Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všem, píšu z anonymního profilu, protože bych chtěl být naprosto otevřený. Často si tady čtu vaše diskuze a vidím, jak moc je pro vás ve vztahu důležitá harmonie a porozumění. Rád bych přidal pohled chlapa, kterého už delší dobu trápí, že s přítelkyní vnímáme potřebu intimity každý úplně jinak.
Moje přítelkyně je úžasná, ale v oblasti intimního života jí stačí společné chvíle jednou, maximálně dvakrát do měsíce. Pro ni je to takto v pořádku a víc nepotřebuje. Jenže já mám v sobě velkou touhu a potřebu být s ní mnohem častěji. Zbytek měsíce pak prožívám v tiché frustraci a smutku. Nejde mi zdaleka jen o fyzickou úlevu – chybí mi hlavně ta pravá ženská blízkost, pocit, že jsem pro ni přitažlivý, spontánní vášeň a hluboké partnerské propojení. Člověk pak ve vztahu začne mít pocit, že na tyhle pocity zůstal úplně sám a citově strádá.
Moc by mě zajímal váš ženský pohled na věc. Je tady některá z vás, která to má ve vztahu s partnerem přesně naopak? Že vy jste ta, která by si přála více doteků, něhy a intimity, ale partnerovi stačí společné chvíle jen občas? Jak se s tímto nesouladem vyrovnáváte a podařilo se vám v tom najít nějaký společný kompromis, aby byli spokojení oba?
Předem moc děkuji za každou vaši zkušenost a milou radu, pište mi prosím přímo sem do diskuze.
Ja to mam treba stejne jako tvoje pritelkyne. Po porodu deti mam chut na sex jen v obdobi ovulace. Je to ale zpusobene i tim, ze manzel donedavna nebyl zodpovedny, vse jsem tahla sama a vnimala ho jako dalsi dite. Proto me prestal pritahovat, vytratil se k nemu respekt.
Zkus se zamyslet, jestli sve pritelkyni davas vse, co ocekava.
My si s manželem vycházíme vstříc. Vím, že by si manžel dokázal představit sex ještě častěji. To já taky, ale někdy na to prostě není čas a únava udělá taky své. Když do toho navíc přijde menstruace, tak je taky pár dní útrum. ![]()
Máme to tak, že když chci obejmout, tak k němu přijdu a prostě se obejmeme. Přes den se dotýkáme vzájemně, plácne nebo mě pohladí po zadku. Troufám si říct, že oba jsme kontaktní a na stejné vlně. No a v období ovulace jsem na něj nalepená furt a mám narážky. ![]()
Když nemáme sex týden, tak se nám oběma to zdá strááášně dlouho. Myslím si, že kdybychom spolu měli sex jednou za měsíc, tak s tím máme oba dost vážný problém.
My jsme to dona již několikrát řešili. Vím, že to chlapi mají jinak, ale sex je sex. Nevěrou se nic nevyřeší. Doma člověk pomáhá, ale výsledek je… a já sám…
Milujeme se 3-4× do roka, manžel více nechce. Milence nemám ani neuvažuju o tom.
@taznato píše: Více
Ahoj,
většinou to mají ženy po porodu, kdy jsou zaměstnané péčí o dítě a ten muž jde na druhou kolej…ačkoli před porodem to bylo jinak. Nicméně tady děti ještě nebudou, že…
Ano, jsou ženy, které to libido mají nízké a stačí jim intimnosti jen v ovulačním okénku. Teď je otázkou, zda tě k sobě pustí jen v ovulačním okénku, nebo tu náklonost vyjadřuje i jindy. A tam ta náklonost může být vyjádřena různě - třeba péčí, rozmazlováním, apod.
Je zajímavé, že mám kolem sebe i mladé lidi (kolem 20), kteří jsou téměř až asexuální - ten sex mají jen a pouze když už není cesty ven a neužívají si ho
a i tací jsou mezi námi…
Mně je 59 let, přítelkyni 49. Byla dračice, ale chápu, děti, rodina… Škoda jen, že děti odejdou a pak si nebude pořádně co říci.
Bez sexu vztah nevydrží, tedy myslím
Ono záleží i na tom, jak se chlap chová dnes a denně. Teď nemyslím, že se stará o domácnost a děti, to je samozřejmost.
Treba taková letmá pusa, kompliment, pohlazení po vlasech, přituleni u televize, klidne i plácnutí po zadku..to působí jako afrodiziakum.
Ja, kdyz toto nemam ( a to je zřídka, kdyz je přepracovaný), tak by mi stačilo jednou týdně, ale tímhle chováním si zajišťuje dostatečný přístup sexu ![]()
Plácání, pohlazení, i že je pořád moje víla, to vše zkouším a nic
Prostě již nevím
@taznato společné chvíle snad nejsou jen o sexu, ne?
nebo vy sami společně čas netrávíte? jen tak se stulit na divanu a koukat na film?
a že si nebude co říct?
to není až tak o sexu, jako o vašem vztahu, komunikaci atd…
@taznato píše: Více
jak nic? po pohlazení očekáváš hned sex?
nemůžete mít i hezké chvilky, aniž by to hned mělo končit sexem?
nemůže cítit nějaký nátlak? že ji hezky oslovíš, pohladíš a toto ti „nestačí“ hned by jsi pokračoval dál? ![]()
To vše co píšete, to beru jako samozřejmost. Vím, že není vše o sexu. Ale 2× za měsíc není mnoho.
@taznato píše: Více
Tak 49 je blbej věk. Je mi přesně tolik. Do nedávna jsem měla období (asi 10 let), kdy jsem sex chtěla pořád. Ted na mě dorazily hormonální změny a nejde to tak snadno. Nastesti dokážeme komunikovat a vlastně ten sex nebo intimitu chceme oba. Jen to občas nejde. Nedávno tu padlo srovnaní: “kdyz to nefunguje chlapovi, nema erekci. Kdyz to nefunguje zene, je to stejne - taky proste nemuze (a tim pádem nechce).”
Za me jsou super vsechny nekoitalni aktivity, hraní roli, zkoušení nových věcí včetně pomůcek. A otevrene sexuální fantazie - to mw pomáhá nejvíc.
Jinak za 30 let jsme měli pouze par let, kdy jsme meli sexuální chuť stejně sladěnou. Presto se mame radi, sexujeme a uzivame si to.
@taznato píše: Více
V nejhlubší krizi nám pomohly masáže: semzualni, partnerské az tantricke. Ale zásadně nevedly k pohlavnímu stylu. Orgasmus pro přijímajícího ano, ale jinak nic.
@taznato Měla jsem to celé dlouhé roky v manželství hodně podobně. S tím, že ten interval se stále prodlužoval, až se intimita nakonec vytratila úplně. Co je za mě super (ale nevím jestli to tak funguje i u mužů) - čím méně jsem toho měla, tím méně jsem na to měla myšlenky a méně mi to vadilo. Asi nejhorší pro mě bylo období, kdy jsme se milovali právě třeba párkrát do roka a mně se to moc líbilo a chtěla jsem to znova, ale on ne. Navíc nebyl nijak kontaktní typ (na rozdíl ode mě), takže nějaké pohlazení nebo pusa jen tak během dne byly opravdu raritní záležitostí (nejčastěji to dělal, když jsme byli někde ve společnosti, abychom vypadali jako harmonický pár) ![]()
Od doby, kdy to není, na to běžně ani nemyslím. Prostě už to není součást mého života. Ale spousta jiných báječných věcí v mém životě stále je a mnoho se jich i objevuje nově. Takže tenhle pud mám schovaný někde hluboko a (zatím) ho nějak nepociťuju. Nutno říct, že v současné době už žiju bez partnera.
Nejsem si úplně jistá, jestli to takhle může fungovat u všech ![]()