Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Existuje také někde rodina bez babiček a dědečků? Mám pocit, že v mém okolí kamarádek a známých babičky fungují. Alespoň občas - na víkendy nebo prázdniny nebo když je nějaká nárazovka, či nemoc. O tom si s manželem můžeme nechat jen zdát. Nevydechneme si prostě nikdy. Není to tak náročné fyzicky, jako spíš psychicky. I když nepopírám, že když kluci občas nespí, padám na ústa. Rodina mě baví, děti miluju, ale přála bych si občas děti nechat doma a vydechnout si. S manželem se u dětí střídáme, ale to, že jsme vlastně každý sám, není pro vztah dobré… Nemůžeme si zajít na večeři, ani do kina, já vodím děti s sebou všude, i ke gynekologovi, u kadeřnice už jsem nebyla ani nepamatuju. Jak to zvládají jiné rodiny bez babiček ?!
Já mám babičky,ale nikdy mě nenapadlo tam dítě dát
.Nevim proč,vše zvládám a když né pomuže chlap.Přijde mi že v dnešní době každej bere to hídání jako samozřejmost
.Pochopim to u vícečetnějších rodin,ale když mám dítě tak přece nepolezu po diskotékách atd..Nemoc je něco jiného,ale mám kamarádky které si život užívaj jak za svobodna s tím že dítě šoupnout k babičkám a když babičky nechtěj hlídat ještě se cítí ukřivděně ![]()
Bez babiček to jde zvládnout pokud je v rodině matka i otec
![]()
ja mam babicek plnou p… ale bohuzel zadna nefunguje
a me ani moc nepomaha pritel (je hodne v praci)…ale proste vsecko zvladam s malou…sportuju s ni (jezdime na kole, chodime plavat, na kone…v zime bezky, sjezdovka.....), staram se o kozy ovce psy..no vsechno musi pomahat
..ke kadernici se mnou chodi…na gyndu se mnou chodi…ja to nejak neresim…ale pises ze mas deti vic…tak to uz je pak horsi no…prave proto ja jsem asi rozhodnuta ze jen jedno staci
a druha vec je ze mam strasne hodny dite…a vsude je se mnou spokojena
co treba kamaradky apod? nepomohly by obcas?
Ahoj mám to samé . Řeším to tak že si sháním hlídání. Byli jsme s manželem zvyklí mít chvíle jen pro sebe a moc nám to chybí.Hledám pani na občasné hlídání . O víkendu konečně poprvé vypadnem a vyspíme se pořádně už se těšim. Každý vztah to potřebuje jinak jsou časem neshody . Jsme jenom lidi.
Já mám obě babičky, ale bohužel nehlídací
.
Moje mamka bydlí asi o 15km dál a tchýně hned jako naše sousedka
.
Někdy je to velmi těžké, protože jsem doma s holkama sama - manžel má časově náročnou práci a většinu času pobývá v zahraničí. Doma je jen na víkendy.
Vztahy/nevztahy s tchýní mi moc možností nedává. Když ji požádám, tak pohlídá - ale pak mi to dá náležitě „sežrat“ - tak ji raději o nic už nežádám.
Ale proč sem píšu? I bez babiček se to dá zvládnout - jsem toho příkladem. Jde to ztuha, ale jde. Mimina to navždy nebudou, že?
![]()
Taky si myslím,že bez babiček se to zvládnout dá,když jiná možnost neni.
Za pár měsíců na tom budeme stejně jako Vy.
S tchýní už rok z jistých důvodů nekomunikujeme,tchán je 270 km od nás,no a moje mamka taky hlídací nebude,je časově hodně vytížená.
Jak to budeme řešit nevím,asi si budeme muset najímat někoho ne hlídání,když to bude nutný ![]()
To sis našla hlídání na víkend i přes noc ? Že píšeš, že se vyspíte.. Nebo dítko někam odvezeš ? ![]()
Kamča.dalmatinka píše:
Já mám babičky,ale nikdy mě nenapadlo tam dítě dát.Nevim proč,vše zvládám a když né pomuže chlap.Přijde mi že v dnešní době každej bere to hídání jako samozřejmost
.Pochopim to u vícečetnějších rodin,ale když mám dítě tak přece nepolezu po diskotékách atd..Nemoc je něco jiného,ale mám kamarádky které si život užívaj jak za svobodna s tím že dítě šoupnout k babičkám a když babičky nechtěj hlídat ještě se cítí ukřivděně
Bez babiček to jde zvládnout pokud je v rodině matka i otec![]()
lumáťa píše:
Obdivuju !Kamča.dalmatinka píše:
Já mám babičky,ale nikdy mě nenapadlo tam dítě dát.Nevim proč,vše zvládám a když né pomuže chlap.Přijde mi že v dnešní době každej bere to hídání jako samozřejmost
.Pochopim to u vícečetnějších rodin,ale když mám dítě tak přece nepolezu po diskotékách atd..Nemoc je něco jiného,ale mám kamarádky které si život užívaj jak za svobodna s tím že dítě šoupnout k babičkám a když babičky nechtěj hlídat ještě se cítí ukřivděně
Bez babiček to jde zvládnout pokud je v rodině matka i otec![]()
taky se ale přiznávám že mám abnormálně hodné dítě,kdyby to byl nějakej divoch,možná bych taky šoupala kam by se dalo
.
ahoj, babicky mame… ale jedna 100km dal pracujici jezdi jednou mesicne a akorat mi vse zkritizuje, druha ani dite jeste nevidela a take 10km … ![]()
jinak u nas funguji me kamaradky, kdyz mi bylo v sestinedeli blbe a byla jsem na operaci cipku tak hlidala kamaradka s jeji mamkou a manzel, jinak mi nektera kamaradka vezme dite na prochazku ze mam treba hodku na sebe, nebo druha zase hlida, ze jdeme na veceri, nebo do kina… ted se chystame do opery:)
jinak treba do Motola na ruzny ty moje vysetreni odbery, gyndum, transfuze chodi se mnou vezmou si ji do parady sestricky:)nebo jede se mnou kamaradka
Příspěvek upraven 17.11.10 v 23:02
Babičky máme-v nouzi pomohou,ale nejsou to takové ty hlídací.
Občas se mě zamrzelo,že děti nemohou třeba na jednu noc k babičce-třeba jednou či dvakrát do roka.Hlavně z toho důvodu,že my jsme u babiček občas spávali,maminka měla práci na směny,otec nějak nedokázal pohlídat dvě děti
a dodnes na to hrozně ráda vzpomínám.Na tu atmosféru u babičky.I manžel na to rád vzpomíná,když spával u babičky,topilo se v kamnech,spal pod peřinou…
Druhá věc je-když jsme chtěli na silvestra,tak maminka hlídala,ale jen u nás.Ale nespala,že to u nás nedokáže.Takže my jsme se vraceli co nejdříve,bylo nám to hloupé jí nechat sedět v křesle celou noc.A ráno to byl očistec-my nevyspalý,děti si chtěly hrát…takže to byl první a poslední silvstr.Říkala že by v případě zájmu takto občas pohlídala,ale představa,že ráno budeme vstávat s dětmi nebyla moc příjemná,tak jmse nikam nechodili.
Dnes má brat syna,naše maminka chtěla ev. praktikovat to samé.Ale on i švagrová řekli,že to ne,že se nevyspí a nyní si maminka bere malého k sobě několikrát do měsíce.Občas se snaží abych jí šla s malým pomoci,že si potřebuje také něco udělat.Vysvětlovala mě,jak oni se potřebují vyspat.Tak jsem jí jemně nazanačila,že v té samé situaci jsme byli také,ale ona si děti nikdy nevzala.A druhý den mě volal bratr,že co to mám co mamince vyčítat,že mě jistě také dosti pomohla.Mě to moc mrzí,to že děti neměly tu možnost poznat spaní u babičky.A ke všemu když babička nyní přijde a vypráví,jak u ní malý spal…Děti už jsou nyní ve věku,kdy jsou velké a o nějaké spaní u babičky nestojí
vím že čas nevrátím,co se neprožilo,to už se neprožije a ve mě je občas taková ta hořkost či smutek a nevím,jak se s tím vyrovnat.
Jako když jsem měla jeden čas ukrutné migrény-tloukla hlavou o zeď,křičela bolestí,zvracela-tak jsem volala mamince,aby mě pomohla,když byl manžel v práci.Ona přijela,nechala mě vyspat,ale vlezla si s dětma na hodinku či dvě do druhého pokoje v malém bytě a nažila se je zklidnit,aby si hrály potichu.Potom mě vzbudila,byla jsem totálně vyřízená a ona odjela.A já seděla v kuchyni na zemi,brečela a nevěděla jak dál,co s hlavou.A dnes když má švagrová rýmu,tak si malého vezme třeba na tři dny k sobě,aby si ona odpočinula,že s ním by to nešlo.
Daniella82 píše:
Taky si myslím,že bez babiček se to zvládnout dá,když jiná možnost neni.
Za pár měsíců na tom budeme stejně jako Vy.
S tchýní už rok z jistých důvodů nekomunikujeme,tchán je 270 km od nás,no a moje mamka taky hlídací nebude,je časově hodně vytížená.
Jak to budeme řešit nevím,asi si budeme muset najímat někoho ne hlídání,když to bude nutný
Malej bude u nás doma . Našla jsem holku je jí 24 a miluje děti. Krom toho si jí malej sám vybral. On na sebe nenechá šáhnout a k ní se šel pochovat . Natáhl k ní ručičky. Tak jsem se jí zeptala jestli nám občas nechce hlídat.. Pracuje v cukrárně a je moc milá.Bydlí kousek od nás.Mám ještě staršího syna takže se nebojim on na ní dohlídne. No a je po problému. Hned v pátek jdeme s manželem spolu na masáž.
Anonymní píše:
Babičky máme-v nouzi pomohou,ale nejsou to takové ty hlídací.
Občas se mě zamrzelo,že děti nemohou třeba na jednu noc k babičce-třeba jednou či dvakrát do roka.Hlavně z toho důvodu,že my jsme u babiček občas spávali,maminka měla práci na směny,otec nějak nedokázal pohlídat dvě dětia dodnes na to hrozně ráda vzpomínám.Na tu atmosféru u babičky.I manžel na to rád vzpomíná,když spával u babičky,topilo se v kamnech,spal pod peřinou…
Druhá věc je-když jsme chtěli na silvestra,tak maminka hlídala,ale jen u nás.Ale nespala,že to u nás nedokáže.Takže my jsme se vraceli co nejdříve,bylo nám to hloupé jí nechat sedět v křesle celou noc.A ráno to byl očistec-my nevyspalý,děti si chtěly hrát…takže to byl první a poslední silvstr.Říkala že by v případě zájmu takto občas pohlídala,ale představa,že ráno budeme vstávat s dětmi nebyla moc příjemná,tak jmse nikam nechodili.
Dnes má brat syna,naše maminka chtěla ev. praktikovat to samé.Ale on i švagrová řekli,že to ne,že se nevyspí a nyní si maminka bere malého k sobě několikrát do měsíce.Občas se snaží abych jí šla s malým pomoci,že si potřebuje také něco udělat.Vysvětlovala mě,jak oni se potřebují vyspat.Tak jsem jí jemně nazanačila,že v té samé situaci jsme byli také,ale ona si děti nikdy nevzala.A druhý den mě volal bratr,že co to mám co mamince vyčítat,že mě jistě také dosti pomohla.Mě to moc mrzí,to že děti neměly tu možnost poznat spaní u babičky.A ke všemu když babička nyní přijde a vypráví,jak u ní malý spal…Děti už jsou nyní ve věku,kdy jsou velké a o nějaké spaní u babičky nestojívím že čas nevrátím,co se neprožilo,to už se neprožije a ve mě je občas taková ta hořkost či smutek a nevím,jak se s tím vyrovnat.
Jako když jsem měla jeden čas ukrutné migrény-tloukla hlavou o zeď,křičela bolestí,zvracela-tak jsem volala mamince,aby mě pomohla,když byl manžel v práci.Ona přijela,nechala mě vyspat,ale vlezla si s dětma na hodinku či dvě do druhého pokoje v malém bytě a nažila se je zklidnit,aby si hrály potichu.Potom mě vzbudila,byla jsem totálně vyřízená a ona odjela.A já seděla v kuchyni na zemi,brečela a nevěděla jak dál,co s hlavou.A dnes když má švagrová rýmu,tak si malého vezme třeba na tři dny k sobě,aby si ona odpočinula,že s ním by to nešlo.
Damy, ale reknu Vam ze sestinedeli bylo strasny bez hlidani… bez babicek az na ty kamaradky a hlavne kdyz jsem potrebovala pomoct, tak mati tu nebyla resila jsem na emiminu a s laktacni poradkyni… ja doufam, ze budu lepsi, ze ty svy holce vzdycky pomuzu a hlavne v sestinedeli s prvnim ditetem:)