Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Takže ta holčička bila a schazovala na zem i to tříměsíční mimino jo??
Kdybys moje dítě plácla přes ruku, taky se mi to nelíbí. Na druhou stranu kdyby mé dítě uhodilo jiné dítě, srovnala bych si ho sama. Takže ne, já takto volné výchově nevěřím. Ale pořád je to bohužel jejich volba. Zkusila bych to vyřešit s rodiči, ne zasahovat do výchovy proti jejich vůli. Říct jim, ať si jinak dítě vychovávají dle svého, ale že si přeji, ať zasáhnou ve chvíli, kdy může ublížit memu dítěti. To by měla být jasně vytyčená hranice. Pokud se k ní nadále budou stavět tak, že ona přece v tomto věku nic nevnímá, ublíží jí dost mozna víc, než občasným plácnutím (ač oplácet dítěti násilí násilím je prostě elementarne špatně). Pokud nemá nějakou poruchu, už tohle všechno velice dobře vnímá.
Nelibilo by se mne, aby nase deti bil nekdo cizi ci ho cimkoli strasil. Zaroven ale deti usmernujeme. Na tvem miste bych rekla svym rodicum, ze se mne chovani netere nelibi a nebudu k nim jezdit, at jezdi oni k nam. A je to.
No tak bych řekla bráchovi, že jakmile sáhne jeho dcera na moje děti, tak si to s ní prostě vyřídím sama. A nebo bych tam přestala jezdit…záleží na tom, na co máš nervy ![]()
Podle mě jsi neudělala nic tak strašného. Je pravda, že já bych první upozornila její rodiče, ať si jí srovnají. Pokud by to nepomohlo a dítě pokračovalo, taky bych ho asi plácla přes ruku. Jo, strašení bubákama to se fakt nedělá. Z toho jak to popisuješ, tak si myslím, že je to ten typ rodičů, pro který je dítě svatý a nesmí se na něj ani sáhnout, natož zvýšit hlas. Aby to nevyznělo špatně, určitě nejsem pro bití dětí, ale jedna výchovná nikomu neublíží. V rodině máme pár takových dětí, které jsou vedeny, že ony můžou vše. Dvě od jedné maminky - říkají jí jménem, nadávají jí, všechny mlátí, všechno na návštěvách zničí. Taky slyší jen to, že to se nedělá. Staršímu už je 6. Další od jiné mamky, tomu už bude 8 je něco podobného. Vůbec neposlouchá, co mu kdo říká, úkoly psát nebude, je drzý, ubližuje zvířatům.
Ano, praktikuji úplně stejnou výchovu, ale jako ty- když zlobí tak placnu, postrasim, ze když bude zlobit tak jdu z pokoje pryc. Dítě se stále mazli a nevypadá na trauma. Jsou dny, kdy dostane plácnutí několikrát a pak dny, kdy na nej ani nemusím zvýšit hlas.
U nás je zas 5 lety bratranec na tečku. Sobec, rozervany, matku má na háku a je to výsledek ‘to on ještě nechápe, on je maly’. No a ji už tak tečou nervy, ze teď je z pacifistky uzlik nervu a kolikrát dostane na zadek tak, ze bych já tohle neudělala. A to ten můj dvouletý taky kolikrát dostane. Posledně když neposlouchal, ze hraní s autickem patří na zem a pak to hodil tátovi do talíře s jídlem (částečně omylem, ale kdyby si hrál kde má, tak se to nestane). Pro někoho možná přísná pravidla
Nemyslím si, že bys udělala něco špatně. To jsou pak ty problémové děti ve škole, na které se nesmí zvýšit hlas, říct se jim plnou formou jména a podobně. Jedno rozmazlené déčko cvičí 5 dospěláky… A rodičům bych řekla, že mám s tím problém, tak že je chci vídat bez přítomnosti té malé. To přijedeš a jste u vašich v obýváku a všichni vám tam lezou nebo jak je to?
Jinak jeste jak ja pristupuji k cizim detem, kdyz terorizuji me deti, tak urcite bych neplacala pres tu ruku, jak tu bylo zmineno, ale jsem v pozoru, kdyz se blizi utok, cizimu doteti ruku chytnu a velmi zle mu reknu, at to nedela. Tim totiz ty ucis sve dite, jak na takovyto utok reagovat.
Tak chápu, že někomu se plácání dětí líbt nemusí, stejně tak že strašení bubáky nění taky zrovna nejlepší výchovný způsob.
Nicméně pokud víš, že neteř je taková, tak zaprvé promluvit v dobrém s bratrem, že pokud ji nebudu korigovat, tak z ní budou mít nevychovaného spratka první třídy a ze školky se jim to pak vrátí jak bumerang.
Za druhé nedovolit mlátit svoje děti = být po dobu návštěvi nimi, bránit napadání a podporovat správnou interakci. Ne, že je šoupnete někam do pokojíčku, ať si hrají a vy budete někde v klídku popíjet kafíčko.
Navíc neteř, pokud je „doma“ tak má právo si určit na co jí nikdo nebude šahat, co půjčí a co ne. Takový ten automatický hračkový komunismus nemám ráda. Navíc není zvyklá se dělit, takže i to jí někdo musí nějakým vhodným způsobem naučit. Vem dětem vaše hračky a nemusí se přetahovat o cizí.
No, je to nevychovaný a rozmazlený spratek
. Hele, když už bude mít ty deprese, co takhle zkusit léčbu šokem?
… Normálně bych vstala, vřištěla a začala jakože mlátit, štípat a kousat tvého bráchu (můžeš i doopravdy
), jeho manželku a rodiče a brát jim věci, jako je hrnek s kávou a tak…
. Ať to ta malá vidí, že je to fakt hnusné
!
Hele, já nemám ráda nevychované děti asi stejně tak jako rodiče, co si myslí, že mají patent na výchovu. A to píšu i přesto, že mám k tvé výchově blíž. Když cizí starší dítě ohrožovalo to moje malé, prostě jsem prcka sbalila z jeho dosahu. Ta malá je sice rozmazlená, na druhou stranu tvoje děti jsou,, vetřelci " na jejím území. Mému synovi jsou 2,5 roku, my jsme dost přísní rodiče a když k nám přijde na návštěvu cizí dítě a bere mu hračky, tak taky ke konfliktům dochází. Jasně, že se ho snažím mírnit, ale taky jen do určitých mezí. Když vidím, že kamarádčina stejně stará dcera vyloženě jde a bere mu naschvál a opakovaně zrovna to, s čím si on hraje, taky ho nechám, aby si to vyřídil sám. Ale nenechám ho dělat to samé. Za strašení bubakem bych tě sjela úplně stejně, já měla do svých asi patnácti let trauma z fosforové ruky pod postelí, kterou mě strašily starší ségry, když jsem byla malá. Ono když se ti pak dítě několikrát za noc budí s řevem strachy, tak bys té hodné tetičce asi taky poděkovala.
Příspěvek upraven 22.05.20 v 08:33
Řekla bych, že tříleté dítě by mohlo pochopit co se smí a nesmí, ve školce bude mít peklo. Mladší dcera jednu dobu kousala, různé strašení moc nepomohlo, když si hrála s bratrancem kousla ho, tak ji taky kousnul a od té doby je klid. Plácnutí přes ruku neberu nic tak tragického, trauma určitě mít nebude. Tato výchova se mi nelíbí a to hodně povolim, ale, aby moje dítě někoho mlátilo, bych nedovolila.
Máš pravdu, že jejich dítě se chová zle. Jenže upřímně - je to jejich dítě, jejich zodpovědnost, jejich věc. To, kde můžeš a musíš zasáhnout ty, je tam, kde holčina ubližuje tvým dětem. Za to, jak se k nim chová, nesou ale primárně zodpovědnost její rodiče: řekni to na férovku svému bratrovi s tím, že pokud se nic nezmění, s dětmi tam nebudeš moct jezdit, protože nehodláš koukat na to, jak ti jejich dcera shazuje a mlátí tříměsíční miminko a o rok starší batole.
Druhá věc je, že do jejich výchovy, ať je jakákoliv, opravdu zasahovat nemůžeš. Kdyby mi ségra plácala dítě po ruce, strašila bubákem nebo podobnými nesmysly, tak jí dám taky céres. Jsem si jistá, že kdokoliv jiný by našel „výchovné nedostatky“ v chování i tvého dítěte (stejně jako mého nebo kohokoliv jiného) a kdyby je chtěl napravovat, taky by se ti to nelíbilo. Výchova jejich dítěte opravdu není v tvé kompetenci. Co můžeš v takové chvíli udělat je říct „Stačilo“, sebrat děti a z takhle nepříjemné návštěvy odejít.
Já bych se s nimi prostě nestýkala. Nemáš povinnost se nechat od spratka plácat nebo nechat bít jiné děti. Brácha by si měl uvědomit, že každá akce vyvolá reakci a on učí svou dceru přesný opak. Aby se jednou nedivil, až ta holka od někoho ve škole/školce dostane pěkně na budku a bude mít problémy, protože je naučená, že si může na všechny vyskakovat a z druhé strany nepřijde nikdy odpovídající reakce. A jednou si tahle „plácne“ do špatného člověka… ![]()
Je pochopitelne, ze chranis sve deti, na druhou stranu, take nesouhlasim, s placnutim a strasenim netere, ja jsem daleka tomu, montovat se do cizich do deti, byt nevychovanych a „nebezpecnych“ prvotne si to musis vyresit s bratrem, a kdyz nebude s to, to pochopit, nezbyde, nez setkavani omezit, dokud neter trochu nevyroste, pak ji treba bude mlatit tvuj syn
, rodice mohou prijet k vam, treba si take radi od bratra a narocneho ditka odpocinou