Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj anonymko, neboj, takových holek je nás hodně. Písni mi soukromou zprávu.
Poradím ti dobrou skupinu na FB, kde jsou fajn holky + navzájem se podporujeme a kontrolujeme co jíme, cvičíme.
Musíš začít jíst pravidelně + cvičit postupně nebo nějaký jiný pohyb.
No jestli mas pocit, ze se svym telem potrebujes neco udelat, tak do toho! Ale urcite se neschovavej pred svetem a nenahlodavej svoje sebevedomi negativnimi myslenkami. Prave, ze kdyz zacnes s nejakou aktivitou, tak te to naplni stestim a bude se ti na sobe lip pracovat. Schovavani ti nepomuze. Mam nekolik korpulentnich kamaradek a maji neskutecny smrnc! Nekdy jim az zavidim s jakou gracii se nosi.
Zacni tim, ze te miluji tvoje deticky. Z toho pocitu vychazej. Tvoje okoli te vidi takovou, jaka jsi uvnitr, ne jaka jsi navenek. Ma te snad tvoje ditko nerado proto, jak vypadas? Ne. Miluje te! Pokud budes spokojena sama se sebou, budes stastna a odhodlana se sebou neco udelat, tak se to projevi i navenek. Uvidis. Drzim pesticky tobe i ostatnim baculkam
![]()
Ahoj Anonymko, vím, že je to asi těžké, já nikdy tohle neřešila, ale přijde mi, že bys chtěla, ale skutek utek.
Ono to samo asi nepřijde. Musíš fakt chtít a ne jen snít…Začni postupně, nejlépe s někým v okolí. Jak máš staré děti? Dá se sportovat s kočárem. Rychlá chůze, tlačení kočáru do kopce. Měř si ale tepovku. Jídlo musíš určitě změnit, bez toho to nepůjde. Prostě buď budeš muset opravdu chttí a nebo to zůstane jen u snů. ![]()
PS: I obézní lidé mohou být krásní a šik! Dnes je tolik oblečení, proboha jen se nehal do velkých neforemných hadrů ![]()
Ahoj, obavam se, ze neni jine rady, nez
za a) naucit se mit rada takovu, jaka jsi,
za b) neco se sebou udelat
Ja na tvem miste bych se snazila neco s tim delat, nechtela bych byt nemotornym oplacanym balvanem do konce zivota … hrozna predstava! ![]()
Podle toho co pises, rekla bych, ze mas jednu velkou vyhodu oproti tem, ktere jsou tluste proto, ze se nedokazi krotit v jidle. Ty spis na jidlo zapominas, tak si myslim, ze by nemel byt zas takovy problem si jidlo na kazdy den presne naplanovat a plan dodrzovat - snidane, svacinka, obed, svacinka, vecere, + pripadne jeste neco maleho.
Podle me to jde zvladnout i pri detech.
Ja tedy mam take male deti, ale kdybych pravidelne nejedla, tak se snad slozim, takze jim, vetsinou zaroven s detmi, proste dam obe deti do zidlicek, dam vse potrebne na stul a spolecne snidame, svacime, obedvame, proste vsechny jidla davame spolu, i kdyz treba kazdy neco jineho. A jde to!
Pohybu mas pri detech jiste dost, v tom urcite problem nebude.
Pro zajimavost, muj manzel jen tim, ze si upravil jidelnicek a dodrzuje ho (driv se strasne prejidal a jedl nezdrave, treba dvakrat za den nejakou mega porci, plus mezi tim same sladkosti, slanosti, tucnosti), tak uz zhubl ze 110 kil na 79. Sice to trvalo asi rok, ale ted uz se druhym rokem drzi, na jidlo si takto zvykl a je to super! Citi se vyborne a je na sebe hrdy.
Tak ti preji, aby se ti podarilo se nastartovat a vytrvat!
ahojky, tvoje pocity docela dobře chápu:-)
Důležité je že víš co chceš změnit, tak a těď je důležité se do toho jen pustit:-)
Snaž se jíst a cvičit pravidelně, to je podle mě začátek ![]()
A postupem času to všechno příjde samo… ![]()
A hlavně se vykašly na to, co si o tobě myslí ostatní ![]()
Znám spoustů lidí při těle kteří jsou spokojenějsí než nějaké hubeňourky, a to jenom proto, že se sami se sebou prostě a jednoduše smířili ![]()
taky jsem tlustá matka dvou dětí
a je nás mnohem víc. A taky od ledna hubnu ve skupině a shazuju nejvíc, páč mám nejvíc kilo a největší motivaci. Nalep si na lednici herečku která se ti líbí a jak by jsi chtěla vypadat, začni si kupovat jen nekalorické jídlo.
Já vařím manželovi, dětem, většinou i rodičům a nežeru. Nemám problém. Začala jsem týden střídmě a málo aby se stahnul žaludek. Pak dva týdny zelenina, maso, nízkokalorické mléčné zakysané výrobky a tvrdé sýry. Těchto 14 dní přidávám dopoledne ovoce - většinou juice fresh. Pak přidám i plátek tmavého žitného chleba ráno a hrst celozrných těstovin nebo rýže k obědu. A zobu Acai Berry a Pyrolis. A víš co, cítím se skvěle, netrpím, nehladovím. když mám chuť na slané dám si kousek tvarůžku s kmínem, když na kyselé, dám si zavináče, beraní rohy, sterilované okurky, kysané zelí, když na sladké, dám si light jogurt, tvaroh ovofit, nebo kafe se sladidlem. A od 2.1. mám dole 11kilo a ještě nějakých 40 mě čeká. A zakončím to plastikou břicha ![]()
A abysis nemyslela že krafe zase nějaká s 90kily, tak 2.1. jsem měla 133kg v roce 2006 na svatbě jsem měla 78kg (mám 180cm a masivní kostru) a byla jsem kočka.
Ahoj holky, oživuji v sychravém počasí diskuzi - nechci zakládat novou. Poslední měsíc byl u mne trochu krizový, mám skoro 2-ou letou dcerku a už delší dobu se chci vrátit do práce. Před MD jsem měla supr zaměstnavatele, slušné peníze a i nějaký kariérní postup ve výhledu, ale asi 80 km od domova - takže dojíždění, nepravidelná pracovní doba dlouho do odpoledne. V době kdy jsem měla v řešení částečný návrat do původního zaměstnání (na cca 2-3 dni v tt) mi přišla nabídka od místní „firmy“ za sice horší peníze, ale s firemními jeslemi a bez dojíždění. Převracela jsem to pořád v hlavě a nakonec se rozhodla pro místní firmu. Šéfovi jsem vše oznámila, dala jsem výpověď pod podmínkou že si"uklidím stůl" takže celý srpen jsem dodělávala resty, pomáhala mu s auditama, malá si zatím zvykala na soukromou školku a všechno vypadalo růžově…ale pak mi v novém zaměstnání dali k podpisu smlouvu, která měla úplně jiné podmínky na kterých jsme se domluvili, jiné pracoviště a prostě byla pro mne nepřípustná, tak jsem ji nakonec nepodepsala. A tím to začalo. Stratila jsem svojí pevnou půdu pod nohama…Rozesílám CV-čka, byla jsem už na pár pohovorech a i když jsem po pár z nic měla výborný pocit, tak práce pořád nikde…hledám na serverech, posílám už i do firem kam bych třeba jindy ani v krizi nezaklepala…čas mám, nic mne netlačí, ale má touha se osamostatnit je silnější…i když…v poslední době sílí pocit, že prostě na to nemám…požadavky jsou vysoké, všichni chtějí super jazyk, distingované vystupování a já jsem asi fakt " vygumovaná"… Přijdu si po tom fiasku nemožná, nehezká, nešmrncovní, že jim ani vlastně nemám co nabídnout
Jó kdyby chtěli přebalit a nakrmit, tak to by byla jiná…
@micelinka píše:
@rezetovad a na tu původní práci se vrátit nejde?
To je zakletý kruh, já jsem se se všemi rozloučila, lámali mne a bylo to moje rozhodnutí, nechci aby si šéf myslel, že si z něho dělám dobrý den
je asi těžké to pochopit, ale jde o princip
@rezetovad přiznám se, že ten princip nechápu
. Možná je to o tom, že tu práci nepotřebuješ teď hned.
@rezetovad normálně bych si s šéfem promluvila - řekla mu, že to prostě v té práci, kam jsi měla nastoupit, nevyšlo a jestli má o tebe ještě zájem, vezme tě zpět…
Zkusila bych puvodni pracoviste, zkratka bych uplne na ferovku priznala, ze to byl omyl a rekla bych, jak to v te slibovane praci vse bylo, nic horsiho nez, ze ti reknou, ze uz te vzit zpatky nemuzou, se stat nemuze
@micelinka píše:
@rezetovad přiznám se, že ten princip nechápu. Možná je to o tom, že tu práci nepotřebuješ teď hned.
Je to stejné jako když dáš někomu kopačky a pak se chceš k němu vrátit…možná to uděláš po nějaké delší době, po půl roce, za rok, ale ne hned
Alespoň mne to tak přijde…ale když nikde neuspěju tak to asi zkusím…možná…
@rezetovad tak bych to rozhodne nevidela, naopak to o cloveku vypovida, ze si umi priznat chybu a postavit se k tomu celem, taky to vypovida o tom, ze chces pracovat
Pomoc, chci být sebevědomější, co k tomu udělat. Jsem obézní matka dvou dětí, na rodičovském příspěvku. Chtěla bych zhubnout a také mít vše krásné, krásné oblečení atd. Ale musím nosit jen plandavé pytle. Zhubnout jsem zkoušela již mockrát a teď si v tom, už vůbec nevěřím, jsem z toho zoufalá, až nemocná, nemyslím na nic jiného. Ale také myslím, na to že bych také chtěla studovat, ale nic mi neleze do hlavy, prostě tlustá a blbá. Pak bych chtěla krásnou zahradu, ale stydím se vylézt a něco tam dělat, protože jsme hned na ráně, a všechno je vidět, a abych se tam lopotila se svým obr tělem, je mi z toho
Cvičím sporadicky, pokaždé mne to odradí, protože po pěti minutách nemůžu, jídlo jím jen tak když si vzpomenu, nemám čas na sebe, všechno se točí kolem dětí, na sebe vůbec nemyslím, mnohdy jím až večer, a nepiji, vím je to chyba možná bych měla se nad sebou hodně zamyslet ale to je jen o tom myšlení, nedívám se do zrcadla. Chodím ven a schovávám se za kočár, obrazně řečeno, když vyjdu sama, jsem tak rychle zase doma, aby mne někdo neviděl.