Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Opět jenom zírám - klučík asi někde křikl na kamaráda, že ho zabije. Já si umím představit, že v zápalu hry tohle řekne spousta dětí. A myslím si, že nechápou význam a bere to jako výhrůžku typu „dám ti na držku, vole“. A já tady čtu, že vyhrožoval??? No jo, vyhrožoval fyzickou likvidací, gauner jeden. Je vidět už ve třech letech, že roste pro kriminál
. Zakldatelko, vysvětlila jsi, takových situací ještě bude…
V klidu promluv s učitelkou, ale tak, abyste si navzájem tu školku neznechutily. Nevíš, jaká je, aby to pak synovi lehoučce neomlacovala přes nos ![]()
@Anonymní píše:
Kdyby ho ta učitelka nechala dejchat tak by se mu tam zase líbilo.
Spis Ty zacni resit, co muze a nemuze rikat. Placat ho nesmi, ale jinak zakrocit musi, nechat si rikat krava a ze zabije nekoho byh ho taky nenechala!
Příspěvek upraven 25.11.16 v 08:23
@KatkaX Tobě fakt přijde normální a nehodné potrestání, že dítě křičí na kamaráda že ho zabije a učitelce říká, že je kráva? V obou případech je nevinný a netuší, že je to špatně? Jaká náhoda, chůdě malý.
@jahuhudka píše:
@KatkaX Tobě fakt přijde normální a nehodné potrestání, že dítě křičí na kamaráda že ho zabije a učitelce říká, že je kráva? V obou případech je nevinný a netuší, že je to špatně? Jaká náhoda, chůdě malý.
Křičí na kamaráda nebo řekl kamarádovi? Říká, že je kráva, nebo řekl, že je kráva?
On je to totiž rozdíl. A u prvního přestupku - dle mého - by mělo být důsledné vysvětlení dostačující. Plácnutí od učitelky by se mně nelíbilo. Osobně bych byla ráda, kdyby si učitelka našla chvilku a probrala to se mnou, co se stalo, abych měla i její verzi příběhu. Já opravdu nejsem matka, která věří dětem vše a která vše promine a věří, že má doma malé andílky. Ovšem dělat z toho předzvěst toho, že už brzy někoho rohne, to mně přijde taky malinko hysterické ![]()
Ono je to těžký, starší syn je taky zlatíčko, podrží dveře, děkuje, zdraví všechny sousedy sám od sebe, je fakt zlatej. Taky bych asi nevěřila, že tohle ve školce řekl. Na druhou stranu, jestli to řekl před ostatními dětmi, učitelka ho musí nějak potrestat, když to nechá být, pravděpodobně ji takhle pojmenuje druhý den další dítě, nebo i jibak.
To, že byl na hanbě, by mi nevadilo. Plácnutí jo, ale teda silně pochybuju, že to udělala. Promluv si s učitelkou, ať ti řekne svůj pohled. I když pochybuju, že kdyby ho opravdu plácla, že to přizná.
Můj syn taky řekt učitelce že je blbá. Ve druhé třídě. On když se mu něco nelíbí tak si to tak mrmlá pod fousy… ale něco je mu rozumnět. Co mě ale zarazilo bylo že jí to nevadilo.
Když já jsem ve třetí třídě řek, že to co učitelka vykládá je blbost tak jsem měl třídní dutku ještě mě hnala do ředitelny. (tehdy jsme se bavili o jaderné elektrárně a na obrazku byly chladící věže z kterých stoupala pára a ona nám tvrdila " no ona ta jaderná energie taky není tak čistá, jen se podívejte jakej hnus jim jde z těch obrovských komínů")
Takže já aspoň vím po kom to můj kluk má, ale žena (premiantka)je z toho trochu nervozní:-)
@Šarlota4 píše:
Boze ty si krava
no a jak pak mají ty děti mluvit, že?
takhle to vzniká mi doma tak nemluvíme.
k věci - můj 3,5 letý syn je pěkný ďábel - vím to - v zápalu hry mi doma taky řekl tou svou svahilštinou - já tě zabiju - v tu chvíli hra skončila a dostal poučení, že takto teda nee - doufám, že to jasně pochopil, ALE nedivila bych se kdyby ve školce zase v zápalu hry něco takového vypustil z pusy
V tu chvíli bych velice uvítala, kdyby ho paní učitelka zase usměrnila ALE PROBOHA žádné plácnutí a to v ŽADNEM případě - a věřím, že kdyby mi můj 3,5 letý syn doma plakal, že ho paní učitelka plácla tak jaký je to VZTEKLÝ - PALIČATÝ - RARACH tak mu věřím, takhle malé děti zase nemají v povaze zákeřnost, prolhanost a takovou zlobu. Plácnout ho mohu já nebo manžel nikdo jiný. A co se týče toho oslovení stejně. Pro příklad můj syn si teďka zamiloval slovo kecám-kecáš vysvětluju horem dolem že to neni slušné, že se to neříká atd. No ve smíšené školce takto mluví starší kluci + v Mcqueenovi to prohodil Burák a je vymalováno prostě to říká
naštěstí teď je ve fázi, že říká kecám. Takže závěr. Zeptat se konkrétní učitelky jak to bylo, probrat to s ním synkovi vysvětli co jo a co ne a hlavně nejít na ten rozhovor s tím, že je učitelka prohnana potvora a vše je jen její viny
@KatkaX Ať křičí a nebo to říká potichu, není to vhodné. A matka, místo naštvání na učitelku, by měla řešit syna, který nemá hranice.
No jak čtu diskusi, tvé dítko je podle tebe chudacek ukřivděný a ta učitelka asi i pro tebe fakt k.ava
.
Holka trošku pokory, tvé dítě přestřelilo, ty by si mu měla dát najevo, že tohle nebude říkat nikomu.
@jahuhudka píše:
@KatkaX Ať křičí a nebo to říká potichu, není to vhodné. A matka, místo naštvání na učitelku, by měla řešit syna, který nemá hranice.
Nepochopila jsi. Jde o to, jestli je to jeho běžný slovník, nebo to řekl jednou?
Protože pokud to bylo jednou, tak já bych doufala, že vysvětlení to vyřeší a nebude se to opakovat. POKUD ho učitelka plácla, tak to je špatně a i učitelku bych řešila. Ale jak jsem psala výše - probrala bych to i s ní, co se stalo a vyvodila závěr.
@KatkaX Hele plácnutí nevěřím a sednutí na židličku beru jako správnou. Plácnutí bych čekala, kdyby někoho plácnul on. (beru to podle sebe, kdyby mi ujely nervy, plácla bych kdyby plácnulo dítě, ne kdyby řeklo zabiju tě, to bych ho vykázala na tu židličku ať se zamyslí)
Představte si, že ta situace opravdu vypadala tak, jak popisuje zakladatelka. Chlapeček při hře, kterou hrají doma s maminkou, řekl učitelce, že je kráva. Mohla mít na sobě třeba flekatý svetr a jemu opravdu krávu v danou chvíli připomínala. Klidně jí mohl říct, že je veverka nebo třeba srnka. Myslíte, že by to pak probíhalo stejně? Naprosto to chápu, u nás se to stalo taky. Synovi bylo podobně a řekl babičce, že je kráva. Přinesla mu mlíko ve skleničce, tak jí řekl, že je taková kráva, když mu nese mlíčko, protože jsme si pár dní předtím povídali o tom, že krávy dávají mlíko. Nikdo mu nenadával, nekřičel na něj, nebil ho. Naprosto v klidu jsme mu vysvětlili, že se to nedělá a neříká, ale děti mají krávu jako krávu, neberou ji jako nadávku. On tehdy nechápal, proč nám nevadí, když řekne, že je babička veverka, ale kráva už je problém. Tak jsme se domluvili, že se nikomu neříká, že je zvíře. Pokud by v té době chodil do školky, klidně to mohla schytat učitelka. Proč děti preventivně trestat za fantazii a představivost? Projevil se v danou chvíli syn jako nevychovaný fracek? Podle mě ne. Pokud by to použil po tomto rozhovoru, tak by bylo hodně zle.
Pokud by se to opakovalo, tak bych chápala i přísnější trest, ale pokud to bylo prvně, tak to je podle mě selhání učitelky. Měla mu to vysvětlit, nenechat to, ale hodně záleží na formě, jakou to učitelka podala.
To stejné je se zabitím. Děti ten význam nechápou, pokud to poprvé slyšel ve školce, tak nevěděl, že to je ošklivé a prostě to použil. Nebo třeba i vycítil, že to bude něco ošklivého, ale nemá odhad, jak moc to je ošklivé. My si tím prošli po nástupu do školky taky. Syn to tam slyšel poprvé a asi po týdnu školky to na mě zkusil. Takže opět přišlo vysvětlování. On tehdy už věděl, co to znamená, že někdo umře, tak jsme to na tom vysvětlili. Od té doby to opět nepoužil. A platí to, co v prvním případě, pokud by to použil znovu, tak by bylo zle.
Takže pokud se jedná o dítě, které to použilo poprvé a z nevědomosti, tak jsou reakce učitelky dost přestřelené. Říct učitelce v nevědomosti, že je kráva, z dítěte grázla nedělá.
Mám pocit, že podobných prohřešků se dopouští hlavně děti, které jsou ještě dětsky naivní a jsou poprvé v dětském kolektivu. Mladší syn půjde do školky už vybavený tím, že se to neříká, protože se s těmi slovy setkává doma od staršího, který ho náležitě poučuje (když si myslí, že ho nikdo neslyší). Prostě tak, jak to on pochytal ve školce. Mají smíšený kolektiv a předškoláci vždy nové děti řádně proškolí.
PS: Kamarádce učitelce řekl prvňák, že na ni zavolá babičku a ta jí dá na zadek. Kamarádka mu jen řekla, že neví, komu by babička nalískala a tím to skončilo. Prvňák se uklidnil a už to neudělal. Dokonce to kamarádka ani neřešila s maminkou… Od učitelů to chce velkou empatii.
@BohunkaP píše:
Ostuda je v první řadě to, když máma ukřivděně a pohoršeně řeší reakce učitelky místo toho, aby se chytila za nos a uvědomila si, že chování jejího syna není v pořádku a jednoznačně jí ukazuje směr, kterým se má její výchova aktuálně zaměřit.Plácnutí je věc, kterou si žádný pedagog nesmí dovolit. To je jednoznačný fakt, pravidlo, zákon.
Tak… a teď už je to o nás, rodičích. V tuto chvíli - v kontextu, který popisuješ - by mne nějaké „plácla ho přes ruku, smí si to dovolit“ absolutně nezajímalo.
Podstatnější by pro mne bylo, že můj malý syn se momentálně evidentně chová jako hulvát a porušuje veškerá pravidla slušného chování - a že je v první řadě na mně, abych s tím něco udělala…
Příspěvek upraven 25.11.16 v 00:49
Bohunko, prosím Tě, si děláš srandu, ne? Mám doma 3,5 letou dcerku a taky občas něco plácne, ale fakt si nemyslím, že by takto malé dítě chápalo, co řeklo. Jasně, vysvětlím jí, že se to neříká, ale nějak s citem a úměrně jejímu věku. Děti pochytí různá slovíčka, ale ve 3,5 letech nechápe že kráva je hanlivé slovo a už vůbec nechápe význam slova „zabít“. Děti v tomto věku si neuvědomují smrtelnost. Chodíme ke koním a holky tam měly oblíbeného poníka, byl úžasný, hodný, ale nemocný a starý, bolely ho nohy, tak ho majitelka nechala uspat injekcí. Dceři jsem vysvětlovala, že teď už ho nožičky nebolí a ona prý, že až se vzbudí, už ho nožičky taky bolet nebudou? Vůbec nechápala, že když koník umře, je to nevratný proces, ještě teď o něm mluví v přítomném čase a vůbec nechápe definitivnost smrti.
@Billi píše:
Představte si, že ta situace opravdu vypadala tak, jak popisuje zakladatelka. Chlapeček při hře, kterou hrají doma s maminkou, řekl učitelce, že je kráva. Mohla mít na sobě třeba flekatý svetr a jemu opravdu krávu v danou chvíli připomínala. Klidně jí mohl říct, že je veverka nebo třeba srnka. Myslíte, že by to pak probíhalo stejně? Naprosto to chápu, u nás se to stalo taky. Synovi bylo podobně a řekl babičce, že je kráva. Přinesla mu mlíko ve skleničce, tak jí řekl, že je taková kráva, když mu nese mlíčko, protože jsme si pár dní předtím povídali o tom, že krávy dávají mlíko. Nikdo mu nenadával, nekřičel na něj, nebil ho. Naprosto v klidu jsme mu vysvětlili, že se to nedělá a neříká, ale děti mají krávu jako krávu, neberou ji jako nadávku. On tehdy nechápal, proč nám nevadí, když řekne, že je babička veverka, ale kráva už je problém. Tak jsme se domluvili, že se nikomu neříká, že je zvíře. Pokud by v té době chodil do školky, klidně to mohla schytat učitelka. Proč děti preventivně trestat za fantazii a představivost? Projevil se v danou chvíli syn jako nevychovaný fracek? Podle mě ne. Pokud by to použil po tomto rozhovoru, tak by bylo hodně zle.
Pokud by se to opakovalo, tak bych chápala i přísnější trest, ale pokud to bylo prvně, tak to je podle mě selhání učitelky. Měla mu to vysvětlit, nenechat to, ale hodně záleží na formě, jakou to učitelka podala.
To stejné je se zabitím. Děti ten význam nechápou, pokud to poprvé slyšel ve školce, tak nevěděl, že to je ošklivé a prostě to použil. Nebo třeba i vycítil, že to bude něco ošklivého, ale nemá odhad, jak moc to je ošklivé. My si tím prošli po nástupu do školky taky. Syn to tam slyšel poprvé a asi po týdnu školky to na mě zkusil. Takže opět přišlo vysvětlování. On tehdy už věděl, co to znamená, že někdo umře, tak jsme to na tom vysvětlili. Od té doby to opět nepoužil. A platí to, co v prvním případě, pokud by to použil znovu, tak by bylo zle.
Takže pokud se jedná o dítě, které to použilo poprvé a z nevědomosti, tak jsou reakce učitelky dost přestřelené. Říct učitelce v nevědomosti, že je kráva, z dítěte grázla nedělá.
Mám pocit, že podobných prohřešků se dopouští hlavně děti, které jsou ještě dětsky naivní a jsou poprvé v dětském kolektivu. Mladší syn půjde do školky už vybavený tím, že se to neříká, protože se s těmi slovy setkává doma od staršího, který ho náležitě poučuje (když si myslí, že ho nikdo neslyší). Prostě tak, jak to on pochytal ve školce. Mají smíšený kolektiv a předškoláci vždy nové děti řádně proškolí.
PS: Kamarádce učitelce řekl prvňák, že na ni zavolá babičku a ta jí dá na zadek. Kamarádka mu jen řekla, že neví, komu by babička nalískala a tím to skončilo. Prvňák se uklidnil a už to neudělal. Dokonce to kamarádka ani neřešila s maminkou… Od učitelů to chce velkou empatii.
Souhlasím se vším, vždyť i ti prvňáčci jsou ještě taková „mimina“, dcera je červnová a ještě teď si nemůže zvyknout, že paní učitelce se netyká. Ta to bere s humorem a úsměvem, vysvětluji, ale ona prostě zatím nepobrala, že doma se tyká a ve škole se netyká. Ale už se to lepší. Proč hned tvrdou silou.
@neumisa píše: Řekla bych, že zakladatelčin syn toho má na triku víc. Při prvním prohřešku by po něm učitelka neječela - takže se projevuje nejspíš častěji a nenechá si to vysvětlit. A že by ho plácla? To asi ne. Co když synáček někomu hrozil a učitelka ho chytila za ruku? A kluk to prostě pobral jinak? To, že jsou mu 3 roky, neznamená, že je to hlupák.Učitelky bych se určo šla zeptat, co se dělo - ale zcela jistě ne útočným tónem. A synáčkovi bych řádně promluvila do duše.
Taky si myslím, že už to byla jen poslední kapka. Že téhle situaci předcházeli jiné.