Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Sestry jsou na sebe zlé
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.5.22 19:15
@Anonymní píše:
Sourozenci v naší rodině (všichni, mladí, stáří)se obecně nesnáší. Dokonce jedna dvojce spolu přestala mluvit už v dětství a žádný z nich neřekne, že má sourozence. Nemluví spolu ani na rodinných oslavách. Prostě se ignorují. Obecně chování všech dvojic nás pomalu s partnerem utvrzuje v tom že bude rozumnější mít jedináčka. Z vlastní zkušenosti nevím jestli je to zrovna výhra. Být sám a nemoct se podělit. Občas bych k sobě někoho potřebovala. Sourozenci ignoruje a přitom ho by mi byl stejně k prdu.
Jsem jedináček a je to nejvíc na houby, protože celou dospělost mám nikoho.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 19:26
@terien Asi jo, je to tak. Mě vždycky moje mamka tvrdila, že moje sestřenice s bratrancem jsou tu pro mě a musím je milovat, tolerovat, respektovat. A oni ani neví, že žiju a mám problémy. Vychovávali nás jako sourozence. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 19:35
@Jednorozka píše:
@terien Asi jo, je to tak. Mě vždycky moje mamka tvrdila, že moje sestřenice s bratrancem jsou tu pro mě a musím je milovat, tolerovat, respektovat. A oni ani neví, že žiju a mám problémy. Vychovávali nás jako sourozence.
My to s bratranci a sestřenicemi měli obdobně. Ale prostě to není to samé jako sourozenec.
Ale s jedním bratrancem mám bližší vztah než s bratrem.
U nás udělali hodně i životní partneři. Hlavně u ochlazení vztahů
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.22 19:51
@Jednorozka píše:
Jsem jedináček a je to nejvíc na houby, protože celou dospělost mám nikoho..
Promiň, ale je to sobecký i od tebe. To jako kvůli tobě si měli pořídit další dítě?
Hele, co když žena dítě strašně chtěla a po porodu ví, že další už nechce? Že jí mateřství nebaví, nenaplňuje, „trpí“? Opravdu si má pořídit druhé dítě jen proto, aby ten první měl sourozence, když stejně nic nezaručuje, že se budou v dospělosti bavit?
To není psychické zdraví matky důležité?
Anonym - přesně tak se cítím, protože chci a jsem rozhodnutá jen pro jedno dítě. Akorát se teď ve mě pere, že ji vlastně strašně ublížím, že bude jedináček.
Jinak pak jsou i případy, kdy druhé mít už nemohou že zdravotních důvodů. A to je super, když do toho někdo šťourat nebo dítě chce soirozence, když to nejde… 
- Citovat
- Upravit
2.5.22 20:01
No hele už při čtení na mě dýchá takové to, že mladší je mazánek, co za nic nemůže a je odstrkovaná a trpí a starší je ta zlá sestra, co může za všechno. Fakt, že mladší je u babičky a starší šoupneš na tábor, mi můj dojem akorát potvrdil.
Možná to ta starší vnímá taky tak a proto prudí a zlobí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 20:15
@Anonymní píše:
Promiň, ale je to sobecký i od tebe. To jako kvůli tobě si měli pořídit další dítě?
Hele, co když žena dítě strašně chtěla a po porodu ví, že další už nechce? Že jí mateřství nebaví, nenaplňuje, „trpí“? Opravdu si má pořídit druhé dítě jen proto, aby ten první měl sourozence, když stejně nic nezaručuje, že se budou v dospělosti bavit?
To není psychické zdraví matky důležité?
Anonym - přesně tak se cítím, protože chci a jsem rozhodnutá jen pro jedno dítě. Akorát se teď ve mě pere, že ji vlastně strašně ublížím, že bude jedináček.
Jinak pak jsou i případy, kdy druhé mít už nemohou že zdravotních důvodů. A to je super, když do toho někdo šťourat nebo dítě chce soirozence, když to nejde…
Promiň, mrzí mě to, ale je to moje osobní zkušenost. Vůbecse tím nemusíš řídit Radši možná žít v zemi nikoho než ve světě, kde tě nenávidí, kdo by tě měl milovat??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 20:50
Taky to tak doma máme a taky mě to mrzí, štve. Nevím co s tím. Asi nic. Asi se budu muset smířit s tím, že se nebudou mít třeba rády nikdy. 
Věkový rozestup máme úplně stejný.
Já se sourozencem jsme se taky rádi neměli. Jsem ta mladší. Furt na mě žaloval, mlátil mě, ponižoval, nehrál si se mnou nikdy na nic a s ničím, všechno mi sež. ral. Já měla hodně kamarádů, byla jsem pořád venku, on nikoho a to je do dnešní doby. Celý dětství jsem musela snášet jeho ublíženost, sobeckost, naschvály, přitom měl narozdíl ode mě všechno. A mně to bylo jedno, já po tom netoužila. A pořád mu to asi nestačilo. Doma nemusel dělat vůbec nic, já taky ne, ale bavilo mě uklízet, to mi zůstalo i do dnes, tak jsem to dělala ráda, ale takový naschvály, že jsem vytřela podlahy a bratr se tam prochází v botech a ještě mi nadává
Můj otec ho upřednostňoval, měl pocit, že musí asi, že mě má máma radši, taková blbost 
Máma měla ráda oba stejně, ale logicky, když jsem skoro o 7 let mladší, tak mám jiný potřeby. To táta těžko mohl vidět, když od mámy odešel k jiný paní.
Někdy se prostě to dítě nepovede, jestli se to tak dá říct, a geny se výchovou změnit nedají.
Je to dost časté - stejné rodinné prostředí, stejní rodiče, stejná výchova a přece každý dítě jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.22 20:51
@Jednorozka píše:Řídit se tím nehodlám, ale chtělo by to taky víc pochopení pro matku. Ne jen vidět, že ostatní mají sourozence, já chci taky.
Promiň, mrzí mě to, ale je to moje osobní zkušenost. Vůbecse tím nemusíš řídit
- Citovat
- Upravit
2.5.22 21:10
Jedna z kamarádek má děti ještě s větším věkovým rozdílem. A také nutila starší, aby si hrála a mladším bratrem. Holka má 14 let a kluk 6 let. Její dcera už si dávno nehraje a kamarádka to dceři občas vyčítá. A také jí bratra cpe, když holce přijdou kámošky. A tady mladší provokuje starší a pak běží a žaluje. Bohužel skoro vždy to odnese starší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 21:16
@Anonymní píše: Řídit se tím nehodlám, ale chtělo by to taky víc pochopení pro matku. Ne jen vidět, že ostatní mají sourozence, já chci taky.
Bereš to příliš osobně. Z toho, co dotyčná psala, nikde nevyplývá, že by pochopení pro motivy matky jedináčka neměla. Sdílela jen svůj autentický pohled jako jedináčka, to, jak fakt, že je sama, nese emočně ona sama, za sebe. Na to má přece právo. Chápu, že se tě dotýká vědomí, že jedináčci tu svou samotu můžou i v dospělosti nést blbě, a bojíš se, že i tvoje dítě z toho bude nešťastné, ale to je prostě riziko (když je jedináček sám, když má dítě sourozenců hodně, když má jednoho, ale s mizerným vztahem k němu, atd…). To dítě má právo k tomu nějaký postoj mít bez ohledu na to, že ty máš právo o tom rozhodnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 21:28
@Anonymní píše: Řídit se tím nehodlám, ale chtělo by to taky víc pochopení pro matku. Ne jen vidět, že ostatní mají sourozence, já chci taky.
Uplne zbytecne sem tahas vlastni ublizenost. Nikdo ti nerika, ze musis mit dalsi dite. Ale nemusíš se snad urazet nad kazdym jedinackem, kterej rekne, ze by rad mel sourozence, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Parninas
2.5.22 21:54
@Lucy75 Já mám mladší sestry dvojčata a pozorovala jsem v jejich dospívání něco podobného. Do té doby stejné hadry, koníčky, škola atd. Prostě se chtěly cítit unikátní, ne jen být to druhé dvojče. A jak se ty dvě do sebe uměly pustit pomalu už od mimin.
Ale i tak vždycky byly parťačky, pořád jsou. Mají prostě speciální pouto.
Jak budou starší tak si to sedne, neboj. 
- Citovat
- Upravit
2.5.22 21:59
@Lucy75 jsi dobrá 
… Manžel je z dvojčat a ségru nemůže vystat, prostě dokud byl u rodičů, tak jí mel stále za zadkem. Kolegyně taky mela dvojčata holky a těm v pubertě hodne vadilo, pojmenování „dvojky“, krom jiného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Parninas
2.5.22 22:04
A teda abych přihodila svou trošku do mlýna. Jsem nejstarší ze 4 dětí a naštěstí jsem měla natolik osvícené rodiče, že mě nenutili do dělání animátora ostatním. Jako jo, pořád jsem měla určitou míru zodpovědnosti, to je u nejstarších asi normální, ale nic co bych neunesla. Už od dětí jsme byli parta, ale ne nucená rodiči. Bylo to organické a nenucené, sourozenecké roztržky jsme si řešili mezi sebou (zpravidla).
Zato manžel dostal v 8 letech mimino bratra a od prvního momentu ho nenáviděl. Ne proto že by měl něco proti němu konkrétně, ale proti tomu, jak se mu rodiče pořád nutili bratra jako parťáka. Všude ho musel tahat sebou, musel být sen starší rozumný bratr, prostě opruz. Cestu si k sobě našli až když se manžel odstěhoval a rodiče mu konečně přestali kecat do toho co by měl jako správný syn a bratr cítit. Paradoxně jsou teď nejlepší kamarádi, ale to mohlo nastat až v tu chvíli, co si ten vztah mohli najít sami.
Moje rada - starší určitě nenech šikanovat mladší, ale mladší taky usměrňuj ať starší furt neotravuje. Starší o to prostě nestojí a měli byste to respektovat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
