Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psycho kolegyně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.8.22 13:09
@Anonymní píše:
Já mám to stejné, bohužel se jedná o tchyni… To teprve nechceš. Celej život trága a nedávno z ni ještě navíc vypadlo, že prej kdo říká, že je šťastnej tak kecá. Já hned říkám ale já jsem šťastná!!! Odporná nepokora a neúcta k životu a k tomu co má. Před 30 lety ji opustil manžel, synové měli kolem 15, už zůstala bez chlapa. Ale jeden syn bydlí s ní, druhý opodál. Má 3 vnoučata, naše 4. na cestě. A ona bulí, že se nedožije jejich dospělosti, že měli bejt už dávno. Čumí po sousedech, jak oni skvěle žijou a u nás je vše špatně. Jak ji nic nebaví, nic netěší, nic nedělá, nevaří nenapeče, jen brečí a brečí jak je nešťastná, jak si nerozumí se snachou a že z decek nic nebude atd. atd. Zato sousedi, tam je teprv ten správnej život!!! To teprv nechceš!!!
Týjo, nebýt já jedináček, tak řeknu, že píšeš o mojí matce.
Nejvíc mne teda bolí ten bezmezný obdiv ke všem sousedům kolem (pokud teda s nima není zrovna na nože) a směrem k vlastním vnoučatům a mě opovržení.
A ta neúcta k tomu, co má - přesně! Nemám ani polovinu jejího zajištění pohodlí, života, vztahů… a když to kňourání věčný slyším, tak je to smutný. Nemoc to není, byla taková celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.8.22 13:17
Mám takovou zkušenost, že jakmile začneš s takovou vysavackou řešit vše prakticky, přestane se ti svěřovat. Porad ji něco rozumného a ptej se, zda to už udelala. Hledej praktická řešení a nůž ji do nich. Najdi ji kontakt na psychologa a pořád se ptej, jestli už tam byla, chtěj ji objednat. 
Neutesuj ji, říkej ji, aby hodně plakala, že to pročistí oči a uleví se jí. Aplikováno na tchyniny krokodýlí slzy, od té doby už přede mnou nezaplakala. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.8.22 13:29
Všem děkuji za pochopení a za rady.
Ono na tom je to nejhorší právě to, že u psychologa byla, chodila tam opakovaně. Ale on byl špatnej, koukal na ní zle, bála se s ním mluvit a měla hrozný deprese když k němu měla jít atd..
Jako je to vážně upir a já už bych nejradši i vraždila 
pokud hodím ignor, stoupne si vedle mě a čumí, nebo na mě začne hrabat a objímat mě, když se bránim pláče
A když se na všechno dal a dal ptám tam mluví a mluví a mluví. Takže tato rada nepomůže
- Citovat
- Upravit
31.8.22 13:30
@Anonymní píše:
Mám takovou zkušenost, že jakmile začneš s takovou vysavackou řešit vše prakticky, přestane se ti svěřovat. Porad ji něco rozumného a ptej se, zda to už udelala. Hledej praktická řešení a nůž ji do nich. Najdi ji kontakt na psychologa a pořád se ptej, jestli už tam byla, chtěj ji objednat.
To je pravda!!! V momentě kdy těmto lidem řekneš OK pojďme to teda vyřešit. Je ti zle v této práci, fajn tak se dnes stav budeme hledat novou práci. Máš trauma z dětství dobře, tady je kontakt na psychologa… tak co už jsi mu volala? Přítel je de*il chápu, pomůžu ti se stěhováním zpět k rodičům. Tak začnou hledat novou vrbu!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.22 13:35
@Anonymní píše:
Všem děkuji za pochopení a za rady.
Ono na tom je to nejhorší právě to, že u psychologa byla, chodila tam opakovaně. Ale on byl špatnej, koukal na ní zle, bála se s ním mluvit a měla hrozný deprese když k němu měla jít atd..
Jako je to vážně upir a já už bych nejradši i vraždila
A když se na všechno dal a dal ptám tam mluví a mluví a mluví. Takže tato rada nepomůže
Proboha!!! Tak tohle už jedině řešit s vedením. Vždyť ta ženská nemá v pracovním procesu co dělat!!! Nikdo po tobě nemůže chtít aby takto psychicky narušené kolegyni suplovala psychiatra!!!
Jako chápu, jít si stěžovat vedení je riskantní, ale zas co tím ztratíš? I kdyby jsi si měla najít novou práci pořád by to bylo lepší než tohle!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.22 13:43
Mám stejnou kolegyni a je to děs 
Jednou jsem se i ozvala, když nám s další holčinou (obě do 30 let, upírka 50) ublíženě a rozhořčeně vykládala, jak to bylo za komunistů 100× lepší. Už jsem to nevydržela a vyjela na ni, že když je to tak super, tak se může přestěhovat do Severní Korei. No, začala brečet a utekla. Myslela jsem, že bude konečně pokoj a ono je to ještě horší 
Teď když si zase stěžuje, tak nezapomene ironicky dodat, že já na to mám určitě jinej a LEPŠÍ názor než ona, bla bla. Naučila jsem se to ignorovat, absolutně nereagovat. Vždy se jen s druhou holčinou na sebe podíváme a já protočím oči
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.8.22 13:48
@Anonymní píše:
Všem děkuji za pochopení a za rady.
Ono na tom je to nejhorší právě to, že u psychologa byla, chodila tam opakovaně. Ale on byl špatnej, koukal na ní zle, bála se s ním mluvit a měla hrozný deprese když k němu měla jít atd..
Jako je to vážně upir a já už bych nejradši i vraždila
A když se na všechno dal a dal ptám tam mluví a mluví a mluví. Takže tato rada nepomůže
Porad ji, ať zkusí jinýho. Vysvětlí ji, že jsou dobří a špatní psychologové a ona měla smůlu. Teď už to bude lepší. Podívej se na známý lékař a vyber ji jiného a trvej na tom, ať to zkusí, a nechodí už k tomu starému. Na nic se nevyptavej, teď jen to, co ti řekne. Krátké, stručne rady. Neignorovat, ale radit a radit. Obvykle takovi lidé se nechovají rozumne, takže pokud do toho nakrocis prakticky a bez emocí, stáhnou se, protože o dobré rady nestojí, chtějí fnukat. Ohrabavat bych se nenechala, v pláči bych ji podporovala, říkej: To je dobře, že brečíš, uleví se ti, jen se do toho pořádně opři, čím víc slz, tím víc se vyplaví smutku. : Vše vážně, bez ironie. Ta už před tebou slzu neuroni.
- Citovat
- Upravit
31.8.22 13:55
@Janli píše:
Buď drsná, mě se to vyplatilo… “Hele Máňo, poslouchám tě tady tři roky a má to jen dvě řešení. Buď antidepresiva nebo špagát. V každým případě mám toho fňukání plný zuby, neskutečně mě to vyšťavuje a byla bych ráda, kdyby sis ty litanie nechala na doma. “
Jen sebrat odvahu a říct, co si myslíš….
No chudák její starej… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.8.22 13:57
Mám zlou a manipulativni tchýni, už se ani nebaví se svým synem, protože jí řekl pravdu. Uměla akorát fnukat a rozbrečet syna, který se pořád bál, že už ji klepne, jak o tom pořád mluvila. Taky je to nejnešťastnější osoba pod sluncem. Teď volá mně, aby věděla, co dělají její vnuci. Je tedy slušná, abych ji to nepoložila, ale všechny její manipulativni nářky prakticky resim a už se málokdy s něčím svěří, protože o praktickou řadu nestojí. Chce soucit. Manželovi do každého telefonu brečela, u mě to tak taky dělala, já to ignorovala. A až na to začala upozorňovat, že brečí, a omlouvat se, tak jsem ji v breceni povzbuzovala, že je to zdravé a ať se nestydí. A snad rok už ani slza.
- Citovat
- Upravit
31.8.22 13:58
@Anonymní píše:
Všem děkuji za pochopení a za rady.
Ono na tom je to nejhorší právě to, že u psychologa byla, chodila tam opakovaně. Ale on byl špatnej, koukal na ní zle, bála se s ním mluvit a měla hrozný deprese když k němu měla jít atd..
Jako je to vážně upir a já už bych nejradši i vraždila
A když se na všechno dal a dal ptám tam mluví a mluví a mluví. Takže tato rada nepomůže
Tak to mě fakt pobavilo… Ale ve skutečnosti je to fakt hrůza a nezávidím ti, ale prostě jsi to moc hezky napsala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.8.22 14:31
Největší sranda je, že jsem jí toho jinýho psychologa i našla, ale zase špatně.
Vedení s tím nic neudělá, je s ní jen pár minut denně takže to nevidí, lituje jí a já jsem ta necitelná bestie. Přítel se od ní cca měsíc zpět odstěhoval, protože mu klidně do 3 do rána seděla na posteli, klepala se a měla jakýsi záchvat, že jí neobejmul. Pak v práci zase pláč jak jí nemiloval atd.. Jako chápu, v dětství měla něco špatně, šikana apod.
Ale jsme menší obchod, kde prostě když přijdou zákazníci a prodavačka tu bulí je docela blbý
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.8.22 14:45
@Anonymní píše:
Největší sranda je, že jsem jí toho jinýho psychologa i našla, ale zase špatně.
Vedení s tím nic neudělá, je s ní jen pár minut denně takže to nevidí, lituje jí a já jsem ta necitelná bestie. Přítel se od ní cca měsíc zpět odstěhoval, protože mu klidně do 3 do rána seděla na posteli, klepala se a měla jakýsi záchvat, že jí neobejmul. Pak v práci zase pláč jak jí nemiloval atd.. Jako chápu, v dětství měla něco špatně, šikana apod.
Ale jsme menší obchod, kde prostě když přijdou zákazníci a prodavačka tu bulí je docela blbý
Já bych ji přiměřeně davkovala pravdu. Přítel tě opustil, protože chlapi takovou citovou zátěž nesnesou a utečou. Řekni jí, ať se vyplace doma, že na prodejně to bude vedení vadit. A pak už je to její věc, že brečí. Vůbec bych na její pláč nereagovala, chovala se slušně a dělala si svoji práci.
- Citovat
- Upravit
31.8.22 16:00
@Anonymní píše:
Všem děkuji za pochopení a za rady.
Ono na tom je to nejhorší právě to, že u psychologa byla, chodila tam opakovaně. Ale on byl špatnej, koukal na ní zle, bála se s ním mluvit a měla hrozný deprese když k němu měla jít atd..
Jako je to vážně upir a já už bych nejradši i vraždila
A když se na všechno dal a dal ptám tam mluví a mluví a mluví. Takže tato rada nepomůže
Bože fuj, to je psycho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.22 17:45
Jenže jde taky o to, že lidi, kteří mají dlouhodobě velké problémy a nevidí žádné světlo na konci tunelu, začnou časem přemýšlet trochu jinak než „normální“ člověk. Prostě jim svým způsobem hrábne. Nedá se čekat, že budou reagovat jaksi správně, prostě se pohybují v jiné psychické a dalo by se říct i životní rovině. Kolegyně možná neví, kudy kam, je už naprosto zoufalá, volá skrytě o pomoc. Jako chápu, že je asi otravná, ale s tou drsností bych si to ještě rozmyslela. Ona by ten špagát opravdu mohla nakonec zvolit. Taky je otázka, jestli svému okolí svěřuje opravdu všechno, aby bylo možné ji pochopit. Možná si toho hodně nechává pro sebe, pak je těžké hodnotit, jestli je její chování adekvátní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.22 19:37
@greenapple píše:
Jenže jde taky o to, že lidi, kteří mají dlouhodobě velké problémy a nevidí žádné světlo na konci tunelu, začnou časem přemýšlet trochu jinak než „normální“ člověk. Prostě jim svým způsobem hrábne. Nedá se čekat, že budou reagovat jaksi správně, prostě se pohybují v jiné psychické a dalo by se říct i životní rovině. Kolegyně možná neví, kudy kam, je už naprosto zoufalá, volá skrytě o pomoc. Jako chápu, že je asi otravná, ale s tou drsností bych si to ještě rozmyslela. Ona by ten špagát opravdu mohla nakonec zvolit. Taky je otázka, jestli svému okolí svěřuje opravdu všechno, aby bylo možné ji pochopit. Možná si toho hodně nechává pro sebe, pak je těžké hodnotit, jestli je její chování adekvátní.
Takový člověk v první řadě potřebuje odbornou pomoc. Jenže to je těžké zakladatelka píše, že jí dokonce pomohla najít nového psychologa, ale kolegyně o řádnou léčbu opětovně nestála. To je u těchto lidí typické.
A pro jejich okolí dlouhodobě neúnosné. Už jen ta představa, že to zakladatelka má denně v práci. Dále by jí měla pomáhat a být jí oporou i po práci. Tak to by za chvíli byla adeptem na psychiatra sama. Ne to se opravdu nedá. Pomoci lze pouze člověku, který o to stojí. Je to složitá situace. Bohužel…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
