Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Někdo se tu podivuje nad tím, že to může někoho zasáhnout, nebo dokonce více než někdo z rodiny.
Ono jde o to emoční navázání, mnoho z těch osobností máme spojeno s intenzivními životními prožitky (hudba, kultovní filmy), byly doby, kdy jsme se s nimi třeba identifikovali v mládí, ten emoční otisk, nějaký vnitřní, ryze intimní a osobní odkaz nám ti lidé, herci, zpěváci dali.
A to bych se nebála někdy postavit na roveň blízkých vztahů, byť je to čistě nehmatatelné.
Mám takových pár osobností, které jsem „potkala v pravý čas“ a něco mi předali, svým osobním příběhem, rolí, filmem, písní… ve chvíli, kdy odejdou, je to jako navždy uzavřená vzpomínka na to, co mi předali.
A věřím i tomu, že jsou i tací, kterým hrdina ve filmu předal víc než vlastní matka, nebo dokonce ten film byl tím, co daného člověka zachránil od života ničeného matkou - opět čistě symbolicky, uvědoměním, ukázanou silou osobnosti, například.
Tedy, já bych to neumenšovala.. truchlit můžeme i za tythle archetypy kolem nás.
Většinou mě mrzí smrt lidí, u kterých se to dá brát jako konec celé jedné éry, např. Havel, Gott (nebyla jsem nějaká přední fanynka, ale prostě ho znal každý), Michael Jackson, královna Alžběta (u té jsem byla jako první na řadě podepsat kondolenční knihu na britském velvyslanectví…resp. nějak to tak vyšlo, že jsem tam zrovna byla první, říkala jsem si, že u tak velké osobnosti si tam zajdu se podepsat a nakonec mě u toho i fotili
).
Z dalších zpěváků mě hodně mrzel Chester Bennington, Chris Cornell, Dolores O´Riordan…určitě by mě mrzel i Kurt, ale bylo mi 7 když umřel…ale poslouchala jsem ho vlastně odmala s mamkou…
A snad to nebude nějak morbidní, ale už teď vím, že hodně mě budou mrzet třeba Mišík, Svěrák, Stephen King…
Za mě určitě Matthew Perry
V té době jsem zrovna měla rozposlouchanou jeho audioknihu… Na Přátelích jsem vyrostla.
Mě zasáhlo moc, že odešel Karel Gott. Jako malá jsem si na kazetovém magnetofonu přehrávala jeho hity, později jsem s mamkou jezdila na jeho koncerty, byly jsme asi 15×. Byl to vždy zážitek, vybavuji si některé písničky a momenty ještě dnes, Karel byl zábavný, vřelý, vstřícný a jak bych to napsala… lidský. Chybí mi, že už nikdy ho neuvidím naživo, neuslyším naživo jeho písničky. Měla jsem pocit, že. on je snad nesmrtelný. Ale nebyl.
A v nedávné době jsem dost prožívala odchod Denisy Cziglove - Zajícové. Neznala jsem ji jako miss ani z Master Chefa. Ale její boj s nemocí jsem sledovala na FB, bylo mi jí líto, i jejích nejbližších
Nezasahuje mne smrt známých lidí, které sama neznám osobně - polituji je, vzpomenu si na jejich rodiny, na chvilku se zamyslím, co všechno s jejich odchodem navždycky končí a odchází… a jdu dál po svém.
Smrt právě Vlastimila Harapese se mne nicméně dotkla, protože s ním jsem měla několikrát možnost se setkat - naposledy ještě v půlce dubna na koncertě, kde působil zcela zdráv resp. na svůj věk v úplně přiměřené kondici. Takto rychlé úmrtí na takto vážnou nemoc u něj přišlo skutečně jako blesk z čistého nebe.
Ne ze by přímo zasáhla, ale tak nějak nesmrtelný byl pro mě Karel Gott a jeho úmrtí jsem nemohla uvěřit.
Mám moc ráda film Hříšný tanec, takže smrt Patricka Swayzeho mě zamrzela hodně a Diana, tam to byl taky šok.
Hodne z tech zminovanych me nejakym zpusobem zasahlo, hroucenim bych to nenazvala, ale poradny sok si pamatuji u princezny Diany, pak spis dost smutek u Havla, u te kralovny Alzbety, jak uz nekdo psal - jsem to vnimala ne jen jako osobu, ale konec ery. Jo a myslim, ze nikdo zatim neuvedl treba Milana Lasicu…to jsou ty odchody, ktere jsou jaksi z hlediska veku „logicke,“ ale vnimala jsem ho jako moudreho cloveka z doby, kdy jeste fungovala moralka, a ta ztrata jistym zpusobem zabolela. Ne jako ztrata blizkeho, ale zabolela.
A soklo me, jak moc me sebrala smrt Mira Zbirky, aniz bych byla nejaky extra fanda.
Zasahla me smrt deti na FF, to jsem opravdu u sledovani zprav brecela. U celebrit je mi to lito, odchazi nejaka hostorie, mladi, vzpominky… vice to mrzi u tech mladych, kde je to necakene nebo vazna nemoc, ale neda se rict, ze by me to zasahlo, protoze ac znami, tak porad cizi lide. Ale vzdy mi to pripomene, ze zivot se muze zmenit ve vterine a ze jsme tady jen na navsteve a tak bychom meli zit kazdy den jako posledni. Vzdy mi to pripomene, ze nekdo zemrel a nic, zivot jde dal… jak je vse pomijive.
Smrt Diany si, ač tehdy dítě, vybavuju jako něco neskutečného. Ta tehdy tak stmelovala celý svět, mi přišlo. Tak to si taky pamatuju jako dost šok. A ten Dano Heriban mě překvapil, to jsem nevěděla. Párkrát jsem ho v něčem viděla a vždycky mi byl moc příjemný jeho herecký projev. Naposledy metoda Markovič. Jeho diagnóza je ale pokud vím hodně závažná, moc lidí ji nepřežije ani přes včasnou pomoc.
Jinak vždycky mě mrzí, když zemře někdo mladý. Je mi pak moc líto zejména malých dětí těch lidí. U těch starých lidí je to tak nějak, že je to smutné, ale je to život… Namatkou mladý Zedníček, kluci hokejisti, a teď Simona Postlerová. Ten Matthew perry mě taky v tu chvíli překvapil, i když jsem to čekala, že asi jednoho dne to přijde. Taky ten herec, jak hrál v Beverly hills, to jsem si taky říkala, že toho ještě mohl dost stihnout. Člověk si říká, jak dlouho tady bude třeba sám, stačí chvíle a je po všem ![]()
@Roxy ivka píše: Více
Knížka krásná. Nečekej ale životopis nebo beletrii. Je to skutečně zápis jeho deníků. Ale uvidíš do hloubky toho člověka.
Mně osobně smrt celebrit - herců, zpěváků, či jiných tvůrců zasahuje. Mnohdy to jsou nějakým způsobem srdci blízcí lidé - a zrovna nemusí záležet na tom, že jsme se osobně nikdy nepotkali, i přes to stopu zanechali.
Hodně mě šokovala smrt Patricie Janečkové, tam jsem cítila neuvěřitelnou lítost nad ztrátou mladého, nesmírně talentovaného člověka.
Smrt Šafránkové mě též zasáhla, sledovat následně Popelku bylo… zvláštní. Vědomí té lidské smrtelnosti je někdy náročné.
Zasáhla mě smrt Ivety Bartošové - ten způsob, ještě teď si pamatuji ty záběry na koleje a tak… vzít si život je jaksi takový jiný level a hodně se mě to dotýká.
Leonard Cohen (jeho písně jsou mé srdcovky), Alan Rickman (jeho role byly skvělé) a David Bowie (začala jsem si ho více všímat chvíli před tím, než zemřel, tehdy vydal poslední písně… kde bylo zřetelné, že odchází). Tito tři zemřeli všichni v roce 2016.
Dál třeba Nicolas Winton (legenda…), Christopher Lee a Ennio Morricone (jejich tvorba byla pro mě srdcovka), Leontýnka z Ať žijí duchové;
Napadá mě ještě Petr Muk, Radoslav Brzobohatý.
Andy Whitfield (tehdy natáčel Spartaka, věděla jsem, že je nemocný a bylo těžké sledovat, zda to zvládne), Swayze a Leather. Paní Stela Zázvorková.
V paměti mám taky nehodu Michaela Schumachera. Nebo tragédii Petra Kellnera.
Dál taky Ray Stevenson. A samozřejmě Perry.
Musím říct, že bylo zajímavé si projít seznam zemřelých celebrit, hodně jsem si vybavila pocity, které jsem tehdy cítila a vlastně naprosto chápu, že mi to bylo líto tehdy a je mi to podobně líto i dnes, byť spoustu těch jmen z paměti vzala voda…