Poradna o autosedačkách
Štěpán Rybníček
Napsali jste spoustu skvělých způsobů a argumentů jak a proč jim říct ne, tak teď jaký vybrat
.
Zeptám se obráceně:
Pro své děti kupuji kvalitní věci, s láskou vybírám a pečuji o ně (oblečení, hračky, aj.), stálo mě to docela hodně peněz, ale že plánujeme velkou rodinu, tak je do toho ráda investuji (vlastně mě už netěší jiné investice, jak do domu a do dětí
). Od nikoho nic nečekám, nepůjčuju si (až na postýlku, kterou mi jednoho dne prostě teta přivezla, že jim zavazí a u nás využijeme - věděla, že t ještě nemáme) ![]()
No a ted k věci - tchýně se mě stále ptá, zda půjčím to a tamto i švagrům? Přiznám se, že půjčovat prostě nechci - jednak se věci od nich nevrací (co jsem kdy půjčila, už se mi nevrátilo - at už oblečení, věci do školy - se švagrovou jsme studovaly stejný obor jen já o rok dříve, knihy či věci do kuchyně), a jednak švagrová vždy vše zapere
sama si je toho vědoma, tak hodně věcí vozí tchýni na praní a nebo do čistírny.
Už se s nimi i muž bavil, že nepůjčujeme, máme roztříděno na půdě a máme k těm věcem citový vztah.
Jak na to reagovat? Máte to taky tak někdo? Nebo jsem prostě hamoun, jak se o mě vyjádřila právě tchýně?
Opravdu mám vše ráda, čistím jak se má, předepírám, peru i v ruce, stálo mě to peníze a oni aby se k tomu dostali jak slepí k houslím, nevázili si toho a vrátili mi to zničené? ![]()
Prosím o anonym - trošku je mi z mého hamounství studno ![]()
@Adrasteia píše: Řekla bych jí, ať s tí nepočítá, že si chceš půjčovat věci jen se svou rodinou. Třeba se chytí za nos.Takové vyčurané typy lidí fakt miluju.
Ale na to by byl argument, že její bratr její rodina je - ona coby přivdaná jeho rodinu považovat nemusí, ale tady je to tenký led, že svého bratra nepovažuje jako svoji rodinu? ![]()
Takže už máš pár dětí, a ještě pár dalších dětí plánuješ?
V tom případě nevidím nic špatného na tom říct, nezlob se, to nechávám pro svoje další děti.
Pokud planujes dalsi dite, tak bych rekla, ze to mate pripravene pro dalsi dite at se nezlobi ![]()
@Anonymní píše:
Zeptám se obráceně:Pro své děti kupuji kvalitní věci, s láskou vybírám a pečuji o ně (oblečení, hračky, aj.), stálo mě to docela hodně peněz, ale že plánujeme velkou rodinu, tak je do toho ráda investuji (vlastně mě už netěší jiné investice, jak do domu a do dětí
). Od nikoho nic nečekám, nepůjčuju si (až na postýlku, kterou mi jednoho dne prostě teta přivezla, že jim zavazí a u nás využijeme - věděla, že t ještě nemáme)
No a ted k věci - tchýně se mě stále ptá, zda půjčím to a tamto i švagrům? Přiznám se, že půjčovat prostě nechci - jednak se věci od nich nevrací (co jsem kdy půjčila, už se mi nevrátilo - at už oblečení, věci do školy - se švagrovou jsme studovaly stejný obor jen já o rok dříve, knihy či věci do kuchyně), a jednak švagrová vždy vše zapere
sama si je toho vědoma, tak hodně věcí vozí tchýni na praní a nebo do čistírny.
Už se s nimi i muž bavil, že nepůjčujeme, máme roztříděno na půdě a máme k těm věcem citový vztah.
Jak na to reagovat? Máte to taky tak někdo? Nebo jsem prostě hamoun, jak se o mě vyjádřila právě tchýně?
Prosím o anonym - trošku je mi z mého hamounství studnoOpravdu mám vše ráda, čistím jak se má, předepírám, peru i v ruce, stálo mě to peníze a oni aby se k tomu dostali jak slepí k houslím, nevázili si toho a vrátili mi to zničené?
prostě jim říct, že to máš schované pro svoje další děti.. nechápu, proč si lidi myslí, že půjčovat musíš.
Obecne mi prijde uhozeny pujcovat obleceni. Pochopim postylku nebo vahu pro novorozence, ale spotrebni veci? To je ulet.
@jankajj píše:
Takže už máš pár dětí, a ještě pár dalších dětí plánuješ?
V tom případě nevidím nic špatného na tom říct, nezlob se, to nechávám pro svoje další děti.
No právě - máme a plánujeme. Reakce na to byla, že to chtějí ale ted, a ted to nepotřebuju a děti tomu rychle odrostou. Je pravda, že ted si dali chvilku pokoj - protože jsem půjčila jednu drahou hračku - chtěla vyzkoušet než ji sami koupí. No měli ji mít týden a jsou z toho týdny tři a vždy „zapomene“ a mě je trapné si pro ni přijet ![]()
Ale zase to jsou věci, které mě utvrzují, že půjčovat nechci. Jen jsem v tom rozpolcená, zda jsem opravdu hamoun a zlá povaha. Ale proč já mám kupovat a oni z toho těžit?
Jako třeba dva roky mají naši čističku vzduchu, že mají prcka alergika, vždy když nabídku at si ji odkoupí, tak že ne o víkendu ti ji přivezu ![]()
Pořídili jste si vlastní výbavu. Nechápu tu mánii si vynucovat, že mi někdo něco „půjčí“. Asi nikdo nechodí si k sousedům půjčit televizi nebo gauč, tak proč právě toto?
Klidně ať označují hamounem, ono to totiž působí spíše opačně…
@Anonymní píše:řekla bych, že prostě nepůjčuji, že plánuji další dítěa chci aby věci vypadaly co nejlépe. Také tohle hamounství znám. Dělej to, co cítíš a i když se jim to nebude líbit, je to lepší než pak brečet nad zničenou výbavičkou
Zeptám se obráceně:Pro své děti kupuji kvalitní věci, s láskou vybírám a pečuji o ně (oblečení, hračky, aj.), stálo mě to docela hodně peněz, ale že plánujeme velkou rodinu, tak je do toho ráda investuji (vlastně mě už netěší jiné investice, jak do domu a do dětí
). Od nikoho nic nečekám, nepůjčuju si (až na postýlku, kterou mi jednoho dne prostě teta přivezla, že jim zavazí a u nás využijeme - věděla, že t ještě nemáme)
No a ted k věci - tchýně se mě stále ptá, zda půjčím to a tamto i švagrům? Přiznám se, že půjčovat prostě nechci - jednak se věci od nich nevrací (co jsem kdy půjčila, už se mi nevrátilo - at už oblečení, věci do školy - se švagrovou jsme studovaly stejný obor jen já o rok dříve, knihy či věci do kuchyně), a jednak švagrová vždy vše zapere
sama si je toho vědoma, tak hodně věcí vozí tchýni na praní a nebo do čistírny.
Už se s nimi i muž bavil, že nepůjčujeme, máme roztříděno na půdě a máme k těm věcem citový vztah.
Jak na to reagovat? Máte to taky tak někdo? Nebo jsem prostě hamoun, jak se o mě vyjádřila právě tchýně?
Prosím o anonym - trošku je mi z mého hamounství studnoOpravdu mám vše ráda, čistím jak se má, předepírám, peru i v ruce, stálo mě to peníze a oni aby se k tomu dostali jak slepí k houslím, nevázili si toho a vrátili mi to zničené?
Řekla bych, že nepůjčuju a pro věci, které mají půjčené a ještě nevrátili bych si přijela a prostě řekla, že je teď potřebuji (např. bude jaro, začínají alergie), s hračkou si chtějí děti hrát, co já vím. Je to tvé…Tohle fakt nepochopím, vrchol drzosti.
Já si hlavně myslím, že nemusíš nic zdůvodňovat. Nezdvořilí hamouni jsou oni. podle mě udělal manžel chybu s tím zdůvodněním, že to máte uložené na půdě, roztříděné a že k tomu máš citový vztah, to neměl říkat.. Tu drahou půjčenou hračku prostě odepiš a už jim nic prostě nepůjčuj.
Příště řekni, až budu mít něco, čeho se chci zbavit či prodat, dám vám vědět.
Ještě zvaž taktiku, že ty věci prodáváš na bazaru, tak že jim je „před prodejem“ jsi ochotna nabídnout k odprodeji za bazarovou cenu.
My třeba takhle se sestrou máme domluvený, že oblečení putuje, nosí to její nejstarší, pak prostřední, pak moje holčička a pak její nejmladší. Ale já občas kupuju něco nového co potřebuje nejstarší neteř. A pak dokupuji něco i dceři aby ta poslední měla taky ještě pěkný věci. Nebo třeba koupím boty a tak. To mi přijde fér, ale jenom čekat že vše dostanu zadarmo, mi přijde divné.
Anča - nepůjčila bych a hlavu bych si tím nelámala. Taky dětem kupuju nové oblečení, baví mě to, mám z toho radost. Přemýšlím, co s čím jak vyperu, aby bylo stále pěkné. A každé další dítě na tom oblečení chtě nechtě bude poznat. Nekupuji nové, abych pro druhé kupovala zase nové, pokud bych nechtěla, aby chodilo v zapraném. Navíc to chci pak i zase prodat, aby se mi ty peníze taky trochu vracely zpátky.
Kamarádka tak půjčila pytel oblečení pro mimino do jednoho roku své kamarádce, samo značkové oblečky jako nové. Nenapadlo ji, že by se tomu mohlo něco stát, vždyť z toho to mimino přece hned vyroste a pořádně to nevynosí, žeo. No vrátilo se ji to komplet zaprané a flekaté. Řekla mi, že to normálně obrečela, že ji to naprosto šokovalo.
Tchyně asi žije v minulosti, kdy bylo zvykem všechno dědit a vynosit do mrtě, protože obchody byly prázdné. Teď každý může nakupovat bez problémů, jak nové, tak bazárkové.
U nás je to tak, že co chci to daruji. Dražší věci si ode mne švagrová kupuje, byl to přímo její návrh, že se o to nechce bát a pak přemýšlet co vracet. Spokojenost oboustraná.
Jako vůbec bych se tím netrápila, jsou to tvé věci a od tchýně je přímo drzé něco takového požadovat. Naopak pokud jsou takový vyčůraní, tak bych si k nim zajela a všechny věci, co nejsou schopni vrátit si posbírala.
Díky, díky, díky
!