičnost si uvědomuji, nepřála bych takové stavy svému dítěti, ale když udělám svému dítěti krásné dětství, tak věřím, ze bude mít dobrý základ do života. Vždy tu pro nej budu a budu ho milovat cely život.
jistě že
tato nemoc, pokud se léčí jak má, tak nijak nebrání tomu mít děti a dobře a zcela normálně je vychovat
mám takových pac. několik a všechny jsou Ok a srovnané a všechny jsou matky a jak je tak znám, myslím že jsou dobré mámy bez výtek
a pak mám jednu, ta má asi tak 10 dětí, z toho půlku různě v ústavech nebo někde po rodině, kde na ně berou dávky, hulí jak fabrika, hulí i v těhotenství, ve svých 45 je opět přirozeně těhotná, po 11 té, na děti dlabe…každé s jiným…opět má nového „druha“ sice žádnou bipolární poruchu nemá, ale…škoda mluvit
něco takového je pro dítě do života asi tak stokrát horší než matka s léčenou bipolární. poruchou
fakt se nebojte, bez obav
@Platanka píše:
Ok, tak to je v pohodě. Porizovala bych si asi v tvé situaci dítě tehdy, pokud bych to zvládala momentálně bez medikace. Jednak kvůli rizikům pro dítě, a taky pro svůj pocit, že když mi těhotenství/šestinedělí pritizi a nebudu to zvládat, můžu nasadit (osvědčené) léky. Když ale budu léky brát už při otěhotnění, co pak, když těhotenství a spol. můj stav zhorší? Chápeš, že bych prostě chtěla mít pocit nějaké rezervy.
Ale ona se neptá na vaše požehnání🙄 chce si povídat s maminkama, které jsou v podobné situaci. A už vůbec bych se nestavila do role doktora. Ten bude vědět asi lépe než vy, jakou zakladatelka potřebuje medikaci🙄 Potřeba některých dam se vyjádřit naprosto ke všemu, i když o tom nemají ani páru, mě nepřestane překvapovat. Zakladatelko, přeji hodně štěstí ![]()
@Danny_XY píše:
Ale ona se neptá na vaše požehnání🙄 chce si povídat s maminkama, které jsou v podobné situaci. A už vůbec bych se nestavila do role doktora. Ten bude vědět asi lépe než vy, jakou zakladatelka potřebuje medikaci🙄 Potřeba některých dam se vyjádřit naprosto ke všemu, i když o tom nemají ani páru, mě nepřestane překvapovat. Zakladatelko, přeji hodně štěstí
Jsem tě ráda překvapila ![]()
Rikam, co bych na jejím místě udělala, ne? Od toho je diskuse, prece.
..mě stačil v dětství rozvod rodičů a vyrůstat s,,jen" neurotickou matkou a nesu si to s sebou a ovlivnilo mě to hodně. Jestli mě nechytnou bio hodiny nebo mateřský pudy, tak přesně z tohoto důvodu dítě mít nebudu. Pže by mělo cáklou matku, třeba by podědilo slabší psychiku..a ne, nechci tohle udělat svýmu potencionálnímu dítěti, pže by bylo chudák. Takto prostě za mě je. Je to sobecký rozhodnutí, kdy ta ženská myslí jen na sebe. Je to stejná zátěž, jako fyzická nemoc…psychická nemoc…špatný vzorce myšlení a chování. Relapsy atd. To děcko to vnímá a ovlivňuje ho to.
Příspěvek upraven 10.03.21 v 22:17
@Platanka píše:Úplná naprostá hloupost, co tvrdíš. Neraď nemocným lidem, ať vysazují své léky, navíc v takto náročné životní situaci. Naopak je dobře být sledován a zmedikován, léky se dají různě upravit, navýšit, přidat, ubrat. Nevysazovat!
Ok, tak to je v pohodě. Porizovala bych si asi v tvé situaci dítě tehdy, pokud bych to zvládala momentálně bez medikace. Jednak kvůli rizikům pro dítě, a taky pro svůj pocit, že když mi těhotenství/šestinedělí pritizi a nebudu to zvládat, můžu nasadit (osvědčené) léky. Když ale budu léky brát už při otěhotnění, co pak, když těhotenství a spol. můj stav zhorší? Chápeš, že bych prostě chtěla mít pocit nějaké rezervy.
@Borrealis a co taková taková matka s bipolarkou, která se v depresivní fázi chtěla zabít i s dcerou? Proč nezmiňuješ i ty méně happy případy? Případy, kdy se děcko kouká na sesypanýho rodiče a nechápe to? Ne všechno je sluníčkem zalitý, že. Pokud na to zakladatelka má, doopravdy má, tak je to její svobo volba…ale jsou i nesoudný matky co si pořídí děcko pro děcko, ale už mu nemaj absolutně co nabídnout.
@ClassicGirl píše:
@Elis24
Soucítím s tebou, potýkám se se stejnou diagnózou, ale nemyslím si, že bych kvůli tomu jednou byla horší matka, než kterákoliv jiná (byť zdravá). Myslím, že je to spíš naopak - když člověk ví, s čím se potýká, tak se snaží ze sebe vymáčknout maximum, aby byl minimálně stejně dobrý, ne-li lepší ve všem co dělá, včetně mateřství. Záleží však na Tvém vnitřním pocitu.Mimo to, tu někdo psal, že dítě nemoc zdědí. Není to pravda, jak už tu někdo také psal. Dítě zdědí predispozice k onemocnění, které se vůbec nemusí projevit, zvlášť pokud druhý rodič BAP nemá. A navíc - proč by mělo být psychické onemocnění „větší tabu“ než fyzické onemocnění? Copak někdo dnes odrazuje ženy např. s cukrovkou od toho, aby měly dítě? Predispozice k cukrovce se také totiž dědí.
![]()
twl slušnej úlet, srovnávat cukrovku s bipolárkou. Jákákoli psycho nemoc je 100% větší peklo než fyzická. Co je horšího než boj s vlastním mozkem, sám se sebou…radši 10× za sebou zlámanou nohu než deprese. Seš si jistá, že víš o čem mluvíš?