Rodiče neustále ruší domluvené návštěvy

Anonymní
16.6.20 23:05

Rodiče neustále ruší domluvené návštěvy

Chci se zeptat na nezaujaté názory. Jsem pár let vdaná, mám malé dítě a mí rodiče jsou už oba v důchodu. Bohužel na rozdíl od těch manželových, bydlí na druhém konci republiky, takže se moc nevídáme. Dříve za mnou jezdili skoro co dva týdny, to jsem ale ještě byla svobodná, bezdětná, nezadaná. Od té doby, co jsem se vdala, naše vztahy ochladli. Přestali mě navštěvovat, protože jsem se přestěhovala k manželovi do jiného města a do jeho bytu, což mi rozmlouvali a vyjma jedné návštěvy (když se mimčo narodilo) mě u nás odmítají navštívit. Přijeli jen asi 3× z toho dvakrát bydleli v hotelu, ačkoliv manželovi rodiče mají dům a pokoj pro hosty a velmi rádi by je u sebe uvítali. Rodiče ale tvrdí, že chtějí mít soukromí.
Já jsem u nich byla s dítětem jednou na celý týden, když mu bylo asi 8 měsíců. Manžel se připojil později, plánovali jsme, že oslavíme výročí svatby a oni slíbili, že nám svého vnuka na jednu noc pohlídají. Na poslední chvíli to ale odmítli, prý se báli, že to nezvládnou. Od té doby kontakt udržuju vlastně jen já. Pokud nezavolám, neozvou se. Strašně mi píšou sms, jak jim vnouček chybí a jak by ho rádi viděli, ale pokaždé když mají přijet, tak to na poslední chvíli zruší. Tak jsem se rozhodla, že po roce pojedu já za nimi na týden i s dítětem, aby si ho mohli trochu užít. Vše domluvené a pár dní před návštěvou mi napsali, že to nejde, že se u nich v domě teď něco opravuje a je tam strašný randál. OK fajn. Když měl malý narozeniny, tak slíbili, že přijedou, pak to asi 3× změnili a nakonec to úplně zrušili, protože se jim naskytly výhodné letenky za sestrou, takže se rozhodli odletět dříve. Teď měli přijet na pár dní za mnou, zase si zamluvili hotel ve vedlejším městě, že si aspoň užijí procházky a prohlídky, když tam teď není tolik lidí. Zaručili se mi, že přijedou a den před plánovaným příjezdem opět sms, že to ruší, protože prý má celý den pršet, takže by z těch procházek nic nebylo…

Jsem vytočená, protože jsem je už rok neviděla a taky mě to mrzí kvůli synovi. Měla jsem za to, že sem pojedou kvůli němu a ne kvůli sobě. Teď mě pro změnu lákají na nějaký týdenní pobyt v lázních, jenže já už jim nevěřím. Jsou schopni to zase na poslední chvíli zrušit a já budu opět zklamaná. Před manželem a jeho rodinou už se za jejich chování stydím. Oni nad tím jen kroutí hlavou.

Mám je přestat kontaktovat a přestat se snažit udržet s nimi vztahy? Už mě to vysiluje. :?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

4425
16.6.20 23:11

A nevadí jim něco na manželovi? Nevím je to zvláštní asi se jim to musíš říct, že te to mrzí a kde je problém a nějak to společně vyřešit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1014
16.6.20 23:16

Mluvila jsi s nimi o tom otevřeně? Já bych se asi sbalila (asi spíš sama bez manžela a bez dítěte) a zajela se jich z očí do očí zeptat, jestli mají s něčím problém a řekla bych jim, jak tě to mrzí, že vnuka vlastně vůbec neznají atd. Možná je nezměníš, ale alespoň budeš vědět na čem jsi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.6.20 23:24
@JancaS84 píše:
A nevadí jim něco na manželovi? Nevím je to zvláštní asi se jim to musíš říct, že te to mrzí a kde je problém a nějak to společně vyřešit.

Manžel je nejlepší chlap, jakého jsem kdy měla. Jsme spolu šťastní. Manžel jim nic neudělal, naopak vždy se k nim choval velmi hezky i jeho rodina a oni když byli s ním, tak bylo znát, že je jim taky sympatický. Myslím, že mí rodiče trochu žárlí na jeho rodinu, s níž jsem si teď velmi blízká. Je to jejich pravý opak - velmi společenští, vřelí, pohostinní, otevření… Mí jsou samotáři, žijí jen sami pro sebe, neudržují a nikdy mimo práci ani neudržovali žádné kamarádství, nechodil k nám skoro nikdy nikdo na návštěvy a tak je to i dnes. Hlavně můj otec to takhle zavedl, matka se mu přizpůsobila. Jsou velmi kritičtí, na každém jim něco vadí, všechny pomlouvají a řeší, kdo co jak a proč. Nesnáším to, ale beru to jako daň za to, že se prostě nudí a nemají co jiného na práci. Problém bude možná i v tom, že můj muž je první, kterého jsem jim představila až v době, kdy jsme se zasnoubili. Udělala jsem to proto, že mi rodiče do vztahů vždy mluvili a já se nechala mnohdy ovlivnit. Tentokrát jsem už to nechtěla riskovat, věděla jsem, že budou na manželovi zase hledat mouchy. Jsou totiž přesvědčeni, že jen oni jsou normální, všichni ostatní jsou nějak „divní“. :nevim: (Zakl.)

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
16.6.20 23:32
@vedma007 píše:
Mluvila jsi s nimi o tom otevřeně? Já bych se asi sbalila (asi spíš sama bez manžela a bez dítěte) a zajela se jich z očí do očí zeptat, jestli mají s něčím problém a řekla bych jim, jak tě to mrzí, že vnuka vlastně vůbec neznají atd. Možná je nezměníš, ale alespoň budeš vědět na čem jsi.

Oni se tváří, že žádný problém nemají, prostě jen se vždy na poslední chvíli vyvrbí něco, co jim brání, aby přijeli nebo abych mohla přijet já za nimi. Jasně bude pršet a taky se u nich v baráku dělá přes den rekonstrukce, ale mně by to nevadilo, hlavní přeci je, abychom se viděli. Můj otec je asociál, nemá rád společnost lidí, straní se jich a bohužel ovlivnil i mou matku.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
17.6.20 06:02

Vadí jim tvůj život a že jsi spokojená, rozumíš si s rodinou od manžela.

Kdybych měla sestru, myslela bych si že to píše ona. Vždycky jsem se dobře učila, neměla jsem skoro žádnou pubertu, nekouřila, nepila, měla slušně kamarádky, dobře jsem vystudovala, měla jsem dobrou práci. Stejně bylo všechno špatně a ve všem jsem já byla ta blbá. Mi rodiče jsou totiž lidé, kteří jsou nejlepší s nejkrásnějším domem, všichni okolo jsou ubožáci, všichni mají hnusné zahrady, pomlouvají každého, všechno je špatně apod. Pro ně je všechno špatně, hlavně že nemají práci, koníčky, nikam nechodí, takže celý den koukají na televizi a pomlouvají, z člověka dovedou vysát dobrou energii. Já jsem naopak člověk pozitivní, usměvavý, s dobrou práci, mám hodně přátel. A stejně podle nich všechno dělám špatně. Takže jsem z více důvodu s nimi přerušila kontakt, nepochválí, neumí se bavit o pozitivních věcech. Na všech vidí jenom to špatné.

  • Nahlásit
  • Citovat
22173
17.6.20 07:06

Asi si te zaradili do toho ciziho nepratelskeho sveta a nebudou se s tebou stykat. Ty smsky, jak chteji videt vnoucka, je folklor a uleva svedomi, s realitou to nema nic společného. Byt tebou, tak pracuju na oddeleni se, aby te tak netraumatizovalo, ze se s nimi nevidas, na sms odpovidat folklorem: jeee, jemu taky, prijedte kdykoli, strasne se tesime. A hlavne nic konkretniho. Je to tezke, ale neda se nic dělat :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18658
17.6.20 07:20
@PaníKadrnožková píše:
Asi si te zaradili do toho ciziho nepratelskeho sveta a nebudou se s tebou stykat. Ty smsky, jak chteji videt vnoucka, je folklor a uleva svedomi, s realitou to nema nic společného. Byt tebou, tak pracuju na oddeleni se, aby te tak netraumatizovalo, ze se s nimi nevidas, na sms odpovidat folklorem: jeee, jemu taky, prijedte kdykoli, strasne se tesime. A hlavne nic konkretniho. Je to tezke, ale neda se nic dělat :nevim:

Tak to ja bych tak vstricna nebyla a napsala to pekne, jak to je. Ze kdyby ho chteli videt, tak jiz rok neodmitaji na posledni chvili naplanovanou prilezitost. A ze do lazni s nimi nejedu, protoze neverim, ze to zase neodreknou. Jakepak copak.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17.6.20 07:41

Ty jsi se odstěhovala k chlapovi, co bydlí s rodiči? No, taky by se mi do takových podmínek na noc nechtělo, takže chápu ten hotel. Holt sama víš, že jsou asociální, nemají rádi společnost - nezbývá, než to tak brát. Kdyby mi řekli, že se v domě rekonstruuje, tak bych šla na hotel. Ono jim může být i nepříjemné to, že jedeš na tolik dní k nim domů, narušuješ tím jejich soukromí.
Svou rodinu miluju, ale taky nesnáším dlouhé návštěvy u nich, nebo u mě.. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22173
17.6.20 08:01

@Cuddy ja meknu stářím. Obzvlaste vuci rodine. Přátele si muzes najit nove, ale rodinu ne. A kazdy preseknuty koren hidne bolí. Muj tata se rad s lidmi rozchazel ve zlem, myslim, ze na konci zivota toho litoval. Nastesti s3 naslo hodne lidi, kteri se nedali odehnat.

Kdyz ona na ne (samozrejme pravem) vystartuje, tak bude mit lepsi pocit, ze jim rekla pravdu. Ale vztahy tim nezachrani a stari nerudni lide budou mit o duvod k izolaci vic, notabene kdyz se „dcera nepovedla, je drza“. To je ten duvod, proc bych to tak striktne neuzavirala a nepraskala dvermi :nevim: rozhodne bych od nich ale necekala vrele babidedeckovske vztahy, ty bude muset vybudovat s rodici manzela.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9314
17.6.20 08:44

A co ne úplně narovinu zeptat, PROČ? :think: Bez výčitek, v klidu…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13668
17.6.20 09:19

Hele budeš se muset naučit jim sdělit, že tě mrzí a že se cítíš, jako když se ti vyhýbají a že bys ráda porozuměla co se děje a především bys byla ráda kdybyste se víc vídali, jakkoliv je to složité.

Potřebuješ pojmenovat to co se v tobě děje a co bys potřebovala (častější a vřelejší kontakt), tak aby to neslyšely jako výčitku/nátlak/manipulaci - tedy že dělají oni dělají něco špatně. Proto je dobré mluvit o tom, co ty prožíváš a co ty bys potřebovala a pak se zeptat, jak to mají oni a posléze společně hledat jak to řešit, aby byli všichni spokojení.

S tím že je lepší se zeptat jinak, než použít přímo slovíčko PROČ v tom je často schovaná výčitka a člověk místo toho, aby vyklidu řekl proč, tak se začne bránit že nic takového se neděje a komunikace se nikam neposune.

V tom co popisuješ bych zkusila navrhnout nějakou společnou dovolenou někde napůl cesty. TEdy ideálně aby to navrhli oni :-D

Pokud bys chtěla inspiraci jak teda skládat slova tak, aby komunikace byla co nejkonstrutivnější, mrkni se na koncept tzv. nenásilné komunikace.

Tady je o ní moc pěknej audiodokument, chce si ho to poslechnot, ne jen přečíst texotvou upoutávku

https://vltava.rozhlas.cz/…kace-6249993

a kdyby tě to zaujalo víc, tak tady je ke stažení kníha https://uloz.to/…kace-ocr-pdf

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.6.20 11:00
@věčně nasraná píše:
Ty jsi se odstěhovala k chlapovi, co bydlí s rodiči? No, taky by se mi do takových podmínek na noc nechtělo, takže chápu ten hotel. Holt sama víš, že jsou asociální, nemají rádi společnost - nezbývá, než to tak brát. Kdyby mi řekli, že se v domě rekonstruuje, tak bych šla na hotel. Ono jim může být i nepříjemné to, že jedeš na tolik dní k nim domů, narušuješ tím jejich soukromí.
Svou rodinu miluju, ale taky nesnáším dlouhé návštěvy u nich, nebo u mě.. :nevim:

Ne ne, já jsem se odstěhovala akorát do jiné města za manželem do jeho bytu. Bydlíme sami. Důvodem bylo jednak to, že manželův byt je větší a pohodlnější než ten můj, který jsem pronajala (byl to klasický panelák a já sama jsem si tam nikdy nezvykla). Dalším důvodem bylo také to, že blízko nás bydlí manželovi rodiče, kteří mají dům a rádi vždy našeho prcka pohlídají, v létě tam malý může blbnout na zahradě atd. Chtěli jsme mít po ruce aspoň jedny prarodiče. I u nás by se mí rodiče vyspali, manžel byl ochoten spát u svých rodičů, když by tu byli, aby se necítili stísněně a nepohodlně, ale i to odmítli. Přiznám se, že se za jejich chování už dost stydím :,( (zakl.)

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
17.6.20 11:14
@PaníKadrnožková píše:
@Cuddy ja meknu stářím. Obzvlaste vuci rodine. Přátele si muzes najit nove, ale rodinu ne. A kazdy preseknuty koren hidne bolí. Muj tata se rad s lidmi rozchazel ve zlem, myslim, ze na konci zivota toho litoval. Nastesti s3 naslo hodne lidi, kteri se nedali odehnat.Kdyz ona na ne (samozrejme pravem) vystartuje, tak bude mit lepsi pocit, ze jim rekla pravdu. Ale vztahy tim nezachrani a stari nerudni lide budou mit o duvod k izolaci vic, notabene kdyz se „dcera nepovedla, je drza“. To je ten duvod, proc bych to tak striktne neuzavirala a nepraskala dvermi :nevim: rozhodne bych od nich ale necekala vrele babidedeckovske vztahy, ty bude muset vybudovat s rodici manzela.

Mluvíš mi z duše. Já to cítím stejně. Právě i proto jsem doposud na všechny jejich na poslední chvíli zrušené návštěvy, nebo odmítnutí, abychom tam za nimi přijeli my (že se jim to zrovna nehodí), reagovala slušně a bez výčitek. Pořád si říkám, že když jim od srdce řeknu, co si o jejich chování myslím, tak už se to nedá vrátit a oni se akorát více proti mě zatvrdí, odepíšou mě úplně jako moje sestra, která na mě vždy žárlila a nikdy mě neměla ráda. Už tím trpím celý život. Teď, když jsem se vdala a mám dítě (ona pořád nic, nemá štěstí si někoho najít), tak mi to přišlo, že to s rodiči využila akorát, aby se mnou přerušila kontakt úplně. Můj otec se taky s každým rozešel, ne sice ve zlém, ale prostě na každém mu něco vadilo. Měl pocit, že ho každý chce jen využívat a že kamarádi nejsou k ničemu dobrému. Dodnes slyším, jak mu máme být vděčné, že jsme měli doma v dětství klid a že u nás nebyly žádné návštěvy a večírky a že on nepil a nechodil po hospodách. To určitě ano, na druhou stranu, z nás dětí vyrostly totální asociálové a mně i sestře trvalo hodně dlouho, než jsme se zbavily studu a fóbie z cizích lidí. Já si právě uvědomuju, že jiné rodiče už mít nebudu, ač jsou zapšklí, nerudní a neustále se cítí ublížení (mnou i celým světem). Moje tchyně a tchán tvrdí, že už by k nim nikdy nejeli a že jejich chování je neakceptovatelné. Já to vím, ale taky si uvědomuju, že mí rodiče jsou prostě svým způsobem „blázni“ a jejich chování hodně ovlivňuje jejich vlastní pohled na život. Nechápou, že je daleko nezdvořilejší nepřijmout něčí pohostinnost a jít radši na hotel, neuvědomují si, jak blbě to vypadá vůči manželovým rodičům. Jak je hloupé na poslední chvíli nepřijet na narozeninovou oslavu jediného vnuka, jak je sprosté několikrát odmítnout naši návštěvu u nich doma…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
17.6.20 11:20
@PaníKadrnožková píše:
Asi si te zaradili do toho ciziho nepratelskeho sveta a nebudou se s tebou stykat. Ty smsky, jak chteji videt vnoucka, je folklor a uleva svedomi, s realitou to nema nic společného. Byt tebou, tak pracuju na oddeleni se, aby te tak netraumatizovalo, ze se s nimi nevidas, na sms odpovidat folklorem: jeee, jemu taky, prijedte kdykoli, strasne se tesime. A hlavne nic konkretniho. Je to tezke, ale neda se nic dělat :nevim:

Díky. Já to tak vlastně dělám. Oni vědí, že jsou u nás kdykoliv vítaní. Jen mě štve, že slíbí, že přijedou, minule jsem se jich několikrát ptala, jestli s tím opravdu opravdu můžu počítat, a oni, že ANO ANO ANO, a pak mi 2 dny před tím napíšou, že to ruší, že prý bude pršet a že by si to hlavní město ani neužili. :nevim: Asi máš pravdu, už je nebudu sama kontaktovat, psát jim a posílat fotky. Ať se ozývají oni. Já jsem prostě jen taková káča, která cítí povinnost se optat, jak se jim daří, jestli jsou v pořádku, jestli jsou zdraví, ale už mě to nebaví, když oni sami se o mně a o mou rodinu nezajímají.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama