Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Sestry jsou na sebe zlé
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.5.22 09:15
@Yarisek píše:
No, díky. Asi starší zkrotit neumíme, když jsem tuto diskuzi založila.
Ona je ta starší hrozně citově založená, hrozně se nechává zmítat emocemi. Je temperamentní, je jí všude slyšet, naopak když jí něco vadí, tak bulí, stěžuje si… Všechno hrozně prožívá. Proto je těžké ji zkrotit. Když to v ní vybouchne, tak to z ní srší. V tom prvním afektu je schopná ze sebe vypustit cokoli, aniž by přemýšlela nad důsledky.
Já ji samozřejmě zkrotit umím, umím ji potrestat, vysvětlit jí to, nemám problém jí něco zakázat… Ale problém je, že se to její chování stále opakuje a vrací. Ona si všechno nechá vysvětlit, když se uklidní, tak se přijde omluvit mě i ségře. Ale za pár hodin je to stejné. Už jsem zkoušela dlouhodobé zákazy, třeba několik dní bez mobilu a kamarádů. Ono to zabralo, ale jen na chvíli. Mám pocit, že bych ji musela neustále trestat.
Ale ty ji vubec nemusis porad trestat.
Uplne jednoduse staci ji v tom chovani zabranit.
Jakmile zacne delat neco hnusneho, tak „pojd, jdeme vedle, tohle rikat/delat nebudes“.
Oddelit.
A zaroven ji vcas ubranit pred mladsi - „tyhle holky prisly za starsi a s tema si ted nemuzes hrat“.
Holt budes muset ted chvili delat policajta s ocima na stopkach.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 09:17
@bjetuschka píše:
Jasan, tak je asi dobře, že je necpete spolu. Ono to předtím tak vyznělo v kontextu toho, že z úvodního textu na mě dýchlo takové to, že malá je chudinka a pro starší nenajdeš hezkého slova. Ale nikdy nic není černobílé, je mi to jasný. Držím palce, ať se to srovná. Já níže píšu, že dobrý tipy a rady mi dala tenkrát psycholožka, to bys nechtěla zkusit?
O psycholožce jsem skoro začala taky přemýšlet. Uvidíme. Trochu jsem načerpala tady z Vašich názorů, co ještě zlepšit, objednala jsem knihu, kterou dám přečíst i manželovi. Psycholog bude třeba další krok, jestli nedojde ke zlepšení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 09:22
@terien píše:
Jenže vy musíte minimalizovat situace, kdy to té mladší ubližuje. Vy jí necháte sekýrovat, šikanovat a pak se divíte, že nemají žádný vztah. Holt se jim budete muset začít pořádně věnovat, ne je nechat napospas, ať si vyhrají samy
Víte, co je zajímavé? Jednu jsem se přihlásila na nějaký seminář Nevýchovy k sourozeneckým vztahům, ze kterého vyplynul závěr, že sourozenecký vztah je první vztah, který si člověk v životě buduje. Rodiče prý mají sourozence úplně nechat, aby si to mezi sebou vyřídili a nezasahovat do toho (což si u nás nedokážu představit, protože už by se asi zabily. 
Vy naopak doporučujete se jim věnovat a nenechávat je vzájemně napospas.
Já tu mladší nenechám od starší pořád šikanovat. Samozřejmě, když se mi to nelíbí, tak zasáhnu. Ale nemůžu u nich stát pořád jak policajt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 09:24
@Yarisek tak víš co, já na to hledím z úhlu své vlastní zkušenosti, která se třeba nemusí shodovat s tím, co je u vás doma, a taky jsem reagovala na úvodní příspěvekze kterého mi vyplynulo, že chceš, aby trávily čas spolu, hrály si spolu, i když jsou věkově i povahově nekompatibilní, a že té starší tu mladší nacpeš, ať chce nebo nechce. A že je pro tebe problém poslat je k babičce odděleně, na tábory odděleně… Protože tohle dělala naše máti (furt jsme musely všude společně) a fakt jsem to nenáviděla. Jestli to tak není, tak tím líp pro všechny, je tu lepší šance na to, že se to ustálí na nějakém rozumném systému 
Co se sourozeneckých i jakýchkoli jiných vztahů týká, nikdy nemůžeš nikoho přinutit, aby měl toho druhýho rád a chtěl s ním být. V rodině je tím horší, že se tomu, koho rád nemáš, prostě nevyhneš, nezbavíš se ho. Lze tu starší nějakým způsobem hlídat, aby té mladší neubližovala, ale to je všechno, co můžeš dělat. Asi bych ti poradila, abys nelpěla na tom, že se musejí mít rády a chtít být spolu, zkusit je oddělit, jak to jen jde a třeba si k sobě časem cestu najdou 
Já si ji k sestře časem taky našla. I když nej kámošky z nás nikdy nebudou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 09:26
@Yarisek píše:
To rozhodně nedělám. Naopak mám pocit, že ta mladší je občas trochu na druhé koleji. Starší si chodí za kámoškama, má spoustu aktivit.
Ale z tohle vyplývá, že je malá chudák a starší může za to, že se víc baví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 09:38
@Yarisek píše:
Víte, co je zajímavé? Jednu jsem se přihlásila na nějaký seminář Nevýchovy k sourozeneckým vztahům, ze kterého vyplynul závěr, že sourozenecký vztah je první vztah, který si člověk v životě buduje. Rodiče prý mají sourozence úplně nechat, aby si to mezi sebou vyřídili a nezasahovat do toho (což si u nás nedokážu představit, protože už by se asi zabily.Vy naopak doporučujete se jim věnovat a nenechávat je vzájemně napospas.
Já tu mladší nenechám od starší pořád šikanovat. Samozřejmě, když se mi to nelíbí, tak zasáhnu. Ale nemůžu u nich stát pořád jak policajt.
Víš co, ty dojíždíš na to, že máš holky 4,5 roku od sebe. Když se malá narodila, tak jsi měla si relativně pohodu. A teď Ti vadí, že musíš dělat policajta.
No já toho policajta s věkovým rozdílem pod dva roky musela dělat prvních pár let.
Prostě někdo musí vychovávat dřív a někdo později, ale totálně bezúdržbový je asi málokterý sourozenecký vztah.
K té radě z nevýchovy se asi ani vyjadřovat nebudu. Ano, je potřeba dát dětem vilnost a neřešit za ně úplně každý prd. Ale ne každé dítě je natolik empatické, že je z narození a vývoje sourozence poprděné. A prostě se musí naučit se k tomu druhému chovat (nemusí ho milovat, nemusí si s ním hrát, ale musí najít nějaký slušný modus vivendi).
Protože nezasahování znamená, že se dřív nebo později dojde k situaci, kde si dítě neví rady a dojde k bitce.
Vidím to na svých dětech a dítěti v rodině. Děti 6 a 8 už umí řešit spory, umí ustoupit, domluvit se. Když ale s touhle svojí vyzkoušenou osvědčenou strategií nastoupí na tříleťáka, tak to prostě selže. On jim tu věc nedá, nevymění, nepočká, nechápe pojem „za 5 minut“, není jště schopen tak rozsáhlého uvažování něco za něco, odložení svých potřeb apod. dominuje u něj ta egoistická složka rozhodování a chování. Takže ne, opravdu je nemůžeš nechat jen tak napospas navzájem, musíš zasáhnout v okamžiku, kdy se vývoj situace dostane do slepé uličky a hrozí, že starší mladšího převálcují fyzickou silou nebo naopak ten mladší přejde třeba na destrukci nebo kousání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 09:45
Jo a ještě doporučuju nechovat se k sourozencům stejně. Respektive je nevychovávat stejně. I když mají stejný biologický materiál, nemusí být stejné a to, co funguje na jedno dítě, může být zcela kontraproduktivní u druhého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 09:52
@Yarisek píše:
Víte, co je zajímavé? Jednu jsem se přihlásila na nějaký seminář Nevýchovy k sourozeneckým vztahům, ze kterého vyplynul závěr, že sourozenecký vztah je první vztah, který si člověk v životě buduje. Rodiče prý mají sourozence úplně nechat, aby si to mezi sebou vyřídili a nezasahovat do toho (což si u nás nedokážu představit, protože už by se asi zabily.Vy naopak doporučujete se jim věnovat a nenechávat je vzájemně napospas.
Já tu mladší nenechám od starší pořád šikanovat. Samozřejmě, když se mi to nelíbí, tak zasáhnu. Ale nemůžu u nich stát pořád jak policajt.
Jak nemůžeš? Mladší jsou 4 roky, ty máš za ní zodpovědnost. Když byly starší 4 roky, tak jsi u ní taky nebyla jako policajt a nechala jí samotnou? Ono je to pohodlnější je poslat, ať se zabaví spolu, viď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 11:46
@Yarisek píše: …Ale nemůžu u nich stát pořád jak policajt.
Musis. Neda se nic delat.
Nechat svemu prubehu to nejde. Tedy takhle - je velice dulezite rozlisit, co na nich nechat muzes a mas a co uz ne.
I ve svobodne vychove je na prvnim miste bezpecne prostredi - a v ramci nej teprv dite muze budovat samostatnost.
Tohle je stejne, to bezpeci musi byt i psychicke.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 13:20
@Svetluska55 Tak to doma použiju Děti versus rodiče 
Super výchova, aby se děti stmelili, zákazy všem stejně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 14:45
@Svistice píše:
Jo a ještě doporučuju nechovat se k sourozencům stejně. Respektive je nevychovávat stejně. I když mají stejný biologický materiál, nemusí být stejné a to, co funguje na jedno dítě, může být zcela kontraproduktivní u druhého.
Tohle mi trvalo dlouho než jsem pochopila. A myslím, že to dělá i kolikrát neplechu. Ale fakt nejde všechny vychovávat stejně. Ono i na každou funguje něco jiného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 14:47
@Jednorozka píše:
@Svetluska55 Tak to doma použiju
Když si to dobře načasuje, tak je to i dobrý. Ale bacha ať to nejdeš moc. Pak je to spíš na škodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 14:54
@Netopirek píše:
Když si to dobře načasuje, tak je to i dobrý. Ale bacha ať to nejdeš moc. Pak je to spíš na škodu
Já se vždycky bavím, když si ty dva, kteří jsou si občas schopní přepočítávat, jestli jsme tomu druhému náhodou nedala o špagetu navíc, zalezou někam „abych je neslyšela“ a tam se vzájemně ujišťují o tom, jak je máma na ně hnusná a jací jsou chudáci (když mají uklidit nebo když po x tém upozornění na něco vypěním… ). 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 14:57
@Svistice píše:
Já se vždycky bavím, když si ty dva, kteří jsou si občas schopní přepočítávat, jestli jsme tomu druhému náhodou nedala o špagetu navíc, zalezou někam „abych je neslyšela“ a tam se vzájemně ujišťují o tom, jak je máma na ně hnusná a jací jsou chudáci (když mají uklidit nebo když po x tém upozornění na něco vypěním… ).
U nás to stejné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 16:44
@Lucie_Sx píše:
Musis. Neda se nic delat.Nechat svemu prubehu to nejde. Tedy takhle - je velice dulezite rozlisit, co na nich nechat muzes a mas a co uz ne.
I ve svobodne vychove je na prvnim miste bezpecne prostredi - a v ramci nej teprv dite muze budovat samostatnost.
Tohle je stejne, to bezpeci musi byt i psychicke.
Nemůže. Ani u lezouciho kojence nemůžeš být furt.
Mám děti 3,4 a 6 a běžně se děje, že vařím/skládám prádlo/vyrizuju maily a z pokoje, kde jsou všechny, se ozve řev, protože někdo někomu něco. To je docela běžné, ne?
Tak tam jdu, toho, kdo řve, se zeptám, co se stalo (ostatní jsou zticha - „teď dáme prostor marusce“ ), pak se zeptám označeného viníka, jak to vidí on (ostatní mlčí - „teď dáme prostor pepikovi“)… Pak to shrnu, jestli se shodneme na popisu situace (někdy jo a někdy ne) - „takže ona na tebe cakla vodu, ale tobě se to nelíbilo, tak jsi ji kousl“
No, a pak se uvidí. Buď jim pomůžu spor nějak vyřešit různými navodnými otázkami („ty se zlobíš? Proč se zlobis? Co myslíš, jak se teď sestra cítí? Jak by bylo tobě, kdyby…? Takže vy chcete obě tenhle kelímek, co bychom s tím mohli udělat?…“),
nebo to dítě, které vysloveně škodí (je unavené, mělo ve školce špatný den, má hlad, nebo prostě jen prudi) -" ale já chci mít všechny hračky a nic jim nedat! " - odejmu ze systému (" miláčku, působíš spory, jdi vedle"). A tím odstranenym to pak jdu většinou ještě probrat, ale až přestane řvát. („jak se cítíš? Co se stalo? Já jsem viděla tohle…“).
Někdy ae podaří vyvodit nějak pravidlo („když si Pepík s něčím hraje a ty to chces, musíš se domluvit“), ale je fakt, že mnohdy mi i na rozumná pravidla tohoto typu dítě odpovídá řevem „nebudu! Nebudu se ho ptát!“
Jinak u nás je neproblematictejsi nejstarší - ty dvě mladší si umí hrát jak sami, tak spolu, a jsou to obecně spokojené, nekonfliktní děti, straší trochu pozadu, takže vlastně dvojčata.
Ta nejstarší za nimi leze a chcete si s nima hrát, ale tak, aby ona byla šéf. Někdy to mladší vezmou, ale mnohdy ne, a je z toho řev, protože nejstarší je pevně rozhodnuta, že MUSÍ! být po jejím. Tak ji mnohdy prostě čapnu a odnesu, protože aby si dvě mladší hráli hodinu v klidu a míru, a pak přišla nejstarší za nimi a do dvou minut byl řev, na to nejsme nikdo zvědaví, ať si hraje sama (což nechce). Ona jim tu hru radši zničí, než aby se smirila s tím, že oni ji nechtějí poslouchat 
Na to, že je jí šest pryč… Mám trochu podezření na nějaké PAS, protože ona ty vztahy prostě vůbec nechápe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
