Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kvůli čemu na vás chodí kontroly? Zejména když chodí opakovaně.
To musí být hrozné..
![]()
A za co Vás udává, kde je „problém“? Já bych to skoro na 100% viděla na nějakou poruchu osobnosti, narcistickou nebo tak něco.. ![]()
@Lalelale píše:
Kvůli čemu na vás chodí kontroly? Zejména když chodí opakovaně.
Stavební úřad, finančák, veterinární správa (máme dvě ovce, husy). Vždycky něco vymyslí a úřad to musí prošetřit, což je pochopitelný. Není to každý měsíc, ale za těch 7 let jich byla už slušná řádka.
Taky bych neopustila dům, který jsem postavila kvůli nějakému zakomplexovanému trollovi. Jen ho ignorovat, oni mu dojdou důvody, proč posílat úřady a nebo se o to úřady postarají samy.
Znám sousedy, kteří si úřadům stále stěžují na mého známého a už i úřady (stavební, hygienu, apod) jsou z toho tak otrávený, že k poslední stížnosti napsaly do vyjádření pár vtipných hlášek.
Do doby, než jsem to viděla na vlastní oči, jsem nevěřila, že úřední dokument může pobavit. Přeju pevný nervy, ale bude to dobrý. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,ani nevím, proč mně napadlo to sem napsat, asi že se chci někomu svěřit, získat víc nezaujatých názorů, možná i nějaké rady.
Jak už název napovídá, máme souseda psychopata. Máme pozemky vedle sebe a je to peklo. Je to člověk, kterému dělá radost druhým škodit, udávat je, urážet. Dá se říct, že tímto způsobem terorizuje celou ulici a my, protože jsme mu v podstatě nejblíž, si užívámě jeho pozornosti o něco víc než ostatní.
Několikrát do roka jsme vystavovvání kontrolám ze strany úřádů na jeho podnět, proběhlo několik komisí. Přestože se mu nikdy nic nepodařilo dotáhnout tak jak chtěl, a v podstatě ho ignorujeme, chvíli klidu máme pouze v případech, kdy se zaměři zrovna na někoho jiného. Je to hrozně vysilující.Ač jsem pohodový člověk a ze začátku jsem se to snažila brát s humorem a pochopením (bylo mi ho líto, žije jen s matkou, nemá ženu ani děti, kvůli svému chování vlastně ani přátele), tak už ho opravdu nemohu ani cítit. Pokaždé, když mi pošťačka donese zase dopis s modrým pruhem, mám celej boží den, totálně zkaženou náladu. Řešení to nemá. Bylo už tolik pokusů z naší strany o smír, ale není zájem, jen se nám dostane výsměchu. Je to člověk manipulativní, bez špetky sebereflexe, s nadřazeným chováním. Všichni jsou pro něj póvl, on žádný problém nemá, to jen my. Obecně se tvrdí, že za problémy mohou vždy obě strany, musím ale po této zkušenosti říct, že to opravdu nění pravda, jsou to jen slova… Ignorace nezabírá, nezabírá prostě nic.
Došlo to tak daleko, že jsme museli na pozemek nainstalovat kameru a na radu právníka chodíme na zahradu jen s diktafonem v kapse. Je to absurdní a na hlavu.
Již delší dobu přemýšlím o možnosti se přestěhovat, nicméně můj manžel o tom nechce ani slyšet. Postavil to tu vlastníma rukama, má to tu rád, máme tu přátele, v sousedství fajn lidi, pro děti je tu ráj. Prý neexistuje aby utíkal kvuli jednomu mago.rovi. Prý všude můžou být takoví lidé, když nebydlíme na samotě… Ach jo.
Raději anonym, děkuji za pochopení.
Děsí mě představa, že tu jednou budou žít moje děti vedle někoho takového a taky, že jednou provede nedejbože něco horšího než jen udávání a slovní napadání. Jsem z toho hrozně smutná.Nechápu proč to tak je. Každý slušný človek má svých starostí dost, chce žít v klidu, vycházet s ostatními. Nikomu nedělá dobře být pořád ve střehu, pořád čekat co zase přijdea být s někým neustále na nože…ale zjevně existují vyjímky, bohužel.
Kolik je tomu sousedovi?
Jako bys psala o mém strýci. To je úplně to samé magor co žije jen s matkou a tyranizuje celou vesnici. Nebydlíte náhodou v Kochánkách? ![]()
@Anonymní píše:
Stavební úřad, finančák, veterinární správa (máme dvě ovce, husy). Vždycky něco vymyslí a úřad to musí prošetřit, což je pochopitelný. Není to každý měsíc, ale za těch 7 let jich byla už slušná řádka.
Bych zašla na úřad se poptat, jestli ho naopak nejde nejak popotahovat za křivá obvinění. Jinak mně se osvedcilo lidem oplatit stejnou minci. Dokud byl clovek slušný, nešlo nic, ale jak jsem bouchla a byla sprostá, tak se potizista úplně stáhl.
@tininas píše:
Kolik je tomu sousedovi?
Kolem 40. Není to žádný stařec.
@Lalelale píše:
Bych zašla na úřad se poptat, jestli ho naopak nejde nejak popotahovat za křivá obvinění. Jinak mně se osvedcilo lidem oplatit stejnou minci. Dokud byl clovek slušný, nešlo nic, ale jak jsem bouchla a byla sprostá, tak se potizista úplně stáhl.
Tak my jsme prostě slušní, vždycky jsme si říkkali, že by to akorát příložilo do kotle. Pořád jsme si říkali, že ho to jednou bavit přestane. Manžel není žádné ořezávátko, takže na něj už párkrát houkl (bez invektiv), ale k ničemu to nevedlo.
Dejte to do tv,, natočí o tom reportáž a pomůžou vám… nepište ale co konkrétně vám dělá, kvůli čemu ty problémy?
Máme podobný poklad za souseda. Deset let nám házel odpadky, suché rostliny, kusy stavebního odpadu za plot. Ponižující poznámky o nás pronášené za plotem tak, aby byly slyšet, slídění - jednou ho muž načapal vlezlého mezi tůjemi. Fakt jsem to už nedávala a přemýšlela o stěhování. 10 let ponižování. Pak potřeboval podepsat nějakou vyjímku - stavěl si něco na pozemku, ochotně jsem mu to podepsala a bláhově si myslela, že bude klid. Houby. To už jsem našla za plotem kusy betonu. Poslední kapka. Naházela jsem to do kýble a zazvonila u nich ( i když se mi jakýkoli kontakt s ním fyzicky příčí. Kupodivu otevřel. Já nevím, kde se to ve mně vzalo, ale povídám mu: Podívejte se, toto už deset let sbírám za plotem. A on prý, že on taky. Tak jsem mu řekla: Já nevím, jak to je, ale od teď se všechen odpad vrátí tam, odkud přišel - rozumíme si? No koukal divně, ale kývl. Šla jsem domů, srdce mi bušilo a jak jsem byla nas.aná, tak jsem mu poprvé za celou tu dobu ten kýbl vysypala zpátky. A věřte nevěřte, od té doby je klid. Řekla jsem si, co bych se takového trotla bála. Ať se bojí on mně. Ale někdy to trvá, než se člověk zvedne. Předpokládám, že se začal realizovat jinde. ![]()
Ahoj,
ani nevím, proč mně napadlo to sem napsat, asi že se chci někomu svěřit, získat víc nezaujatých názorů, možná i nějaké rady.
Jak už název napovídá, máme souseda psychopata. Máme pozemky vedle sebe a je to peklo. Je to člověk, kterému dělá radost druhým škodit, udávat je, urážet. Dá se říct, že tímto způsobem terorizuje celou ulici a my, protože jsme mu v podstatě nejblíž, si užívámě jeho pozornosti o něco víc než ostatní.
Několikrát do roka jsme vystavovvání kontrolám ze strany úřádů na jeho podnět, proběhlo několik komisí. Přestože se mu nikdy nic nepodařilo dotáhnout tak jak chtěl, a v podstatě ho ignorujeme, chvíli klidu máme pouze v případech, kdy se zaměři zrovna na někoho jiného. Je to hrozně vysilující.
Ač jsem pohodový člověk a ze začátku jsem se to snažila brát s humorem a pochopením (bylo mi ho líto, žije jen s matkou, nemá ženu ani děti, kvůli svému chování vlastně ani přátele), tak už ho opravdu nemohu ani cítit. Pokaždé, když mi pošťačka donese zase dopis s modrým pruhem, mám celej boží den, totálně zkaženou náladu. Řešení to nemá. Bylo už tolik pokusů z naší strany o smír, ale není zájem, jen se nám dostane výsměchu. Je to člověk manipulativní, bez špetky sebereflexe, s nadřazeným chováním. Všichni jsou pro něj póvl, on žádný problém nemá, to jen my. Obecně se tvrdí, že za problémy mohou vždy obě strany, musím ale po této zkušenosti říct, že to opravdu nění pravda, jsou to jen slova… Ignorace nezabírá, nezabírá prostě nic.
Došlo to tak daleko, že jsme museli na pozemek nainstalovat kameru a na radu právníka chodíme na zahradu jen s diktafonem v kapse. Je to absurdní a na hlavu.
Již delší dobu přemýšlím o možnosti se přestěhovat, nicméně můj manžel o tom nechce ani slyšet. Postavil to tu vlastníma rukama, má to tu rád, máme tu přátele, v sousedství fajn lidi, pro děti je tu ráj. Prý neexistuje aby utíkal kvuli jednomu mago.rovi. Prý všude můžou být takoví lidé, když nebydlíme na samotě… Ach jo.
Nechápu proč to tak je. Každý slušný človek má svých starostí dost, chce žít v klidu, vycházet s ostatními. Nikomu nedělá dobře být pořád ve střehu, pořád čekat co zase přijdea být s někým neustále na nože…ale zjevně existují vyjímky, bohužel.
Děsí mě představa, že tu jednou budou žít moje děti vedle někoho takového a taky, že jednou provede nedejbože něco horšího než jen udávání a slovní napadání. Jsem z toho hrozně smutná.
Raději anonym, děkuji za pochopení.