Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chovat, chovat, chovat. Fakt nechápu, proč se všichni bojí, že budou dítě chovat snad do patnácti nebo co
(to nemyslím zle, ani to není mířeno proti tobě) Dítě to pomazlení potřebuje, tak proč mu ho nedat? ![]()
Děti jak rostou, jsou čím dál samostatnější, je to přirozené.
Ewule, taky jsme tím prošli. Dětská nám vysvětlila, že dítě nemá absolutně pojem o čase, takže jakmile tě nevidí, spustí, protože nechápe, že se hned vrátíš. Řešila jsem tak, že jsem malou brala i do koupelny/wc do autosedačky a byl klid. Stejně tak, když měla období, kdy se rozbrečela, když jsem se k ní otočila zády (ke kuchyňské lince např), tak jsem jí dala do autosedačky na židli k lince a byl klid, než jsem uvařila. Určitě to přejde. Nám pomohlo se věnovat a zkoušet i jiné věci (viz sedačka, povídání, mazlení) abych mohla něco udělat a nemusela pořád chovat. Vydrž, přejde to
Na učení samostatnosti má čas, nejdřív musí zrát jeho důvěra a máma je prostě jeho jediná jistota ![]()
Je to o něco dřív, než u nás, ale separačka to bude. 8 kilo je na nošení OK, já nosím 12. Ale možná už je čas přesedlat na záda - bude mít i lepší výhled a tobě se usneselíp. Máš i více možností k různým činnostem, než s dítětem na břiše.
Jinak neboj se zvykání - věčně mu to nezůstane. Kluk je teď ochotný se pochovat jen chvilku po spaní a už zdrhá. Doma se do šátku navázat nenechá ani za úplatu. Venku až při velké navě.
Koukám, že byla obnovena moje diskuse
)
Musím konstatovat, že teď, když je Marečkovi 16měs. tak jsem ráda, že jsem ho pořád chovala a brala všude sebou, teď má důvěru a sám si hraje, sám se vydá do svého pokoje, můžu jít na záchod, cokoliv.
Chovejte, berte je všude, vyplatí se to a děti se opravdu osamostatní.
tak jsem se dneska pro zajimavost koukla co to je separcni uzkost. mam prvni mimi a zjistila jsem nas malej 7 mes. ji ma najednou znicehonic zacal brecet , kdyz jsem sla jen na zachod a ted uz vim proc. usina sam ,ale tedka par dni, kdyz ho dame do postylky tak rev. tak ho vyndame on si chvilku pohraje v obyvaku a jde spat. a je mozny , aby to mel i na jiny lidi? treba, kdyz jsme u tchyne a on je v obyvaku a je tam s dedou a on odejde tak breci.
Je, naše malá řvala pár týdnů na tety, které běžně znala. Pak to zas přešlo a teď spolu řádí.
lovelytelle píše:
tak jsem se dneska pro zajimavost koukla co to je separcni uzkost. mam prvni mimi a zjistila jsem nas malej 7 mes. ji ma najednou znicehonic zacal brecet , kdyz jsem sla jen na zachod a ted uz vim proc. usina sam ,ale tedka par dni, kdyz ho dame do postylky tak rev. tak ho vyndame on si chvilku pohraje v obyvaku a jde spat. a je mozny , aby to mel i na jiny lidi? treba, kdyz jsme u tchyne a on je v obyvaku a je tam s dedou a on odejde tak breci.
Aha, já blbě četla
Třeba se mu líbí nebo k němu zrovna přehodil pozornost a čekal třeba hru a děda odešel.
lovelytelle píše:
on jako breci, ze odesel
Je skvele, precist si s odstupem, ze z toho vyrostl. U nas to trva uz pres mesic (malemu je 9 pryc) a uz nemam silu…nemohu od nej dal, nez na pul metru a musim sedet u nej na zemi. Manzel taky v praci od nevidim do nevidim a babicky nefunguji, takze tak… Budu chovat a doufat, ze si jednou snad dojdu i na WC bez hysterickeho place ![]()
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jestli máte podobnou zkušenost. Můj téměř roční syn se téměř nikoho a ničeho nebojí, všude se cítí jako doma. Nepláče po mne, je mi z toho docela pořádně smutno, když vidím, že děti /hlavně holčičky/ jiných maminek pláčou, sotva jim zmizí z dohledu. Vzniká separační úzkost i později, nebo ji některé děti vůbec nemají? Díky za info. ![]()
Holky, chce to jen vydržet, taky jsem si tím prošla, bylo to šílené asi 3 měsíce, v tom období jsem s malým chodila zrovna na plavání a řeknu vám, že to nebylo fakt nic jednoduchého, protože když máte melého i sebe svléknout (chodili jsme v zimě) a převléknout do plavek (bylo mu 8měs.,když to začalo)samozřejmě ho musíte položit, prostě pro něj to bylo nemyslitelné abych ho odložila, začal takovej vyrvál, že byl středem pozornosti při každém plavání resp. převlékání, jen můj Míša, ostatní maminky byly tak ohleduplné, snažily se mi pomoct, že si malého vzaly na těch pár sekund, minut do náručí (během chvilky se na něm vystřídaly 4),ale nic tomu nepomohlo (tj. jasné, když chtěl jen mě)tále po mě chudáček jen lezl, neměl ještě žádnou stabilitu, sotva jsem ho měla v náruči a pádili jsme do sprch, už bylo vše ok, až na to, že se chudák ještě zalykal a kolikrát popadal dech, ve sprchách to začalo nanovo, protože se každá mamina musí důkladně umýt dezinfekčním přípravkem, tzn. bez malého, ostatní maminky měly děti položené a hrály si, jen Míša trpěl jak pes a já též, v bazéně nebylo co řešit, byl stále v mé náruči, tže spokojenost, jak se šlo opět do šatky, kolotoč nanovo, tak hodně se vždy rozbrečel, že mu pak ani jíst nešlo, jak byl v afektu. No, to byl jen popis etapy plavání, samozřejmě tyto stavy měl kdekoliv jsme byli a doma jsem ani nádobí neumyla, natož abych uvařila, takže přeji jen hodně sil, zvládnout se to dá, ikdyž kolikrát meleš z posledního a jen doufej, že u toho moc nezůstane a bude víc samostatnej, Míša té samostatnosti nedá moc ani dnes, a to je mu dnes 15 měs.
Dceři je necelých 5 měsíců a zřejmě neustálým opečováváním si na mě a na partnerovi vypracovala jakousi závislost - nemůžeme se od ní vzdálit, kdykoliv nás nemá na blízku vzteká se, křičí a po chvíli začne plakat (slzičky v očích). Jediné co pomůže, je se k ní vrátit, pochovat jí, pomazlit se a následně jí stačí pouze naše přítomnost. Při odchodu z místnosti se ale celá situace opakuje. Klasický „mamánek“ a „papánek“. S největší pravděpodobností bych to přirovnala právě k separační úzkosti, ale po pročtení velké části příspěvků zde se mi zdá na úzkost z oddělení ještě malinká. Ráda bych poprosila nějakou zkušenou maminku o nějakou radu jak se k malé chovat, resp. o nějakou radu jak situaci řešit. Jak zaměstnat její pozornost, aby nepřítomnost rodičů neregistrovala (chrastítka, hračky atp. nepomáhají). Nechat jí nějaký delší časový úsek „vyřvat“ s partnerem psychicky nezvládáme, prostě se k ní vždy rozeběhneme a spustíme výše popsaný rituál. Předem díky za pomoc.
Je možný, že by se separační úzkost projevovala nejvíce večer? Syn 9m usínal perfektně sám, ale od 8m je u nás po večerech hroznej kravál. Usínáme tedy buď v koši nebo musíme uššššššovat v postýlce. Občas uspí partner, občas já. Buď má nějak rozhozený režim (schrupne si ještě kolem 18h) a nebo má SÚ asi fixovanou na tatínka… Když uspávám, tak pase koníky a kouká při tom do dveří jako by ho vyhlížel, což mi tedy psychicky moc nepřidává, nemáte s tím někdo zkušenost?
A v kolik ho davas spat? Protoze pokud si schrupne v sest vecer a v osm ho das do postylky, tak bych spis rekla, ze je vyspanej a ma dost energie jeste. Ja davam spat 11m syna nejpozdeji v sedm, ale pokud mi nekdy nahodou usne treba v sest i kdyz jen na oul hodky, tak pak je do desiti vzhuru. Ja teda neuspavam, jen dam do postylky a chodim kontrolovat. Nevidela bych to hned tak cerne jako ty ![]()
u nás to bylo stejné, pořád se chtěl chovat a tatínka moc neakceptoval. Ve vývoji ho to určitě nebrzdilo, bud jsem chovala a nebo byla s ním na zemi a hráli jsme si, málokdy jsem mohla se sama vzdálit. Zlomilo se to jak začal chodit okolo 12m a ted uz se chová velmi vyjímecne, spíš se přijde jen pomazlit když třeba sedím na sedačce