Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozpolcená - nevím, co chci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.12.20 13:30
Počkala bych 2 roky, něco nasetrila procestovala a pak bych si pořídila dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
11.12.20 13:32
Stejně se teď nedá a ještě se nejspíš nějakou dobu nebude dát cestovat. Takže bych šla do dítěte. A pokud nejsi na nějaké extrémní cestování (třeba nějaké náročné treky v Himálajích), tak ti napíšu, to co jsi číst nechtěla. Ale cestovat se dá v pohodě i s dítětem. Nijak mě v tom neomezuje. Pravda, v březnu se chystám na cestu, kam se může až od 18. Tak těch pár dnů přečká s tatínkem a pak mě budou vítat v hotelu 
- Citovat
- Upravit
11.12.20 13:36
Šel bych do dítěte. Pokud máš partnera, relativně stabilní zázemí, všechno tak nějak funguje, není důvod na něco čekat. Čím víc to člověk v sobě obrací, tím je to horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.20 13:38
Já jsem to tak měla 
Taky jsem měla dny, kdy mě pohlcovaly pocity, že dítě ne a pak dny, kdy jsem po dítěti strašně toužila. Teď mám dvě a ani ne rok od sebe první jsem teda měla ve 32 a takhle, jestli můžu radit, tak si pořiďte dítě co nejdříve, dokud máte sílu je to strašně náročný a čím budete starší, tím to bude těžší, tím víc budete zvyklá na tu svobodu a tak, pro mě to bylo strašně těžký, po narození dcery, se smířit s tím, že na nějakou dobu nic nemůžu a pak jsem zas neplánovaně otěhotněla a další kolotoč, jako teď mají děti necelý dva a půl roku a necelý rok a půl a když mám chvilku pro sebe, tak si to strašně užívám. Samozřejmě nemusíte mít hned dvě za sebou jako já, ale ono i s provorozenym jedním miminem je to dost náročný, i když záleží na tom, jaké to miminko je, u nás to byl fakt mazec, koliky a tak. Nicméně ještě jednu věc musím dodat. Před dětmi jsem v sobě cítila takovouto prázdnotu, jakože mi něco chybí a právě jsem netušila, proč mám takové stavy a co vlastně mi chybí, materiálně jsem měla všechno. No a po narození prvního dítěte jsem už nikdy takový pocit neměla, takže už vím, že to bylo dítě, to, co mi chybělo ale na druhou stranu musím přiznat, že ty začátky byly opravdu strašně moc náročný až jsem litovala toho, že jsem dítě neměla dřív, že bych na to měla víc síly a energie a teď už bych ty děti měla starší a větší pohodu
Příspěvek upraven 11.12.20 v 13:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
11.12.20 13:38
Hod si korunou. A dej na ten pocit, ktery se dostavi tesne pred tim, nez koruna padne na podlozku 
- Citovat
- Upravit
11.12.20 13:51
Ono to dítě zas nemusí být hned, to je těžký… já jsem od jedné chvíle (v sedmadvaceti) věděla že už asi chci dítě, ale nejvíc jsem ho začala chtít ve chvíli, kdy jsme tomu dali volný průběh, a ono se to hned první měsíc nepovedlo. Pak jsem si tím byla 100% jistá… nicméně smlouvu na dobu neurčitou je fakt dobré mít, pokud ji zatím nemáš…
A toho že už děti mám nelituju, kdyby to třeba fakt nešlo, aspoň bych měla dost času to řešit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.20 13:57
Pro mě byl základ smlouva na dobu neurčitou, abych se měla kam.po mateřské vratit - kor v téhle době a mít našetřeno tak nějak normálně no. a k cestování - jako cestovat se s ditetem da, ale uz to neni takova pohoda a nezavislost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.20 13:58
Mám to úplně stejně. Jeden týden mimino, druhý vlahé večery na Jamaice. Já si myslím, že dítě je takovej závazek, že bys fakt měla být z víc než 60 %přesvědčena, že ho chceš, abys pak nelitovala, že ti něco uteklo. Proto se do toho zatím úplně nehrneme. Ale třeba rok 2021 podřizuje tomu, že chcem hodně cestovat, a pak to mimi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.20 13:59
@lucenka píše:
Pravda, v březnu se chystám na cestu, kam se může až od 18. Tak těch pár dnů přečká s tatínkem a pak mě budou vítat v hotelu
Kampak to bude?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.20 14:11
Souložila bych jen v týdnu, kdy dítě nechci. A dej tomu čas, teď hlavně blbá doba, tak možná proto jsi tak rozpolcená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.20 14:30
@fíkofka píše:
Pro mě byl základ smlouva na dobu neurčitou, abych se měla kam.po mateřské vratit - kor v téhle době a mít našetřeno tak nějak normálně no. a k cestování - jako cestovat se s ditetem da, ale uz to neni takova pohoda a nezavislost.
Smlouva na dobu neurčitou ti nezaručí, že se tam po 3 letech budeš ještě moc vrátit. Ale je to určitě lepší kvůli mateřské, rodičovské, případné výpovědi z důvodu nadbytečnosti s odstupným.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.20 14:33
No vidíš, já měla smlouvu na dobu neurčitou, vedoucí pozici, našetřeno a procestovanou půlku světa. První dítě v 35. A trpce lituju, že jsem ho neměla aspoň o 3 roky dřív.
A zpětně to vidím tak, že třeba těch cest bych se úplně klidně vzdala. Jo, bylo to fajn, ale co z toho…?
- Citovat
- Upravit
lucenka
11.12.20 14:44
@Ernais píše:
Kampak to bude?
Největší jeskyně světa a dítko se pro to nadchlo a chce to jako dárek k 18. narozeninám a prý tam budu s ním muset znovu
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.12.20 15:23
@Anonymní píše:
No vidíš, já měla smlouvu na dobu neurčitou, vedoucí pozici, našetřeno a procestovanou půlku světa. První dítě v 35. A trpce lituju, že jsem ho neměla aspoň o 3 roky dřív.
A zpětně to vidím tak, že třeba těch cest bych se úplně klidně vzdala. Jo, bylo to fajn, ale co z toho…?
Já to mám tak nějak podobně s tím, že dodělám školu a dostanu smlouvu na neurčito. A před tím jsem taky hodně cestovala.
Občas mě chytá myšlenka, že 33 na první dítě bylo fakt moc. A 36 na druhé minutu po dvanácté. Ale zase si říkám, buď vděčná, že to šlo a takhle po sobě, taky jsme nemuseli mít ještě ani jedno. Ono to prostě tak nějak běží a nemá cenu si něco vyčítat. Mělo to tak být.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, prosim o nejake rozumne komentare. Je mi 28 let, manzelovi taky. Nikdy jsem nejak horecne netouzila po diteti, vzdycky to bylo takove to „jednou“. A ted posledniho pul roku mam smisene pocity. Puvodne jsem chtela nasetrit vic penez, mit smlouvu na neurcito a hlavne neco pocestovat - diky studiu a taky nedostatku penez. Jenze posledniho pul roku mam stridave pocit, ze bych chtela dite a pak zase ze ne, ze chci cestovat a uzit si zivota a te volnosti. Prosim nechci slyset, ze cestovat a uzivat si se da i s ditetem, to samozrejme vim. Jen uz clovek musi premyslet jinak. Proste jeden tyden je to, ze bych chtela dite a druhy tyden jsem hrozne rada, ze ho nemam.. zazil nekdo neco podobneho? Jak jste se s tim popasovaly?