Poradna o autosedačkách
Štěpán Rybníček
Nic jsem si nepujcovala a nic ani ja dal nepujcuju. bud neco daruju nebo prodam.
na nabidky k zapujceni, ktere se vam nehodi bych eventualne prohlasila neco o tom, ze „zrovna tohle jste si uz koupili“ nebo ze vam to koupi treba rodice jako darek atd.
Já jsem spoustu věci měla darovaných a nikdo za to nic nechtěl. Řešila jsem to třeba čokoládou nebo kávou. Cena těch obnošených věcí pro děti je celkem směšná ( podívej se např. na mimibazar), takže to asi nikdo řešit nebude. A kde máš strach, že bys to narušilo vztahy, tak prostě poděkuj a řekni, že už všechno máš. Já jsem teď taky ráda, že můžu tyto + plus mnou dokoupené věci poskytnou někomu dál, protože bych to musela buď vyhodit, což je mně líto nebo to nabízet na prodej, ale těch věcí se prodává tolik, že nevím, jestli je vůbec šance to prodat. ![]()
Ahoj já to vždy dělala tak že jsem řekla že si vyberu co potrebuji abych neměla třeba 50 bodycek atd… nikdo na mě blbě nekoukal ani se neurazil. Věci po dceři prodávám a případné bližší kamarádce darují nebo prodám levněji než cizí. A když mi někdo něco nabízel ptala jsem se co za to, nepřijde mi hloupé to říct a pokud nic nechtěl koupim třeba čokoládu nebo tak ![]()
Když už nebylo jak z té situace nějak taktně vybruslit vzala jsem si to, dala do krabice popsala a vrátila skoro ihned po narození dcerky s tím, že děkuji ale nehodilo se mi to. Teď už vím, že do oblečení bych se natlačit nenechala. Nikdy jsem to dcerce nedala. Většina věcí se nehodila zrovna na dobu využití.
A to si myslis, ze by se urazili, nebo to vis? asi bude lepsi, kdyz si vybavicku koupis na nejakem bazarku. aspon nebudes muset hlidat kazdy zmolek a flicek. ![]()
Já raději také anonymně - je to osobní a chodí sem známá co mi věci půjčovala.. Řeknu ti to takhle, půjčila mi známá několik věcí a sama od sebe (nic sem nečekala), jenže oni peníze neřeší a takhle to půjčuje - je hodná teda musím říct.. Nic za to fakt nechce, já jí pokaždé něco nosím : dobroty pro děti, přinesla jsem jí drahé vína, pak zase šampusy a tak.. Ona nemá zapotřebí si vzít peníze, ale samozřejmě sem se jí na to zeptala, kolik za to chce.. Já sama na půjčení také moc nejsem, také mám strach, že pak nebudu vědět co je její a co je moje.. Takže sem to udělala tak, že sem si všechny věci (oblečení) nakoupila většinou svoje.. Takové ty věci na doma a to slušnější sem si z těch věcí vybrala a zbytek jí vrátím se slovy, že už toho mám tolik, že by to malý neunosil.. Chtěla mi půjčovat i kočárek, ale to sem jí řekla nejdříve, že ano a pak sem jí řekla, že jsme si koupili svůj a v pohodě.. Půjčila sem si teda od ní lehátko houpací, přebalovací pult, hrací deky, peřinky do kočárku a ještě nějaké drobnosti.. Možná mi půjčí i monitor dechu za to bych teda byla ráda.. Taky bych raději všechno svoje, ale na jednu stranu teď vidím kolik to stojí peněz když chci svému dítěti něco dopřát a kupuji i lepší věci, tak se pak hodí když už něco máš zadarmo.. Já si koupila i košík pro miminko a jiné vymoženosti.. Ale abych řekla pravdu tak svoje věci dál půjčovat nebudu.. Nebo nechce se mi.. Přeci jen plánujeme druhé a nestojí ty věci málo, nechci být za lakomou, ale já za to dala s přítelem dost peněz.. Jsme na tom dobře, ale nejsme na tom tak, abychom mohli peníze vyhazovat oknem ![]()
Já jsem vše dostala od kamarádky a vložila jsem to do rodinného „depozitáře“. Momentálně využívá ty věci švagrová. Až to děti donosí, bude to tam připraveno pro naše další děti.
Mám ještě jednu švagrovou, velmi nenáročnou. Takže jsem přebírala věci, ty nejkrásnější jsem si nechala a ty, co bych svému dítěti nedala, jsem dala jí…s tím, že to zpět v žádném případě nechci. Tahle švagrová má sestru a ta jí chtěla půjčit věci na dítě, ale tak ji vystresovala s tim, že ji to musí vrátit v dokonalém stavu, že radši nic nechtěla.
Osobně bych si od více lidí nepůjčovala.
Měla jsem vše nové, ale momentálně jsem to půjčila sestře, a popřípadě jestli to budu potřebovat já, tak se mi to vrátí plus mi půjčí zase věci co si ona kupovala. Ale od nikoho jinýho bych si nic nevzala, a ani nechtěla
To si nemyslím, že bys musela vracet i se svým novým..já pár věcjí půjčených mám a max za půjčení něco kamošce koupím pro ni nebo pro děti. Rozhodně bych jí k tomu nedávala nic svého. A pokud je to do začátku něco na malé mimčo, tak to se zase tolik neopotřebí a nezničí. Ze začátku mají vše opravdu na chvíli a některé věci jsem např. ani nepoužila, bohužel. Už teď je mi líto vyřazovat malé kousky, když jsou tak krásné.
@Markétka90 píše:Jenže oni mi řeknou vyber si a pak se domluvíme, nebo že za půjčení nic nechtějí - ale co když to poškodím, bojím se, že pak budou chtít třeba náhradu jako za novou věc (i když to dopředu neřeknou). Nebo když mi řeknou částku, která se mi bude zdát vysoká, ale už budu mít vybráno…Ach jo…
Ahoj já to vždy dělala tak že jsem řekla že si vyberu co potrebuji abych neměla třeba 50 bodycek atd… nikdo na mě blbě nekoukal ani se neurazil. Věci po dceři prodávám a případné bližší kamarádce darují nebo prodám levněji než cizí. A když mi někdo něco nabízel ptala jsem se co za to, nepřijde mi hloupé to říct a pokud nic nechtěl koupim třeba čokoládu nebo tak
V ramci rodiny by se melo darovat a ne ´´pujcovat´´,pokud jde fakt jen o obleceni a ne treba satek na noseni, prebalovak, hrazdicku, zavinovacku a tak. od znamych a kamaradek kdyztak neco koupit, ale opet nepujcovat. nevis jak budes mit blinkaci miminko, kolikrat protece plena
ja bych si to teda nelajzla. Ja bych je nelakovala a uprimne bych jim rekla, ze to nebudu riskovat a ze cast si nakoupis na bazarech, v sekaci (na to domaci spineni),pak par fesnych oblecku pro navstevy a doktora a je to.
Já mám taky spoustu věcí od kamarádek a od sestry. Něco se hodí a něco třeba vůbec nenosíme. Věci si nafotím abych věděla co od koho je a při vrácení koupím nějakou bomboniéru jako poděkování. Ono uvidíš, že spoustu věcí ani neprodáš a budeš ráda, když je budeš moci někomu darovat nebo půjčit. A vůbec by mi nebylo blbý si vybrat jen některé věci co se ti líbí
Moje tchýně taky přinesla balík použitého oblečení od svých kamarádek a já jí 3/4 toho hodila na hlavu, že to nechci, protože bych to malé nikdy neoblékla
.
Víceméně si veci nepujcuju. Vadi mi ten pocit ze by se to znicilo. Takze bud mi to ty lidi dali nebo jsem odmitla s tim ze nechci protoze by se to mohlo ponicit. Radeji jsem mela veci sve.
Pokud víš, že to, že si po rodině něco půjčíš, bude pak znamenat, že i ty MUSÍŠ půjčovat celou svou výbavičku dalším členům v rodině, tak se na to vyprdni. A nepůjčuj si nic.
Já měla půjčeno pár věcí, a popravdě, je to pakárna, komu vrátit, co čí bylo atd.
S kamarádkou máme dobrý systém, ta si ode mě půjčuje kompletní výbavu už od narození dítěte (kluk o rok a půl mladší než náš Honza). Já přivezu jednou za půl roku pytle s věcmi, ona si vybere potřebnou dvouvelikost (opravdu mě neurazí, když něco nechce), dá mi nějaké to pětikilo za „opotřebení“ a vrátí to, co nosili doteď. Pokud je v tom věc, která je nějak výrazně dražší, tak se domluvíme jednotlivě, že mi to buď zaplatí jako bazarové a koupí si to, nebo že když nezničí, vrátí, když zničí, doplatí. Ale je výhoda, že tím, že jí toho půjčuji tolik, tak už jinde nepůjčuje, takže nemusí řešit, co od koho má. Má vše ode mě a nebo pár kousků dokoupených ![]()
Ale mít rozpůjčováno po pěti šesti lidech, to ne. Normálně bych řekla, ať se nezlobí, ale buď že by sis třeba některé věci odkoupila nebo že raději nic.
Ahoj, čekáme první dítě a začínám se setkávat s nabídkami na půjčování výbavičky včetně oblečení. Moc mile mě to překvapilo, ale nevím, jak se k tomu postavit. Jak to u vás funguje? Asi záleží na domluvě, jasně, ale většinou za to každý očekává náhradu (alespoň za opotřebení), ale o nic si dopředu neřekne. Navíc některé věci nechci (flíčky a žmolíčky
), ale nevím, jak slušně odmítnout a případně půjčit jen něco. Navíc si neumím představit, jak si budu pamatovat co je od koho. A divný je to od manželovy rodiny (jsem za moc náročnou, protože to vypadá, že chci vše nové - ale když to od nich půjčím a pak bych jim vše vrátila včetně mého dokoupeného, což asi očekávají, tak na tom docela prodělám). Věci co koupím hodlám prodat dál, ne půjčovat, další dítě neplánujeme. Nechci nikoho využívat (nikoho o půjčení nežádám), mám prostě ráda ve věcech pořádek. A nemáme nafukovací byt. Nejhorší je to se vztahama - s cizím se domluvíte co za kolik a co berete, ale bližším kamarádkám nejde říct naceň si co chceš prodat a já si něco vyberu, dotklo by se jich to (jsou to především kamarádi od manžela, takže musím velmi taktně…). Kdyby bylo na mě, nic nepůjčuji, ale chci zapadnout, kvůli manželovi a také finančně na tom jsme tak standardně (můžeme si dovolit obyč. věci, žádné extra značky)… Děkuji