Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Verca85
No, já hned taky ne, ale po měsíci už to moc barevně nevidím ![]()
Ahoj, zrovna to tu pročítám s tušením, že něčím podobným zrovna náš 8měs. synek prochází…
U nás to trvá zatím týden - sotva ho položím do postýlky, aby spinkal (přes den i večer), začne hrozně řvát, sedí nebo klečí a brečí, dokud nepřijdu. Mimo spaní se to dá vydržet, na záchod se mnou ještě nemusí
Ale večer vydrží hodinu i 2, pak se uřve nebo si ho vezmu k sobě do postele, u mě usne. Pak ho přendám (s tím už se začínám smiřovat), aspoň, že se neprobere, když ho přendávám do postýlky…
Ahoj taky napíšiu naše zkušenosti…my máme 16m chlapečka a od narození je ubrečený a ukňouraný. Položím ho na zem-brečí, dám do postýlky-brečí, řeknu nesmíš-brečí. On prostě stááále brečí a kňourá. Jsem na nervy
.Hrát si sám nehraje, přitom si s ním neustále vykládám, knížky, stavebnice atd.ale ráno chci taky vypít kafe v klidu, nevšímám siho a on ne aby se zabavil…prostě řve a kňourá. Nevím kde dělám chybu.
@Sazkarka píše:
Ahoj taky napíšiu naše zkušenosti…my máme 16m chlapečka a od narození je ubrečený a ukňouraný. Položím ho na zem-brečí, dám do postýlky-brečí, řeknu nesmíš-brečí. On prostě stááále brečí a kňourá. Jsem na nervy.Hrát si sám nehraje, přitom si s ním neustále vykládám, knížky, stavebnice atd.ale ráno chci taky vypít kafe v klidu, nevšímám siho a on ne aby se zabavil…prostě řve a kňourá. Nevím kde dělám chybu.
Taky to tak máme.. tchýně mi říka, že jsme si dítě moc rozmazlili..je to podle mě blbost.. asi jsou takové typy dětí..
Počkám si ještli něco někdo poradí
@Anonymní píše:
Taky to tak máme.. tchýně mi říka, že jsme si dítě moc rozmazlili..je to podle mě blbost.. asi jsou takové typy dětí..Počkám si ještli něco někdo poradí
Tchýně a uzený…
![]()
já sice tchýni nemám, ale tyhle řeči znám z okolí, rozhodně dodají hodně optimismu rodičům!!!
ale řekla bych, že to není výchovou, některé děti jsou prostě plačtivější, některé míň… Mě děti skoro nebrečely a pak když se něco dělo a začaly, byla jsem vyplašená víc než bylo potřeba. Jako teď s malým, když ho dávám spát… Už 3 dny uspávám u mě v posteli a pak ho přenesu, jinak to prostě nejde, pokud ho nechci nechat i 2 hodiny uřvat.
Ale zase jsem v tu chvíli jen s ním a tulíme se, to je k nezaplacení ![]()
S malým jsem si prošla tímto obdobím, trvalo šíleně dlouho, v podstatě od narození do 2 let, pak se zklidnil a řekla bych, že je vše už v takové té normě ![]()
Takže všem přeji pevné nervy a vydržet! Jednou se to zklidní i u vás ![]()
Jo a úplně nejkritičnější období nastalo okolo 8 měs. a trvalo čtvrt roku, ale musím říct, že celkově to s malým bylo náročné celé ty 2 roky.
Ahoj zenske, mam dotaz…tak nejak jsem vycetla o SU, ale dost se lisi doba kdy zacina..jde mi totiz i to, ze maly - 8m bude muset do jeslicek. jenze se bojim, ze ho tam prave capne separacka a ja tam nebudu..co s tim? Je to asi zajimavy az hloupy dotaz, ale muzu ho nejak „dusevne“ poskodit?
P. S do prace opravdu z financnich duvodu musim, tady materska neexistuje…
@svycarka
Ahoj, nejsem sice dětský psycholog, ale dítě se při SU dožaduje své oblíbené osoby, kterou budeš nejspíš ty a nebudeš tam, tak bych se asi bála
. Ale třeba vás to mine.
@esteelauder prave..jako kdybych si byla jista, ze to terba trva jak ryma tyden, tak nahlasim volno..ale takto…mozna to nebude tak horke, maly je takovy pohodar usmevavy.ale stejne, nevim jak to resit ![]()
@svycarka Řeš to až a pokud to vůbec přijde, zatím se zbytečně nestresuj
.
Ahoj
já děti nemám, ale moji známí okolo mají. Pro mě osobně je to spíš takový hrozivý příklad, když si máma nemůže ani zajít na záchod, ačkoli má dítě už 2 roky nebo musí být u jeho postele dokud neusne. Asi proto si nedovedu představit, že bych zvládla 3 roky téměř plné nesvobody. Ale to nechme stranou.
Já jsem byla od mala samostatné dítě, myslím, že hlavně proto, že jsem trávila čas i sama - jako třeba máma v místnosti, já v ohrádce, ale nevěnovala se mi non stop. Takže jsem nebývala šutr u nohy. Možná je to i povahou dítěte, ale myslím že na tohle má vliv i rodič. Většinou se radí u separační úzkosti že co nejvíc být s ním. Já si to až tak nemyslím, protože některé děti dovedou být docela slušní manipulátoři. třeba moje známá měla dítěě úplně v pohodě, ale snad právě proto, že ani moc neplakal za ním běžela při každém pípnutí, je dnes velmi citově závislý a dělá si s rodiči co chce - chce být vzhůru do půlnoci? Tak je. Prostě nevím myslím, že ten prcek by neměl být ten, kdo rozhoduje.
@nMR píše:
Ahoj
já děti nemám, ale moji známí okolo mají. Pro mě osobně je to spíš takový hrozivý příklad, když si máma nemůže ani zajít na záchod, ačkoli má dítě už 2 roky nebo musí být u jeho postele dokud neusne. Asi proto si nedovedu představit, že bych zvládla 3 roky téměř plné nesvobody. Ale to nechme stranou.
Já jsem byla od mala samostatné dítě, myslím, že hlavně proto, že jsem trávila čas i sama - jako třeba máma v místnosti, já v ohrádce, ale nevěnovala se mi non stop. Takže jsem nebývala šutr u nohy. Možná je to i povahou dítěte, ale myslím že na tohle má vliv i rodič. Většinou se radí u separační úzkosti že co nejvíc být s ním. Já si to až tak nemyslím, protože některé děti dovedou být docela slušní manipulátoři. třeba moje známá měla dítěě úplně v pohodě, ale snad právě proto, že ani moc neplakal za ním běžela při každém pípnutí, je dnes velmi citově závislý a dělá si s rodiči co chce - chce být vzhůru do půlnoci? Tak je. Prostě nevím myslím, že ten prcek by neměl být ten, kdo rozhoduje.
Ono je něco jiného vidět to u známých a prožívat to s vlastním dítětem… Nicméně si myslím, že platí staré známé „maminka ví nejlíp“ ![]()
@nMR píše:
Ahoj
já děti nemám, ale moji známí okolo mají. Pro mě osobně je to spíš takový hrozivý příklad, když si máma nemůže ani zajít na záchod, ačkoli má dítě už 2 roky nebo musí být u jeho postele dokud neusne. Asi proto si nedovedu představit, že bych zvládla 3 roky téměř plné nesvobody. Ale to nechme stranou.
Já jsem byla od mala samostatné dítě, myslím, že hlavně proto, že jsem trávila čas i sama - jako třeba máma v místnosti, já v ohrádce, ale nevěnovala se mi non stop. Takže jsem nebývala šutr u nohy. Možná je to i povahou dítěte, ale myslím že na tohle má vliv i rodič. Většinou se radí u separační úzkosti že co nejvíc být s ním. Já si to až tak nemyslím, protože některé děti dovedou být docela slušní manipulátoři. třeba moje známá měla dítěě úplně v pohodě, ale snad právě proto, že ani moc neplakal za ním běžela při každém pípnutí, je dnes velmi citově závislý a dělá si s rodiči co chce - chce být vzhůru do půlnoci? Tak je. Prostě nevím myslím, že ten prcek by neměl být ten, kdo rozhoduje.
A také je něco jiného plnit potřeby dítěte - v tomto případě potřebu blízkosti rodiče a něco jiného je skákat, jak si dítě zamrčí ve všem. Ona ta výchova totiž není zase až taková čurina, jak se zdá
. A ostatním se vždy dobře radí, dokud ti doma nekvíká tvé vlastní robátko
. Já jsem si to taky myslela, jak kluka naučím spát v postýlce, jak bude mít režim, jak to bude super…no vyvedl mě z omylu už v porodnici ![]()