Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslím, že tohle se stává mezi kýmkoliv a ohledně čehokoliv. A děti jsou pro nás maminky extrémně důležité, takže i ty projevy jsou někdy vyhrocené., ![]()
Já bohužel vidím ve svém okolí, tak každý ženský po porodu hrábne. A to tak že jsou na proliskání. Nechci tím někoho urazit, to rozhodně ne. Ale je to tak, několik kamarádek jsem takhle měla, strašně fajn holky. A po děcku jsou to takový krávy, až to bolí. A s tím se bohužel začalo projevovat i tady to žárlení a předhánění se. Ale tím vším se pouze ukáže skutečná inteligence člověka…
Občas na to narazím
Srovnávat to je běžné, závist je taky lidská vlastnost. Já vždycky děti chválím jak jsou šikovné, at mají radost
protože každé dítě je šikovné a taky jedinečné, proto jsou to naši miláčkové a mě osobně je jedno jak se vyvíjí dítě sousedky. Klidně at se ve 3 letech naučí číst a psát ![]()
Na to si časem zvykneš dělají to hlavně maminky s malým sebevědomím. Kašli na ně
Myslím, že je to taková ženská přirozenost. Něco jako koukat, která zhubla a pak jí tvrdit, že jí to sice moc sluší, ale měla by přibrat ![]()
Asi bych to neřešila, buď ráda; bav se a ber to jako prima komedii.
Taky myslím, že jsou to projevy přirozené lidské soutěživosti, jen je to u těch dětí nějak víc vidět - když mamině někdo zkritizuje dítě nebo mateřský názor, dotkne se jí to daleko víc, než kdyby byla řeč o autě, záclonách nebo muzice. Prostě je to daleko osobnější a citlivější území.
A zmíněnou kamarádku bych být tebou neřešila vůbec - ono totiž bezdětným ženským tváří v tvář miminkům jejich nejlepších kamarádek dokáže docela pěkně hrábnout, a je přitom úplně jedno, proč samy děti nemají.
Hmm, tak my máme v místě bydliště partu a děti máme podobně staré.. A taky si říkáme, co který kdy umělo, jedlo, jak spí.. Ale tak normálně, nesoutěžíme, spíš si stěžujeme - hlavně s tím spaním
Já teda chválím - když slyším, že stejně starý dítě řekne větu, tak řeknu, ty krásně mluvíš, ta moje pořád jen hučí.. Ale řeknu to se smíchem, rozhodně neumírám závistí..
Ale musím říct, že hormony opravdu zatemňují mysl, čím dál jsme od porodu, tím víc jsme schopné probírat i jiný věci než ty haranty ![]()
S timto jsem se nesetkala, mam normalni kamaradky
u sebe to taky nedelam, nemam problem pochvalit jine deti
@Anonymní píše:
Já bohužel vidím ve svém okolí, tak každý ženský po porodu hrábne. A to tak že jsou na proliskání. Nechci tím někoho urazit, to rozhodně ne. Ale je to tak, několik kamarádek jsem takhle měla, strašně fajn holky. A po děcku jsou to takový krávy, až to bolí. A s tím se bohužel začalo projevovat i tady to žárlení a předhánění se. Ale tím vším se pouze ukáže skutečná inteligence člověka…
vskutku inteligentni
prispevek
![]()
No to chce se obklopovat normálními lidmi, mně se tohle nestávalo nebo jsem to asi vypouštěla
Mám kolem sebe kamarádky, se kterýma zajdem i na pivko a fakt se o dětech nehádáme ![]()
Asi je to docela běžné. Já tyto projevy ignoruji, nebo se jen usmívám. Je mi to docela šumák. Když mi někdo hodně vadí, prostě se s ním nescházím. Neřeš to. ![]()
Jo stalo se mi to a já byla ta, co závidí, klidně to tu přiznám. S kamarádkou máme stejně staré chlapečky. Ten můj je od miminka prostě dost pozadu ve vývoji od „průměru“, teď dejme tomu o rok. Ten její zas extrémně dopředu ve vývoji - také dejme tomu o rok před ostatními.
Ve výsledku stejný měsíc narození a vývojově dva roky od sebe
Ona ta kamarádka se nijak nepovyšovala, nijak mi nic nepředhazovala, přesto mi přišlo líto vidět ten markantní rozdíl takhle v reálu
Přestalo mi být příjemné se s nimi stýkat a zasáhly do toho i jiné okolnosti jako že jsme se přestěhovali, máme jiný styl života, prostě vidíme se jednou za rok, ale tohle k tomu také dost přispělo. Kluci jsou oba někde úplně jinde, že by to byli kámoši, to ne, když se spolu ani pořádně nedomluvěj, takže ani nelituju kvůli tomu, že jsem syna připravila o kamaráda. A stejně bychom už neměly šanci se vídat víc, neb pracuji a není čas.
Tím jsem jen chtěla napsat, že ta závist je prostě lidská vlastnost a bohužel neminula ani mne a to si o sobě myslím, že dost s nadhledem zvládám jiný „hnědky“ kterými se trápí ostatní.
Ahoj, anonymně vkládám, protože budu zmiňovat jiné maminky a některé by se mohli poznat díky mému profilu. Děkuji za respektování.


Chápu, že pro každýho je to jeho mimčo nejlepší, ale třeba já ráda pochválím cizího špunta zatímco kamarádky by si raději ukously jazyk 
Musela jsem se tomu i trochu smát, ale teď přemýšlím co to do ní vjelo? Nepotřebuju, aby malého chválila nebo z něj byla na větvi, ale pořád se mi nenápadně snažit naznačit, že jejich mimčo je lepší? 

K tématu:jsem maminkou teprve několik měsíců, ale hodně mě zarazilo, jaká mezi ženami s dětmi panuje řevnivost, závist, soutěživost a žárlivost ohledně jejich dětí.
Například jedna kamarádka chtěla hrozně kluka, má holčičku, ale chlapečka mám já a ona mi teď neustále předhazuje, jak holčičky jsou lepší atd. a žárlivost z ní přímo kape
Nebo jiná kamarádka, chodíme spolu s kočárkem a ta když se mi miminko rozbrečí, tak vždy začne prohlašovat, jak ona má hodné dítě, které nezapláče
Další zase pořád soutěží v tom, co má dítě na sobě nebo kolik toho už sní, jestli už sedí atd. Můj chlapeček je dost napřed, nikomu to nevykládám, ale když kamarádky vidí, že už třeba začíná lézt, tak se zatváří tak, že ta závist a zklamání z nich jde poznat
Nejde jen o moje kamarádky, všimla jsem si toho i u maminek u doktora, na kroužku pro mimča, ony ty maminky mezi sebou hrozně soutěží
A proč zakládám téma? Včera se mi to stalo i u dobré kamarádky, která mimčo zatím nemá, ale její bratr ano, stejně staré jako to moje, taky mají chlapečka. No a právě ona celou dobu návštěvy koukala na malého jako na obtížný hmyz a vždy když něco udělal, tak to začala srovnávat s tím jejich, samozřejmě tak, aby z toho můj kluk vyšel jako ten horší
A o bojích typu co dítě jí, co má nebo nemá naočkováno, kdo je lepší matka atd. už vůbec nemluvím
No tak je toto normální? Setkáváte se s tím ve svém životě nebo jsem jediná? Musím přiznat, že mě to dost zaskočilo. Sice mě to nijak netrápí, ale přemýšlím zda se s některými kamarádkami ještě stýkat nebo jestli je to časem přejde.