Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Arvenka píše:
@EmilieDiky za tak pozitivni text… Ctu ted dve knizky Louise Hay Sila zeny a knihu Kevina Lemana Zeny, ktere se prilis snazi. To co jsi napsala je uplne jako myslenky v tech knizkach. Zejmena ta druha mi neuveritelne otevrela oci!
No, já kdybych si vzpomněla na tu knížku, co mě nakopla. Já jí našla v jedné knihovničce. Když jsem jí pak doporučila, tak nic moc. ono to chce určitou sebepsychoanalýzu dle návodu, jak se k tomu dostat, a hlavně to vyžaduje přiznání si, že problém existuje.
Víš ty, jestli zítra na tebe neprskne někdo Ebolou? Jestli tě nesejme na přechodu auto? Jestli se to nestane tvým blízkým?
Carpe diem.
To je základ.
Jo a díky za pochvalu (jako upřímně, to jako fakt ráda, když mi tady někdo pochválí můj příspěvek, to mi pak vítají nos v Solnohradu fanfárama jako přátelskou mezinárodní návštěvu), asi si za odměnu dám nějakou ňamku ![]()
@Emilie
hezky napsané..
Poznala jsem v textu také myšlenku z dokumentu Popelčin syndrom - není tomu tak??
Doporučuji shlédnout všem holkám s nízkým sebevědomím, těm holkám, co si myslí, že je chyba v nich, že oni nemají právo být šťastný, protože si to nezaslouží… a co si myslí, že jsou všichni lepší, a proč nepřichází uznání a láska, když vše co dělají, dělají pro druhé..!
Je to teda ale síla..
@Emilie dortíček
A s tou ebolou nestraš, já sedím v kanceláři s borcem z Ghany a v té vedlejší sedí další tři… A všichni dorazili teprve před necelým měsícem
![]()
@LenďuleB píše:
@Emilie![]()
hezky napsané..
Poznala jsem v textu také myšlenku z dokumentu Popelčin syndrom - není tomu tak??
Doporučuji shlédnout všem holkám s nízkým sebevědomím, těm holkám, co si myslí, že je chyba v nich, že oni nemají právo být šťastný, protože si to nezaslouží… a co si myslí, že jsou všichni lepší, a proč nepřichází uznání a láska, když vše co dělají, dělají pro druhé..!
Je to teda ale síla..
Tak ten dokument neznám, ale něco na tom bude. Inu, kdo si štěstí odpírá, tomu se vyhne. A to nemysím ve zlém. Prostě kdo je přesvědčen o tom, že si štěstí nezaslouží, ten šťastný nebude. jen je nesmírně přetěžké… být přesvědčen o opaku.
@Arvenka píše:
@Emilie dortíčekA s tou ebolou nestraš, já sedím v kanceláři s borcem z Ghany a v té vedlejší sedí další tři… A všichni dorazili teprve před necelým měsícem
![]()
Vono to náhodou není tak jednoduchý se Ebolou nakazit. Kdysi jsem an tohle téíma psala seminárku, něco jako není na světě jen AIDS, co nás může pěkně zdecimovat. Likvidační síla tohohle hajzlíka je obrovská, ALE zálěží taky na kmenu, ona není Ebola jako Ebola. Zdravotníci k tomu mají asi nejblíž, přenos je hlavně přes krev (resp. fyzickým kontaktem, ale nestačí jen pohlazení, to fakt musí být líbačka nebo tak něco hodně fyzickýho), vzduchem je ta šance hodně nízká, ikdyž byla potvrzena. Ten průšvih jsou prostě nedostatečný hygiencký podmínky, prevence (informace), sociální podmínky ohrožené populace, atd. Ikdyž mluvím jen o tom, co jsem psala - já bych tam teda být v ohnisku nákazy fakt nechtěla.
Ale to jsem fakt ech mimo mísu.
@Emilie OT je to velký, pryč od toho. Ale děkuji za uklidnění. Kluci jsou fajn, nerada bych řešila každé jejich podání ruky a zakašlání. ![]()
Ahoj,
Chtěla bych poprosit o radu, povzbuzení… Předem píši, že jsem na tom momentálně psychicky dost špatně a na urážky a rýpání nemám sílu. A prosím anonymně, jde o dost osobní věci.
S manželem jsme spolu 3 roky, máme 9 měsíční dítě. Do narození syna bylo vše v pořádku, měla jsem svou práci, fajn lidi kolem sebe, vydělávala dost peněz, cítila se v pohodě, vztah bez mráčku, nikdy žádná větší hádka, vše harmonické.
Během těhotenství jsme se přestěhovali na nové místo (pro mě), zůstala jsem na MD. Už na konci těhotenství jsem měla pocit, že mě muž podvádí. Několik signálů, intuice, atd. Popřel to. Přetrvávalo to asi 3-4 měsíců po porodu, pak se zlepšilo, ale v té době jsem se psychicky už složila (vše na mě, strach o dítě, z nevěry, atd.), takže jsem brala, že se muž zalekl a teď se snaží. Bohužel teď je situace hodně vyhrocená a já nevím, kde je hlavní problém. Už po porodu jsem manžela přistihla u porna, pak jsem zapátrala a zjistila, že je u toho několikrát denně. Doma sex ale nic moc. Když jsem si postěžovala, že spolu spíme málo, tak to proběhlo, ale pak zas dlouho nic. Docela se mě to dotklo a tak nějak se mi do mysli vtírali myšlenky, že už se mu po porodu nelíbíim. Pak jsem úplnou náhodou zjistila, že ta moje intuice nelhala a že se v té době opravdu něco dělo. On tvrdí, to že je to vše jinak než tvrdí dotyčná, ale já mu bohužel nějak nemůžu věřit, protože zatloukal už v té době a pak znovu, když jsem se ho zpětně zeptala a už jsem to věděla. Na sex prý ale nedošlo.
Teď je ale náš vztah úplně šílený. On se ke mě chová hnusně, já už jsem přecitlivělá na vše, i na jeho rýpavé „vtípky“ o mě a dotýká se mě teď vše. Vůbec si nevěřím, připadám si ošklivá a nevěřím ani jemu. Možná, kdybych na něm nebyla závislá a měla svou práci jako dřív. Nebo bydlela tam, kde jsme bydleli a mohla být mezi svými známými a kamarády… Teď jsem tu sama, auto mi nenechává a doma je šíleně. Už spolu skoro nemůžeme vůbec mluvit. On na mě vždy hnusně vyjede, mě se chce hned brečet.
Vůbec nevím, jak z té situace ven, poradí mi někdo?
Nebylo by možné na čas odjet, třeba k rodičům? Potřebujete si odpočinout, nabrat sílu na řešení krize.
@hanka.br. Ráda bych, ale když to navrhnu, tak mi manžel vyčítavě řekne, že ne nebo ať si jedu, ale bez syna. Asi to bere jako útok nebo nevím.
@Anonymní píše:
@hanka.br. Ráda bych, ale když to navrhnu, tak mi manžel vyčítavě řekne, že ne nebo ať si jedu, ale bez syna. Asi to bere jako útok nebo nevím.
Ale ty ho nemusíš na nic ptát a on ti to nemá co dovolovat. Oznam mu to, vezmi synka a jeďte proboha.
@hanka.br. Tak, tak. Nikdo ti nemůže zakazovat návštěvu rodičů. A navíc jsi v cizím prostředí. Máš tam nějaké kamarádky?
Ach jo, těžká situace. Tvůj chlap je normální ho.ádko, které se nestydělo podvádět svoji těhotnou ženu. To svědčí hodně o jeho charakteru. Ještě mě napadá otázka, nepokračuje ta jeho aférka dál, když se k tobě tak hnusně chová? Asi bych ti poradila to samé, jako holky. Jestli můžeš, odjeď k rodičům, na nic se ho neptej, prostě sbal malého, sedni na vlak/bus a jeď. Odpočiň si, promysli si, jak chceš postupovat dál…
Jsi na MD máš moře času, vezmi syna a odjeď na čtrnáct dní k rodičům. Zkus si to urovnat v hlavě, uvidíš, že přítomnost rodiny a přátel ti hodně pomůže. Nebo se můžeš domluvit s nějakou kamarádkou a pokud má taky děti, tak si zajeďte na nějakou levnou společnou dovču, nebo si pronajměte na pár dní chatu.
K našim bych chtěla jet i jsem mu to řekla. Bohužel veřejnou dopravou je to na 3 hodiny s milionem přestupů. Chtěla jsem jet autem, ale to on mi doma nenechá. Navíc ty jeho kecy, že bez syna. A já mu ho doma nechci nechat ani na vikend, nejsem si jistá, jak by se o něj postaral, moc tomu nedá, vše dělám já. Ještě mě napadlo jet teda někam úplně jinam, prostě mu dát najevo, že potřebuju vypadnout kamkoliv a odpočinout si.
S tím pokračování románku mě to taky samozřejmě napadlo, nevěřím mu, co jsem tohle zjistila. Ale nemám důkazy.
@Anonymní píše:
K našim bych chtěla jet i jsem mu to řekla. Bohužel veřejnou dopravou je to na 3 hodiny s milionem přestupů. Chtěla jsem jet autem, ale to on mi doma nenechá. Navíc ty jeho kecy, že bez syna. A já mu ho doma nechci nechat ani na vikend, nejsem si jistá, jak by se o něj postaral, moc tomu nedá, vše dělám já. Ještě mě napadlo jet teda někam úplně jinam, prostě mu dát najevo, že potřebuju vypadnout kamkoliv a odpočinout si.
S tím pokračování románku mě to taky samozřejmě napadlo, nevěřím mu, co jsem tohle zjistila. Ale nemám důkazy.
Nebuď chudinka, na ty si každý troufne. Jsi máma, svého syna vezmi k rodičům nebo kamkoliv a fertig. Źe to máš v vašim daleko s přestupy a bla bla bla jsou výmluvy. V rámci republiky nic není daleko, pokud se potřebuješ dostat domů. Jestli je to pro tebe problém a raděj budeš sedět doma, kde jak píšeš je to šílené, holt seď a fňukej. Co ti poradit?