Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Levandule121 píše:
Asi bych také zkusila nějakou knížku, ale ne Respektovat. To se jednak hodí pro starší děti (varování psycholožky), jednak je to moc dlouhé a hlavně to nesplní ten účel. Tam právě není vývojově správně popsán a použit koncept vývoje dětské etiky. Pro 2 leté dítě je prostě dobře nebo špatně to, co řekne máma a táta. Vysvětlovat určitě, ale výsledky to přinese až později.Jinak já bych právě operovala tím, že rozmazlená děcka si rodičů neváží, nemají je tak rády. Děti mají rády řád - je to jejich jistota v tomhle rozlehlém světě. Cítí se pak bezpečně. Ať si to představí jako adrenalinový sport - ano, pro dospělého je to zábava, o šem jen někdy a když si to vybere. Každopádně se u toho necítí úplně bezpečně. A adrenalinový sport pro dítě je plácání se ve světě bez jasně daných pravidel.
Jednotná výchova je alfou a omegou celé výchovy. Přes to nejede vlak. Jestli nesouhlasí s tvým výchovný zásahem, ať trénuje tak, že se o tom pobavíte později. Jo, také mě to někdy stojí přemáhání, ale je to tak. Druhé bych si nepořizovala, než to manželovi dojde. Možná by na něj mohlo platit připomenout mu, jak děti týrané visí na svých rodičích. A funguje to stejně třeba i u psa. Přísného páníčka pes zbožňuje. Držím palce. Holt to bude muset muž nastudovat nebo mu to bude muset vysvětlit 3. strana.
Naprostý souhlas! Jinak pokud není moc na čtení, opravdu bych za někým zašla. Vše mu vysvětlí, on bude moci klást otázky, když půjdeš s ním, můžete si spoustu věcí za pomoci odborníka vyjasnit.
Nebo mám ještě jeden tip, nevím jestli máš v okolí někoho kdo má naprosto frackovité dítě? Pokud ano, pozvi je na návštěvu s tím tedy že se budeš muset obrnit trpělivostí abys tu návštěvu psychicky dala, ale musí u toho být i manžel.
Věř že až návštěva odejde, budeš mít prostor si s manželem promluvit a vysvětlit mu proč chceš trvat a být důsledná. U nás to celkem zafungovalo a to nejsme až tak názorově jinde jako vy. Ještě to chce dítě jen o kousek starší(u nás byla roční o které tvrdí že je na to aby jí vychovávalio moc malinká
)
@Adrasteia Jeho obavy z toho, že když bude také důsledný ve výchově, že ho syn nebude mít rád, nejsou opravdu na místě. Vždyť to vidí u mě. I přes to, že já takovou výchovu praktikuji mě má syn samozřejmě rád, vždyť jsem jeho máma. Mně někdy příjde, že má manžel snad pocit, že je jeho kamarád a ne otec.
Když mi manžel o synovi řekne „on s šel ke mně pomazlit, objal mě, chce si se mnou hrát“. je z toho překvapený. Tak to fakt jdu do kolen. Vždy mu řeknu, no jasně, jsi jeho táta přeci. Je to normální.
Má dost náročnou práci, i časově. A přes týdn ho vidí maximálně na koupání a pohádku, pak šup do hajan. Má stále pocit, že na něj syn není zvyklý a proto ho rozmazluje.
@Anonymní píše:
@Adrasteia Jeho obavy z toho, že když bude také důsledný ve výchově, že ho syn nebude mít rád, nejsou opravdu na místě. Vždyť to vidí u mě. I přes to, že já takovou výchovu praktikuji mě má syn samozřejmě rád, vždyť jsem jeho máma. Mně někdy příjde, že má manžel snad pocit, že je jeho kamarád a ne otec.
Když mi manžel o synovi řekne „on s šel ke mně pomazlit, objal mě, chce si se mnou hrát“. je z toho překvapený. Tak to fakt jdu do kolen. Vždy mu řeknu, no jasně, jsi jeho táta přeci. Je to normální.
Má dost náročnou práci, i časově. A přes týdn ho vidí maximálně na koupání a pohádku, pak šup do hajan. Má stále pocit, že na něj syn není zvyklý a proto ho rozmazluje.
Všem je jasné, že tyhle jeho obavy nejsou na místě, ale někdy už je to prostě tak, že některý člověk prostě nevidí a nechápe to, co je pro ostatní nad slunce jasné. Znovu radím odborníka popř. knihu. Nebo někoho dalšího, kdo mu řekne, že se mýlí. Jinak za nejvíc nebezpečné považuji ty poznámky „maminka je zlá“ apod. Zkus mu říct, ať si představí, že je malé dítě, miluje oba rodiče a najednou mu tatínek začne říkat, že maminka je zlá
Dítě to bere vážně, začne být nejisté, neví, co si má pod tím představit, maminku má přece rádo, je hodná… Tato nejistota a zmatky se můžou postupem času velmi negativně odrazit v chování dítěte, dítě potřebuje jistotu a bezpečí.
Ahoj, doporučuji tady na e-miminu poradnu psychologa Mertina, určitě by manželovi vysvětlil, proč je potřeba nastavit dítěti hranice a ty důsledně udržovat, stejně tak jednotná výchova a nepodrývání autority. Děti hranice prostě potřebují a je jim v nich dobře! Jak byl vychováván manžel, že to vidí tak zkresleně? Syn ho neuvidí jako hodného ale jako slabého. Měl by si uvědomit, že se nechová jako autorita a až bude syn v pubertě, se bude strašně divit, jak se k němu syn chová, a na nápravu už bude pozdě.
S manželem bych se dohodla na několika věcech:
Jaké hranice nastavíte a budete udržovat a jakým způsobem, tak abyste s tím oba souhlasili (u nás už by třeba přes čáru bylo bití, studená sprcha, nadávky). A HLAVNĚ nesouhlas s výchovou projevit až u toho dítě nebude nebo z toho bude mít v hlavince maglajs.
Já to zažila jako dítě od prarodičů a opravdu jsem si neříkala „jé, ti jsou hodní“ ![]()