Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodinné problémy a hádky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.18 14:26
Já bych řekla, že tě mají za dítě.. Je to asi odvážný názor, ale myslím, si, že si ten člověka, co prostě udělá co kdruhý řekne a radši mlčí.. a rodina je spíš naopak..
Já byla stejná a, jsem ráda, že jsem si manžela vzala, ale svatba nejhorší akce života. Tak radím nenech si to zkazit a prostě, jim už nic neříkej a jak to budeš mít tak.. Pak, že budou pomlouvat a nadávat je už jedno, ale bude podle tebe..
možná chyba, že se s nima o tom bavíš. Ale asi jsou otravní v tom, vyzvídají atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:44
Já bych se domluvila s přítelem a dvěma kamarády a šli se vzít sami dva se svědky. Potom bych všechno zrušila a rodině poslala oznámení, že jste byli oddáni. Je to váš den a měl by být podle vás. Věčně na vás naštvaní nebudou a když nechápou, že je to vaše svatba a ty bys měla být v klidu kvůli miminku, tak bych na ně také nebrala ohledy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:50
@Barinec Já jsem teda bohužel udělala dost ustupku, i když teda většinou po zvážení pro a proti. Někteří vzdáleni příbuzní třeba měli svatbu před spoustou let a pořád rodina nepřekousla, že nebylo podle nich. Spíš se třeba do nich snazim vcítit, proč to tak chtěj, proč na tom trvají. Tak se jich i snažím ptát, jak to bylo za nich. Já jsem nikdy svatbu moc nechtěla, takže zase to neberu tak hrozně, když něco nebude po mém. Jen bych si chtěla v rámci možností zatancovat. A být kvůli miminku v klidu a pohodlí. Dat si takové jídlo, aby mi chutnalo a abych ho mohla jíst při těhotenské cukrovce. Nemám kvůli tomu třeba klasický obed ale raut, protože bych stejně to jídlo nemohla jíst. Na těch pro mě nejzásadnějších věcech si teda trvám. Ale přemýšlím, jak na té svatbě mezi tou spoustou příbuzných vůbec vydržím. Nechci si s nima povídat, protože jsem z nich akorát na nervy. To, jak jsem teď po návštěvě odpadla, to jsem dlouho nezažila, že bych se takhle psychicky zhroutila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:51
@Hlaholice píše:
Ahoj, asi těžko dostanu nějakou radu, ale alespoň se vykecam a urovnam si trochu myšlenky. Předem se omlouvám, že můj příspěvek bude dlouhý, zamotaný a plný vzteku a další emocí. Jde o to, že asi přibližně za měsíc budu mít svatbu. Chtěla jsem původně jen malou svatbu, nejraději jen já, partner a dva svědci, ale rodina by to nerozdychala, už takhle mě tepou za to, že bydlím daleko. Svatba je místě bydliště rodiny. A je nakonec bude docela obrovská. Já se v rodině necítím zrovna nejlépe a k tomu trpím lehčí sociální fobií, takže už jen z těchto důvodu pro mne je takovahle svatba docela děs. Měla jsem o té svatbě ale určitě predstavy, díky kterým jsem se na ni docela těšila, naplánovala jsem docela neformální svatbu, pojala jsem ji jako mejdan a jako svatbu svépomocí. Bavilo mě plánovat raut i výzdobu. A myslela jsem si, že vše bude v pohode. Normálně se vidam s rodiči jednou za měsíc a s dalšími členy rodiny ještě méně. A docela to vídání se jde. Nějak jsem úplně zapomněla, že to s mou rodinou není zrovna jednoduché a na to, jak špatně ji zvládám. Ted se kvůli přípravě svatby vídáme častěji. A já jsem úplně na nervy, po nocích pořád brecim, přes den brek přemáhání jen tak tak. Všichni mě pořád nutí do nějakých změn, jsou hystericti, nic se podle nich nezvládá, mají černé scénáře. Pořád nám něco kritituji. Svatbu už vypadá dost jinak od mě puvodni představy, protože jsem nemám na to si prosadit svou, vím, že bych poslouchala výčitky ještě dalších třicet let při každé návštěvě. Můj partner začíná být také na nervy a přemýšlí, jak tu svatbu vůbec přežije. Nemá takové akce rád. Bavilo by ho se během svatby starat o jídlo. To by bavilo i mě. Ale máme to zakázané s tím, že se máme na svatbě bavit. Nevim, co tou zábavou myslí. Opakuji to pořád dokolečka. Mě je zle jen to slyším. Ta hláška ve mě vyvolává strašný záchvat vzteku. Když to slyším, tak mám chuť zařvat na ty lidi, že jestli si myslí, že zábava je si s nima povídat, tak se mýlí, protože to je ta nejhorší věc na světě. Což bohužel není úplně daleko od pravdy, protože já dost často rodiny blbě snasim, buší mi srdce, mám z nich strach a snažím se to prostě jen nějak přežít. Do toho, když řekneme, že nějaké jídlo budeme připravovat před svatbou tak hned zase kecy, že tak to nejde, že bude málo času. Ze musíme odpočívat, abychom na svatbě nebyli unavení. Opět, že jsem z jejich představy odpočinku akorát na nervy a unavená, to nikoho nezajímá. Navíc do toho, ze musím na nehty, kadernici, kosmetiku atd. Nejsem vůbec teď typ, co se jako princezna cítí dobře… Do toho část rodiny kecy, že to nemam v luxusní restauraci (zvolila jsem vesnicky styl). Kecy do výběru svatebních šatů. Chtela jsem obyčejné letní šaty, hlane vzhledem k těhotenství pohodlne. No ale zas problém, že to nejde a hlavně odmítnutí některých příbuzných přijít uzpusobene k mému výběru. Takže by některé zeny měly honosnější šaty než já. To mi bylo nepříjemné, takže jsem vybrala společenské šaty, i když jednoduché. Byly mi sice pochvaleny, ale stylem jsme rády, že jsi dostala rozum, mohlo to být horší. A následně kdyz jsem se zmínila, že se převlecu, tak zas kecy, že jsem si vybrala tak obyčejné a pohodlné šaty, že v nich vydržím až do rana. Jsem už v druhé půlce těhotenství a šaty nejsou těhotenské, takže bych se pak chtela převléknout do tehotenskych satu, zatím nemám moc bříško, ale ve volnějším oblečení je mi už prostě lépe. Ze začátku jsem chtěla mít na svatbě hlavně ovoce a zeleninu a masa jen málo (však bude horko), ale přizpůsobila jsem se tátovi a bude tam nakonec dost masa. Ja maso moc nejím, teď v tehu se do nej musím vyloženě nutit. Snažila jsem se zavděčit a jídlem ostatním, pak jsem přišla na to, že na ty svatbě pomalu nebude jídlo pro ommě. No, přidala jsem teda nejaky jídlo pro o o mě. Myslím si, že je ten jídelníček nakonec v pohodě, je tam pro každého něco. Ale zase je problém, nejsou tam některé zákusky (nechci je tam). A babicka má zas problém, že tam bude samé hnusne mastné jídlo (což není pravda a ona ani neví, co tam bude). A prostě kecy, že to je jen svepomoci a nebude to poradny. Že ale partner vařil v luxusní restauraci, kde se pořádají drahe svatby a kámoš, co bude pomáhat s jídlem je kuchař také z lepší restaurace, to už nikdo nevidi. Nebo že výzdoba je sice svépomocí, ale hlavní slovo v ní má člověk, ktery na to má školu a v tom praxi. Jiný lidí jim za přípravu svatby platí… No, jsem se vykecala a je mi líp. Prostě mi to je jen líto, že já se a něčím připravuju, přistoupila jsem na něco, co jsem vůbec nechtěla, ale pořád jsem já ta špatná, která se má víc snažit. Mam s tím dost připrav, snažím se, aby tam každý měl co k jídlu, těm starším chci i na nějakou dobu pustit dechovou, ať je tam hudba i podle nich. Na večer mám zajištěnou kapelu. Maso budu brát z farmy, ať je dobré, ovoce že zeleninu od soukromníků atd. Výzdobu připravujeme už strašně dlouho, je originální. Snažím se vymyslet i nejaky program. Ale stejně mám pocit, že se na mě rodina dívá jako že je odbyvam, protože to nebude v drahé restauraci (ale někde, kde se libi mě). A že obřad bude cca 2 km od party a ne přímo na místě. A že to nebude svatba jak za komunistů. Samozřejmě, že některým lidem se to i líbí. Partner ze své rodiny prý slyší hlavně chválu a jeho rodina nemá obavy, že se to nestihne nebo nezvládne. Dvěma lidem z my rodiny se to také líbí. I chápu, že se svatba nemusí líbit každému, ale leze mi na nervy na buzerace. A ještě jako ty kecy, že to myslí dobře a snaží se mě jen ochránit před cizími, oni ti jako rodina odpustí, ale ostatni mi ty moje přehmaty neodpustí. A vůbec nechápu, že ale ostatní to neřeší. A taky mám strach, co na ty svatbě budu dělat, zdá vydržím několik hodin v kuse s nima. Očekávaji, že se jim budu věnovat, vlastně jim i vadí, kdyz se budu bavit s kamarádkou. A taky se bojím o miminko, ty moje psychické stavy mu určitě neprospívají. Mi to trochu přijde, že mam v rodině lidí, co si chtějí za každou cenu prosadit svou a je jim jedno, jak toho dosáhnout a nevadí jim používat nátlak, manipulaci ani citové vydírání. Je mi to strašně líto.
Chápu že máš své představy o jídle, výzdobě, to je v pořádku do toho si nenech povídat..ale upřimně, svatba je o tom, že si nevěsta povídá s hosty a baví se a ne že řeší přípravu jídla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:57
@Manhattan píše:
Já bych se domluvila s přítelem a dvěma kamarády a šli se vzít sami dva se svědky. Potom bych všechno zrušila a rodině poslala oznámení, že jste byli oddáni. Je to váš den a měl by být podle vás. Věčně na vás naštvaní nebudou a když nechápou, že je to vaše svatba a ty bys měla být v klidu kvůli miminku, tak bych na ně také nebrala ohledy.
O tom jsme uvažovali, ale nakonec jsme se dohodli, že už takhle kousek před svatbou a po těch všech zařízených věcech, to už rušit nebudeme. Jen jsme se dohodli, že já až do svatby za rodinou nepojedu a věci, či budou potřeba zajistit na místě, zajisti partner, abych si od rodiny odpočinula. A že kdyžtak odejdeme s tím, že je mi špatně a někam se zašijeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:58
Jestli máš podporu partnera, svatbu zrušte a udělejte si jí podle sebe, pro rodiče potom jenom třeba oběd nebo večerní párty. Nenech s sebou vláčet, je čas se postavit za své názory. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 15:01
@Hlaholice Tak držím palce, ať si spokojená 
Potom nám dej vědět, jak to nakonec dopadlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 15:05
@Hlaholice proste si dupni a přestaň se nechat buzerovat. Jsi dospěla, tak to dej okolí najevo. Blbe kecy vždycky budou mít, ale ty aspoň nebudeš s nervama v kýblu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 15:12
@lilith1 Jenže já si nemám s příbuznými o čem povídat, nerozumíme si. Je to jen sama kritika, citové vydírání a černá kronika. A já jsem introvert a to pohoštění by mě hrozně uklidnovalo, kdybych se mohla na něco soustředit a někdo by si se mnou povídal třeba o tom jídle. Mame samozřejmě zajištěnou i obsluhu, máme i kuchaře. Ale proč bych si nemohla sem tam odskočit a na uklidnění si třeba udělat jednu zeleninovou mísu, to je věc pár minut. Na svatbě jsem byla obsluhovat a v pohodě jsem si stihla povídat s lidma i si dojít zatancovat. Byla to jediná svatba, na které jsem byla, na které jsem se šíleně nenudila. Já prostě na takový to tlachání o ničem moc nejsem. Dokážu klidně mluvit hodiny na nějaké odborné a mě blízké téma, ale když si mam s někým jen tak povídat, tak jsem z toho nervózní. A partner to má podobné. Myslím si, že svatbě bych se měla bavit hlavně ja… Jinak třeba s kamarádkou bych si pokecala rada, to je něco jinýho, to jsem uvolněná. Jenže zrovna kamarádky mám taky takové, že se zeptat, s čím chci pomoci a nabízejí mi třeba to, že by pomohly s obsluhou nebo výzdobou a že by to dělaly rady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 15:20
@Manhattan Děkuju. Pak dám vědět, třeba to dopadne dobre. 
Už se z toho svýho depresivního rozpoložení začínám docela dostavat. A přestávám mít v hlavě ten strašnější maglajs a začíná se mi to rýsovat, co je pro mě důležité a co ne… Vlastně si teď uvedomuji, že mě nejvíc štve, že mě máma pořád prosí, ať ustoupím, ať na někoho z rodinu nervů, nedohaduju se. A já jsem asi na nervy hlavně z toho potlacenyho vzteku, protože bych některým lidem tak strašně ráda vpalila to, co mám na jazyku, ale protože se nechci pomáhat s mamkou, tak mlčím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 16:06
@kvaček Jj, máj mě za dítě. Ale on ten největší prudic má za dítě i mou mamku. Takže když se jí to nevede u mě, tak prudi i mamku nebo tátu s tím, že mi máj domluvit. Nebo kecá i mamce do oblečení, co si má vzít na svatbu. To je taky věc, že ještě uklidnuju mamku, protože ji vždycky někdo nasadí brouka do hlavy a ona to od těch lidí má každý den. No na jednu stranu se vzteka a hada kvůli tomu. Na druhou stranu je pak zase vidět, když udělám nějaký ústupek, že se jí ulevilo, že to konečně nebude muset poslouchat. Zas mamka třeba ani moc neprudi, ale zase se pořád boji, že se něco nestihne a chce me mít za princeznu dokonalou… No já jsem běžné spíš takový flegmatik, co prostě ví, že když si něco umane, tak to zvládne a kdyby to nezvládl, tak vymyslí jiné řešení. I když to zrovna teď tak nevypadá, tak jsem zvyklá řešit náročné situace a dokazu improvizovat. A maká strašně stresuje, co když… Já mam sice na každé co když několik založených plánu, ale leze mi nervy je vysvětlovat. Nebo vůbec se svěřovat, protože běžné jsem zvyklá se s lidma moc neradit, pokud opravdu poradit nepotrebuju, a splnit zadaný úkol sama. Jsem zodpovědný jedinec a mimo rodinu mě tak lidi berou a jsou zvyklí na to, že nepotřebuju kontrolovat a vše nakonec zvládnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 16:21
Ty jo… 
Já nejsem ani trochu příznivcem soukromých svateb jen se svědky, ale v tvém případě bych se na to taky vyprdla, vždyť svatba má být hezký zážitek a ne jen samé nervy. Vzala bych se se svědky, zašla na pěknou večeři nebo nějaký hezký společný večer s partnerem a rodině napsala dopis. A bylo by.
edit.: A nebo si sepsat na papír, co z „pozměňovacích návrhů“ které ti vnutili, ti nejvíc vadí, a ty prostě zrušila a nenechala se zviklat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 16:36
Delas si srandu? Se na to vyflakni ne? Jestli budes mit zkazenou svatbu, tak kvuli sobe. Jinak na svatbach pro vice lidi se vybira jidlo pestre i masite, aby si vybral dietar i chlapi masozrouti. + se pocita, ze parkrat obejdes vsechny hosty a pozdravis je, poklabosis, podekujes, pozves na sklenicku bla bla bla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 17:07
@klamonožka Takhle těsně před svatbou a po pozvání lidí je mi hloupý svatbu rušit. Co jsem změnila, tak něco z toho už nelze změnit. Je to spíš hodně drobných změn. U několika pro mne zásadních věcí se držím… Ono snad ani nejde o ty změny jako spíš o to, jakým způsobem k nim dochází. Ze to prosazují tak manipulativne a nereknou něco na rovinu formou návrhu. Nebo že si myslí, že když se něco nelíbí jim, nebude se to líbit nikomu a oni mě jen zabraňují před konfliktem s ostatními. Ale nedovedu si představit, že kromě nich nekdo řesi, jaké mám na sobě šaty. Tak normálně buď mlčím nebo na rovinu řeknu, že se mi nelibi/líbí a nemusí moje šaty rozebírat tři hodiny. Nebo řešit, že nebyly vybírat se mnou. Panebože já jsem ty šaty kupovala čtvrt hodiny a jsem ráda, že to šlo tak rychle a s nima by to bylo na dny. Nebo že babička prostě neřekne, že by k jídlu chtělo to a to a beha místo toho běhá po sousedech, jak bude u mě svatbě trpět kvůli jídlu. Mimoto kdyby se zeptala, tak by věděla, že na výběr bude i dietní jídlo. Nebo by věděla, že tam bude obsluha a nemusela by vyvádět, že se bude muset sama obsloužit. Třeba táta ten řekl na rovinu některé své názory, řekl je v klidu. Sice se mi to měnit nechtělo, pak se mi to rozlezelo k hlavě a dala jsem mu za pravdu a ten nápad jsem ještě rozšířila. Nebo když řeknu, že půjdu v letních šatech a jim se to nelíbí, tak to přece řeknu rovnou, proč se mi to nelíbí a já bych to třeba zvážila a vysvětlila. Ale ne, ony si prostě porodí lepší šaty a donutí k tomu i ostatní a mě pak nezbylo, než si teda taky koupit společenský šaty, protože mi bylo nepříjemné, že bych jako nevěsta měla horší šaty než ostatní. Jako ony to myslely dobře, abych mi tam lidi nepřišly ve společenských šaty a já tam nebyla v horších a nebylo mi to líto. Tak mě k tomu dokonalý, to samé s barvou těch šatů. Akorat, že by se to nestalo, protože všichni kromě rodiny se ptali, co si mají vzít na sebe. Ale dobrý, šaty byly levný a koupila jsem je rychlé a nepohodlný jsou jenom trochu, tak v pohodě. No a takhle je to s dalšíma věčma. Vlastně to jsou maličkosti, ale je jich hodně. Nebo třeba já jsem některým lidem, co jsou třeba starší nebo nemocní se srdcem řekla, ať si vezmou jen kalhoty a krátkou košili, pokud bude horko. A zase do toho ryjou. Ale k čemu mi bude, když mi někdo na svatbě dostane infarkt?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
