Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozhodnutí ve vztahu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.1.15 20:33
Nezůstala bych ani za nic, pokud on to řešit nechce, tak co s ním?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 20:35
Děkuji za názor… 
ještě jsem zapomněla dodat, je to despotický pán, který má ve všem pravdu… nikdy se nemýlí a v ničem a pokud zjistí, že se zmýlil, objasní vám proč se zmýlil a co ho k tomu vedlo.. nesnesitelné..!!! ubýjející… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 20:37
Šla bych dál.. život se má žít, né přežívat a tohle je přežívání. Nemáš teď možnost něco našetřit atd? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 20:38
Nevyčetla jsem nic, kvůli čemu bys měla odcházet, ale je tam dost věcí, kvůli kterým zůstat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 20:42
Měla jsem jednou takový vztah, kde jsem nebyla šťastná, ale byl to hodný kluk a vážila jsem si ho. Fakt jsem se snažila vydržet, protože mi s ním v podstatě nic nechybělo (až na takové drobnosti, jako že se mnou nechtěl spát, nikdy mi neřekl že mě miluje, atd.). Dávala jsem to tři roky (dneska nechápu), pak už to prostě nešlo. Teprve když jsem konečně odešla, došlo mi, jak hrozné to s ním bylo, v tom vztahu mi to fakt nedocházelo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 20:42
Jak se takhle může ptát ženská, co mnoho dokázala, umí se o sebe postarat a zná svou cenu? Jednou jsi už dokázala, že se umíš vypracovat, nejsi líná ani hloupá - potřebuješ popostrčit? Jsem si jistá, že odpověď na svou otázku dobře znáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 20:50
@Karleon píše:
Nevyčetla jsem nic, kvůli čemu bys měla odcházet, ale je tam dost věcí, kvůli kterým zůstat.
My jsme asi každá četla něco jiného, ne? 
Zakladatelko, já bych to riskla a odešla. Co ve vztahu, kde jsi „sama“? Bude to pro tebe čím dál tím horší, někoho třeba časem poznáš a stejně nakonec odejdeš. Dřív nebo později… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 20:50
Já bych se asi ještě pokusila o změnu. Zajít někam na terapii, kde mu třeba otevřou oči, aby někdo jiný taky poukázal na věci, které by ve vztahu měly být a nejsou - sex, intimnost, něžnost, zájem… Pokud mu to ani pak nedojde, holt bych myslela, že je čas začít plánovat odchod.
Svoji asi nejste, že? Kdyby ano, měla bys ze společných peněz nárok na něco „do začátku“.
Ale jinak bych s tím odchodem nespěchala. Pokud se pro něj rozhodneš, můžeš se od partnera vnitřně odpoutat, aby Tě to nedrásalo, ale bude lepší s ním ještě chvíli být - nejen kvůli tomu, abys pak mohla jít do práce atd., ale i proto, aby dcera byla po Tvém odchodu dost velká na střídavku: pokud už jedno dítě do této péče dostal, je pravděpodobné, že uspěje i napodruhé (a pokud se zvládne postarat, není důvod, aby neuspěl, dítě je jeho stejně jako Tvoje).
Příspěvek upraven 05.01.15 v 20:54
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.15 20:51
Dekuji moc, mate pravdu… Jsem si jista sama sebou, kdybych nemela malou, tak uz jsem pryc… Ale malicka je jestd mala, nechodi jeste do skolky a babicky na hlidani nemam… Takze proto si netroufnu odejit bez rozmyslu a jen tak… Kam? Z ceho budu platit najem? Co budeme s malou jist? Z ceho zaplatim ucty, telefon, pojisteni, za co koupim naftu, abychom jely za babickou treba na tyden??? To se mi vse honi v hlave…
Nicmene nebavi me, jak pritel stale uprednostnuje byvalou a jeho syna, ktery je ted uz jen v jeji peci a u nas vikendy.. Nesnasim jejich rozhovory, nesnasim to prazno mezi nami… Kdykoli jde o jakekoli rozhodnuti, on dostane prednost, protoze ma preci neschpnou matku, nase mala ne, ta ma preci me, schopnou… Nekolikrat mi rekl, ze se s tim musim smirit, ze to tak je… Uz tohle me strasnd nici!!!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.1.15 20:58
Stridavou peci si koupil, nikdy bych mu nalou nesverila samotnemu, kdyz jsem videla, jak se staral o maleho sam… Prezil ano, ale takhle vychovavat dite-to je otresne! Vsichni se dnes ohaneni stridavou peci, ale zapominaji na zakladni veci… Uprimne, postarala bych se, a myslim ze i on by pochopil proc, aby malou mel jen o vikendu a to vyjimecne! Vzdyt ted hd to jak? Prijde malej, ja se staram o 2 deti a on sedia hraje hry na mobilu… Zavislak… To je vse, co umi… A vzhledem k tomu, ze mladej uz dospel do veku, kdy ho to bavi, tak si notuji, ale takhle ja vychovavat malou nehodlam. Jeho syn usina pouze u tv, na nocnik chodil do 5 ti let!!! Omlouvam se za chyby, pisu z mobilu…
- Citovat
- Upravit
5.1.15 20:59
Souhlas s @hanka.br.
kde se vidíš za 5 let?
pokud komunikace nefunguje a partner nehodlá nic měnit, tak já bych šla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.15 21:00
Neber to zle, ale kam jsi dala všechny peníze? pokud jsi měla slibnou kariéru ve velké firmě, tak jsi přeci musela něco ušetřit? Asi bych se hned nedocházela, ale zkusila si najít podnájem nebo byla nějakou dobu u rodičů, abyste si oba uvedomili, co pro sebe ne/znamenate. Jinak bych ja osobně dlouhodobě ve vztahu, ve kterém nejsem šťastná, a zároveň s tim chlap nechce nic dělat, nezůstávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny čtenářky tohoto tématu,
již dlouho sleduji různá diskusní témata a nyní jsem se rozhodla, že také napíši pár svých slov zoufalství a pocitů. Nechci se vypsat, jako mnohé zde, i když mi to asi také pomůže, spíše bych chtěla znát váš názor a eventuelně radu, co byste dělali. Děkuji předem.
Abych začala od začátku a zároveň vás nenudila zbytečnými delaily, budu se snažit být stručná. Dlouhá léta jsem se věnovala své kariéře a práci. Dostala jsem se na vysoké postavení ve společnosti, vydělávala slušné peníze, získala mnoho pracovních zkušeností a byla na vrcholu všeho, co jsem v životě chtěla dokázat. Nápadníků bylo vždy dost, ale nic jsem neřešila, měla jsem 3 dlouhodobé vztahy a byla šťastná tak, jak to zrovna bylo a vzhledem ke své pozitivní povaze mi vše stačilo. Děti jsem nechtěla a měla jsem v tomto rozhodnutí jasno. Pak jsem potkala zajímavého chlapa, se svým názorem, trochu drzého, trochu despotického a s dítětem ve střídavé péči.
Dali jsme se dohromady a mě osud přihrál novou roli. V práci vznikly problémy, vedení společnost prodala a s tím i nám všem dala výpovědˇa já jsem se stala najednou matkou nevlastního syna. Od malička mám k dětem úžasný vztah, takže jsem se do této role pustila se svým nasazením a malému jsem věnovala vše, co jsem mohla a i to, co měla dávat matka, která bohužel nebyla příliž funkční - chodit s ním k lékaři, k holiči, na kroužky, poprvé byl až se mnou u zubaře apod. Cítila jsem, že jsem se našla, a že jsem tady užitečná a že přítel je rád a oceňuje, že pro něj konečně dělám vše, co měla dělat jeho matka a nedělala a on na to vzhledem k pracovní vytíženosti neměl čas.
Střídavá péče byla fajn, práce až nad hlavu a pak chvilku pauza a čas sama pro sebe, upřímně - kdybych však věděla, co to znamená, nikdy bych do toho nešla… je to neuvěřitelně psychicky náročná záležitost a kdo to nezažil neví… i pro to dítě a to v našem případě - začalo více méně té situace zneužívat. nikde nebylo doma, ale dobré zázemí mělo dvě. jeden pořádný domov chyběl. Přítel začal naléhat po krátké době na dítě.. chtěl se mnou naše vlastní.. nechtěla jsem a můj názor znal. nicméně po nějaké době jsem podlehla a to z toho důvodu, že jsem přemýšlela, co bude s mým životem.. svou energii a sílu jsem dávala do cizího dítěte, které jsem milovala jako vlastní a cítila, že se s ním nechci loučit každou neděli a zároveň jsem si uvědomovala, že má vlastní maminku a já nikdy, i kdybych byla sebelepší bych nebyla jako ona, nebyla bych vlastní matka. Co když budu v 50ti litovat, že nemám vlastní dítě??? každý den jsem nad tím přemýšlela, až jsem si řekla, že ano, že to zkusím… zkráceně, otěhotněla jsem, porodila jsem po šíleném těhotenství a císařském řezu dítě - moji milovanou holčičku a poznala jsem úžasnou věc - být matkou a milovat své dítě. Jsem šťastná, kvůli ní, jsem.. Ovšem můj vztah - nejenže je momentálně na bodu mrazu… prostě není žádný… od otěhotnění není žádný… jak sliboval, že bude v těhotenství vzorný a úžasný partner… nic.. ano, nakoupil uvařil, snažil se… pohlazení veškeré žádné, vnímání mě a malé také ne… byl takový asi i před tím, dohromady jsme spolu 4 roky.
Nějak jsme se odcizili - nechtěl spát se mnou v ložnici - kvůli malé, plakala a dost měla neklidné spaní.. až malá bude spát ve svém pokoji, budu spát v ložnici.. malá spí už více jak 5 měsíců a dohromady tam spal tak 10×. sexuálně poslu nežijeme více jak rok, už ani nevím, ale rok je to minimálně… jsme jako dvě cizí osoby, co si plní role vedle sebe… on chodí nakupovat, vaří a snaží se nás pohostit- já se starám o malou, o domácnost, prádlo a úklid a ostatní věci. otázka, proč jsem to vše sem psala…
Holky - mám si vážit chlapa, který se o mě finančně postará, nakoupí, uvaří a sice leží na gauči, hnije a neudělá nic navíc a nic nevymyslí, nikam nechce a pořád jenom heká??? práci má nárazově a zabezpečí nás dobře…
bez lásky, pohlazení, citu, něhy, vášně a pohody - nejsem šťastná, nechci kuchaře, chci chlapa…
Nebo mám držet hubu a krok a být šťastná, že je takovej a smířit se s tím, že jsem více jak před rokem skončila se svým (dříve hodně pestrym a vášnivým ) sexuálním životem, a být ráda, že se má malá dobře?
Rozumíte mi prosím? mám být 3ťastná, je to tak normální, nebo mám chtít více od života??? vůbec nevím, co s tím, a jak se cítím? pod psa, nemilovaná. odcizená, zklamaná, sama…
Jestli jsem s ním zkoušela o něčem mluvit? ano a tisíckrát, o všem, o vztahu, o sexu, o tom kde začít, pokaždé to skončilo tak, že chyba je u mě a já za to můžu a já mám začít a já mám chtít apod…
mě už to nebaví a na rovinu říkám, že nechci začínat, nemám chuť s ním nic…
Myslím, že kdyby to šlo, tak odejde, ale dle mého se bojí svých rodičů, už jednou opustil ženu a dítě, a máme spolu i jiné závazky… tvrdí, že mě miluje, ale neví, jak zpět… poradny odmítá a prostě to tak plyne a já cítím, že ve mě to bobtná a bobtná a jednou to praskne…
jenže, nemám kam jít, nemám své peníze ani svůj byt… trošku problém…
omlouvám se za zmatený text, jsem připravená na otázky a doplňující dodatky. jen mi řekněte, v dnešní době, kdy je vše nejisté, lidé nemají práci, peníze apod, co byste volily vy- mám s ním zůstat a mít jistotu pro malou (o mě nejde), mohu s ní na koníčky, kamkoli odjed (jsme pořád pryč, abych nemusela být doma)nebo byste v takovém prázném vztahu nezůstávali a riskly to???
děkuji všem, co dočetly až sem…
