Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nízké sebevědomí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.10.14 17:04
@Kobliha51 mno je to jen jedna z možností 
Tak zase jde o to, JAKEJ chlap Ti vysekne lichotku 
A samozřejmě to není jen o tom, já vim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:09
@LenďuleB To taky, když mi jí vysekne můj chlap po 10 letech, tak to vážně potěší asi nejvíc. Mohlo by to ale být častější 
A taky mě těší pochvala od kamarádek, protože holky kritizují nejvíc, nebo když mi syn řekl, že paní učitelka ve školce říkala, že má moc hezkou mladou maminku, to taky bylo příjemný. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:17
Ještě jsem teda zapomněla dodat, jakej chlap a při jaké příležitosti… Jak tady psala Kobliha 51, je pravda, když nám zalichotí chlap v hospodě po deseti pivech, tak to moc sebevědomí nepozvedne, jinak řečeno, tak je to úplně šumák..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:18
@Adriana Lima píše:
@LenďuleB To taky, když mi jí vysekne můj chlap po 10 letech, tak to vážně potěší asi nejvíc. Mohlo by to ale být častější
jasné, ale některé holky kritizují, protože závidí… ale fakt sebevědomí není jen o tom… prostě člověk musí být hlavně sám se sebou spokojený. Vnitřně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:19
@LenďuleB A co pomluvy? Sráží ti sebevědomí? Nebo zlá kritika? To je taky takové tabu téma…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:20
@LenďuleB píše:
jasné, ale některé holky kritizují, protože závidí… ale fakt sebevědomí není jen o tom… prostě člověk musí být hlavně sám se sebou spokojený. Vnitřně.
To je ono o co mi jde!!! Těžko si takové sebevědomí sama v sobě udržet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:25
@Adriana Lima Mno… Já si myslím, že hodně pomáhá meditace, jóga a uvědomování si sama sebe. Mě to tedy pomáhá hodně… Pomáhá mi si denně opakovat, že jsem hezká, že mám na věci, kterých se bojím apod. Pomáhá mi se na sebe usmívat do zrcadla a pomáhá mi nutit si pozitivní myšlenky… Otáčet ty negativní… Jsem od puberty dost „nesebevědomý“ člověk… Pramení to jednak z východy (vysoké nároky rodičů) a z toho, že asi i díky té výchově, mám i já sama na sebe asi příliš vysoké nároky (jet na 120%, fungovat i když to úplně nejde, jíst správně, hýbat se… a radši nedělat nic, než něco napůl…).
Jinak v životě mě tak nějak drží posouvat si hranice a vystupovat ze své zóny pohodlí… Když se mi něco takového povede je to lepší než tisíc lichotek… Pro mě to znamená například vylézt někam do výšky, promluvit před opravdu velkým publikem, nebo se donutit pravidelně cvičit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:25
@Adriana Lima píše:
@LenďuleB A co pomluvy? Sráží ti sebevědomí? Nebo zlá kritika? To je taky takové tabu téma…
Musíš vědět a jen ty sama víš nejlíp, jak to je. Pomluvy, zlá kritika.. ty lidi jen kolem sebe šíří jed.. na to se vykašli.. Nepřemýšlej nad tím, můžou ti být jedno, když víš, že ty co děláš, říkáš, jak jednáš, děláš dobře.. Ty víš, jaká jsi a tvoji dobří přátelé..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:27
@Adriana Lima píše:
To je ono o co mi jde!!! Těžko si takové sebevědomí sama v sobě udržet
Udržíš, můžeš si sebou něco vláčet, můžeš mít v sobě něco nedořešeného.. v tom je dobrý psycholog, když je fakt hodně zle.. Když to není tak zlé, tak prostě něco dělej, dostaví se výsledky, budeš sama se s sebou spokojená, budeš se mít ráda, protože svoje cíle bude jeden po druhém dobývat… stanov si snažší, pak těžší… tak myslím to nějak jde taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:37
@LenďuleB Nedořešeného mám asi hodně, v dětství teror, žádná láska. Ale nerada nato vzpomínám, radši se koukám do budoucna a nemyslím na minulost.Ale možná máš pravdu 
ale já myslela, že tím, že nemám potřebu se vracet a řešit to, že jsem to prostě překonala. Chtěla bych si o sobě myslet to samé co moje okolí a taky můj manžel. Nějak jsem jediná kdo si nevěří.
ale já myslela, že tím, že nemám potřebu se vracet a řešit to, že jsem to prostě překonala. Chtěla bych si o sobě myslet to samé co moje okolí a taky můj manžel. Nějak jsem jediná kdo si nevěří.
@Arvenka píše:
"… a radši nedělat nic, než něco napůl…).
Takhle to mám taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 17:42
@Adriana Lima píše:
@LenďuleB Nedořešeného mám asi hodně, v dětství teror, žádná láska. Ale nerada nato vzpomínám, radši se koukám do budoucna a nemyslím na minulost.Ale možná máš pravduTak jen otevři oči. Víš, že tvé okolí a i manžel, si o tobě myslí jen dobré, tak se tomu nebraň. Jak jsem říkala, něco pro sebe dělej, uvidíš výsledky a ono tě to posune samo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 18:35
Já mám pocit, že za naše nízké sebevědomí, takové to kolektivní, může svým způsobem i systém, ve kterém sjem vyrůstali. takové to když někdo moc vyčnívá, a navíc s myšlenkou proti proudu, pic mu přes prsty, pic mu přes hlavu a hajdy zpátky do stáda. Být sebevědomý bylo prostě nebezpečné. A k tomu připočtěte ještě nás maličké holčičiky, zvláště pokud měly brášku, musíš být hodná, musíš bráškovi ustoupit, dej mu tu svoji hračku, musíš pomáhat mamince, ona má moc práce s malým miminkem… musíš, musíš, musíš, prostě je to normální, a ne nic, co je nějak navíc, co je vlastně to plus, na které bychom měly být hrdé a pyšné.
Ne, a tak to máme v sobě dosud, že neustále číst ostatním myšlenky a být ve střehu na štaflích a snášet ostatním modré z nebe je standard a která to nedokáže, tak by se měla stydět. Tak pak je opravdu velmi těžké být snad ještě v něčem lepší a moci se tím chlubit.
No prostě když už některá umíme něco víc, tak se snad za to i stydíme. Vlastně právě i proto, že slečna závist sedící před dveřma nás upozorňuje, ta u sousedů se vyvaluje před největší televizí na světě a pomalu ukazuje prstem i na ten můj vlastnoručně pletenej svetr na našem provorozenném prckovi. A protože ona dokáže jen brát nebo ničit, neumí plést nebo malovat, tak si usmyslela, že vás zničí. Tak… co dělat, radši se moc neukazovat, radši mlčet, že něco umím, ne? Natož že jsem na vejšce chodila jen tak mimochodem na kurz japonštiny. Ty pomluvy pak tak moc bolí…
Máme to v sobě, že nejdůležitější je názor našeho okolí o nás samých, ne to, co si myslíme my. A přestože náááhodou nás obklopuje samá chvála a jsme na výsluní přízně, stejně v nás hlodá červík, ty lichotky nejsou upřímné, to si prostě jen někdo dělá p*del, vono je to vlastně naopak, je to ironie, nejsi nic, neumíš nic…
Je nesmírně těžké se pak podívat do zrcadla a říct si, jo holka, taková druhá na světě není. Jsou miliony a milardy tenčích nebo tlustčích, miliardy těch, které umí tramtárijsky a brutálisjky, miliardy těch, co umí počítat do bambilionu a bambiliardy, milony těch, co umí svíčkovou lepší než naše tchýně (a ta jí samozřejmě umí nejlíp na světě). HA! A jsme tady u toho! Ona to ví, že jí umí nejlíp. A svým způsobem jí (já teda jo, ty svý) musíme vyseknout poklonu, že jí fakt dělá sakra dobře.
Ta šedivá myška, to děvčátko z kouta, ty musí pryč. Respektive v tom koutě nemají co dělat. A nakonec, američtí Jerry a Mickymouse jsou stejně slavní jako česká Popelka, no ne? (Mimochodem, Popelka, proto jí tak milujeme, proto je to nejoblíbenější česká pohádka. Máme jí v sobě. Ten archetyp. Pocit, že si prostě nemůžeme dovolit zvednout hlavu, ozvat se, já chci, chtít být šťastní, přestože okolí nám nesahá po paty!!! A tak to pak všechno prožíváme aspoň vzdáleně, podvědomí si říká, že bych i já někdy potkala toho prince na bílém koni, tedy symbol, kde na mě čeká to moje štěstí, ten pocit, že konečně můžu…???… ) A stačilo z toho mustru, co jim byl dán, z toho houfu osttaních myší a nechtěných sester, stačilo jen vystrčit hlavu a zařvat, světe, já jsem tu a mám chuť se s tebou rvát!
Jo a všem holkám taky radím, o kilech a pneumatikách přes břicho to fakt není. Stejně tak jako velmi hezká a velmi štíhlá a velmi vysoká holka může být jeden velkej pytel plnej vlastních problémů. Ne. Je to v hlavě. A proto velmi špekatá žena může být veeeelmi sexy jen proto, že prostě v hlavě nosí, že špekatá není, že prostě jen kromě pěkných velkých prsů a pěkného zadečku má holt ještě přidáno i na břiše, no. Což díky té hlavě umí dost dobře zakamuflovat. Psychycky. Ikdyž je to vidět, vidět to není. Vidíte úsměv na tváři, teplo jejího srdce, prostě sebedůvěru, že JÁ mám právo na své místo na slunci, protože - já prostě v tmavém smrdutém koutě nebudu, na to zapomeňte!!!
Takže co musím? Musím umřít. A do tý doby - chci žít. 
PS. Pokud bys mě chtěla za tento text nominovat na tu Nobelovku… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 21:24
@Adriana Lima Me hodne pomaha, ze se donutim udelat i to malo, pochvalit se za to, nebo odmenit a opakovat si, ze je to tak dobre. Po case, jak vidim vysledky, tak me to zene dopredu… Ale jsem strasne narocny puntickar, s tim se bojuje blbe… Ale jde to, ver tomu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.14 21:28
@Emilie 
Diky za tak pozitivni text… Ctu ted dve knizky Louise Hay Sila zeny a knihu Kevina Lemana Zeny, ktere se prilis snazi. To co jsi napsala je uplne jako myslenky v tech knizkach. Zejmena ta druha mi neuveritelne otevrela oci!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
