Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak pro mě láska znamená pocit bezpečí, to že se ke mě muž chová hezky, že je mi oporou, že mi pomůže s problémy. Kdyby byl na mě chlap hnusný, tak to prostě není láska ani kdybych těch motýlů v břiše měla milion. Pravděpodobně spíš trpíš takovým tím syndromem, kdy potřebuješ vedle sebe problémoveho chlapa, který ti ubližuje. Víš, já se mám ráda a proto mi srdce vždy říkalo, abych si našla hodného muže. I po 12 letech si toho strašně moc vážím, je skvělý. Nauč se mít ráda sama sebe, nauč se vážit si sama sebe, pak pochopíš, co je důležitější. To není o rozumu nebo srdci. To je spíš o hormonech a asi i o tom, že potřebuješ v životě adrenalin, je ti dobře když ti někdo ubližuje. Vztah, ve kterém teď jsi je podle mě naprosto v pořádku, ale ty asi v pořádku nebudeš, zkus začít u sebe, klidně navštiv psychologa a také zapracuj na svém sebevědomí.
Musí být hodně velké štěstí do někoho se bezhlavě zamilovat a být to ten správný muž. Ale jak tak koukám, ty největší lásky byly s někým ne úplně do života. Nejrozumnější asi opravdu je rozhodovat se hlavou.
@Anonymní píše: Žádný vztah ještě nemělznám ho cca 10 let. Je hodně takový nesmělý, stydlivý. Vždycky když se mu nějaká holka líbila, nedokázal ji to říct nebo jakkoliv navázat takový kontakt aby ji to alespoň dal najevo. Jako kamarádka jsem se mu vždy smála, že s takovou nikoho nikdy mít nebude, nebo si bude muset hledat typy holek, které to převezmou za nej a budu komunikativní a nějak ho nakopnou. Ale mu se líbí takové ty typy hodných nevinných holek, které toho taky moc nenamluví. Já jsem vlastně úplně to samé, ale bývalý mě naučil komunikovat s lidmi a nestydět se, takže jsem se v tomto trochu změnila. Netuším jaký by mohl ve vztahu být, ale je to hrozně hodný člověk, pomáhal mi už v těhotenství, když viděl že bývalý je neschopný.
Hmm.. a jinak si rozumíte? Máte si co říct? Máte nějaké společné zájmy? Nebo je prostě jen super, že Ti pomáhá a udělá pro Tebe první poslední?
Ten vztah by měl stát i na jiných věcech než na tom, jestli Ti pomáhá s nákupem.
Tak podle mě s tím pravým by tam mělo být snad obojí
Tedy láska i rozum.. když jedno z toho chybí, není to to pravé ořechové. Bez lásky vás nic nepojí, nedrží pohromadě a bez rozumu zase nemáte žádnou perspektivu. Za mě musí být ve vztahu láska, porozumění i chemie… Samozřejmě nemusí přijít všechno najednou, někdy může láska naskočit o něco málo později… Ale porozumění a chemie by měly figurovat hned na začátku
![]()
Já myslím, že mě hodně brzdí i ten bývalý partner. Dává mi najevo, že jsem prostě furt jeho a časem se k sobě vrátíme. Což já nechci v tom mám jasno. Ale mám strach začít nový vztah, protože nejsem zvědavá na jeho scény. Jasně, může mi to být úplně jedno, on nás opustil kvůli jiné, ale stýkáme se každý týden a nechci aby byla mezi námi nějaká špatná atmosféra nebo hádky před synem. Umí být hodně nepříjemný a psychicky mě úplně vydeptat. Takže podle mě v podvědomí mám i nějaký strach a blok z toho co se bude dít až někoho budu mít.
Jednoznačně srdcem.
Ale to neznamená, že jsem zcela vypnula mozek
.
To dilema, které popisuješ, podle mě zažila v životě skoro každá žena, nota bene po nějakém citovém karambolu.
Je potřeba si uvědomit, že neexistují jen přitažliví bad boys na straně jedné a nepřitažliví hodní kluci na straně druhé. Život je pestrý a šance narazit na někoho, kdo Tě bude přitahovat a současně bude kvalitní, tu jsou, byť neříkám, že bůhví jaké.
Kompromisy jsou potřeba, ve smyslu, aby člověk nepoptával čápa s mákem nebo jednorožce s duhou, ale kompromis by neměl být o zaprodání duše.
Příspěvek upraven 06.04.21 v 10:41
Většinou to začne láskou a postupem času by se do toho měl zapojit i rozum ![]()
@Anonymní píše:
Já myslím, že mě hodně brzdí i ten bývalý partner. Dává mi najevo, že jsem prostě furt jeho a časem se k sobě vrátíme. Což já nechci v tom mám jasno. Ale mám strach začít nový vztah, protože nejsem zvědavá na jeho scény. Jasně, může mi to být úplně jedno, on nás opustil kvůli jiné, ale stýkáme se každý týden a nechci aby byla mezi námi nějaká špatná atmosféra nebo hádky před synem. Umí být hodně nepříjemný a psychicky mě úplně vydeptat. Takže podle mě v podvědomí mám i nějaký strach a blok z toho co se bude dít až někoho budu mít.
Tak to by chtělo, se nejprve odpoutat od něj…jinak ale myslím, pokud by jsi byla s tím správným mužem, tyhle obavy by jsi neměla, protože by jsi měla oporu v něm… Což možná z jeho strany je, ale z tvé ne, protože tomu vztahu tak úplně nevěříš… Podle mě, když si to sedne jak pr.del na hrnec, člověk to hned pozná… A taky myslím, že neexistuje nic jako hodný chlap a zlý chlap, když pominu patologické násilníky a další nepřizpůsobivé exoty… Ono nejvíc záleží jak si kdo s kým sedne, i leckterý bad boy se pod vlivem správné ženy může změnit v beránka
A pokud je pro tebe partner příliš hodný, nejste kompatibilní a bude vám tam chybět ten náboj, nebudeš v něm vidět chlapa… Což neznamená, že by jsi měla hledat někoho jako byl Ex, ale někdo mezi tím určitě taky existuje ![]()
Zakladatelko, pokud na tom nejsi financne opravdu spatne (nakrmit a obstarat dite je priorita(at si mysli o mem charakteru kdo chce, co chce), tak vybirej spis srdcem. Ale! Nejdriv aspon trochu poznat a nemalovat na ruzovo.
Ono to v zivote neni vzdycky bud a nebo. Jsou i slusni kluci, co ty motyli vyvolaj taky. Do rozumneho hodneho kamarada bych nesla, po kazdem pohlavnim styku budes zvracet. Radeji pockej na nekoho dalsiho. Zasadou budiz neakceptovat ani naznak tyranstvi! Sama sis vyzkousela, kam to vede. Jakmile by motylek v brise se na tebe poprve zle obořil- okamzite vyhodit, vypakovat, zablokovat, nereagovat. Poprve ti to bude blbe, podruhe taky a potreti ti to prectou na obliceji a netroufnou si te ani oslovit. A ty je taky poznas po čuchu!
Neboooj, bude bombarďak, dej si čas ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím holky/ženy ☺️️
Zajímalo by mě jak jste se rozhodovaly pro své životní partnery.
Je pro vás důležitější to cítit hlavně srdcem, nebo rozumně se rozhodnout jestli je to člověk do života, který třeba dokáže zabezpečit rodinu?Například…
Byla jsem 4 roky s někým koho jsem bezhlavě milovala a přehlížena jeho nedostatky, protože mi to bylo jedno. Taky jsem na to doplatila a zůstala s dítětem sama, protože mě podváděl a psychicky ubližoval.
Byl to člověk, který byl nezodpovědný, nespolehlivý, líný, uměl být nepříjemný, když měl v sobě alkohol, já jsem byla vždy na druhém místě, bral mě spíše za matku než partnerku a myslel hlavně na sebe, ale přes to všechno mi s ním bylo neskutečně dobře a dokázal mě celé 4 roky rozesmívat tak, že jsem se válela po zemi.
Proto jsem to s ním nedokázala ukončit, protože ta láska byla hrozně silná a zaslepená.Když někdy pročítám diskuze typu co mám dělat, jsem těhotná a tyto holky čekají dítě s někým kdo je úplně stejný jako můj bývalý, většinou všechny napíšete něco v tom smyslu, měla sis rozmyslet s kým si pořizuješ dítě.
V mém životě je momentálně muž, který je pravý opak bývalého a vím, že je to muž do života. Znám ho cca 10 let, takže můžu říct, že vím jaký je.
ALE…
Je hodný, zodpovědný, pracovitý (ani chvíli neposedí) má rád mého syna, nekouří a hlavně vůbec nepije, to byl největší problém, který jsme neustále řešili s bývalým.
Není tam to něco co bylo mezi mnou a bývalým. I po 4 letech jsem cítila takové ty motýlky v břiše, když se blížil čas, kdy se vrátí z práce domů, měla jsem neustále potřebu se s ním tulit, psát si a chtěla trávit veškerý čas s ním, udělala pro nej cokoliv na světě bez ohledu na to, že mi to nevrací.
V nynějším vztahu to tak nemám a chybí mi to. Mám pocit, že jsem se pro nej rozhodla právě z toho rozumu, protože vím, že mi neublíží a jsem pro něho na prvním místě. Vím, že se na nej můžu spolehnout a na nic už nebudu sama. Doma zastane takové ty chlapské práce, s bývalým jsem byla žena i chlap, protože co jsem si neudělala sama to jsem ani neměla a to i v těhotenství jsem se se vším musela tahat já a skládat nábytek pro miminko a mu to bylo jedno, hlavně že to nemusel dělat on.
Ale je to správně? Být s někým, s kým jsem hlavně z rozumu, protože to je člověk který mi neublíží a stará se o mě jako o poklad? Je to člověk, který by nenechal těhotnou ženu ani umýt nádobí
Mám ho hrozně ráda a vážím si ho za to jaký je, ale vztah k němu není tak silný jako jsem ho měla k bývalému.
tak to asi poznáš, najlepšie je väčšinou kombinácia, pretože hlava je dôležitá, no zároveň sú dôležité aj city a to čo vraví srdce.
akurát sa treba veideť naučiť rozlišovať medzi tým nielen čo nám vraví hlava, ale aj srdce, keďže neraz nás obaja vodia za nos
to vnútorné vedenie je potrebné rozvíjať, nie sa ním slepo riadiť, tiež vie smerovať svižným krokom do pekiel či do priekopy..
Nečetla jsem komentáře. Ale taky jsme rozhodla rozumem. Láska přišla později. Sice to nebyla taková ta bláznivá zamilovanost, ale tu si člověk užil v mládí a nevím jak u ostatních, ale ta když opadla, tak toho dobrého stejně moc nezbylo.