Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, dekuji vsem co jste mi psali povzbudive komentare. Psala jsem tady ohledne Lexaurinu a ze to velmi blbe snasim ten rozchod. Byla sem u psycholozky, ale je to stejne. Uz ani nemam co brecet ale citim se mrtva. proste bez zivota v sobe. sportuju a proste nevim co uz mam delat abych se citila aspon trochu normalne. Hrozne se mi po nem styska. Mam u nej jeste nejake veci a nevim co s nimi, asi na to nemam tam jit a vzit si je, videt ho… ne nemam na to. Hrozne se bojim usnout a bojim se rana, nechci zit a nevim co mam delat. Takovy pocit prazdnoty a mrtvolnosti… prosim… ja fakt uz nevim co mam delat.
Jestli chceš komunikovat,napiš sz. Můžeme si psát,jestli ti to pomůže
a nezoufej,bude to dobrý ![]()
Tak ty jeho věci vyhoď. To nemůžeš pokračovat v tom starém tématu a musíš na každou depku dělat nové? Spousta lidí ti tam hezky psala a ty už ses ani neozvala ![]()
Takto jsem se cítila, když jsme se před čtyřmi rokmi rozešli s přítelem. Jako bych četla o sobě. Já to prvně držela v sobě, nikomu jsem se se svýma pocitama nechtěla svěřit. Asi po dvou měsících za mnou začal jezdit náš společný kamarád, dělal mi vrbu. Když jsem byla večer ale sama, tak abych nad tím vším nepřemýšlela a nezbláznila se, dost jsem pila, abych co nejdřív usnula. Tehdy jsem si také přála zemřít, kdyby mi tehdy zjistili smrtelnou nemoc, bylo by to pro mne vysvobození. Moc s vámi soucítím ![]()
Vim ze to neni dobry, ale ja to zajidam lexaurinem, ten mi ale brzy dojde. Na vecer si dat vic, abych rychle usnula.
Všechno jednou přebolí. Chce to jen čas a najít smysl života. ![]()
Psycholozku nevzdavej, nemuzes cekat zazraky po jedne navsteve, chce to cas. Na ten lexaurin se vykasli! Takhle blbnout pro jednoho pitomce paneboze.
Jed k rodicum, nebud sama. Za cas to preboli a nekoho fajn potkas, uvidis. ![]()
Jenze me nepomahalo ani jet za rodinou. nepomaha mi nic. Ja opravdu nevim co mam delat a aby se mi trochu ulevilo. Zacala sem kazdy den sportovat v domeni ze to tedy bude lepsi, ale pomuze to tak na 5 minut a pak zase toto. Mam vycitky jist… najednou.. z niceho nic. Proste se bojim jist, pak neco snist musim protoze telo ma hlad, ale citim se provinile. Nevim co se to deje a proc to takto nesu, to jsem uz opravdu blazen nebo co to vsechno ma znamenat.
Jsi tesne po rozchodu ne?V tuhle chvili ti bohuzel nepomuze nic.Jestli je to opravdu cerstva zalezitost,tohle je normalni.Az kdyz si to chvili prozijes,budes moct delat vsechny dalai veci,jako sport,konicky atd…Musis si to protrpet a na vsechno ostatni prijdes casem.Prijdes na to,ze nestal za tolik trapeni,ze neni jediny na svete.Necetla jsem vse,co si o tom psala,ale nebyla si na nem emocne zavisla?Mozna proto je ten rozchod pro tebe tak znicujici.Vzdy,kdyz jdes do vztahu,tak musis pocitat s moznym koncem.Bud rozchod nebo nedej boze umrti,ale pak to pro tebe nebude takova rana.
@Tudii6-
Taky jsem po rozchodu. Ten stesk a prázdnota a samota jsou ubíjející.
Nezajdem spolu někam ven třeba na vínko, do vířivky, podpořit se a zlepšit si náladu?
Jsem z Brna ![]()
@lalalyla asi jo, asi sem byla
Ale nejak nemam uz na nic silu.
@Tudii6- připomíná mi to moje stavy. my stále ještě řešíme rozvod, manžel odchází, prodal nám dům.. měla jsem depresivní stavy, kde budu s dětma bydlet, žádné vyhlídky do budoucnosti. Upřímně, po 4 měsících jsem si zašla pro antidepresiva. Vážně to pomohlo. cítím se víc optimisticky, zvládám práci i péči o děti. doufám, že to budu brát dočasně, než se to nějak ustálí, najdeme bydlení a tak. je to taková berlička, ale potřebuji tady být pro děti a dát se dohromady, třeba i pro novou lásku.
@Tudii6- píše:
@lalalyla asi jo, asi sem bylaAle nejak nemam uz na nic silu.
Tak to pak uz chapu.Ja byla taky zavisla a to odlouceni bylo znicujici, ale na me a nejen na me muzes opravdu videt, ze se z toho casem opravdu vyhrabes.Byla jsem na tom hodne spatne, taky jsem mela cerny myslenky a byla vycerpana ze vseho, ale kazdym dalsim mesicem se to zlepsovalo.Ted si s tim nelam hlavu, ze je ti na h*vno a je to konec sveta.To je normalni. Naopak az na tom budes lip, zkus se na ten vztah podivat zpetne a vzit si z toho ponauceni.Proc si byla zavisla a jak to zmenit. Zavislost na partnerovi je hodne spatna zalezitost a pokud s tim neco neudelas, tak ti zadny vztah fungovat nebude. Nedivim se, ze se citis tak mizerne, protoze ti odesel nekdo, kdo pro tebe byl vsechno, ale nedopust, aby pro tebe byl priste nekdo cislo 1.Tam mas byt vzdy ty.
Ahoj, já se s manželem rozešla pred 6 měsí po 18 letech vztahu. A nedávno jsme mohli mít 10 leté výročí svatby. On měl už několik let cca2 roky ( myslím že je to déle) se svou kolegyní s práce. Teď už spolu čekají dítě (v dubnu). Já mám s ním dvě děti 13 a 7 let. Teď čekám na rozvodové papíry. Stále to bolí a už nevěřím že v životě někoho ještě potkám. Kdyby ta bolest aspoň přešla. A to nic jiného nedělal jen nás buzeroval, co máme a jak dělat. Že mám jít ven atd. Vlastně na mě ani nikdy nežárlil. Ale to už je jedno na jedné straně jde vidět že se děckama ulevilo že jim nikdo neříká co a jak mají dělat. Můžou být sami za sebe. On stejně seděl jen u počítače, tabletu a mobilu. A to i najednou. Nikam se mnou nechtěl chodit. Už roky jako by se za mě styděl. Ale mě je i tak bídně. Do toho se ukázali problémy s mojí páteří tak že vůbec nevím co dál. Jsem prostě v …