Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Šly byste do druhého dítěte v této situaci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.2.14 12:54
Sly by jste do druheho v teto situaci ?
Ahoj maminky. Uz si nevim rady, nekazu se rozhodnout, tak budu rada za vase nazory. Je mi 31 let, jsem vdana a s muzem mame temer 2,5 let starou holcicku a nevim, jestli si poridit druhe dite nebo ne. Vim, ze pokud do toho pujdeme, musi to byt ted, za par let uz se k tomu nedokopu. A ted to dilema: Mame celkem slusne zazemi, hlidani podle potreby, dcerka chodi na par dni v tydnu do Monte skolky, kde je spokojena. Je ale velice ziva a dava nam zabrat, taky je hodne spolecensks, ma rada deti a vidim na ni, ze sourozenec by pro ni byl jen prinosem…ALE, s manzelem jksme si o tom vcera promluvili a priznal mi, ze je sobec a uz se nechce vice omezit, coz by byla prvni roky s miminkem nutnost. Je jedinacek a pry je za to rad, chce dceri doprat kvalitni vzdelani, atd. pro jedno dite to zvladneme, ale u dvou uz by to bylo podstatne horsi. Ja jsem deti nikdy nechtela, za dceru jsem samozrejme rada a miluji ji nade vse, ale take mam vazne obavy, zda bych druhe zvladla, taky uz chci mit spis klid a venovat se i jinym vecem, nez resit odznova usinani, prebalovani, ale zase citim, ze nejsem smirena s tim, ze mame jen jedno…jako takove selhani 
Mam sestru jen o rok mladsi a extra blizke jsme si nikdy nebyly, matka ji vzdy davala prednost prede mnou a jako dite jsem to tezce nesla. Mam taky strach, ze pokud by bylo druhe, litovala bych pak, ze to nezvladam, ze nase zivotni uroven sla dolu…co myslite?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
cher
14.2.14 12:57
@Althya -pokud ani jeden další dítě nechcete, pak ho nemějte. Jen kvůli dítěti se sourozenec nepořizuje, kvůli ní si můžete pořídit psa. Nicméně jen takové zhodnocení situace do budoucna- o jedno dítě se člověk víc bojí, vkládá do něj větší naděje a cítí větší zklamání, když se nevyvede zrovna podle představ rodičů.
- Citovat
- Upravit
14.2.14 13:00
Pokud ani jeden nechcete, tak ho nemějte, selhání to určitě není. Tohle bych přes koleno nelámala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.14 13:01
Jsem ve velmi podobné situaci (jen o pár let mladší) a s přítelem k tomu máme skoro stejný postoj jako vy dva, takže moje odpověď je „ne.“
Selhání cítíš proč? Tlak okolí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.14 13:01
Z toho co pises nevidim duvod, proc byste meli mit druhe dite 
ani jeden ho nechcete, nechcete se kvuli diteti omezovat, tak proc ho mit? jedno uz mate, tak dceri doprejte a vyreseno..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.2.14 13:02
Hm 
to je těžké…já třeba měla vždy touhu po dvou dětech, mám je 
a jsem spokojená…ale chápu, že někdo má tuhle touhu jen po jednom dítěti.
ano, dvě děti jsou náročnější, časově i finančně…ale pokud oba máte práci, tak si myslím, že se to dá zvládat.
máme rozdíl necelé tři roky, už jsou to fajn parťáci i když je to holka a kluk.
Teď je starší pět let, takže miminko už taky nemáme a začíná nám chvilka „pohody“ než začně škola.
Popřemýšlej pořádně…nedávno jsem četla super větu.
JAK BY SES ROZHODLA, KDYBYS NEMĚLA STRACH…
a myslím, že i tak můžeš najít odpověď… 
- Citovat
- Upravit
14.2.14 13:03
@Althya
Taky bych se na to vyprdla. Jedno dítě máte, stačí vám, po druhým nijak netoužíte, tak to nechte takhle. Však jedináček nemusí automaticky znamenat rozmazlenec a jsou lidi, co nechtějí ani to jedno. Hlavně, že budete spokojení.
Příspěvek upraven 14.02.14 v 13:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.14 13:03
Úplně to samé jsem taky řešila, nakonec se to vyřešilo samo. jsem ze 3 dětí ale vztahy tam moc nejsou, jako jo na oslavě si s bráchama řekneme čau jak se máš ale jinak je ani moc neoptřebuju a celý rok je nevidět je mi to i fuk. jsem sobka ale nechtělo se mi i zase být těhotná, rodit, řešit plíny a vše, nesnáším mateřskou chtěla jsem do práce, vysloveně jsem se těšila na tu volnost jak budu mít zpět svůj život ale přesně jak píšeš, v duchu jsem pořád řešila jestli nebudu litovat, co kdyžholka fakt k sobě někoho potřebuje atd. prodala jsem kompletně celou výbavičku jen kočár a postýlka zůstali ale to nějak tak že se to nestihlo prodat s tím že fakt asi znovu do toho nepůjdeme, už jsme si zvykli na pohodičku s jedním, dovolenky, volné víkendy atd. no a co? mám jít za 2 týdny rodit 
prostě to tak nějak přišlo, čím bylaholka větší viděla jsem na ní jak by jí někdo k sobě prospěl, do toho se mi holka s manželem nabourali, oni v pořádku aleauto na odpis, došlo mi že to není jen tak mít rodinu a že stát se něco nám zůstane tu holka sama atd. nakonec mě i šéf vypekl s prací, po 3 letech keců jak na mě čeká mi nabídl úplně jinou pozici atd. no nakonec jsem do druhéhoprcka šla s tím že ani nevím jestli ho chci ale že jestli má být tak tomu dám půl roku snažení a jestli vyjde má to tak být a jestli ne taky dobře. no a čekáme druhou holku a já jsem si jistá že jsem udělala dobře, z představy další mateřské, posraných plín atd. mám osypky už teď ale tak nějak to budu muset přežít no našla jsem si aspoň chůvu i když zatím jsem její služby moc neozkoušela ale jestli se osvědčí tak prostě bude chůva, nebudu kojit protože prostě nehodlám se v tomto obětovat a chci v noci spát atd. takže jo pořád jsem sobka ale čekám druhé a jsem hrozně ráda že jsem do toho šla.
nech to uležet ono se to nějak vyřeší samo neboj, třeba za pár týdnů, já říkala nenene a za tři měsíce jsem vysazovala antikoncepci
ještě dodám že manžel sice má děti rád ale taky je typ co má rád svůj klid ale stejně jako já prostě ty myšlenky jestli jo nebo ne měl. výrazně mi nikdy neřekl chci druhé ale stejně tak nikdy neřekl nechci ho. prostě to na nás muselo přijít tak nějak samo
Příspěvek upraven 14.02.14 v 13:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.14 13:03
Je to holt otázka priorit. Musíte se hlavně s manželem domluvit jak to chcete. Tady je každá rada drahá. Nikdo druhý se pak o vaše dítě starat nebude… Sama mám dilema a nevím jestli druhý nebo ne. Jsem sice mladší, ale mám ráda svůj klid a komfort. Sama mám sestru a nevím co bych si bez ní počala, přišli jsme brzo o rodiče a kdyby si mě tehdy nevzala do pěstounské péče nevím kde by mi byl konec . Zkrátka rodina je nenahraditelná!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.14 13:04
@Althya To ti tu nikdo nevyřeší. Musíte chtít, oba.. I když ty se rozmyslíš, ukecáš i muže? To je asi základ. Já mám 2 malé děti (4 a 1) a když je vidím, jak si spolu hrají, jak se na sebe těší, tak se tu dojímám a zamačkávám slzu. Mně je upřímně líto všech jedináčků. Sama mám sestru o 8 let mladší a strašlivě jsem si ji přála, od 5ti let pravidelně ukecávala naše, že chci sestřičku a to, že se našim narodila, mi ohromně dalo do života a nebyla bych taková jaká dnes jsem bez ní. Sebelepší sebedražší vzdělání by to nevynahradilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.14 13:05
Nešla bych ani náhodou, tady není moc co řešit (z mého úhlu pohledu). 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.14 13:05
Jsem neplánovaný jedináček:-) Moje máma nebyla nikdy moc rodinný typ. Pokud se necítíte na další dítě, tak není ostuda mít jen jedno. Každý jsme nějaký a někomu jedno dítě stačí. Kvůli dceři bych nepořizovala druhý, té stačí být ve volným čase s kamarády a i nějaký zvířátko ji může stačit. My jsme věděli, že jedno nám nestačí a tak máme dvě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
