Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
lumáťa píše:
Jenže víš co je blbý, že studentky na hlídání i hlídací agentury chtějí vše dopředu. Můžu uvádět spoustu příkladů, kdy to dopředu domluvit nejde - když rodíš druhé dítě, když přijde nemoc, když musíš nutně pod narkózu,.. když jedno dítko onemocní, tak s tím druhým se nedostaneš ven,… není to často, ale vždy to přijde v nejméně vhodný okamžik
Daniella82 píše:
Taky si myslím,že bez babiček se to zvládnout dá,když jiná možnost neni.
Za pár měsíců na tom budeme stejně jako Vy.
S tchýní už rok z jistých důvodů nekomunikujeme,tchán je 270 km od nás,no a moje mamka taky hlídací nebude,je časově hodně vytížená.
Jak to budeme řešit nevím,asi si budeme muset najímat někoho ne hlídání,když to bude nutný
Tak kdyby nastala taková situace,musel by se hold postarat manžel.
Vůbec nechápu, jak to dělají maminy bez partnera,když jsou na vše sami a nefungují ani ty babičky…to musí být teprve hrozný
Tak já už maminku ani tchýni nemám.Děda je nepoužitelný.Mimo domov jsem byla jen jednou,co je malý na světě, na celý den,když jsem měla sraz ze třídy.Je to záhul,ale zatím se to dá.U prvního to bylo jiné.Skoro jsem se s extchýní handrkovala o své vlastní dítě.Tak můžu posoudit oba extrémy.
Nejlepší je to někde uprostřed,ale tady to nejde,myslím u zakl.
Určitě jsou agentury na hlídání i přes noc,ale čekej pořádnou pálku.Nemáš raději nějakou kamarádku,ssestřenici,sousedku,jak holky píšou?
Vztah potřebuje i takový přepych být bez dětí,to ti schvaluju.Já si asi počkám,až malý bude trochu větší.Nějak jsem na něj fixovaná,i když jsem unavená psychicky,či fyzicky.
Ahoj, taky zvládáme sami s manželem, děti dáváme hlídat jen v případech, že jdu rodit, aby mohl být mnažel u porodu
… Jinak ne ![]()
Anonymní píše:
Babičky máme-v nouzi pomohou,ale nejsou to takové ty hlídací.
Občas se mě zamrzelo,že děti nemohou třeba na jednu noc k babičce-třeba jednou či dvakrát do roka.Hlavně z toho důvodu,že my jsme u babiček občas spávali,maminka měla práci na směny,otec nějak nedokázal pohlídat dvě dětia dodnes na to hrozně ráda vzpomínám.Na tu atmosféru u babičky.I manžel na to rád vzpomíná,když spával u babičky,topilo se v kamnech,spal pod peřinou…
Druhá věc je-když jsme chtěli na silvestra,tak maminka hlídala,ale jen u nás.Ale nespala,že to u nás nedokáže.Takže my jsme se vraceli co nejdříve,bylo nám to hloupé jí nechat sedět v křesle celou noc.A ráno to byl očistec-my nevyspalý,děti si chtěly hrát…takže to byl první a poslední silvstr.Říkala že by v případě zájmu takto občas pohlídala,ale představa,že ráno budeme vstávat s dětmi nebyla moc příjemná,tak jmse nikam nechodili.
Dnes má brat syna,naše maminka chtěla ev. praktikovat to samé.Ale on i švagrová řekli,že to ne,že se nevyspí a nyní si maminka bere malého k sobě několikrát do měsíce.Občas se snaží abych jí šla s malým pomoci,že si potřebuje také něco udělat.Vysvětlovala mě,jak oni se potřebují vyspat.Tak jsem jí jemně nazanačila,že v té samé situaci jsme byli také,ale ona si děti nikdy nevzala.A druhý den mě volal bratr,že co to mám co mamince vyčítat,že mě jistě také dosti pomohla.Mě to moc mrzí,to že děti neměly tu možnost poznat spaní u babičky.A ke všemu když babička nyní přijde a vypráví,jak u ní malý spal…Děti už jsou nyní ve věku,kdy jsou velké a o nějaké spaní u babičky nestojívím že čas nevrátím,co se neprožilo,to už se neprožije a ve mě je občas taková ta hořkost či smutek a nevím,jak se s tím vyrovnat.
Jako když jsem měla jeden čas ukrutné migrény-tloukla hlavou o zeď,křičela bolestí,zvracela-tak jsem volala mamince,aby mě pomohla,když byl manžel v práci.Ona přijela,nechala mě vyspat,ale vlezla si s dětma na hodinku či dvě do druhého pokoje v malém bytě a nažila se je zklidnit,aby si hrály potichu.Potom mě vzbudila,byla jsem totálně vyřízená a ona odjela.A já seděla v kuchyni na zemi,brečela a nevěděla jak dál,co s hlavou.A dnes když má švagrová rýmu,tak si malého vezme třeba na tři dny k sobě,aby si ona odpočinula,že s ním by to nešlo.
Tak to je strašné
.To by moje maminka nikdy neudělala ![]()
Já mám taky děti strašně ráda a klidně bych si na hlídání ještě jedno vzala.Budeme mít od května dum,velkou zahradu a bylo by to pro malého fajn mít nějakého kamaráda,ale myslím si že bez pedagogické školy by mi asi dítě jen tak někdo nesvěřil a přitom já bych ráda někomu pomohla a do práce nechodim,tak času mám až moc. ![]()
lumáťa píše:
Paráda Pandora. To vám moc přeju ! Ať žijou náhody !
Monjie píše:
Damy, ale reknu Vam ze sestinedeli bylo strasny bez hlidani… bez babicek az na ty kamaradky a hlavne kdyz jsem potrebovala pomoct, tak mati tu nebyla resila jsem na emiminu a s laktacni poradkyni… ja doufam, ze budu lepsi, ze ty svy holce vzdycky pomuzu a hlavne v sestinedeli s prvnim ditetem:)
Kamča.dalmatinka píše:Anonymní píše:Tak to je strašné
Babičky máme-v nouzi pomohou,ale nejsou to takové ty hlídací.
Občas se mě zamrzelo,že děti nemohou třeba na jednu noc k babičce-třeba jednou či dvakrát do roka.Hlavně z toho důvodu,že my jsme u babiček občas spávali,maminka měla práci na směny,otec nějak nedokázal pohlídat dvě dětia dodnes na to hrozně ráda vzpomínám.Na tu atmosféru u babičky.I manžel na to rád vzpomíná,když spával u babičky,topilo se v kamnech,spal pod peřinou…
Druhá věc je-když jsme chtěli na silvestra,tak maminka hlídala,ale jen u nás.Ale nespala,že to u nás nedokáže.Takže my jsme se vraceli co nejdříve,bylo nám to hloupé jí nechat sedět v křesle celou noc.A ráno to byl očistec-my nevyspalý,děti si chtěly hrát…takže to byl první a poslední silvstr.Říkala že by v případě zájmu takto občas pohlídala,ale představa,že ráno budeme vstávat s dětmi nebyla moc příjemná,tak jmse nikam nechodili.
Dnes má brat syna,naše maminka chtěla ev. praktikovat to samé.Ale on i švagrová řekli,že to ne,že se nevyspí a nyní si maminka bere malého k sobě několikrát do měsíce.Občas se snaží abych jí šla s malým pomoci,že si potřebuje také něco udělat.Vysvětlovala mě,jak oni se potřebují vyspat.Tak jsem jí jemně nazanačila,že v té samé situaci jsme byli také,ale ona si děti nikdy nevzala.A druhý den mě volal bratr,že co to mám co mamince vyčítat,že mě jistě také dosti pomohla.Mě to moc mrzí,to že děti neměly tu možnost poznat spaní u babičky.A ke všemu když babička nyní přijde a vypráví,jak u ní malý spal…Děti už jsou nyní ve věku,kdy jsou velké a o nějaké spaní u babičky nestojívím že čas nevrátím,co se neprožilo,to už se neprožije a ve mě je občas taková ta hořkost či smutek a nevím,jak se s tím vyrovnat.
Jako když jsem měla jeden čas ukrutné migrény-tloukla hlavou o zeď,křičela bolestí,zvracela-tak jsem volala mamince,aby mě pomohla,když byl manžel v práci.Ona přijela,nechala mě vyspat,ale vlezla si s dětma na hodinku či dvě do druhého pokoje v malém bytě a nažila se je zklidnit,aby si hrály potichu.Potom mě vzbudila,byla jsem totálně vyřízená a ona odjela.A já seděla v kuchyni na zemi,brečela a nevěděla jak dál,co s hlavou.A dnes když má švagrová rýmu,tak si malého vezme třeba na tři dny k sobě,aby si ona odpočinula,že s ním by to nešlo..To by moje maminka nikdy neudělala
Já mám taky děti strašně ráda a klidně bych si na hlídání ještě jedno vzala.Budeme mít od května dum,velkou zahradu a bylo by to pro malého fajn mít nějakého kamaráda,ale myslím si že bez pedagogické školy by mi asi dítě jen tak někdo nesvěřil a přitom já bych ráda někomu pomohla a do práce nechodim,tak času mám až moc.
Důležitější než pedagogické vzdělání je láska a porozumění k dětem to mi věř a každá máma co má rozum to ví
Fragola tak to klobouk dolu!!! ani v sestinedeli nepomohli?
Vite, me ani nevadi ze matka od manzela nedala Gitce ani blby dupacky jelikoz o ni nema zajem:( ale alespon ji mohla navstivit snad se to zlepsi casem.. i kdyz o tom pochybuju, ona mela deti hodne brzo, nedavmo se rozvedla ma novou znamost nekde mimo republiku takze vidi jenom toho chlapa, ale ja ji to neberu ale alespon na krtiny mohla prijet… vsak ja prece od ni zadny penize nechci:( ![]()
Anonymní píše:
Babičky máme-v nouzi pomohou,ale nejsou to takové ty hlídací.
Občas se mě zamrzelo,že děti nemohou třeba na jednu noc k babičce-třeba jednou či dvakrát do roka.Hlavně z toho důvodu,že my jsme u babiček občas spávali,maminka měla práci na směny,otec nějak nedokázal pohlídat dvě dětia dodnes na to hrozně ráda vzpomínám.Na tu atmosféru u babičky.I manžel na to rád vzpomíná,když spával u babičky,topilo se v kamnech,spal pod peřinou…
Druhá věc je-když jsme chtěli na silvestra,tak maminka hlídala,ale jen u nás.Ale nespala,že to u nás nedokáže.Takže my jsme se vraceli co nejdříve,bylo nám to hloupé jí nechat sedět v křesle celou noc.A ráno to byl očistec-my nevyspalý,děti si chtěly hrát…takže to byl první a poslední silvstr.Říkala že by v případě zájmu takto občas pohlídala,ale představa,že ráno budeme vstávat s dětmi nebyla moc příjemná,tak jmse nikam nechodili.
Dnes má brat syna,naše maminka chtěla ev. praktikovat to samé.Ale on i švagrová řekli,že to ne,že se nevyspí a nyní si maminka bere malého k sobě několikrát do měsíce.Občas se snaží abych jí šla s malým pomoci,že si potřebuje také něco udělat.Vysvětlovala mě,jak oni se potřebují vyspat.Tak jsem jí jemně nazanačila,že v té samé situaci jsme byli také,ale ona si děti nikdy nevzala.A druhý den mě volal bratr,že co to mám co mamince vyčítat,že mě jistě také dosti pomohla.Mě to moc mrzí,to že děti neměly tu možnost poznat spaní u babičky.A ke všemu když babička nyní přijde a vypráví,jak u ní malý spal…Děti už jsou nyní ve věku,kdy jsou velké a o nějaké spaní u babičky nestojívím že čas nevrátím,co se neprožilo,to už se neprožije a ve mě je občas taková ta hořkost či smutek a nevím,jak se s tím vyrovnat.
Jako když jsem měla jeden čas ukrutné migrény-tloukla hlavou o zeď,křičela bolestí,zvracela-tak jsem volala mamince,aby mě pomohla,když byl manžel v práci.Ona přijela,nechala mě vyspat,ale vlezla si s dětma na hodinku či dvě do druhého pokoje v malém bytě a nažila se je zklidnit,aby si hrály potichu.Potom mě vzbudila,byla jsem totálně vyřízená a ona odjela.A já seděla v kuchyni na zemi,brečela a nevěděla jak dál,co s hlavou.A dnes když má švagrová rýmu,tak si malého vezme třeba na tři dny k sobě,aby si ona odpočinula,že s ním by to nešlo.
neboj ja to taky znam je to stejně jako u nás akotat me matka řekla při prvnim ditku že ted když jsem vypadla z baraku se konečně ony muže bavyt když se do ted starala o mě a že co jsme si upíchli tak at se taky starame. ![]()
Kamarádky jsou, ale s hlídáním to neklapne. Jelikož jsem „starší“ matka
cha cha, tak většinou všechny pracujou a doma je čekaj školáčci. A ta, která by hlídala - i když je to přes celou Prahu, tak by zvládla jednoho. Sama má jedno malé. No jo, 4letý rošťáček s 9měs miminem, to je záhul. Chtělo by to, svobodnou sousedku, co nechodí do práce a má ráda děti…
cha chá
Nemolka, to je tedy smutný… nechápu…vždyť jsou to vlastní vnoučátka ! ach jo..
No nevim co je tu k smíchu vždyt jich je na každym rohu tucet cha cha
Tak se hlásí jedna samotná matka, skoro bez babiček. Je to náročné, ale zvládnout se to dá. Asi před 14 dny hlídala poprvé moje mamka, syn šel na učňák a já jsem potřebovala na schůzky, co a jak. Jinak má spoustu svých aktivit, i já jsem u nich byla naposledy před 2 měsíci.
Druhá babička se neangažuje vůbec, nepotřebuju hlídání třeba na noc, ale ještě s malou ani nikdy nebyla venku, přitom bydlí 15 minut od nás a na návštěvě tu byla asi 3×. Malé je 21 měsíců ![]()
Občas pohlídá starší syn, ale na ukládání musím být doma, pořád kojím.
Docela by mi bodlo, kdyby malou někdo vzal ven, abych si mohla třeba umýt okna nebo skočit ke kadeřnici.