Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodina nebo hrdost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.6.21 19:05
A bude z toho článek na ona Dnes, jen co ti jej ještě vypilují a dotáhnou místní uživatelky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.21 19:07
Jestli jsi psychicky odolná tak být tebou bych asi šla, jen bych se obrnila proti zklamání, že zůstaneš odsunutá. Můžeš si vlastně jen polepšit-buď to s rodinou nějak slepíte, nebo ne a zůstane to tak jako teď. Myslím že nemáš co ztratit. Přeju pevné nervy a ať to vyjde. Aspoň uvidíš sestru 
Příspěvek upraven 23.06.21 v 20:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.21 19:09
Šla bych už jen pro tvůj vnitřní klid a vyrovnanost - kdy buď si popovídáte, a řekneš mu, jak moc jsi poznamenaná anebo bych chtěla vědět, o co mu vůbec jde. Samozřejmě to je můj subjektivní názor. Můj táta se na mě vykašlal už před několika lety, ale když dříve napsal, šla jsem, abych měla klid pro sebe, a abych si to jednou nevyčítala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.21 19:11
Tomuhle otci by mě nenapadlo přát na den otců…takže ne, já bych nikam nešla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.21 19:13
Tyjo, drsný. Záleží na tom, co chceš udělat. Tvůj otec evidentně v Tvým životě nefiguroval jako jednoznačně záporná postava, ale těch problémů je tam teda hafo. Není vůbec divu, že tě to muselo rozbít.
Sama se rozhodneš nejlépe, jak budeš umět, ale musím říct, že jestli bude tvůj otec ochotný se bavit o všech těch věcech, co se staly (nedejbože se třeba i omluvit, to by bylo fakt super), tak už v tomhle vidím obrovskou výhodu oproti některým svým kamarádkám, které měly příšerné otce, a když se je s tím v dospělosti snažily konfrontovat, tak se setkaly jen s naprostým odmítnutím, zesměšňováním nebo mlčením.
Takže kdybyste byli schopní s takhle po letech navázat alespoň na něco, určitě by to mělo pozitivní efekt na to, jak se budeš vyrovnávat se svým dospíváním. Samozřejmě se ale může stát, že otec žádnou vinu nepřizná a jen bude kopat kolem sebe. Musíš zvážit, co je pravděpodobnější, a jestli tím setkáním neriskuješ, že ti ještě víc ublíží.
Nepíšeš, jestli tyhle naprosto oprávněné křivdy řešíš v rámci terapie. Já neměla ani zdaleka tak komplikovaný vztah se svým otcem, ale strašně mi pomohlo, když jsem nějakou dobu chodila rozebírat to s psycholožkou. Btw. psycholog by ti určitě dobře pomohl zorientovat se v nové situaci, kdyby ses rozhodla z otcem znovu navázat vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.21 19:19
Za me, zkus tu minulost trosku prestat resit, ve smyslu kdo, co, proc, jak. Zamer se na sebe, na budoucnost, aby ses dala trochu dohromady a mohla normalne fungovat.
Jestli ti pomuze promluva s otcem, tak bez.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím Vás,
přicházím za Vámi pro radu. Tíží mě taková dost podivná situace a já jaksi netuším jak se zachovat.
S mým tátou máme dost podivný vztah, když jsem byla malá byl to táta snů, nikdo nebyl lepší než on, ale každý si všímá drobných nedokonalostí a tak se jednoho dne v mých 10 letech prostě večer nevrátil domů a tak skončil vztah mých rodičů, máma zdrcená, táta u přítelkyně a já vedle uplakaný mámy na gauči. Máti má trochu problém se sebeovládáním, takže vztek který měla na tátu vybíjela na mě hodinami křiku. Po 3 letech už se do nedalo tak jsem utekla za tátou a jeho přítelkyní. Táta opět zachránce a ten co všechno vyřešil. O něco později mě dostal do péče a máma byla jednou za 14 dní. Postupem času, ale přítelkyně od táty potřebovala víc a víc pozornosti a já šla na druhou kolej, je to dost osekaný vesměs jsme okolo sebe začali jen chodit a domu jsem se chodila jen vyspat aby jsem tam trávila co nejméně času. Horší bylo, že můj táta v té době sbalil, mou kamarádku (ˇo 2 měsíce starší, btw. jsem 90" kidd). Byla jsem nešťastná, že jsem ještě méně důležitá než předtím, začal mě vynechávat z činností co jsme měli společné, najednou nezaleželo na mém názoru a když mě mohl někomu nacpat, udělal to. Zvládla jsem střední a přišel čas odchodu z „domova“ když jsem se balila, nikdo mi nepomohl, a můj drahý táta si šel radši lehnout od té doby jsem ho neviděla. Mám v hlavě strašně moc křivd z celýho dětství a vím jak moc mě to ovlivnilo do dospělého života, jak moc nevyrovnaná a vnitřně rozsypaná. V tuto chvíli uz mám roční sestreu kterou jsem nevidela ani na fotce a on nejeví zájem. Ted jsem mu psala na Den otců, ano veškerá komunikace probíhá na narozeniny a Vánoce max a dneska odepsal, jestli se nechci stavit na kus řeči.
Psala jsem mámě, ta by nešla.
Spolubydlící by šla ze zvědavosti a i já.
Ale já ani za nic netuším co dělat, mam strašně moc otázek.
Kde se sejdem? Kdo tam bude? Bude mi vyčítat, že jsem se trhla? Budu ta zlá?
Prosím, dávám prostor na názory. díky moc za přečtení tohohle slintu.