Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sexuální blok
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.5.12 20:52
Je dobře,že nový přítel je pro tebe oporou.
Vyhledala bych sexuologa.Přeju hodně štěstí a sil.Čas taky hodně pomůže,je to ještě moc čerstvé a taky těhotenství je obrovská změna.Mysli hlavně na miminko a 
opatruj se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.12 20:55
A je pro tebe problem samotny styk nebo jakakoli sexualni praktika a kontakt?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.12 20:57
@Eemii při myšlence na sex se mi vybavi to posledni co si pamatuju pred omdlenim, ex priteluv odporny penis… a tim to skonči, nalada chut a je mi spatne… skouseli jsme s pritel i treba jen začít s mazlením, ale pokaždé když se mám dotknout penisu, nedej bože na něj kouknout zmocni se mě strach a uteču…
- Citovat
- Upravit
26.5.12 21:15
Vyhledala bych psychologa, máš za sebou traumatické zážitky a to prostě člověka změní. Napiš mi do SZ, pokud chceš, jsoui další možnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.12 21:18
To je mi moc lito, co sis musela prozit, bohuzel to je asi na odbornou pomoc, ale myslim, ze jsi udelala velky krok, ze jsi se s tim tady anonymne sverila a kousek te hruzy je venku a snad ti to pomuze udelat dalsi kroky, aby jsi to prekonala.
zaslouzil by teda vykastrovat, debil jeden.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.12 21:22
Jezis,fakt si nedovedu predstavit,cim jsi musela projit.Zaslouzil by 
No,ja bych co nejrychleji vyhledala odbornou pomoc,toto je asi silne kafe na to,aby jsi to zvladla sama.A asi je i ke spokojenemu vztahu treba,aby to fungovalo.Moc ti drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.12 21:37
Tohle je urcite na pomoc odbornika,bude to beh na dlouhou trat.drzim palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.12 21:43
Holka, pevně věřím že se dáš brzo do kopy a i když to asi nepůjde ale snad na toho zmetka zapomeneš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.12 13:36
Taky si nedovedu představit (a ani se teda nesnažím), čím jsi prošla a přeju ti, aby ses z toho co nejvíce a nejdříve dostala. Je mi to líto. Držím ti pěsti.
Rozčiluje mě fakt, že ten člověk bude dál běhat po svobodě a ublíží pravděpodobně dalším. Je očividně nemocný (sadista nebo co) a měl by být oddělen od normální společnosti. Ale co s tím? Trestní oznámení bylo podáno a výsledek žádný . To bude ta zrůda muset někoho zabít? Hrůza.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.12 23:34
@Timara nejspíš ano… dokonce jsme se včera večer dozvěděla, že jednu svou expřítelkyni zbil až do ztráty paměti… chudák holka, jenže nevím je to strašný, asi má někde na těch uřadech „kamarady“ nebo co že mu to dycky tak projde
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.7.14 10:26
Ahoj, potřebovala bych radu. Je to pro mě trochu ožehavé téma, tak se nezlobte za anonimitu. Jsem s přítelem 6 let. Moc ho miluju, je to moje první láska a jak se říká, pro první lásku bojujeme nejvíce. Bohužel celý náš vztah doprovází můj osobní problém. Mám problém mít sex. Ne že bych ho s přítelem neměla, ale na začátku to bylo lepší.
Teď máme sex spolu 2× do týdne a to jenom když jsme spolu za dobře, když ne tak jednou do týdne, byly doby kdy opravdu jednou za 14 dní. Problém byl v tom, že cítím, že jsem nikdy nepřekročila takový ten přirozený přechod z dětství do dospělosti. Bylo 18 a potkala jsem přítele, zamilovala se a sex měla hlavně proto, že by se to už asi mělo. Líbilo se mi to, na začátku jsem chtěla pořád, ale asi proto, že mám trochu díky dětství zkreslený pohled na celou věc. Špatně se to vysvětluje. Když se řekne sex, donedávna se mi spíše vybavilo něco bez citu, jednorázovka s někým někomu za zády. Byla jsem dost často svědkem nevěry. V pubertě mě máma nutila mluvit o sexu, i když jsem o to vůbec nestála, nadávala mi, když jsem se spozdila třeba o 15 minut než bylo domluveno, i když jsem dala vědět dopředu. Většinou to byly narážky typu: „To jste si to šukání mohli naplánovat dřív.“ Nebo když jsem chtěla hubnout, tak mi řekla: „No jo, ale to musíš hnout zadkem a ne čekat, že když budeš jen tak při sexu ležet, tak že zhubneš.“ Nikdy jsem s ní o intimních věcech nemluvila, nikdy jsem ani předtím s klukama moc nerandila, takže když jsem začala chodit s nynějším přítelem, možná mě začala vidět stejnou, jako byla ona. Já jsem si k sexu časem díky tomu vybudovala takový zvláštní blok a dlouho jsem nedokázala pochopit, že sex může být taky něco, co dělají dva, kteří se milují, rozumí si, prostě sehrají se a ač to bude znít jako klišé, prostě v tomhle jsou jeden člověk. Přítel se vždycky snažil, ale bohužel mi dlouho trvalo uvěřit, že mě opravdu miluje. Pořád s tím bojuji, Nesu si to od mala, kdy jsem měla pocit, že mě mamka má ráda, pak ale přišel zničeho nic zvrat a ona mi něco vyčetla o čem třeba před pár dny se mnou mluvila s citem a pochopením. Dlouho jsem bojovala s pocitem, že nikdo mě skutečně nemiluje, nemá rád a nezáleží mu na mě, což mě dost svazovalo v citech. Nikdy jsem do ničeho nedala dost a ten pocit nenaplnění tam byl pořád. Bála jsem se posměchu, zrady. Dnes už můžu říct, že tenhle problém nemám, vím svou vlastní cenu, mám se ráda a učím se milovat přítele bez obav. Přesto mám pocit, že si nese v sobě strach, že dnes mu zase „nedám“ když jsem náhodou unavená a mě to mrzí, protože cítím, že ve mně se to změnilo a chci se s ním milovat častěji než kdysi a zároveň žiju s tím strachem, že když náhodou nebudu chtít, že mi to bude mít za zlé. Už jsem uvažovala i o návštěvě sexuologa. Vím, že to není tím, že by mě nepřitahoval, přitahuje mě moc, ale je to v hlavě. Když jsem měla strach, že mě jednou opustí, že mě moc nemiluje, nedokázala jsem se s ním milovat. Nevím ani, co chci poradit, asi jsem se jenom z toho potřebovala vypovídat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.7.14 10:30
Omlouvám se za chyby, ale už mi to nešlo po odeslání změnit. 
Jinak bych byla ráda za nějaký názor, třeba i podobnou zkušenost, nebo názor, jestli bych sexuologa vážně neměla navštívit…
- Citovat
- Upravit
MarkétkaBeruška
8.7.14 10:35
Noo, sexuologa navštívit můžeš, ale myslím že by stačilo jenom si o tom s přítelem promluvit najít odvahu. Jsem ochotná ti povyprávět svůj příběh co pomohlo mě, ale jedině po SZ
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.7.14 11:13
Mám teď víceméně zábranu jenom v tom, že se bojím, že ho zase zklamu… už jsem s ním mluvila a chápe to, ale asi si už myslel, že je všechno v pořádku a když jsem mu řekla, že jsem unavená (ten den jsem si natáhla svaly při cvičení)a předtím jsem nemohla, měla jsem periodu, tak v něm převážila mužská ješitnost a řekl, že ho asi nemiluju… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.7.14 11:16
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych radu. Je to pro mě trochu ožehavé téma, tak se nezlobte za anonimitu. Jsem s přítelem 6 let. Moc ho miluju, je to moje první láska a jak se říká, pro první lásku bojujeme nejvíce. Bohužel celý náš vztah doprovází můj osobní problém. Mám problém mít sex. Ne že bych ho s přítelem neměla, ale na začátku to bylo lepší.
Teď máme sex spolu 2× do týdne a to jenom když jsme spolu za dobře, když ne tak jednou do týdne, byly doby kdy opravdu jednou za 14 dní. Problém byl v tom, že cítím, že jsem nikdy nepřekročila takový ten přirozený přechod z dětství do dospělosti. Bylo 18 a potkala jsem přítele, zamilovala se a sex měla hlavně proto, že by se to už asi mělo. Líbilo se mi to, na začátku jsem chtěla pořád, ale asi proto, že mám trochu díky dětství zkreslený pohled na celou věc. Špatně se to vysvětluje. Když se řekne sex, donedávna se mi spíše vybavilo něco bez citu, jednorázovka s někým někomu za zády. Byla jsem dost často svědkem nevěry. V pubertě mě máma nutila mluvit o sexu, i když jsem o to vůbec nestála, nadávala mi, když jsem se spozdila třeba o 15 minut než bylo domluveno, i když jsem dala vědět dopředu. Většinou to byly narážky typu: „To jste si to šukání mohli naplánovat dřív.“ Nebo když jsem chtěla hubnout, tak mi řekla: „No jo, ale to musíš hnout zadkem a ne čekat, že když budeš jen tak při sexu ležet, tak že zhubneš.“ Nikdy jsem s ní o intimních věcech nemluvila, nikdy jsem ani předtím s klukama moc nerandila, takže když jsem začala chodit s nynějším přítelem, možná mě začala vidět stejnou, jako byla ona. Já jsem si k sexu časem díky tomu vybudovala takový zvláštní blok a dlouho jsem nedokázala pochopit, že sex může být taky něco, co dělají dva, kteří se milují, rozumí si, prostě sehrají se a ač to bude znít jako klišé, prostě v tomhle jsou jeden člověk. Přítel se vždycky snažil, ale bohužel mi dlouho trvalo uvěřit, že mě opravdu miluje. Pořád s tím bojuji, Nesu si to od mala, kdy jsem měla pocit, že mě mamka má ráda, pak ale přišel zničeho nic zvrat a ona mi něco vyčetla o čem třeba před pár dny se mnou mluvila s citem a pochopením. Dlouho jsem bojovala s pocitem, že nikdo mě skutečně nemiluje, nemá rád a nezáleží mu na mě, což mě dost svazovalo v citech. Nikdy jsem do ničeho nedala dost a ten pocit nenaplnění tam byl pořád. Bála jsem se posměchu, zrady. Dnes už můžu říct, že tenhle problém nemám, vím svou vlastní cenu, mám se ráda a učím se milovat přítele bez obav. Přesto mám pocit, že si nese v sobě strach, že dnes mu zase „nedám“ když jsem náhodou unavená a mě to mrzí, protože cítím, že ve mně se to změnilo a chci se s ním milovat častěji než kdysi a zároveň žiju s tím strachem, že když náhodou nebudu chtít, že mi to bude mít za zlé. Už jsem uvažovala i o návštěvě sexuologa. Vím, že to není tím, že by mě nepřitahoval, přitahuje mě moc, ale je to v hlavě. Když jsem měla strach, že mě jednou opustí, že mě moc nemiluje, nedokázala jsem se s ním milovat. Nevím ani, co chci poradit, asi jsem se jenom z toho potřebovala vypovídat.
Zakladatlko, mám uplně stejný problém, jako Ty, skoro i důvody jsou stejné, i projevy podobné. Pokud bys měla zájem, můžeme to ěnkdy různě probrat, nebo doporučit, co Ti pomohlo, nebo mě, taky s tim trochu bojuju…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
