Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím,
když bylo malému 8 měsíců, nemohla jsem se vzdálit ani na 2 minuty z dohledu. Trvalo to asi tak do toho 11-12 měsíce. Teď je malému 15 měsíců a od včerejška je to úplně to samé s tím, že je fixovaný na nás oba dva s mužem (i když na mě teda víc). Už jsem si myslela, že bude spíš na chlapa, protože poslední dobou jsem mu byla ukradená a jak přišel tatínek, tak okamžitě utíkal k němu… Doufala jsem, že už to mám za sebou, ale asi jsem se mýlila. No, nějak přežiju to, že ani na tom záchodě nemám klid, ale chci se zeptat, jestli to někdo měl taky ve dvou vlnách? Zatím je teda průběh mnohem dramatičtější, než minule. Je to asi způsobeno tím, že je starší, ale on je na mne nejen nalepený, dokonce mi dneska i vrazi do ruky nosítko, že se chce nosit ![]()
Já si s dovolením počkám na odpovědi. Malý je poslední dobou (asi měsíc) to samé. Až na to, že je mu 20m a předchozí separační úzkost buď neproběhla, nebo sem si jí ani nevšimla. Přes den to ještě jde, pokud se má jak zabavit, usíná s kýmkoli, ale jak nejsem po ruce v noci…hrůza. Snad to brzy přejde. A začalo to snad z hodiny na hodinu.
Zdravím
Trápí mě to samé, malá 9,5 měsíce a hrůza! Trvá to už zhruba ten měsíc, je v ohrádce odejdu do koupelny - vidí na mě a spustí hrozný řev, když jí nechám dlouho rozeřvat tak pak už musí do náručí. Nejhorší je to, že nemusím být ani ve vedlejší místnosti, kde na mě nevidí a už řve. Občas se bojím, aby na mě sousedi neposlali sociálku, že jí týrám
Moje máma mi vykládá, že jsme si ní rozmazlili, ale já myslím, že ne. U manžela je v pohodě, miluje ho, občas se mi zdá, že tatínek frčí víc než maminka
U mámy taky nějakou dobu vydrží, ale sama to nedává. Nejhorší je to, že od února budu muset nastoupit do školy na 3 měsíce a dodělat si jí, hodně doufám, aby to do té doby přešlo. Jinak nevím, co bych dělala. Jinak je klidná, když mě vidí, tak si sama hraje občas pokud jí to neomrzí a nechce být mimo ohrádku
A spaní? Do té doby pohodička. Teď? Dopoledne dobrý usme, ale večer trvá i přes hodinu než usne… no děs ![]()
@Mikuš Mě děti v tomto věku všude lezly, starší teda už začínala chodit, ale do žádné ohrádky jsem je nikdy nedávala…to by bylo řevu
a za zadkem mi byly pořád, samy si hrály minimálně, taky jsem nic nestíhala ![]()
@Alušáček Malá taky všude leze, o to je to horší
jako když jí mám pod dohledem tak ji nechám lézt, ale když potřebuji odběhnout dám ji do ohrádky. I když poslední dobou jí nechám a ona za mnou s řevem přileze ![]()
@Mikuš Lepší je zabezpečit byt tak, aby se mimčo mohlo pohybovat jak chce. Ohrádky sem nikdy moc nepochopila. Nikdy jsem je nepotřebovala a ani nikdo v okolí. Možná bude víc v klidu, když za tebou bude moct kdykoli „přijít“.
@Maiiia píše:
@Mikuš Lepší je zabezpečit byt tak, aby se mimčo mohlo pohybovat jak chce. Ohrádky sem nikdy moc nepochopila. Nikdy jsem je nepotřebovala a ani nikdo v okolí. Možná bude víc v klidu, když za tebou bude moct kdykoli „přijít“.
Ohrádku jsem krátkodobě používala z důvodu nehotové rekonstrukce domu - fakt se hodila, než dodali potřebné dveře
taky se hodí, když se vytírá podlaha, aby ti tam to dítě nelezlo
dále se přiznám, že máme dětskou zábranu do kuchyně, aby mi dítě nelezlo k troubě, když peču.
Jinak, když je na to člověk sám a musí vyjma dítěte ještě třeba obstarávat dobytek a nemůže se rozkrájet, tak to fakt chápu taky…
@Ewule0712 píše:
Nene, asi jsem to špatně popsala, opravdu se nemůžu od něj hnout, odejdu z místnosti a začne tak šíleně ječet a opravdu pláče, slzy jako hrachy! Pláče, jakobych se už nikdy neměla vrátit!)) Někdo jiný ho chovat může, ale jakmile jen koutkem oka zahlídne mě, tak spustí a nepřestane, dokud si ho nevezmu k sobě.
nevim zda je to uzkost aleznamy to dela kluk taky. Je mu teda uz vic ale jak jde na zachod, za roh tak rve. Furt fknuka.. Ale jako furt. Je problem si s ni dat i kafe. Asi si to
ale udelala sama. Porad ho vsude tahala na ruce jak kabelku.
Byl problem aby ho vubec postavila nebo polozila na koberec aby se mohl hejbat. Myslim ze to jeste vygraduje az pujde do skolky. Je to teda mazec. A jeste bude. Co s tim nevim. Moje deti to nedelaly nebo to nedelaky v takovy mire abych si to pamatovala.
Anonym znama sem chodi a nesnasi kdyz ji kdokoliv cokoliv rekne na jeji styl vychovy…
@Maiiia a @dalmati Ona v tý ohrádce zase není permanentně, jen prostě když si potřebuju odskočit, i když poslední dobou prostě ji nechám a ona přileze
Spíš jde o to, že když něco dělám třeba v kuchyni nebo uklízím, tak nechci aby lezla volně po bytě, však stačí chvilka… Zábrany, to používám tu ohrádku mám ji mezi obývákem a kuchyní, jinak mám na rozích ty tlapky, pak pozavazovaný skříňky, ale malá je živý stříbro prostě
Jen mě asi štve ten zoufalý pláč ač už v postýlce nebo v ohrádce, nejsem pár vteřin u ní a je řev. Probírala jsem to s tchýní a manžel měl prý to samý, co teď malá a já třeba tohle období vůbec neměla, až pak když jsem byla starší.
Ahoj. Prosim o radu Mam 10 měsícního chlapecka. Čtu nejake knizky ohledne vychovy kojencu a tak dal. Hodne se pise o separacni uzkosti, ktera je ve vyvoji miminka pry naprosto v poradku. Ja ale u nej zadnou separacni uzkost nepozoruji. Jasne, doma ho mam furt za zadkem. Jde za mnou i na zachod a tak dal. Jinak je ale uplne v pohode, kdyz ho pochova nekdo cizi.Kdyz jeden den v tydnu chodime s manzelem na par hodin do prace je syn v pohode u babicky vubecneplace kdyz odejdem. V autobuse se smeje na nezname lidi a tak dal. Cetla jsem ze deti ktere nemaji tuhle uzkost maji nejistou citovou vazbu k rodicum. Jako priklad uvadi rodie, kteri si deti moc nevsimaji. To neni muj případ. Přesto si rikam jestli nedelam nekde chybu.Mate nekdo podobnou zkusnost
@jancolada Klid, moje dítě taky nemělo separační úzkost - období „máma máma“ přišlo až někdy ve třech letech (IMHO mohlo souviset s nástupem do školky).
Myslím, že ta teorie, co jsi četla, je blbost. Já to vidím přesně naopak: když to dítě má mámu pořád u sebe a ona neodchází (já byla od dcery na noc poprvé ve třech letech) a je vždycky k dispozici, když si zabrečí, tak nemá důvod být úzkostné… má v sobě prostě jistotu, že tam rodič furt je.
@jancolada píše:
Ahoj. Prosim o radu Mam 10 měsícního chlapecka. Čtu nejake knizky ohledne vychovy kojencu a tak dal. Hodne se pise o separacni uzkosti, ktera je ve vyvoji miminka pry naprosto v poradku. Ja ale u nej zadnou separacni uzkost nepozoruji. Jasne, doma ho mam furt za zadkem. Jde za mnou i na zachod a tak dal. Jinak je ale uplne v pohode, kdyz ho pochova nekdo cizi.Kdyz jeden den v tydnu chodime s manzelem na par hodin do prace je syn v pohode u babicky vubecneplace kdyz odejdem. V autobuse se smeje na nezname lidi a tak dal. Cetla jsem ze deti ktere nemaji tuhle uzkost maji nejistou citovou vazbu k rodicum. Jako priklad uvadi rodie, kteri si deti moc nevsimaji. To neni muj případ. Přesto si rikam jestli nedelam nekde chybu.Mate nekdo podobnou zkusnost
Zbytečné obavy, u některých dětí se velké separační úzkost nezaznamená, některé začnou vyšilovat až okolo roka a později.
moje dcera byla úplně to samé, nikdy po mně nebrečela, až mě to kolikrát přivádělo do rozpaků, jak v pohodě beze mě je…, teď jí jsou skoro 3 a je pořád taková…byla bych v klidu, já zase četla názor úplně opačný, že toto mívají děti, které si jsou právě maminkou jisté…takže je to vlastně pozitivum ![]()
Myslím, že je to víc o povaze dítěte, než o výchově. Buď v klidu, nic špatně neděláš.
Ja mam bezmala rocni dite a taky se zatim zadna separacni uzkost u nas nekona… Hlidani u babicek neni absolutne problem a kdyz jsme nekde mezi detmi, tak by si ani nevsimla, kdybych tam nebyla
Moje dcera je teda velky extrovert a nikdy jsem ji nenechavala ani chvili samotnou plakat…