Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vím, že na toto téma bylo napsáno asi mnoho, ale mě zajímají vaše zkušenosti a tipy, jak to zvládnout co nejlépe ku spokojenosti obou stran ![]()
Synovi je 8měs., jak říká i mé okolí je věčně nespokojený, pořád pokňourává, už od narození, to není jen teď. Jde mi o to, jestli ho mám chovat, když to vyžaduje, což vyžaduje téměř stále. Pláče, natahuje na mě ručičku, chovám ho, ale bojím se, že to bude napořád. Nejlíp se uklidní, když si ho položím na hruď, to hezky leží a je klidný. Udělala bych pro něj cokoliv, ale přece jen chovat ho stále! Pomohlo nám nosítko Patapum, ale to nám vyhovuje spíš venku, doma chce při nošení zase na zem, prohlídnout si hračku a jakmile se od něj pohnu, tak chce zase za mnou. Chápu, je to přirozené a přejde to, ale co jste v tomto období dělaly s dětmi vy? Chovaly jste je a i tak jsou samostatné nebo je nosíte a už jsou velké a nemůžou se to odnaučit? Nechci mu vyhovět vždy a za každou cenu, musí se přeci taky učit samostatnosti. Děkuju za každý názor a radu. ![]()
Já myslím,že u vás se nejedná o separační úzkost
My jí měli ve 2,5 letech.Vím,že jí mívají i menší děti,ale projevuje se to jinak ne?nenchá tě odejít ani vyčůrat aniž by začal plakat,nikoho jiného než tebe nechce…
Myslím,že u vás je to,že se neumí sám zabavit a vyžaduje tvojí pozornost u všeho…
Ahoj nevím jeslti poradím, ale jedno vím určitě holka to vše tak uteče, že ještě rády budeme vzpomínat jak jsem chovaly ty naše drobky. Naše malá se nosila ráda a teĎ už je to velká slečna doma máme druhé 7týdenního prcka a nosit ho budu a klidně udělám spoustu chyb jako řeči typu naučíš si ho já myslím, že pro děti je právě náruč strašně potřebná a já si to užívám a užívat budu ( neříkám, že jsem u první dcerky neměla pocit, že už toho je dost ) ale s odstupem času a s druhým miminkem to vidím jinak. Asi jde o to co chceš ty aby jsi byla spokojená a pak bude spokojený i malý.
Držím palce
![]()
Nene, asi jsem to špatně popsala, opravdu se nemůžu od něj hnout, odejdu z místnosti a začne tak šíleně ječet a opravdu pláče, slzy jako hrachy! Pláče, jakobych se už nikdy neměla vrátit!
)) Někdo jiný ho chovat může, ale jakmile jen koutkem oka zahlídne mě, tak spustí a nepřestane, dokud si ho nevezmu k sobě.
Ještě období maminkování jak tomu říkám jsme měli také a na více etap a přežili jsme to sice chvilkama jsem byla na chocholouška ale dnes pohoda a tohle teĎ má holčička kámošky a té jsou 2roky
Ewule0712-aha,tak jsem to špatně pochopila.Jedině se snažit to nějak překonat.Zapojit manžela?Dojít si sama nakoupit,občas na kávičku.Aby čas trávil taky s někým jiným než jen s tebou ![]()
Já vím Katty, tohle přesně si říkám, že nakonec vyroste a v 5-ti letech ho chovat určitě nebudu
)) Ale proč si to nezjednodušit, že? Budu si s ním klidně hrát, mazlit se s ní, ráda ho pochovám, ale nechci při každým pláči chovat. Kdyby neměl téměř 10kg, bylo by to taky jednodušší
) A to, že nemůžu odejít z místnosti a ani mu nestačí, že na mě vidí…uff, je to náročné.
Vereniko, manžel je bohužel často pryč, teď zrovna od pondělka do pátku, když je doma, tak mu ho cpu pořád
))) Mám i celkem možnost tak 1× týdně někam sama vyrazit, to není problém, chodím ale spíš večer, kdy malý už spinká. Je to asi mnohem lepší, když jsou na to dva, ale tu možnost bohužel nemám stále
(
EWU vím o čem mluvíš tohle měla dcerka před 3rokem já už ve stádiu III trimestr a bylo to na palici pořád maminka všude za maminkou manžel nesměl nic já s mega pupkem ale přešlo to
Ale jak jsem psala je důležité co chceš ty aby jste byli oba spokojení a nevím jaká je tady rada jak to udělat v tom už neporadím.
Je to separacka a neni posledni
V tu dobu ji mely vsechny moje deti a ted nam zacina pomalu ale jiste druha… A co jsem delala? Nosila, chovala a byla po ruce. U dvou starsich uz ani nevim, ze nejaka byla… nejstarsi se v roce a pul osamostatnil tak, ze se naucil nenapadne mizet (zlata separacka proti tomuhle adrenalinu!
)
Hlavne nedej na reci, ze si ho naucis! Ono to tak vypada, ale je to vazne jen na cas. On bude vedet, ze te ma jistou, ze se na tebe muze spolehnout. Pak se zacne osamostatnovat. Kdyz mu ted tu jistotu nedas (i kdyz ti to bude pripadat nekonecny), tezko ji sam nekde najde. Deti bud rezignujou, nebo z nich jsou jeste vetsi zavislaci. Ja nechtela ani jedno…a nemam ![]()
Ale abych to dokreslila: ted uz nemuzu byt na 100% porad po ruce, takze se u nas obcas vyrvava. Treba rano, kdyz deti vypravuju do skolky, nejmladsi stoji v postylce a rve a rve. Tak si to vynahradime hned, jak za nima zapadnou dvere. Takze to neni o tom, ze bys nesmela mit ani chvilku volnou… jen to nesmi trvat dlouho, jinak se zblaznite vsichni ![]()
Je na mě prostě zvyklý, je stále se mnou, manžel moc doma není, ale pořád někde jsme, mezi lidmi…Zas na druhou stranu musím být ráda za to, že krásně jí-všechno, bezproblémů a usíná sám, položím do postýlky, odejdu a spí. Takže asi to budu dělat pořád tak, jak to dělám, chodím od něj v nejnutnějších případech (na WC, otevřít návštěvě apod.) Ale stále mám strach, že ho rozmazluju…
ale ráda
snažím se, když pláče ho hned nebrat do náruče, mluvím na něj a třeba ho hladím, ale stejně skončí u mě, protože tak šíleně pláče! Ale dnes měl zase svůj histerák a asi po 2min se mi ho podařilo nalákat na křupku a bylo po pláči, jsou to pěkný herci ty dětičky ![]()
Tak já jsem na tom ,tak nějak jak píše Katty. Malýho jsem chovala,když chtěl a to chtěl opravdu pořád (samozřejmě jsem si od okolí vyslechla spoustu řečí),od mala spal se mnou v posteli a spí tam doteď a já jsem ráda. Ono to všechno jednou už chtít nebude a uteče to strašně rychle..Malej se mnou ještě donedávna chodil zásadně jen za ručičku a nehnul se ode mě na krok a teď si vesele pobíhá a skoro se ani neohlídne jestli jdu s ním…Ale mazlivej je pořád a doufám,že mu to ještě hoooodně dlouho vydrží!!
![]()
Holky jak já sem ráda, že čtu vaše slova a zkušensoti. Zrovna řešim úplně to samé. Honzík se ode mne nehne, chce se furt nosit a mazlit, dává mi pusinky a neusne jinak než v naší posteli… Na jednu stranu strašná otrava někdy, ale na druhou si to strašně užívám a jsem šťastná, že ho mam tak blízko u sebe, přesně pro tyhle nádherný okamžiky si děti pořizujeme, ne?
A máte pravdu, strašně rychle to uteče, takže si ho namazlim dopředu ![]()
Ahoj, mam dotaz, zda se jedna o separacni uzkost?
Mareckovi je 6,5 mesice a posledni dny mi dava docela zabrat. Nemuzu si ani dojit na zachod nebo se vzdalit treba na druhou stranu pokoje pro jinou hracku, aniz by zacal plakat. Place, az se zakuckava a jsou i slzicky. Nekdy se ho podari uklidnit v leze, ale vetsinou musim pochovat a kdyz ho vracim zpet do lehu, casto protestuje.
Obcas teda vydrzi si hrat sam a ja se potajmu vzdalim aspon si uvarit caj ![]()
Nekdy staci, ze u nej sedi tatka a je klid, ale dneska nepomohlo ani to - jen jsme mu zmizela z dohledu, zacal brecet.
Nejradeji by se cely den nosil nebo aspon „stal a peroval“, coz v jeho veku odmitam praktikovat.
Od nejblizsi rodiny se pochovat necha, od vzdalenejsi jak kdy - asi podle nalady. Usina naprosto v pohode sem.
Jinak mi nejde o to, ze ho nechci chovat. Ikdyz teda nosit 8kg je docela posilovna a z Manducy nema takovy rohled, ze
Spis si rikam, abych ho nosenim nebrzdila ve vyvoji ![]()