Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já mám 12letého a 7m.Taky už mám opravdu ponorku,ale ještě ten půlrok vydržím.
Ty to taky zvládneš,když jsi zvládla takové šestinedělí.Já ani své vlastní sestře neříkám,protože jsem neteř hlídala snad 2×.Mě to ani nenapadlo,ale kdyby si řekla,tak bych pohlídala.Scházíme se u tatíka na chalupě a tam jsou všechny děti z rodiny.
Ono je to taky někdy otázka peněz,jak u koho.
Takovou sousedku bych taky brala.Já mám i kámošky z práce,ale pořád se mi zdá malý malý na hlídání přes noc.
Opravdu nejhůř na tom jsou matky samoživitelky,to si už vůbec nedokážu představit.Partner mi pomáhá a jsem moc ráda.I hodinka stačí na zklidnění a uvolnění.
Mišuna píše:
My babičky i dědy máme oboje necelý kilák od baráku, ale o nějakém extra hlídání není řeč. Rozhodně ne teda víkendy, prázdniny nebo přes noc. Pokud marodím a sotva lezu tak mi mamka pomůže, stejně tak když jsem začla chodit do práce a řešila mezidobí mezi paní na hlídání a školkou apod. Klukovi jsou 4,5 a ještě u nich nespal, pozítří máme lístky do kina a po pěti letech řešíme večerní hlídání. Jsme zvyklí tahat dítě všude s sebou, ale na H. Pottera chci jít fakt v klidu.
to jsou, jenže babi propadla netu a kamaradum z něj, žije si svuj netovy život, našla si milence diki tomu a nakonec sem ji dělala alibi a dokonce i vozila jelikož neměla a nema řidičak, mala ma ted roček babi jsme viděli naposledy někdy v červnu to měla mala cca 6 měsícu a mě ruply nervy, protože sem ji takto zase vezla směr ostrava brno v 40 stupnovich vedrech z malim miminem v autě 6 hodin a ji to vubec nepřišlo blbé tak to byla naše posledni návštěva mrzi mě to ale vlastně zjištuju že je mi i lip protože ji nepotřebuju vždycky potřebovala ona mě abych udělala co potřebovala a šestineděli ha všechno sama naštěsti mam ted muže ktery mi pomuže jak muže ![]()
Nemolko-tak klobouk dolů,6hod s dítětem v autě,to bych „bábu“ posadila na vlak.
froggy22 píše:
Nemolko-tak klobouk dolů,6hod s dítětem v autě,to bych „bábu“ posadila na vlak.
ano tam i spět to děla cca 6 hodin neboli dojela jsem na misto uplně vyprahla ouha to nikoho ani nenapadlo nabidnout vodu a když sem se po hodině zvedla že teda jedu dom tak se ještě urazila že jsem zhičkana a na vesnici se mi nelibi tak at si jedu podotykam že jsem ten vikend měla tady sestru ktera tim padem jela semnou a diki bohu za to bo mala celou cestu spět z toho vedra řvala a segra dělala baviča abychom vubec dojeli dom a matku to vubec nijak netrapilo sestra je to z otcovy strany ju zname se jen rok a pul cca to je jine povidaní ale.Takže po cca 4 dnech sem poslala matku někam bo se frajerky vratila vysmata jak … a že parada bo naspět jela v klimatizovanem aute a byla to parada
a na to co se dělo mě v autě řekla no a dojeli ste ne tak co at si mala zvyká ![]()
Co to je za mámu, to ani není možné!Já bych ji hnala, se z ní stala znovu puberťačka, ne? ![]()
Babičky máme - obě 250km daleko, takže o hlídání nebo nějaké pomoci nemůže být ani řeč. Občas přijede na otočku v sobotu moje mamka (1× za 3 měsíce), ale nikdy si děti nebere ven. manžela rodiče občas přijedou na víkend (1× za 5 měsíců), ale obě děti měli naposledy venku loni v září.
Asi to budeme čas od času řešit placeným hlídáním, protože nějaký čas jen pro sebe prostě potřebujeme.
Zatím je to v nedohlednu, na svěřovaná cizím jsem dost opatrná a Aňula je ještě malá.
Tak do roka a půl Myšáka jsme hlídací babičky jakoby neměli, byl pořád se mnou, ale pak jsem se zkusila zeptat macešky a ona byla celá nadšená, že má tu důvěru
takže paráda, dávám ho tam když jdu k doktorovi, abych ho netahala po nemocnicích
Tchán řekl narovinu, že ho hlídat bude až když se s ním rozumně domluví ![]()
Pokud opravdu padáš na hubu, tak doporučuju vyzkoušet všechny možnosti - kamarádky, tety, příbuzné, protože já bych vůbec nečekala, že mi ho ta maceška bude hlídat a ono to nakonec funguje ![]()
Ahoj, sice máme babičky i dědečky, ale žijí od nás 100 a 130 km (žádná hrůza) a chodí a budou ještě dlouho chodit do práce.
Když potřebuju jít k lékaři, tak beru malou s sebou, anebo se manžel uvolní z práce (naštěstí to není vůbec problém).
Když jel manžel v mém šestinedělí na služební cestu do zahraničí na 3 dny, dojela za námi moje mamka (je osvč, může si vzít volno jak chce), bez ní bych to asi nezvládla (teda zvládla, ale asi bych se nenajedla), byl to druhý týden po porodu, takže jsem byla ráda, že jí tady mám ![]()
Jinak jsem přes den s malou sama, manžel v práci od nevidím do nevidím, a zvládám to. Domácí práce se prostě dělají o víkendu, když jsme doma oba dva. Když malá spí, já vařím, někdy peču, někdy i uklidím, ale velký úklid se dělá v sobotu.
K babičkám jezdíme na víkendy (pá-ne) a malou nám hlídají (nekojím, takže jí můžeme nechat klidně i déle). Teď před Vánoci se takové hlídání hodí - jdeme s manželem na nákupy a malá je s babičkou - buď jdou ven anebo doma. Je to tisíckrát lepší než jí brát s sebou, zvlášť teď v zimě, kdy lítají vzduchem bacily ![]()
Babičky jezdí i k nám - ale to jen na odpoledne a spíše jsme doma, malou pochovají a pomuchlují a zase jedou pryč.
Až bude starší, nevidím důvod, proč by neměla malá zůstat u nich na noc, na prázdniny.
Já mám spíše jiný problém - jsem v cizím městě, sama. Nemám tady kamarádky, takže se někdy docela nudím
a užírám samotou ![]()
ahojki, já jsem s pětiletou dcerou sama, mám jednu babičku. V případě nemoci ji použiji
, o prázdninách na dva týdny taky. Ale jinak vůbec, jednak proto,že bydlí 50 km daleko, ale hlavně mám pocit, že jsem se vybila v mládí, dítě jsem měla až ve 32 letech, a nemám potřebu chodit do hospod, divadla ani kina. není to asi úplně správné, to si uvědomuju, ale zkrátka to tak mám. A nijak mě to neubíjí, holka je klidná, vystačíme si. Třeba zase začnu, až bude holka dospělá, třeba začnu řádit na stará kolena ![]()
A.
Ahoj tak ja mam petilete dite, chodi do skolky a 7mesicni miminko jsem s nima sama,otec si nasel v mem tehu zenskou, maminku nemam a tchyne kdyz jsem byla v prodnici a starsi mel anginu tak mi napsala sms at si nekoho na hlidani sezenu protoze by to urcite chytla...... co na to rikate?
Kamča.dalmatinka píše:
Já mám babičky,ale nikdy mě nenapadlo tam dítě dát.Nevim proč,vše zvládám a když né pomuže chlap.Přijde mi že v dnešní době každej bere to hídání jako samozřejmost
.Pochopim to u vícečetnějších rodin,ale když mám dítě tak přece nepolezu po diskotékách atd..Nemoc je něco jiného,ale mám kamarádky které si život užívaj jak za svobodna s tím že dítě šoupnout k babičkám a když babičky nechtěj hlídat ještě se cítí ukřivděně
Bez babiček to jde zvládnout pokud je v rodině matka i otec![]()
To co popisuješ je druhý extrém. Nevidím důvod, proč by dítě nemohlo jet třeba na sobotu a neděli k babičce? Vždyť ta babička si ho užije a je to dobré pro všechny strany, každý občas potřebuje vydechnout a nedovedu si představit, že bych si dvě děti brala třeba na gyndu. Né každý, kdo dá dítě na chvíli babičce, si utíká užívat na diskotéku.
Taky hrozně moc vzpomínám na své babičky jaké nádherné byly prázdniny s nimi. Byly daleko na to aby nás hlídaly ,ale na letní prázdniny vždy tak aspoň 3 týdny. Na naší chatě v lese to byly super prázdniny bez elektriky koupání při svíčkách poslech pohádek z rádia u kterých se vždy uslo a kdo se v noci probudil tak to vypl. Výlety po okolních lesích a kopcích.
Pak další 3 týdny v Rudicích u Blanska na vesnici tak tato babí nás někdy měla hodně i pět vnoučat takže neměla čas si s námi hrát tak jsme s dětmi z vesnice různě blbli a dělali všelijaké rošťárny ,ale měla z toho problémy na Obecním úřadě ,ale nikdy víc. Když vidím co dělají dnešní děti tak to co jsme dělali mi tak zase hrozné nebylo. Našli jsme hrachové pole tak jsme měly hlad tak jsme se nabaštili a odešli a pod. Občas jedu touto vesnicí a vzpomínám . Jednou jsem našla odvahu zazvonit na ty lidi co koupili od prarodičů baráček a jen si ho tak prostě projít a zavzpomínat.Udělali mi radost pustili mě se tam podívat.Víte co jsme taky dělali jezdili na domácím praseti,na saních po trávě do rokle apod.Babičky mi odešly celkem rychle po sobě a hodně mi i ted chybí. Dědové to bylo něco jíného na ně žádné krásné vzpomínky nemám.
Lili to je síla ! Co na to říct… I když koukám, že úplně bez babiček a příbuzných je tu málokdo. Jsme na to dva - já i manžel, i když ten z práce chodí mezi 18 a 19.h. a to už je na doktory a mé vyřizování pozdě. Protože oba se stále střídáme u dětí (4roky a 9měsíční), tak trpí náš vztah…odcizení, únava, podrážděnost. Nechci chodit na diskotéky, jak někdo píše, ale občas si s manželem odpočinout, dojít do kina, na večeři. Jinak jsem na všechno sama. Náročný je i dojít na nákup - co tlačit dřív - vozík nebo kočár ? Problém čekání na úřadě, na poště, to nemluvím o tom, když jeden onemocní a toho zdravého musím s tím druhým tahat po doktorech. Nemám klid na úklid, na vaření a to nemluvím o sobě, zubaře i kadeřnici odkládám, protože by si manžel na hlídání musel vzít dovolenou..měla bych chodit na rehabilitace se zády, protože ten 9timěsíční má 12,5kg ale s ním to tam nejde, takže taky nechodím… Bez babiček a pomoci je to těžké, zládnout se to dá, ale na úkor sebe a manželského vztahu !!!