Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mimochodem:
předloni jsem se v létě psychicky zhroutila, důvod se motal kolem tohoto. Bylo to po jistém sledu událostí. V tom okamžiku jsem mamce vyblila vše a mimo jiné i toto.
Mamka dlouho, dlouho, dlouho mlčela, sedla si na zem a řekla „dělala jsem to špatně.“ To bylo vše.
(malinkými písmeny píšu:
já jsem ségry tátu nezabila)
Ahoj,
jako by jsi psala o nás.
A mám pocit že neuděláme nic..
U nás byla taky tragedie, otec umřel náhle, mamka se odvrátila (nový přítel) a my zůstaly „samy“. V tu chvíli mi skončilo detství.
Potom nasledovalo nekolik let potácení se v šedi mám uplne okno, prostě jsem to nejak přešla.
Ségra je dnes vzdelaná energická žena,trochu studenej čumák, lepí se na ni chlapi looseři, bezdětná.
Já jsem nevystudovala (no mám rozdelanou dalkove skolu). malého synka, hodne citliva až přecitlivělá, tezko snáším kritiku, bojím se (řekla bych tomu úzkost)
Dala bych nevímco za to abychom byly kámošky, ale nejde to a nevěřím že to půjde. U nás jsou v rodině velká tabu a hodně hraje i rozdílnost povah.
Nemám nic sestře za zlé, udelala bych pro ni cokoli a odpustím jí cokoli (můj manžel to nekdy tezce nese) a plazila bych se pro její vřelé přijetí (ale to nebude)
Ona za nic nemůže. já taky. Kdo pochybil byla matka. a ta předelala totální přerod - je báječná ženska, stastná, vdala se..takže s ní už se to taky nejak přešlo..čas se nedá vrátit. Já všem odpustila, ale zůstane to ve me, nikdo to ze mne nevytrhne.
je pravda že u nás ta situace byla megazamotaná, bylo k tomu ještě nejaké sex. obtěžování..no..škoda mluvit..
Jeslti se chceš na něco zeptat ptej se..třeba si pomůžeme navzájem.
Anon2
Máte to opravdu hodně složité, moc problémů najednou, řekla bych…zkus prostudovat odkaz, taky myslím, že by to mohlo pomoct…držím palce.
sakra…
malinkými písmeny to MĚLO BÝT, a není. protože jsem odhlášená… sorry. Ale tohle přesně jsem tehdy řekla i mamce. Je mi to strašně, strašně líto - byla to šílená tragédie, šok pro celou rodinu, mám byla mladá a ségra malá. A já ještě nežila.
ale já za to proboha nemůžu… Mamka to určitě nedělala schválně, to ne.
Přiznám se ale, že v dětství jsem zaslechla větu, která byla určená mýmu taťkovi, když mojí ségře vynadal. Mamka tehdy řekla:
„Nadávej si na svoje děti“ (to jsem byla já) „a na moje dítě mi nadávat nebudeš…“ (to byla ségra).
holky nevim jestli víte, jak mě to teď bolí, co píšu. Přitom moje ségra mýho tátu zbožňuje a naopak, byli spolu fakt od doby kdy ona byla ve školce.
Lidský vztahy jsou tak složitý…
Anon2,
já tu mám i přezdívku.
MOžná bych ti pak poslala SZ (pokud ta tvoje přezdívka je ta, co píšeš na konci)
OK - kouknu na ty konstelace!
Vím že to působí bolestínsky, ale někdy si prostě připadám hrozně sama, myslím že to nějakej kořen má v dětství… Prostě od dětství mě znenadání občas přepadají pocity šílené samoty - najednou mi spadne z nebe to, že najednou se zničehonic cítím sama - sama, a někoho hledám - někomu chci volat, nevím jak to popsat, trvá to vždycky asitak hodinu a pak to zase pomine, najdu si nějakou činnost a hotovo.
není to vůbec nějaká deprese nebo tak, normálně přitom funguju, ale mám najednou šílenej pocit, že jsem sama. Najednou to přijde a srovná to až přítomnost někoho - KOHOKOLI.
jo, jeste pro uplnost dodávaám. Jsem mladši a rozdíl mezi náma je pouhých 22 měsíců.
Anonym2
BOOOOŽE - ANON2 značí „Anonyma č.2“ - o.k. již jsem se dovtípila
tož SZ nebude .
Ahoj.Předem bych chtěla napsat že muj nejstarší bratr je o 12 let starší a máme skvělej vztah,takže věkem to opravdu není! ![]()
Anonymko píšeš že to chceš napravit,ale promluvit s ní nechceš,ale těžko se to vyřeší bez toho aby jste si vše vyříkaly.Myslim že ona tě má ráda když s tebou porod tak prožívala,ale asi mezi váma prostě něco je co bez povíání těžko rozluštíte a odstraníte
(já Zakladatelka)
ne, toto není žádný existjící nick, jen jsem se chtěla odlišit..jako když ty jsi anonymní, tak já jsem anonymní 2 ![]()
je to děs, jási dodnes pamatuju jak jsem blbla, brala jsem kinedril abych upadla (asi do bezvedomi nebo nevim co jsem si myslela) aby si me vsimli. Pozdeji střídání partnerů, bulimie..atp..
Snažila jsem se na sebe upozornit jak to šlo.
Pamatuju si, jak jsem když nikdo nebyl doba doslova padla v pokojíčku na kolena a dusila se bolestí nemohla jsem ani plakat proste jsem tak..ja nevim jako to říct..hýkala..
a co..tatka mrtvej, máma v pejru a segra..ta svou bolest taky asi řešila..jinde,jinak, ponořila se asi do knížek, co já vím…
Když na to myslím, mám pocit, že v tomhle je zakopanej celej pes
proste vsechno co se ted deje, co je blbý a co nezvládám má původ v tomto.
Já jsem ale rozhodnutá už to prostě nevytahovat. Nemám právo. Všichni se s tím vyrovnali a mamku by to asi zabilo.
Anon2
Kamčo - vím že to myslíš dobře.
Ale holky tady nefunguje PROMLUVIT SI. Neberte to prosím jako odmítání rady (všimla jsem si nedávno erdity, která radu chtěla, ale každou odkopla. Naštěstí nejsem erdita).
„Promluvit si“ - to říkali už v Beverly Hills. Kdyby to u nás šlo, kdyby to bylo reálné, realizovatelné, kdyby to bylo v mých silách, tak jsem to už dávno udělala a nepouštím si žilou na netu.
Jenom abych to mohla říct mamce, muselo to dojít tak daleko, že jsem se musela skutečně doslova zhroutit (opakuji, jsem srandistka a extrovert!!!), aby mamka tolik a tolik moc naléhala, že jsem toto vyblila - doslova ale na dně svejch psychickejch sil.
Neusiluju o to, aby to sestra změnila. CHTĚLA BYCH TO POCHOPIT - třeba k tomu pomůžou ty konstelace, prozkoumám to!
Není reálné to, že moje sestra si ze mě po třiceti letech najednou udělá kamarádku. To by byl možná Hollywood.
Ale chtěla bych nějak pochopit proč… Ona dobře ví, jak já ji zbožnuju, třeba cítí to samé, ale má blok. MOŽNÁ KDYBY SAMA CHTĚLA, DÁVNO BY HO ODSTRANILA. projevuju jí tolik náklonnosti, že na to možná někdy i hřeší.
anonymko, ano,
já jsem taky navenek desně vtipná, vyrovnaná, veselá, ale na druhou stranu :strašně mě záleží na druhých, každemu se chci zavděčit, neumím moc říkat NE a jsem děsne oblíbená, protože umím dobře hrát. Umím vypozorovat co kdo chce, jak se k němu chovat aby mě měl rád..Zní to šileně..ale fakt, nekdy když jsem s někým kdo má nějaký nazor tak se s ním bavím a pak treba jdu domu a vykládám to, co říkal ten clovek jako SVUJ nazor..ale ne nejak naschvál nebo že bych chtěla být dobrá..neboco..prostě se mi děje..
Snažím se to pozorovat, změnit to..
ot :tady šileně rve dite, ale ne miminko ale tak 4,5 lety dite nad nama..ale hrozně, snad mu tam netrhají ručičky..bože.
omlouvam se za chyby, písu rychle..
Lizbeth - „promluvit si“, to je ta rada, která je vždycky první nasnadě… a musim přiznat, že „promluvit si“ o čemkoli jsem schopná např. se svým manželem. Mezi náma totiž žádná bariéra není.
Ale mezi mnou a mou sestrou je nějaká frustrace, citová blokáda nebo co… Psala jsem, jak velký mám z ní respekt… To nedokážu.
Ona dobře ví, jak se chová. Ale důvod mi nikdy neřekne. Neříká mi osobního nic, natož tohle…
Joooo - jednou, kdysi dávno, když se narodil synovec, měla slabou chvilku, a tehdy mi říkala, že by se nejradši rozvedla a zůstala s malým sama (ale to mi totiž bylo 9 let, takže to bylo zvláštní vyznání…).
PROSÍMVÁS HOLKY - VÝZNAM SLOVA „KONSTELACE“ ZNÁM - ALE VYSVĚTLETE MI TO PROSÍM - RODINNÉ KONSTELACE, TO JE NĚJAKÝ ZAVEDENÝ POJEM, KNIHA - NEBO JAK???