Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodiče neustále ruší domluvené návštěvy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
17.6.20 11:28
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.20 11:33
@Anonymní píše:
Vadí jim tvůj život a že jsi spokojená, rozumíš si s rodinou od manžela.Kdybych měla sestru, myslela bych si že to píše ona. Vždycky jsem se dobře učila, neměla jsem skoro žádnou pubertu, nekouřila, nepila, měla slušně kamarádky, dobře jsem vystudovala, měla jsem dobrou práci. Stejně bylo všechno špatně a ve všem jsem já byla ta blbá. Mi rodiče jsou totiž lidé, kteří jsou nejlepší s nejkrásnějším domem, všichni okolo jsou ubožáci, všichni mají hnusné zahrady, pomlouvají každého, všechno je špatně apod. Pro ně je všechno špatně, hlavně že nemají práci, koníčky, nikam nechodí, takže celý den koukají na televizi a pomlouvají, z člověka dovedou vysát dobrou energii. Já jsem naopak člověk pozitivní, usměvavý, s dobrou práci, mám hodně přátel. A stejně podle nich všechno dělám špatně. Takže jsem z více důvodu s nimi přerušila kontakt, nepochválí, neumí se bavit o pozitivních věcech. Na všech vidí jenom to špatné.
Jako bych to psala já. Tohle přesně jsou mí rodiče a můj život. Taky jsem byla bezproblémová a poslouchala na slovo. Neměla jsem ale nikdy moc přátel, bohužel právě proto, že díky jejich vlivu jsem i já dlouho na každém viděla jen to špatné a měla obavy, že mě každý chce jen využít. S manželovou rodinou vidím, jak je skvělé, když spolu vycházejí, stýkají se, jak si přejí a mají radost ze svých úspěchů. Já jsem taky pro, hlavně pro svou matku, byla ta hloupá, ne moc hezká, k ničemu… Dost se divila, když jsem se osamostatnila, jela do ciziny a naučila se tam cizí jazyk, našla si pak dobrou práci, pořídila si byt. I tak mě pořád kritizovala. Hlavně, že ke mně pak pořád jezdili na návštěvy a chlubili se mnu sousedům. Zničili mi už jeden vztah, rozmluvili ex přítele před svatbou. Přiznávám, že v hodně věcech s ním měli pravdu a nelituju toho rozchodu, ale na druhou stranu právě díky jejich chování to mezi námi i dost skřípalo, on věděl, že na něm pořád něco mají. Proto už jsem jim manžela před svatbou ani nepředstavovala. Dost se urazili, ale já toho nelituju. Matka na něm okamžitě začala hledat něco špatného. Když nenašla, tak začala rýpat do jeho bydlení, do města, kde teď žijeme, že prý v takové díře by oni nikdy nežili (sami bydlí na malém městě), začali pomlouvat jeho rodiče, že jsou takoví a makoví… Manželovu sestru, že určitě špatně skončí, až se ten její prachatý partner na ni jednou vykašle… Tehdy už mi došla trpělivost a řekla jsem matce, ať to neřeší a ať se stará sama o sebe, že jí do toho nic není. Taky jsem jí řekla, ať mě před přestane shazovat a zesměšňovat před manželem a tchyní a tchánem, že v jejich rodině tohle opravdu nefrčí. Moje matka mě totiž od dětství vždy ráda ponižovala a shazovala. Poté, co jsem se ohradila, tak přede mnou už manželovy rodiče nepomlouvají, ale vím, že mezi sebou určitě ano. Hodně mě mrzelo, že tchánovci se k nim chovali hezky, když je k sobě pozvali jednou na oběd a mí rodiče je pak ještě pomlouvali 
(zakl.)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.20 11:38
@Anonymní píše:
Nemohli jen zpohodlnět?
Toto moje mamka dělá taky. S tím rozdílem, že jsou to narozeniny, svátek apod. Bydlíme ve stejném městě, jen na opačných koncích. Prý přijede, ale pak je jí „najednou“ špatně, něco je se psem, je teplo, je zima apod.
Vím, že je to jen z důvodu, že se ji nechce cca 300 na zastávku, 20 minut busem a dalších 300 metrů ze zastávky k nám. Blbý je, že děti pak čekají, kdy dojede babička a já jim to musím nějak vysvětlit. Naposledy jsem nechala dítě, ať jí zavolá. No, už si zvykly.
Ale ani odvoz není jistotou. Jednou jsem kvůli ní vezla děti na výlet, kam chtěla ona. Volám ji, že vyjíždím, ať čeká před vchodem a ona mi sdělí, že nejede.
To je u těch mých nepravděpodobné. Jsou dost vitální na svůj věk. Hodně cestují a dbají na každodenní pohyb, drží si dobrou váhu, jsou zdraví. Pohodlní určitě nejsou. Když chtějí, tak jsou schopni jet i lán světa. Za sestrou letěli na několik měsíců i do ciziny.
- Citovat
- Upravit
PaníKadrnožková
17.6.20 11:50
@Anonymní píše:
Díky. Já to tak vlastně dělám. Oni vědí, že jsou u nás kdykoliv vítaní. Jen mě štve, že slíbí, že přijedou, minule jsem se jich několikrát ptala, jestli s tím opravdu opravdu můžu počítat, a oni, že ANO ANO ANO, a pak mi 2 dny před tím napíšou, že to ruší, že prý bude pršet a že by si to hlavní město ani neužili.
Hele, ja te fakt chápu. Rada bych rekla: vyprdni se na ne, ale to bych myslela spis ve smyslu vyprdnout se, co citi a jak můžou nemyslet na vnoucka. Delala bych, co povazuju za nutne z hlediska sebe a sveho cisteho svědomí.
Kdysi se byvaly divil, proc litam za tatou do nemocnice, kdyz ten mi nezavola, jak je rok dlouhy. Proto! Nikdy jsem toho nelitovala!
- Citovat
- Upravit
17.6.20 17:20
Asi bych jim napsala, že to chápu, ale ať mi napíšou, až budou chtít opravdu přijet, protože se pak na ně s malým těšíte a je nepříjemné mu to vysvětlovat.
Je to škoda ale ano, udělali si z tebe černou ovečku. Když se budeš snažit, bude to špatně. Když se snažit nebudeš, bude to taky špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.20 21:03
Když se ozvou, řekla bych „paráda, určitě přijeďte, rádi vás uvidíme!“, ale dítěti bych nic neříkala a sama bych s tím moc nepočítala.
Prostě zítra je středa, mají přijet rodiče, tak buď přijedou a půjdeme tam a tam, nebo nepřijdou, pak půjdeme na hřiště atd. Jela bych ten program, že nepřijedou, a požádala je, ať napíšou, až budou vyrážet. Kdyby náhodou fakt napsali, precvakla bych na program pro případ jejich příjezdu 
Kdyby nepřijeli, řekla bych „jé, škoda, nevadí, příště“ a pustila to z hlavy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.20 22:41
@Anonymní píše:
Chci se zeptat na nezaujaté názory. Jsem pár let vdaná, mám malé dítě a mí rodiče jsou už oba v důchodu. Bohužel na rozdíl od těch manželových, bydlí na druhém konci republiky, takže se moc nevídáme. Dříve za mnou jezdili skoro co dva týdny, to jsem ale ještě byla svobodná, bezdětná, nezadaná. Od té doby, co jsem se vdala, naše vztahy ochladli. Přestali mě navštěvovat, protože jsem se přestěhovala k manželovi do jiného města a do jeho bytu, což mi rozmlouvali a vyjma jedné návštěvy (když se mimčo narodilo) mě u nás odmítají navštívit. Přijeli jen asi 3× z toho dvakrát bydleli v hotelu, ačkoliv manželovi rodiče mají dům a pokoj pro hosty a velmi rádi by je u sebe uvítali. Rodiče ale tvrdí, že chtějí mít soukromí.
Já jsem u nich byla s dítětem jednou na celý týden, když mu bylo asi 8 měsíců. Manžel se připojil později, plánovali jsme, že oslavíme výročí svatby a oni slíbili, že nám svého vnuka na jednu noc pohlídají. Na poslední chvíli to ale odmítli, prý se báli, že to nezvládnou. Od té doby kontakt udržuju vlastně jen já. Pokud nezavolám, neozvou se. Strašně mi píšou sms, jak jim vnouček chybí a jak by ho rádi viděli, ale pokaždé když mají přijet, tak to na poslední chvíli zruší. Tak jsem se rozhodla, že po roce pojedu já za nimi na týden i s dítětem, aby si ho mohli trochu užít. Vše domluvené a pár dní před návštěvou mi napsali, že to nejde, že se u nich v domě teď něco opravuje a je tam strašný randál. OK fajn. Když měl malý narozeniny, tak slíbili, že přijedou, pak to asi 3× změnili a nakonec to úplně zrušili, protože se jim naskytly výhodné letenky za sestrou, takže se rozhodli odletět dříve. Teď měli přijet na pár dní za mnou, zase si zamluvili hotel ve vedlejším městě, že si aspoň užijí procházky a prohlídky, když tam teď není tolik lidí. Zaručili se mi, že přijedou a den před plánovaným příjezdem opět sms, že to ruší, protože prý má celý den pršet, takže by z těch procházek nic nebylo…Jsem vytočená, protože jsem je už rok neviděla a taky mě to mrzí kvůli synovi. Měla jsem za to, že sem pojedou kvůli němu a ne kvůli sobě. Teď mě pro změnu lákají na nějaký týdenní pobyt v lázních, jenže já už jim nevěřím. Jsou schopni to zase na poslední chvíli zrušit a já budu opět zklamaná. Před manželem a jeho rodinou už se za jejich chování stydím. Oni nad tím jen kroutí hlavou.
Mám je přestat kontaktovat a přestat se snažit udržet s nimi vztahy? Už mě to vysiluje.
Příšernej vztah směrem k tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.20 08:28
To je tak strašně zvláštní a smutné, jak se tví rodiče chovají. Jak jsi psala, žes nemohla jednou přijet kvůli rekonstrukci, asi bych si to jela ověřit. Snad by šlo zamluvit si hotel někde poblíž, a prostě bych přijela na přepadovku. A mít v záloze hotel, kdyby to u nich na noc nešlo. Napadlo mě ještě, že mají nějaký svůj problém, a s tebou to vůbec nesouvisí. Třeba se hádají, nebo se rozvádí, a nechtějí aby to někdo věděl, třeba spolu dohromady už ani nebydlí…když jste se tak dlouho neviděli…nebo nějaká vážná nemoc, kterou tají…Prostě něco se děje, když mají tolik výmluv proč se nevidět, a právě to bych jela zjistit. Jsou to přeci rodiče, máte se rádi, takhle to dál nejde. Případně jezdila bych k nim, ale neptala se, prostě oznámila ze jedu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.20 08:59
Asi sis dovolila zařídit svůj vlastní život podle svého a oni to ještě nerozdýchali a nechtějí to přijmout a hlavně toho nechtějí být součástí. Smutné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.20 13:27
Hele, rodiče bohužel nezměníš. Jsou prostě negativní a divní a maximálně se to může zhoršovat. Co je to totiž za rodiče, kteří dobrovolně nevidí rok své dítě, potažmo vnouče, když není nic na překážku? To prostě není normální. Takže je nutné se s tím smířit a spíše změnit svůj postoj k rodičům, neboť jejich nezměníš. Prostě je neřešit, nekontaktovat, až budou chtít, ozvou se. Když budou chtít přijet, ať přijedou, počítat, že to můžou zrušit, tak to nebrat nějak dramaticky. Já osobně jsem se díky přístupu mých rodičů od nich dost odcizila, nejvíc teda od matky, kterou nějak ve svém životě nevnímám jako důležitou osobu, neudržuji s ní aktivně žádné kontakty…je to totiž dost podobné, je také divná a když jí náhodou ve slabé chvilce nabídnu, že třeba někam zajdeme nebo tak něco, tak vždy si najde neuvěřitelně trapnou výmluvu, která mě akorát naštve. Trvalo mi nějakou dobu si to takhle srovnat, na druhou stranu mi to psychicky pomáhá, protože bych jinak nedělala nic jiného, než neustále řešila své rodiče, proč dělají tohle a proč nedělají tamto…taky se za ně dost stydím a když se náhodou o nich bavím s někým, kdo je zná, tak nemám prostě rozumné vysvětlení na jejich obranu…Podle tvého popisu radím, aby sis prostě vytvořila vlastní život a je brala jako okrajovou součást.
- Citovat
- Upravit
26.6.20 13:43
Ahoj
myslím, že oni prostě vždy měli rádi svůj introvertní klid a svět (viz. vaše dětství zcela bez sociálních kontaktů, rodiče zcela bez přátel, akcí, oslav, společných dovolených či výletů s jinými lidmi apod.)
podle mne by snesli tvou návštěvu max. na dvě noci, ale týden je pro ně moc…
jsou prostě takoví špatně se s tím smiřuje
my se taky moc nevídáme, ale když už se domluvíme, tak to prostě klapne..
tohle by mne strašně moc mrzelo, jak kvůli sobě, tak hlavně kvůli dítěti i mému muži…
nezměníš je, zbývá se s tím prostě smířit, zkusit si v klidu promluvit, že bys je chtěla vídat víc a Co a JAK by pro ně bylo únosné (ať klidně spí na hotelu..)..
evidentně tě pro život moc nepotřebují, bolí to, ale netrap se tím.. řeš to, co změnit jde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nemohli jen zpohodlnět?
Toto moje mamka dělá taky. S tím rozdílem, že jsou to narozeniny, svátek apod. Bydlíme ve stejném městě, jen na opačných koncích. Prý přijede, ale pak je jí „najednou“ špatně, něco je se psem, je teplo, je zima apod.
Vím, že je to jen z důvodu, že se ji nechce cca 300 na zastávku, 20 minut busem a dalších 300 metrů ze zastávky k nám. Blbý je, že děti pak čekají, kdy dojede babička a já jim to musím nějak vysvětlit. Naposledy jsem nechala dítě, ať jí zavolá. No, už si zvykly.
Ale ani odvoz není jistotou. Jednou jsem kvůli ní vezla děti na výlet, kam chtěla ona. Volám ji, že vyjíždím, ať čeká před vchodem a ona mi sdělí, že nejede.