Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Můžu se na to zeptat na psychiatrii…ale je to složitější, trpím totiž navíc také vaginismem, v té nejtěžší formě, takže se gynekoložce ani nepovedlo do mě dostat
možná narkoza, ale to je na prd každý rok ![]()
U rtg plic jsem byla vysvlečená. U RTG zad jsem mohla mít tričko - bez podprsenky.
Na tvým místě bych normálně před vyšetřením poprosila, jestli můžu jít k laborantce - ženě. Na takový prosbě nic špatnýho nevidím, ani to nepřiláká nějak moc pozornosti. Tuhle práci dělaj stejně častěji ženský, ale samozřejmě to není pravidlo.
@uběhaná máma píše:
Na tvým místě bych normálně před vyšetřením poprosila, jestli můžu jít k laborantce - ženě. Na takový prosbě nic špatnýho nevidím, ani to nepřiláká nějak moc pozornosti. Tuhle práci dělaj stejně častěji ženský, ale samozřejmě to není pravidlo.
třeba u nás v malé nemocnici slouží jeden laborant a pokud je tam chlap tak prostě objednat se jindy protože na výběr není
Absolutně neřeším. Doktor jako doktor, u zubaře otevřu pusu, na gynde ukážu druhý konec. Oni to fakt neřeší, tak proč bych to řešila já?
@Anonymní píše:
Já vím, ale co mám dělat…když se mě gynekoložka pokusila vyšetřit, skončilo to zvracením a omdléváním přímo v ordinaci…řešila jsem to s psycholožkou, psychoterapeutkou, sexuoložkou, léčím se na psychiatrii, zkusila jsem snad všechno možné…a nic…shodly se na tom, že ta fobie pramení ze zneužívání v dětství, ale jak mi pomoct netuší, zatím nic nefunguje.
S gynekoložkou jsme se dohodly na tom, že mi jednou za rok udělá aspoň utz přes břicho, tuhle část vyšetření zvládám bez problému.
Tak to mi je líto. Snad se Ti podaří to zvládnout.
Chodíš na kontroly s prsy? Co když ti bude prsa vyšetřovat doktor? Oni opravdu nejsou úchylové, že by si pohled nebo dotek (ohmatávání prsou) užívali.
@Dana066 píše:
Chodíš na kontroly s prsy? Co když ti bude prsa vyšetřovat doktor? Oni opravdu nejsou úchylové, že by si pohled nebo dotek (ohmatávání prsou) užívali.
Tak to je snad jasné, že ten lékař si to neužívá…ale mně jen při té představě, že bych takové vyšetření musela podstoupit dělá špatně, když se mě doktorka pokusila vyšetřit, tak jsem se pozvracela…lékař-nelékař, pořád je to prostě cizí člověk, co na vás sahá…
@AjaF píše:
No, ale to Ti nezaručí, že budeš zdravá.
Zřejmě nechápeš, o co jde. Ona zdravá není.
(Nic proti autorce příspěvku, jsem na tom velmi podobně)
Až se po gynekologické prohlídce (nebo spíš pokusu o ni) sesypeš, budeš zažívat pocity hnusu a hnusit se sama sobě, vrátíš se x kroků nazpět a spláchneš do WC veškeré pokroky, které jsi do té doby díky psychoterapeutické léčbě udělala, pochopíš… A potvrzení o tom, že jsi fyzicky zdravá Ti bude k ničemu, protože po psychické stránce fungovat nebudeš…
Někdy je menším zlem tu gynekologickou prevenci neabsolvovat, popř. ji odsunout na dobu, až bude relativně v pořádku ta psychická stránka.
@Anonymní píše:
Budou tady na tebe útočit místní Jezinky/Bezinky. Zakladatelku i tebe chápu. Mám PTSD na podkladě mnohaletého sexuálního zneužívání v dětství. Gynekologické vyšetření jsem zvládla absolvovat v pozdějším věku. Mám od počátku jednu stálou gynekoložku, která se mnou prošla vším možným. Dítě mám také. V menší porodnici bylo možné vykomunikovat přítomnost pouze ženského zdravotnického personálu.
Např. na mamografické vyšetření chodím se zprávou od psychiatra. Zdravotníky předem informuji, že mohu reagovat jakkoliv nestandardně. Při posledním vyšetření jsem zamrzla. Nevěděla jsem kde jsem ani co se se mnou děje. Pamatuji si z vyšetření naprosté minimum. Přesto jsem se setkala z pochopením, šetrným přístupem a snahou mi pomoci situaci zvládnout projít. Na RTG jsem šla bez zprávy. Nikoho jsem neinformovala, kromě praktika, který se mě ptal, zda zvládnu vyšetření absolvovat. Na RTG jsem se samozřejmě chovala nestandardně, ale nikdo se ke mně špatně nechoval. Jsem si ovšem velice dobře vědoma toho, že záleží, na koho člověk narazí. Vše je o lidském faktoru. Nehledě na to, že české zdravotnictví mnohdy nepřistupuje k pacientům v bio-psycho-sociální rovině. Zrovna gynekolog by šel domluvit v nesmluvních klinikách, kde je přístup k pacientům na úplně jiné úrovni, než v přetíženém systémovém zdravotnictví.
Díky za otevřený popis zkušenosti. Bohužel s tímto nikdo moc nepočítá, proto si myslím, že je nutné o tom mluvit, aby (nejen) zdravotníci uměli k podobným ženám přistupovat s respektem.
@Dana066 píše:
Chodíš na kontroly s prsy? Co když ti bude prsa vyšetřovat doktor? Oni opravdu nejsou úchylové, že by si pohled nebo dotek (ohmatávání prsou) užívali.
Vyšetřovat ji nebude, pokud nebude sama chtít. V případě nutnosti tohoto vyšetření lze vybrat ženu.
Chlapa bych na sebe nenechala sáhnout, ne tady, kde to není nutné a akutní..
A o úchylech ve zdravotnictví je to na jinou diskuzi. Je to mýtus, který dělá víc škody než užitku. Mezi zdravotníky není menší procento uchylu než v běžné společnosti. To, že se někdo stane zdravotníkem z něho světce automaticky neudělá.
@Anonymní píše:
Holky dava se dole i podprsenka pri rtg plic? Ja nechci behat pred chlapem (kdyby tam byl) bez podprsenky 😐
Zavolala bych a požadovala ženu. Pokud by to nebylo možné, šla bych na jiné pracoviště. TY sama o sobě rozodujes, nikdo jiný…
No, tak když jsem chodila k doktorovi kvůli zadum. Tak jsem to taky řešila. Ale to mi bylo 12. Teď ukážu doktorů bez rozmysli všechno. Buď to chce poprvé překonat, nebo je to fakt nějaká porucha. Normálně chidej lidi i do sauny. Jinak je zajímavé, že lidé svoje já identifikuje spíše jako oblečené. Včetně mě. Přitom oblečení není naše součást. Ovšem když jsem byla dítě, tak jsem si do jisté doby představovala, že se miminka rodí oblečená. Pak mi došlo, že asi ne ![]()
@Anonymní píše:
Zřejmě nechápeš, o co jde. Ona zdravá není.
(Nic proti autorce příspěvku, jsem na tom velmi podobně)Až se po gynekologické prohlídce (nebo spíš pokusu o ni) sesypeš, budeš zažívat pocity hnusu a hnusit se sama sobě, vrátíš se x kroků nazpět a spláchneš do WC veškeré pokroky, které jsi do té doby díky psychoterapeutické léčbě udělala, pochopíš… A potvrzení o tom, že jsi fyzicky zdravá Ti bude k ničemu, protože po psychické stránce fungovat nebudeš…
Někdy je menším zlem tu gynekologickou prevenci neabsolvovat, popř. ji odsunout na dobu, až bude relativně v pořádku ta psychická stránka.
Moc děkuji za pochopení, jsem ráda, že někdo se na to umí podívat mýma očima. Tohle je to, co nechápou všichni ti lidé, co tvrdí věci typu: „Prosím tě, doktor jich viděl,“ nebo „Pro doktora je to část těla jako kterákoli jiná.“ Pro doktora možná - pro mě ne. A když jsem se to vše pokusila překonat, skončilo to jenom ještě větší traumatizací.
@Anonymní píše:
Budou tady na tebe útočit místní Jezinky/Bezinky. Zakladatelku i tebe chápu. Mám PTSD na podkladě mnohaletého sexuálního zneužívání v dětství. Gynekologické vyšetření jsem zvládla absolvovat v pozdějším věku. Mám od počátku jednu stálou gynekoložku, která se mnou prošla vším možným. Dítě mám také. V menší porodnici bylo možné vykomunikovat přítomnost pouze ženského zdravotnického personálu.
Např. na mamografické vyšetření chodím se zprávou od psychiatra. Zdravotníky předem informuji, že mohu reagovat jakkoliv nestandardně. Při posledním vyšetření jsem zamrzla. Nevěděla jsem kde jsem ani co se se mnou děje. Pamatuji si z vyšetření naprosté minimum. Přesto jsem se setkala z pochopením, šetrným přístupem a snahou mi pomoci situaci zvládnout projít. Na RTG jsem šla bez zprávy. Nikoho jsem neinformovala, kromě praktika, který se mě ptal, zda zvládnu vyšetření absolvovat. Na RTG jsem se samozřejmě chovala nestandardně, ale nikdo se ke mně špatně nechoval. Jsem si ovšem velice dobře vědoma toho, že záleží, na koho člověk narazí. Vše je o lidském faktoru. Nehledě na to, že české zdravotnictví mnohdy nepřistupuje k pacientům v bio-psycho-sociální rovině. Zrovna gynekolog by šel domluvit v nesmluvních klinikách, kde je přístup k pacientům na úplně jiné úrovni, než v přetíženém systémovém zdravotnictví.
Anonymní, také moc děkuji, máme to dost podobné. Obdivuji tě, že jsi i přes to všechno to dokázala překonat, dokonce mít dítě - já děti miluji, ale kdysi jsem jich chtěla mít hodně, ale vím, že s touto fobií na to můžu zapomenout, probírala jsem to i s psycholožkou, že to tak vlastně bude možná i dobře, život s psychicky nemocným rodičem není pro dítě vůbec ideální (můj otec byl hodně psychicky nemocný, nikdy se neléčil a vybíjel si to na nás). Je skvělé, že jsi narazila na chápavé a empatické zdravotníky, to se často rovná zázraku - i když chápu i zdravotníky, je to nesmírně náročné povolání, která bych třeba já vykonávat nemohla - ale právě často nějaký ne příliš příjemný lékař či jiný zdravotník může nadělat hodně škody…