Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když má muž strach či obavy ze sexu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.7.26 17:09
Když má muž strach či obavy ze sexu...
Hledal jsem tady v předchozích diskuzích podobné téma, ale muž jej nikdy nepoložil, vždy to byla jen žena, která má strach ze sexu či něco, co hraničí c genofobií apod. a tak snad nevadí, když budu první, kdo z mužů tady toto téma otevře.
Většinou jsou ženy těmi, které mají problém se sexem, s intimitou před mužem i když s ním žijí třeba mnoho let, ale bohužel existují i muži, kteří mají ze sexu či pohlavního styku jako takového strach, nebo spíše obavu, že se něco stane, nebo naopak nestane, že postupem věku některé „věci“ nefungují jak mají, nejistota ve vlastní tělo, pochybnosti či sebetázání zda jsem partnerku nezklamal nebo zda jí nemohu nějak zklamat.
Je mi 44 let, a celý sexuální život (který začal v necelých 23 letech) jsem měl problém se strachem ze sexu, hlavně s tím že zklamu ženu, že mne za to nebude mít ráda, že fyzicky na to mít nebudu, že budu „měkkota“ apod.
Nese se to se mnou do dnes…
Mám za sebou jedno manželství (2005 - 2018) s uplně první ženou kterou jsem ve 21 letech poznal. Začátek vztahu byl takový řekněme dost pubertální, takové to oťukávání, škádlení a provokování, ale k sexu došlo až po roce a půl (a nevzpomínám na to s láskou, protože to bylo hrozné!), ač ona měla přede mnou už 3 partnery, a sexuálně žila od 16 let, tedy měla náskok o celých 7 let (což neberu jako výhodu či nevýhodu, jen konstatováníhodné zmínění), rok po svatbě se narodil syn, a po narození syna jsme sex ze života téměř separovali až poslední 3 roky před rozvodem uplně odstranili. Ano, můj strahcj ze sexu a zklamání partnerky byl toho příčinou, a z velké části i příčinou rozvodu po 13 letech manželství, respektive skoro 16 let vztahu.
Po rozvodu jsem poznal jednu ženu se kterou jsem byl rok a tam jsem opět já zklamal jí, protože ona byla hodně na sex a já ani trochu.
Pak jsem půl roku nechtěl ženu ani vidět, ale poté jsem poznal jinou ženu, která mne neskutečně přitahovala jak fyzicky tak i nefyzicky (mentálně a duševně), ale po roce mi řekla, že náš vztah je bez sexu prázdný, a 1× za měsíc 20 minut sexu je nic, a tak skončil můj třetí vztah v životě. To byl rok 2020, období covidu, prázdnota, deprese nejistota, a tak jsem se trochu více uzavřel do sebe a rok jsem o ženu nezavadil jelikož jsem tomu naproti ani nešel, ale pak jsem jednoho letního dne poznal ženu, se kterou jsem do dnes.
Za měsíc to bude 5 let co jsme spolu. Mám jí moc rád, je to moje láska, moje všechno, ale opět jí nedávám to vše, co by asi chtěla.
Hodně se o mém problému bavíme na rozdíl od předchozích vztahů, kde jsem to víceméně sváděl na únavu a stres v práci a přiznal se až na konci že trpím hraniční genofobií.
Sex jsme neměli už 4 roky, a strach z toho že by sex měl být je čím dál silnější a hlubší, že zasahuje až téměř do depresivního pocitu, srdeční slabosti při pomyšlení na to, jak bych měl reagovat kdyby k tomu došlo.
Naposledy jsme se o to snažili před 2 lety, ale nedošlo k ničemu jen mým útěkem.
To že jsem heterosexuál na 1000% vím určitě, odpuzuje mne homosexualita ač to nedávám najevo aktivně, ale zkrátka mi sex nic neříká, i když mne přítelkyně nesmírně přitahuje tím jak vypadá, jak se hezky chová, svou něhou a empatií.
Asi je to skoro výčet mého sexuálního života než dotaz do diskuze, ale můj dotaz v kostce zní, setkal se s tím už někdo?
Třeba nějaká žena, kterou odmítá muž i když jí lásku dává v plných douškách jen ne sexem, nebo muž který to má stejně, a třeba se z toho nějak dostal, případně jak se mu to podařilo bylo-li to nenásilnou formou?
Děkuji, a pokud přeci jen tady byl podobný dotaz od muže, moc se omlouvám za novou otázku.
Pražák Dan (43 let)
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
13.7.26 17:22
Přiznám se, že s manželem máme stejný nebo minimálně porodný problém, kdy už více jak 7 let spolu nemáme sex, protože on se toho bojí, bojí se že bude mít křeč, že nebude připravený na sex, že mne zklame protože mu „spadne“, že se něco pokazí a já budu zklamaná, a marné jsou jakékoliv mé reakce že ne, že to bude v pohodě a když se něco stane, tak to nevadí, že důležité je to zkusit. Pak se to podepsalo i na mojí psychiku a fyzično, protože jsem měla za to, že ho už nepřitahuji, což mi vyvrací a říká že jsem krásná ženská a že jsem děsně sexy apod. Podezírala jsem ho dokonce i z toho že má milenku (třeba mou o 8 let mladší ségru po které často pokukoval a do dnes pokukuje jak koukám), ale pak jsem si i říkala, že by mi to asi ani nevadilo, nebo ne tak moc, ale k ničemu nedošlo podle mého, takže u nás je to dost podobné jako u vás, ale asi by bylo lepší kdyby se ozval nějaký mužský, který to má stejné či spíše měl stejné, a dostal se z toho a vám tak poradil jak z toho ven.
Držím palce Dane
13.7.26 17:32
Proc jsi uz davno nevyhledal nejakou terapii, kdyz o svem problemu vis a trapis tim (i) partnerky?
13.7.26 17:46
@Silverine247 píše: Více
Víte, já jsem prošel za posledních 20 let snad 5 nebo 6 sexuologů, dokonce i kapacit přímo z FN na Karlově náměstí v Praze, ale vždy mi říkali že jsem fyzicky v pořádku, vše funguje, testosteronu mám na rozdávání apod. a dodatek něco jako „Je to jen v hlavě pane, a musíte na to přestat myslet, a najít si tu správnou partnerku“.
Naposledy před 2 lety, a výsledek stejný.
13.7.26 18:03
@Prazskej83 píše: Více
. Co jsi udělal pro to, když to máš „v hlavě“?
13.7.26 18:06
Nemůžete sem někdo hodit výcuc, o co jde bez té zbytečné omáčky okolo?
13.7.26 18:07
Anonymní
13.7.26 18:19
Asi nerozumím, v čem je problém? Bojíš se erekce? Že nebude dost pevná, dost dlouhá? Problém je samotný styk? Za ta léta ses mohl stát mistrem nekoitálních technik a partnerky uspokojovat jinak než penisem. Sobecky ses zasekl na své fobii a k životu bez sexuální dimenze odsoudil i partnerky. Mně by to dlouhodobě nestačilo. Současný partner taky na začátku vztahu řešil problém, prostě mu nestál. Ale řešil to, já netlačila na sex jako takový, ale sexuální život jsme normálně vedli i bez zapojení jeho penisu.
- Upravit
13.7.26 18:55
Tak jako ve všem, trénink dělá mistra a kdo se bojí nesmí do lesa. Moc nad tím přemýšlím, je to jen sex ne cesta do vesmíru.
13.7.26 19:42
Měla jsem jednoho přítele před dávnou dobou. Na začátku vztahu zkrátka nefungoval - už jen samotný stres z toho, že to zase nedá, způsobil, že erekce, i když zpočátku byla, rychle opadla. Trvalo to dobře rok, jeho i moje velká trpělivost a hlavně - on se velmi snažil i jinak! A rozhodně to nebyl „rok bez sexu“, ale o to krásnější jiné techniky, než průnik jako takový. Měl blok v hlavě ze selhání, zažil jisté trauma, nesouvisející se sexualitou sice. No a zhruba po tom roce, když už jsme se důkladně poznali po všech stránkách, blok pominul a lepší sex jsem nikdy ani před tím, ani potom nezažila. On se nezasekl na své „asexualitě“, ale velmi se snažil. Co ty, zakladateli, děláš pro to, abys ženu uspokojil, když víš, že ji sex baví a víš, že sexuální život je jedním ze základních kamenů vztahu?
13.7.26 21:00
Je to jenom forma strachu ze selhání. Děsí nás, co by se stalo, kdybychom selhali. Obvykle věříme, že bychom potom už nebyli hodni lásky, druhý by o nás už nestál, opustil by nás. Takže bych neřekla, že vám sex nic neříká. Máte ten pocit, protože si sexualitu nedovolujete prožívat. Ale tam pod tím strachem vám sex nejspíš říká dost… Já jsem vychovaná matkou, která věřila v to, že jediná hodnota ženy pro muže spočívá v tom, že je krásná a dobrá v posteli. Muž ženu nemiluje, ani ji nevnímá jako člověka. Žena může být přinejlepším užitečná tím, že se na ni dobře kouká a podává výkony v posteli. Tím se ve mě už jako v malém dítěti vytvořilo něco, čím trpí spíš muži, než ženy - strach ze selhání a tlak na výkon ohledně sexuality. A jediné, co to dokázalo rozbourat, bylo přenastavit si to, jak sex vnímám. Musela jsem ho přehodit z kategorie výkonu, kterým si chci získat něčí náklonnost a lásku, do kategorie čistého prožívání a projevování se bez hodnocení. Samozřejmě, že se může stát, že někomu nebudu v posteli vyhovovat. A samozřejmě, že mě kvůli tomu může opustit. Ale to je prostě výsledek nekompatibility, ne nějakého selhání. To se může stát v jakékoliv oblasti života… Upřímně si myslím, že nepotřebujete sexuologa. Potřebujete terapeuta, který se zaměří na to, aby vám pomohl od toho strachu ze selhání a tlaku na výkon. A s tím většina terapeutů umí pracovat, protože strach ze selhání je poměrně univerzální věc, u které je fuk, zda se projevuje v sexu, nebo třeba v pracovní oblasti…
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
